Kalmann
Joachim B. Schmidt
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532657/bmid_kalmann-65d60262f1265.jpg
4
268
268
Jako rapl a šašek vypátrá víc, než je zdrávo. A to i bez zdravého rozumu Kalmann Óðinsson z rybářské vísky Raufarhöfn na nejsevernější výspě Islandu má o kolečko víc. Nebo míň, což je mu putna, protože matematiku a celou školu protrpěl a v Kristových letech dál ztělesňuje obecního rapla s tátou bůhvíkde. A místní, co nemíní pocítit sílu jeho vzteku, jeho stav respektují i s hvězdou samozvaného šerifa na klopě. Má taky udržovanou starou mauserovku, chuť najít si ženu a řešit záhady, kterých mu život do cesty nastavěl habaděj. Když jednou na návrší nad vesnicí objeví kaluž krve a hned poté se začne pohřešovat zdejší prachatý hoteliér, je v kulisách arktické běloby zaděláno na černou grotesku s praštěným antihrdinou. Jenže tady cosi smrdí. Že by dobře uleželá krize v zemi, již dávno neuživí pouze turisté? Vraždila tu snad litevská drogová mafie? Anebo žralok, kterého umí Kalmann ulovit a naložit stejně božsky jako jeho milovaný děda? Houby. Policistka Birna i my budeme ještě čubrnět. Značně nespolehlivý šaškovský vypravěč je sice „tam nahoře pomalejší“, zato ví o islandské přírodě víc než kdo jiný. Korrektomundo!... celý text
Přidat komentář
V mojí instagramové knihomolské bublině zaznamenal Kalmann obrovský úspěch, a tak jsem samozřejmě měla veliká očekávání Jeden už by se mohl za tu dobu, co Instagram sleduje, poučit, aby žádná velká očekávání neměl, že to pak přináší akorát zklamání Ale ne, člověk knihomolský je zkrátka nepoučitelný... :-)
Asi tedy tušíte, že u mě Kalmann bouřlivé ovace nevyvolal, nicméně knížka se mi líbila a určitě ji můžu doporučit, jen prostě nebudu pět úplné ódy...
Román obsahoval dvě velká lákadla: vystupoval zde netypický hrdina s rysy lehké mentální retardace či s autistickými sklony, který díky (používám slovo díky záměrně) svému postižení vidí svět trochu jinýma očima a jedná jinak, příměji, bezprostředněji, čistěji, nezáludněji Druhým nemalým lákadlem bylo prostředí Islandu, to mě zkrátka fascinuje...
Problém byl, že jsem měla tušení, jak celý příběh dopadne, a odhadla jsem konec poměrně dost záhy. A i prostředí na mě tentokrát nezapůsobilo tak, jak bych si bývala přála, ale to mohlo být způsobeno tím, že když čtete o mrazivém, drsném, ledovém Islandu ve vedru sužovaném Chorvatsku, úplně se na ten Island prostě nedokážete naladit, takže to bych spíš opravdu brala jako vyloženě svůj soukromý problém... :-)
Když to shrnu, vychází mi z toho všeho dvě ponaučení: přečtete si Kalmanna a nemějte přehnaná očekávání...
Hodnocení: 4* z 5*
Tohle je luxusní čtení, bomba. Autentický, originální, hluboce lidský, nádherně vystavěný příběh, klidně snad i pro Hollywood. Jen nevím kdo by to dokázal tak dobře zahrát.
Oddechové, milé čtení. Kalmanna jsem si oblíbila, je to čistá duše. :) Doporučuji číst nejlépe na "jeden zátah". Nevím, zda bych si knihu přečetla znovu, ale jednoznačně ji doporučuji. Konec mě překvapil.
Někdy mám pocit, že ostatní četli jinou knihu než já...
Pěkně popsaná islandská vesnice a okolí, ale nesympatický hlavní hrdina, stejně tak styl psaní (ano, vím, že má zrcadlit jeho myšlení, asi proto). Krásu jednoduchosti jsem v tom nenašla, naopak výčet myšlenek a pohledů mě dost vyčerpával.
Za mě tedy slabší průměr.
Lidé jako Kalmann nám ukazují, že ten svět vidíme zbytečně složitě. Štěstí je v hrudníku, zlost v rukách. KORREKTOMUNDO. Hned na začátku příběhu zmizí člověk, naběhne policie a klidná vesnice má trochu toho vzrušení. Ale není to klasická detektivka. Je to příběh lidí ve vymírající vesničce a příběh vesničky, ze které odcházejí lidé za prací do měst. A taky je to láska k Islandu a k obyčejným lidem, k člověčenství.
(SPOILER)
Už dlouho se mi nestalo, že by mne nějaká kniha (přestože se prý jedná o detektivku), takhle pohladila na duši... Kalmann je hodně neobvyklá postava, kterou si ale oblíbíte hned na první dobrou ;-). Je už mu sice třicet let, ale mentálně je na úrovni dítěte. Žije v malé vesnici někde na konci Islandu, kde dávají lišky dobrou noc. Je tam samozvaným šerifem, protože jeho otec byl Američan, a tak Kalmann nosí kovbojský klobouk, šerifskou hvězdu a také starou mauserovku, která (nejen) jemu ve finále zachrání život. Ale to už opravdu hodně předbíhám... Kromě toho loví žraloky a připravuje z jejich masa vynikající hákarl, který by ale asi nikdo z nás nechtěl dobrovolně ochutnat ;-). Na začátku knihy tento svérázný dobrák najde kaluž krve, ale široko daleko není po žádné mrtvole ani stopy. Brzy se ovšem ukáže, že se přece jen někdo pohřešuje. Kalmann se tedy víceméně pustí do pátrání a po nějaké době dojde k vraždě, kterou je samozřejmě nutné vyšetřit...
Hlavní hrdina je tak sympatický a kniha tak skvěle napsaná, že se jen těžko odkládá, přestože napínavá zrovna moc není. Autor poměrně obšírně popisuje Kalmannovy duševní pochody, čtenář se tak dozvídá celou řadu zajímavých skutečností z jeho života. A určitě jeho největším přáním je najít ženu a založit s ní rodinu ;-). Na závěr knihy se Kalmann dostane dokonce do ohrožení života, ale nakonec všechno dobře dopadne a to je hlavní ;-). Tuto výbornou knihu tedy hodnotím plným počtem a určitě doporučuji! No a také pevně doufám, že bude přeloženo i pokračování, které už bylo napsáno a vydáno bude v srpnu tohoto roku.
Chcete se zamilovat? Poznejte Kalmanna a věřte mi, že se to stane. Možná mu sice v něčem bylo ubráno, ale na stranu druhou mu bylo zase spoustu dáno. Dívat se na svět jeho očima bylo tak moc osvěžující, myslím si, že kdyby každý z nás měl ve svém okolí jednoho takového Kalmanna, bylo by na světě lépe.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Tohle bylo pohlazením pro mojí dušičku bažící po kvalitní literatuře. Skvělé popisy, chování postav zcela logické, vyobrazení přírody dechberoucí a bez jakési uelpenosti. Skvělé.
Dlouho, dlouho máte pocit, že se v příběhu vlastně nic neděje a ono se toho zatím ale děje hrozně moc. Hlavní hrdina Kalmann je dojemný, srandovní a snadno jsem si ho oblíbila. Kniha byla moc fajn, přesto mě wow efekt úplně nezasáhl. I tak doporučuji.
PS: Nakládaný žralok? Jako fakt? To musí být opravdu výstup z komfortní zóny. :-)
Moc příjemné překvapení. Nečekejte klasickou detektivku, i když i napětí tam je. Ale hlavně je to moc milé, dojemné čtení s hlavním hrdinou trochu ve stylu Forresta Gumpa.
Nejsem zklamaná, ale nadšená, nic se v ději příliš neokecává. Oceňuji přímočarost ve vyprávění.
Já jsem zklamaná. Pořád jsem čekala, že se začne něco dít a ono toho moc nepřišlo až do konce. Hezký popis toho kousku Islandu, přírody, ale to je asi všechno. Rozuzlení pro mě bylo naprosté zklamání. Abych nebyla jen negativní, cítím, že tam bylo něco, co mě udrželo při poslechu audioknihy až do konce, ale neumím to pojmenovat. Kdybych se do ní nepustila, nic by se nestalo.
Začínalo to pozvolna, postupne sa to stále viac rozbiehalo, čím sa okolnosti a skutočnosti vyjasňovali. Kalmanovo uvažovanie a chápanie prírodných zákonov a neho obklopujúcej reality je prekvapivo osviežujúcim elementom v príbehu, pokiaľ nejde o city k ženám (tam stráca "niť", čo je asi prirodzené:)). Hovorí veci tak ako podľa neho sú (hoci niekedy to práve nie je vhodné), no napriek tomu si ho človek v určitom zmysle "musí" obľúbiť (tj. držíte mu palce, nech mu vyjde čo si zaumieni), a ak náhodou niečo zmysel práve nedáva, stačí si počkať o pár strán ďalej. Veľmi sa mi páčili niektoré výroky a vysvetľovanie "javov" starého otca, napr. kde v tele sídli hnev, smútok, láska, rodina, atď. A fakt, že aj keď mozog človeka zabudne, kto ste, fyzické telo (emócie v tele) a duša si pamätá..
Ono to není úplně krimi. Spíš náladovka.
Kniha, do které se dá ponořit tak, že přímo cítíte poryvy větru, pach rybiny a chlad sněhu, čerstvě pokropeného krví nějakého uloveného zvířete.
Vše je protkáno příjemně naivně jednoduchým vnímáním Kalmanna.
(Zmínku o IKEA si mohl autor odpustit, ale co už s tou "severskou krimi" nadělám...)
Poslouchala jsem audioverzi a tu také doporučuji.
Osobně bych zařadila někam mezi Pobřežní cestu a Trilogii z ostrova Lewis.
Tak tohle bylo výborné, souhlasím se všemi komentujícími přede mnou. Při čtení jsem si vzpomněla na Podivný případ se psem a také na Cit slečny Smilly pro sníh, obě nemáme v knihovně mezi detektivkami, a tuto knížku se mi k nim také nechce dávat. Od začátku sice jde o pátrání po zmizelém a konec je dramatický, ale je tu něco navíc, co převažuje a na co jsem se těšila - Kalmannův prostý svět, kde je všechno tak jasné. Ale někdy se to zamotá. Kalmannovo vyprávění je originální, zábavné i poučné. A občas dojemné, když přijde řeč na dědečka. Je pravda, že jsem čekala něco více od jedné postavy, která byla a potom nebyla. Knížka je povedená i graficky.
Výborná kniha. Příběh se tak nějak pomalu rozmotává a je silnější a silnější. Užil jsem si to.
Nechala jsem se nalákat na tuto novinku od @kosmasnaferovku a udělala jsem moc dobře! Tato mrazivě poklidná islandská detektivka si mě získala svou jednoduchostí, ve které se však skrývá důmyslná vražda. Nu, posuďte sami.
Kalmann žije sám v domku po svém děděčkovi, ale ten je teď už v pečovatelském domově a svého vnuka už příliš nepoznává. Kalmann rád vzpomíná na dobu, kdy jej děda vše naučil a všechno mu trpělivě ukazoval. Kalmann má totiž odjakživa svou hlavu, takovou trochu zpomalenou. Dalo by se říci, že je to podivín, přinejmenším momentálně zavostalej. Ale je to dobrák, jen je jiný.
A tak se náš hrdina v kovbojském klobouku toulá krajinou, loví polární lišky a místní ho považují za tak trochu srandovní figurku - samozvaného šerifa. Když se však na planině ve sněhu objeví kaluž krve, začnou se teprve dít věci. A navíc zmizel místní mecenáš a hoteliér, který ležel většině obyvatel městečka v žaludku. Je to náhoda?
Moc se mi líbil styl psaní a bavilo mě sledovat myšlenkové pochody hlavního hrdiny, často prokládané pohodovým prohlášením takže klid. S černým humorem a pěkně vykreslenou scenérií Islandu (ano, zase ta moje oblíbená zima), na tuto chuťovku jen tak nezapomenu a velmi doporučuji!
Trochu mi vadil ten "gumpovský" styl, kdy hlavní hrdina, poněkud pomalejší, vše zkoumá, komentuje, sáhodlouze vypráví a na vše má názor ("Korrektomundo."). Zejména v úvodu to bylo k nepřečkání, než se objevily dialogy a nějaký děj. Sama zápletka pak byla zajímavá, ale dlouho se kolem ní nic nedělo, až posledních pár desítek stran bylo vskutku dramatických. A na Kalmannova slova došlo (jak jinak).
Z Islandu jsem četla už nepočítaně knih, hlavně detektivek, tahle byla ale výjimečná netradičním místem, nejvzdálenějším na SV od hlavního města, na polárním kruhu, který připomíná ne nezajímavý arktický monument. A vůbec život na téhle výspě, dříve prosperujícím rybářským centrem, dnes živořícím až mizejícím se změnami - vytěžení ryb a změnami klimatu. O moři a rybolovu, hlavně žralocích grónských (i ledních medvědech), nabídla kniha také řadu zajímavostí (pokud se Kalmannovi dalo věřit).
Navíc je to pohled švýcarského autora, cizince, nikoli domácího, byť žije se svou rodinou na ostrově od roku 2007.
Jak byl závěr dramatický, tak mi nějak ušlo, co se stalo s Kalmannovým jediným, internetovým kamarádem, kdo to vůbec byl...?
Celý příběh je šikovně vystavěn.
Kalmann je sympaťák, který vidí věci takové, jaké jsou a nebojí se je pojmenovat.
Do toho všeho krásně zachycená islandská příroda.
Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale mě to bavilo.
Je to oddechovka, která je ale zajímavá a originální. U čtení vám bude dobře, i když se tu line detektivní linka a s Kalmannem se vám nebude chtít loučit.
Takže doporučuju!