Ve víru Velkého tance: Duchovní zkušenost přítomná v literárním díle C. S. Lewise přehled

31.10.2024

Podobně jako u J. R. R. Tolkiena jsem nadšená z úvodních životopisných kapitol, kde jsem se dozvěděla i pár maličkostí, které jsem jinde nečetla. Třeba, že:
"Z nenápadného oxfordského akademika se v průběhu válečných let stala celebrita mezinárodního věhlasu. Jeho nezaměnitelný hlas byl díky rozhlasovým promluvám v domácnostech po celé Velké Británii druhým nejznámějším. Tím prvním byl hlas Winstona Churchilla."
Nebo Lewisovy dětské zážitky s MacDonaldovou knihou Snílci, kdy: "Kvalita, která mě okouzlovala v jeho fantazijních dílech, se nakonec ukázala být kvalitou skutečného vesmíru, té božské, zázračné, děsivé a úžasné skutečnosti, ve které všichni žijeme."

Ovšem části, které se týkají více teologie než osobnosti C.S.Lewise, jsou pro mě zvláštním způsobem krkolomné. Je to už pár let, co jsem přečetla velkou část Lewisova díla svěžím zrakem třiceti let věku, ale snaha Pavla Hoška o napasování na motiv tance mi nevím proč úplně nesedí. Radši zase někdy sáhnu po knize přímo od Lewise :o)
3/3

11.08.2024

Pro mě krásná kniha. Jednak mám ráda C. S. Lewise a tady jsem se o něm dozvěděla zase o něco víc. Jednak jsem ještě nečetla všechny knihy a Pavel Hošek upozornil na zajímavé souvislosti mezi nimi.
A líbila se mi i druhá část, která už není tolik o C. S. Lewisovi, ale spíš o jeho myšlence Velkého tance, se kterou se setkáváme i u mnoha dalších (většinou mých oblíbených) autorů. Díky za tuto knihu, bylo to příjemné setkání především s inspirativními myšlenkami C. S. Lewise.

"V podobném smyslu se pak vyjadřoval také o své největší životní zálibě, o čtení knih. Knihy člověku otevírají nové pohledy na skutečnost, které by jinak nebyly v jeho dosahu: „Chceme vidět pomocí jiných očí, představovat si pomocí jiných představivostí, cítit pomocí jiných srdcí… abychom viděli to, co vidí jiní, abychom na chvíli zaujali jejich místo ve velkolepém divadle, abychom použili jejich brýle a zakusili veškeré vhledy, radosti i hrůzy, divy i potěšení, které nabízejí… Mé vlastní oči mi nestačí, chci vidět i očima jiných. Dokonce oči všeho lidstva nestačí. Lituji, že zvířata nepíšou knihy. Velmi rád bych se dozvěděl, jakou tvář ukazuje skutečnost myši nebo včele, ještě raději bych vnímal svět nadaný všemi údaji a pocity, které nabízí psu… Při četbě velké literatury se stávám tisícem lidí, a přesto zůstávám sebou. Jako noční obloha v řecké básni vidím myriádou očí, a přesto jsem to já, kdo vidí. Zde, jako v uctívání, v lásce, v morálním jednání a v poznání, transcenduji sebe sama a zároveň nikdy nejsem více sám sebou.“