Naše cesta ke kojení
Tereza Mynářová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477985/bmid_nase-cesta-ke-kojeni-tn8-477985.jpeg
4
20
20
Kojit chce většina nastávajících matek. A v českých porodnicích jich zhruba 95 % s kojením skutečně začne. Data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR ale ukazují, že z dětí, které absolvovaly v roce 2019 roční prohlídku, bylo 18 % kojených maximálně do konce šestinedělí. Dalších 18 % dostávalo mateřské mléko nanejvýš do ukončeného třetího měsíce. Proč kojení často nevyjde podle původních představ? Může to být i proto, že jsme ho ztratili z očí. Kojení přestalo být zkušeností, kterou by si ženy jednoduše předávaly. Kterou by holčičky a dospívající dívky běžně vídaly. Kniha Naše cesta ke kojení má pomoct k tomu, aby se kojení vrátilo do každodenního života. Sdílení příběhů a zkušeností totiž pomáhá. Ukazuje nám, že v tom nejsme samy. Nacházíme inspiraci, jak se s různými nejistotami vypořádat. A naději, že každé náročnější období přejde.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě lehce zklamala. Přestože jsem nadšená, že se o kojení více mluví, tady mi něco nesedělo.
Autorka nám předkládá několik příběhů žen/dětí/rodin, ve kterých hraje kojení nějakou roli. Někdy větší, někdy menší. Navzdory mnoha detailům, jménům a obrázkům mi text přišel plochý a neosobní. Strohý styl vyprávění mi zde vůbec nepasoval.
Každý příběh má v podstatě happy end. Všechno se nakonec zdařilo, všichni jsou s tím smíření a spokojení, pro příště plní optimismu, informací a naděje.
Autorka se do jednotlivých příběhů snažila nenápadně propašovat fakta o kojení, fyziologii, kontaktní výchově apod. Občas mi to v textu vysloveně vadilo a překáželo. Ocenila bych lepší ozdrojování, i když na konci se nějaká literatura nachází a je mi jasné, že nejde o vědeckou publikaci.
Na druhou stranu mi není vlastně jasné, pro koho je kniha určena. Jestliže jde jen o sdílení příběhů cizích lidí, tak to pro mě osobně postrádá význam. Chybí tam ta lidskost, souznění. Možnost přitakat a doptat se. V době, kdy jsem měla s kojením potíže, jsem rozhodně neměla kapacitu na čtení podobných povídek. A když vše fungovalo v pořádku, neměla jsem potřebu o tom číst.
Snad jen odborníci a nadšenci by mohli vnímat knihu jako jistou sondu do psychiky a fungování systému a matek.
Každopádně velké plus za nádherné ilustrace.
Kniha, která se četla jedním dechem, kniha, u níž jsem se těšila, až se k ní zase vrátím a budu ve čtení pokračovat. Zapůsobila na mě podobně jako S láskou o dětském spánku. V příbězích přináší spoustu inspirace a vlastně i rad ohledně kojení, u mnoha vyprávění poznáváte situace, které vás také potkaly, další vás naštvou a například ten poslední i rozbrečí. Jako celek a prvotina se to Tereze povedlo, je vidět talent na psaní i znalost problematiky, jen, a to je má profesní deformace, chyb a překlepů tam bohužel nebylo málo.
Velice užitečná kniha pro “začínající” matky. S ženami, o kterých kniha vypráví, neskutečně souzním a doufám, že v porodnici nezažiji to, čím si musí některé ženy procházet vinou personálu s praktikami a teoriemi X let starými a dnes již překonanými.
Naše cesta ke kojení
Kniha lobbující za kojení a taky kontaktní rodičovství. Je vlastně škoda, že i v dnešní době není něco takového samozřejmé a pořád se najdou lidi, kteří udílejí matkám novorozenců a malých dětí nevyžádané "chytré" rady. A že i na odd. šestinedělí a u pediatrů stále přežívají různé mýty o kojení. Vlastně trochu zarážející je hned příběh první ženy, která si s kojením nevěděla rady, přitom je porodní asistentka. Sama za sebe tedy 100% nestojím za vším, co "hlásá" někdy poněkud fašistická Mamila, z jejíchž řad je i autorka knihy. Ale určitě knihu považuju za přínosnou, zvlášť pro ženy, které mají s kojením nějaké potíže anebo na jejich mateřské sebevědomí negativně dopadají právě ty nevyžádané rady, které jdou leckdy proti jejich instinktům.
Kniha, logicky, nepodpoří ženy, které se v kojení nenajdou a z různých důvodů dítě brzy odstaví nebo třeba vůbec nekojí.