Na podpätkoch
Dominik Dán
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 14. díl >
Rok po vražde Bosa sa jeho kapitáni rozhodli rozdeliť si územie Nášho Mesta, pasovali sa do pozícií malých bosov a začali si závidieť a navzájom škodiť. Začala sa vojna v podsvetí, ale iba z toho jeden nevyžije, a tak voči majiteľom reštaurácií a kaviarní vo svojom teritóriu uplatňovali praktiky ďaleko presahujúce hranice zákona. Detektívom z oddelenia vrážd bola ich činnosť a astronomické zisky spočiatku záhadou. Muselo dôjsť k vražde na diskotéke vo vykričanom nočnom bare, aby sa im otvorili oči. Vraždu vyriešili, hoci sa im do vyšetrovania zaplietol smutný prípad jednej riaditeľky gymnázia. Navyše sa zbláznila Petra a rozhodla sa vydávať. Veľa zdanlivo nesúvisiacich vecí sa udialo v tom príjemnom slnečnom máji, ale stačilo iba počkať, urobiť pár základných previerok, vypočuť niekoľko svedkov a všetko do seba začalo pekne systematicky zapadať.... celý text
Přidat komentář
I čtrnáctý díl je čtivý, napínavý a neschází vtipné a trochu chlapácké dialogy drsných mužů z mordparty. Běží tu dva příběhy. V prvním vyšetřují vraždu bývalého policisty a druhý je o krásné ředitelce gymnázia, kterou týrá manžel. Obviněn je Krauzův bývalý kamarád z dětství.
"Každý se vydal do nočního města svou cestou a teď stojí na opačné straně barikády. Přesto zůstali kamarády, dělili se totiž o to samé město a místa v něm bylo dost pro všechny."
No jo, no. Mafián nebo policajt, oba musí dodržovat nějaké dohody, aby byl ve městě jakýsi klid. Však se DD téměř celý život věnoval vyšetřování zločinu, tak ví, jak to chodí. Mám zatím přečtené všechny dánovky, které u nás vyšly, tak rychle, čekám na další.
Pobavila... i když to nelze brát úplně doslova.... některé jednání je zarážející... Třeba když Kraus odmítne peníze a obálku s hotovostí za auto si vezme... další věc je to, že hlavního podezřelého pustí... minimálně mi dostal pár let za nedovolené ozbrojování ohledně té výbušniny.... ale pokud o tom člověk moc nepřemýšlí, tak paráda...
Byla to moje první kniha od Dána a hned jsem se chytla. Mám ráda detektivky z našeho prostředí. Líbil se mi motiv, vykreslení postav, spád a hlavně ... humor. I ten v podtextu. Trošku mi přišlo přitažený za vlasy jednání detektiva s mafiánem, ale kdo ví, možná by to tak nějak mohlo být. Určitě budu v Dánovi pokračovat.
Při čtení Dánových knih se mi vždy vybaví nostalgické vzpomínky na místa, která důvěrně znám ze svého dětství a dospívání. Snad i proto mám autorovy detektivky v oblibě.
Příběhy z prostředí slovenské mafie mohou někomu připadat jako čirá fikce, jak ale Dominika Dána znám, většinou vychází ze skutečných událostí. Matně si vzpomínám na některé případy, které proběhly i v našich médiích. Méně důvěryhodně však vyznívají vztahy mezi detektivy a mafiány (Krauz vs."boss" a jeho kumpáni).
V románu "Na podpatcích" se souběžně odvíjí hned několik příběhů, z nichž nejzajímavější je ten, který líčí osudné "klopýtnutí" ředitelky školy. Její kamarádka z dětství se na rozdíl od ní na vysokých podpatcích již naučila chodit.
Na vysoký standard Dánových detektivek jsem si již zvykl. Jeho vypravěčský styl a "írečitý" jazyk detektivů je nezaměnitelný. Ještě výrazněji se ale projeví, když si jeho knížky přečtete v originálu.
Mně se prostě líbí, že člověk od tohoto autora vždycky vstřebá nějakou zkušenost, kterou může použít v běžném životě. Minule to byl poznatek, jak je důležité nestát na pitvě blízko u mrtvoly v okamžiku, kdy jí je otevírána dutina břišní. Tentokrát jsem obohacen o fakt, že když od sebe oddělujete rozříznuté části lebky, je to stejné jako když otevíráte Kinder vajíčko. Nebo že v nařezaném mozku na plátky se dá listovat jako v knize.
Co k tomu napsat.... ještě jsem se nesetkal se žádnou knížkou DD která by se mi nelíbila a to mám zatím všechny co vyšly ;-)
Vyšla (staro)nová Dánovka, kterou jsem si včera obstaral a dnes ráno jí dočetl. A nyní vezmu dřevo a odnesu ho do lesa, jinými slovy jí budu chválit, až se budou hory zelenat. Tak tedy: je to úžasně návyk... Ale ne, to už jsem tu psal. Tak jinak: další čtenářský orgas.... Víte co? Opakoval bych se. Opravdu je to štěstí, být fanouškem a čtenářem takových knižních pokladů. Byť jsou ty linie vcelku smutné, hlavně tedy ta obou překrásných dam, Petry a Kristýny Jánské, stejně se člověk při čtení nemůže zbavit dojmu, že tohle je prostě život. Abych to uzavřel......ať jste kdo jste, pro mě jste BŮH, pane Dáne!!!!
Je to tak trochu jako návrat domů, přečíst si další detektivku od Dominika Dána.
Hned v úvodu nám autor připomene, že nejkrásnější ženy světa na podpätkoch nemáme hledat nikde jinde než v Našom Meste; nejkrásnější ředitelka gymnázia Kristina, nejkrásnější policistka Petra a nejkrásnější módní návrhářka a redaktorka Zorka.
Za dveřmi číslo 141 v budově U dvoch levov se zatím čeká na vraždu. Krauz píše hlášení, tlstý Váňa se cpe tlačenkou, Burger kouří a čte noviny, krpatý Kuki vtipkuje, Hanzel čistí zbraně, Chozé vyspává probdělou noc.
Zpočátku se rozbíhá několik zajímavých, ke konfliktu evidentně mířících příběhů, takže vůbec nevadí, že na první pořádnou práci pro Krauze a spol čekáme přes polovinu knihy. Pak už jde ale opravdu do tuhého, a to bez krásy a bez humoru.
90 % (aktuálně 125 hodnocení s průměrem 84 %).
Plný počet bodů je dle mého názoru málo. Pamatuji se, že nějak takto to v Našem Městě tou dobou chodilo.
Tak trochu jiný DD. Kluci z oddělení vražd se dostávají ke slovu mnohem později, než jsme zvyklí. DD spíše popisuje události, které se děly, než vlastní vyšetřování, ale to vůbec nevadí.
Všechny tři linie příběhu jsou zajímavé, byť hodně depresivní. Při čtení knihy jsem zjistil, že bych nemohl být policajt, neboť lidi jako byla Kristýna Jánská, bych zatknout nedokázal...
A mj jsem rád, že Dán poněkud vybočil že svého stylu a dokázal, že umí psát i jinak než očekáváme.
Ako starého Blaváka, ma baví lúštiť tie skomoleniny mien a miest, dáva to tomu iný rozmer.
Vidím, že ani po štrnástich napísaných knihách Dominikovi Dánovi nechýba jeho tradičný humor a trefné poznámky. V knihe sú tri hlavné dejové línie. Prvá sa točí okolo vraždy v obľúbenom podniku v Našom meste, v ktorej majú prsty mafiánske bandy. Druhá je prípad nie príliš šťastného života riaditeľky jednej základnej školy. A tá tretia je súkromná, z pohľadu „vraždárov“. A všetko do seba pekne zapadá. :-)
Humor však vyvažujú aj smutné okamihy, najmä koniec, pričom určité momenty knihy mi v pamäti ostanú dlhšie. Aj keď nejde úplne o detektívku v pravom slova zmysle, keďže vyšetrovanie prípadov až tak neprebiehalo a všetko bolo skôr len takým opisom, kniha sa mi dobre čítala, je z tých lepších od autora a odporúčam ju. :-)
Vynikající Dánovka, která mě tak bavila, že jsem ji přečetl na jeden zátah. Pro mne má tato kniha, ale jednu zásadní chybu. Tímto jsem dočetl vše, co Dominik Dán napsal a ted už mi nezbývá nic jiného, než jen netrpělivě čekat, než zas vyjde něco nového s bandou vraždárskou. Kristovanoho.... co jsem komu udělal??? :)
Tentokrát se v knize vyskytly dva odlišné případy. Opět naši známí 'vraždári' řeší soupeření nočních klanů , jejich přestřelky a podrazy. Druhá linie se zabývá minulostí dvou bývalých spolužaček, jedna , ta kdysi obyčejná, zazáří ve světě módy, ta druhá, kdysi premiantka, se stane ředitelkou gymnázia, ovšem je obětí domácího násilí. Případ nekončí dobře, přetrvávající závist vítězí, ale trpkost zůstává.
Super detektívka, nič iné sa nedá napísať. Krásne prekombinované, dejové línie mali svoj zmysel, všetko krásne zapadlo na svoje miesto a čitatelský zážitok je neopísateľný. Samozrejme že na tom má svoj podieľ aj skvelý humor, sympatická partia vraždárov a aj občas drsné scény, ako napríklad tá z márnice..bŕŕŕ. Ešte teraz mi je nevolno...
Alebo výbuch Krauzovho auta, či domáce týranie Kristíny. Myslím, že v tomto diele pán Dán použil len minimum literárnej fikcie a naservíroval nám príbehy ktoré sa mohli stať tak, ako to napísal. Preto mnoho čitateľov túto knihu nepovažuje až za takú dobrú. Ja som však spokojný, veď som v Našom Meste žil dlhý čas a aj tú dobu o ktorej pán Dán píše si pamätám veľmi dobre. Knihu odporúčam prečítať a ďakujem za veľmi dobrý čitateľský zážitok.
Ďalšia dobrá detektívka od tohto autora. Nie je to síce top, čo napísal, ale baví ma jeho štýl písania. Zábavné sú slovné prestrelky medzi "vraždármi", možno niekedy to trochu preháňa s hrubým vyjadrovanim, ale keby boli všetky knihy na jedno kopyto........
Moje první kniha do Dána, jsem nadšená, příběh mě vtáhl, nemohla jsem přestat číst, mně vyhovující styl psaní.
Štítky knihy
Slovensko, Slovenská republika slovenská literatura kriminální podsvětí policie krimi policistéAutorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
Opět skvělé počteníčko,Dán mě ještě nezklamal.