Naše ztracená srdce
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517516/bmid_nase-ztracena-srdce-YPh-517516.jpeg
4
180
180
Třetí román americké spisovatelky s hongkongskými kořeny se odehrává v současných Spojených státech po ničivé ekonomické krizi. Během ní postupně zavládly protičínské nálady, které vedly až k zavedení zákonů na ochranu amerických hodnot. Na jejich základě jsou Američané čínského, ale i jiného asijského původu pod ostrým dozorem úřadů i veřejnosti. Pronásledováni, trestáni i likvidováni jsou ale všichni, kdo proti diskriminačním zákonům jakkoli vystupují. Jedním z opatření proti těmto lidem je odebírání dětí. Celeste Ng se inspirovala mnoha skutečnými událostmi a historickými osobnostmi. Diskriminační zákony a protiasijské nálady v USA existovaly nejen za druhé světové války, ale také během nedávné covidové pandemie. V kontextu současného světového dění je román až mrazivě aktuální.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Odeon
Originální název:
Our Missing Hearts, 2022
více info...
Přidat komentář
Mrazivé vyprávění o blízké budoucnosti... jenže... život přemožený strachem... bujení nenávisti v otráveném podhoubí zmanipulované společnosti... násilím vynucovaná občanská poslušnost... opravdu se zde bavíme o blízké budoucnosti? Děsí mě a bolí, jak aktuálně tohle všechno zní... v souvislosti s děním všude okolo nás... už jen proto mi nebylo mezi řádky vůbec příjemně... kolik jen takových Ptáčků je teď momentálně na světě... díky za takové příběhy, které udržují naše záložky ve střehu... je jich zkrátka čím dál víc třeba... bohužel!
Naše ztracená srdce, dcery, synové, rodiče. Dystopické romány až tak nevyhledávám, ale Celeste Ng jsem neodolala a to je dobře. Téma asijských uprchlíků v Americe mě vtáhlo a drželo, trochu víc možná první část, vyprávěné malým hochem, druhá byla víc o pochopení. Každopádně doporučuju!
Dystopický román od Celeste Ng. Téma je opět zaměřené na problémy asijských přistěhovalců, asijských Američanů a míšených rodin jako je tomu u autorky zvykem. Jen ta dystopie je tentokrát novinka, před tím to byly vždycky jen společenské romány
Celeste téma knihy pojala tak, že totalitní režim v Americe nastal po velké ekonomické krizi, kterou si vlastenečtí Američané vykládali tak, že za všechno může Čína. A do stejného pytle strčili úplně všechny Asiaty.
Zavedli nové zákony a nálada byla natolik protičínská, že Asiaté čelili neopodstatněnému útlaku, šikaně, byli pronásledováni a dokonce jim často i odebírali děti.
Abych byla upřímná, věrohodně a uvěřitelně to na mě nepůsobilo. Bylo to trochu vykonstruované. Žádný SKUTEČNÝ důvod k tomu nebyl. Nebylo tam nijak vysvětleno, jaký vliv Čína na americkou ekonomiku vlastně měla a co to způsobilo. Jen tam říkali: „Koukněte na Čínu, jak se jim daří a my tu nemáme co jíst!“ A to mi vadilo.
Ano, netvrdím, že to mají asijští Američané jednoduché, navíc po covidu, po vládě Donalda Trumpa a tak dále... ale politiku Číny tam schválně vůbec nezmiňovala. Jen z nich chtěla udělat oběť.
Vadilo mi také to, že tam více nepropracovala, jak by Amerika opravdu fungovala, kdyby přestala jakkoliv obchodně spolupracovat s Čínou. Jak by to bylo s dovozem všeho a podobně. V tomhle směru to bylo prostě strašně nedotažené a prvoplánové.
Musela jsem se od tohoto při čtení často snažit oprostit. Byla jsem prostě zvědavá, jak to celé pojme a jak to může dopadnout
Bohužel konec mě také dost vytočil a když jsem knížku dočetla, tak jsem úplně frustrovaně vzdychla. :D
Moc se mi také nelíbilo, že přeložili hrdinovu přezdívku a říkali mu v české verzi Ptáčku. To bylo divné. Myslím, že cílovka knížek Odeonek by rozhodně zvládla, kdyby tam zůstal originální „Bird“.
Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout velkou čtivost a neustále napětí, co bude dál. Ačkoliv toho jsem se před čtením přesně bála – že mi to čtenářsky nesedne a já se s tím budu trápit. Styl Celeste se mi ale líbí, a proto jsem taky četla už třetí její knížku.
Zároveň mě hodně bavily symboly o příbězích s kočkami, to jsem samozřejmě jako velký kočkomil ocenila. :) Také propojení s pohádkami a zakázanými knížkami mi bylo sympatické.
Přesto úplně přesně nevím, jak knížku hodnotit a jestli můžu vyloženě říct, jestli se mi líbila, nebo ne.
Bohužel na mě ani citově nezapůsobila a to já brečím úplně u všeho, hlavně, když je někde probíraná rodina, mateřské city, nespravedlnost a podobně. Vím, že na konci, když tam byly příběhy více rodin, tak jsem brečet asi měla, protože to tam bylo ždímané hodně okatě, ale vůbec to se mnou nic neudělalo
Hodnotím 3 a půl hvězdičkami.
P.S. Pozor, knížka nemá uvozovky u přímé řeči. Někomu to může vadit. Já jsem se s tímhle smířila už u Sally Rooney, tak jsem si zvykla rychle, ale u Celeste jsem to viděla poprvé.
Tak tato kniha pro mě byla obrovské překvapení! Vzhledem k tomu, že je kniha hodně odlišná od autorčiny předešlé tvorby a nesklízela příliš nadšené ohlasy, bála jsem se, zda si najde cestu do mého srdce. No a nemusela jsem se vůbec bát, kniha si tu cestu našla. Prvních několik stránek mě příliš nebavilo, ale postupně se to zlepšovalo. Zhruba od půlky se mi příběh nejen velice líbil, ale zároveň jsem se začala dozvídat více o minulosti i o tom, jak svět v knize funguje a tím si mě kniha získala ještě více. Postavy jsou zajímavé a jejich psychologie je skvěle vykreslena. Ústřední téma knihy je mrazivé a sice se jedná “jen o vizi budoucnosti, avšak vůbec bych se nedivila, kdyby se někdy naplnila. Už proto si myslím, že by se kniha měla dostat do povědomí a sloužit jako jedno velké varování světu.
Příběh o strachu a odporu.
Jemně vyprávění o rodině, přátelství a krize v různých podobách v dnešní době velmi aktuální.
“Každý dokáže zabít
Mooc jsem se na ni těšila. A první polovina pro mne byla docela zklamání. Druhá polovina - vyprávění maminky - to ale napravila, vše do sebe začalo zapadat. Téma velmi silné, vznik krize a PAKTu tak reálný, až mi z toho bylo zle.
Po Ohníčcích všude kolem druhá kniha autorky, kterou jsem četla. A nebyla jsem zklamaná ani tentokrát.
Hlavním hrdinou je malý chlapec Noah, přezdívaný Ptáček, který se vyrovnává s odchodem maminky neznámo kam, životem s otcem a podivnými náladami ve společnosti. Ta je totiž silně protičínsky založena - na Čínu se svaluje nedávná ekonomická krize Spojených států, následné občanské nepokoje a nedostatky všeho, na co byli lidé do té doby zvyklí. Maminka Ptáčka, Margaret, žena čínského původu, od rodiny odešla před třemi lety. Ptáček nechápe, proč je maminka opustila, začíná si však postupně všímat divných věcí: odebírání dětí čínským rodinám, informační embargo na cokoli týkající se Číny a zároveň zvláštní vzkazy, které se náhodně objevují na ulicích a připomínají Ptáčkovi jeho maminku. Ptáček se vydává pátrat po jeho zmizelé mamince ve snaze přijít celé věci na kloub, spolu s tím ale odhaluje také mnohem více děsivých věcí, které společnost dopustila v souvislosti s protičínskými náladami.
Dystopický román, který se však může velmi jednoduše stát realitou (vzpomeňme si na protičínské nálady v době Covidu). Autorka skvěle vykreslila reálnou hrozbu pohledem dítěte, které je vytrženo z nevinného světa her a kamarádů a musí náhle čelit absurdnímu stavu ve společnosti. Věřím, že vyvrcholení příběhu plné kontrastů ve vás, stejně jako ve mně, vyvolá silné emoce a po dočtení knihy zůstanete sedět s takovým tím pocitem co se to právě sakra stalo.
Moc doporučuju, bylo to skvělé, zasloužených 5/5!
Půjdu proti proudu. Kniha je pro mě zklamáním. První půlka s Ptáčkem mě bavila, druhá vůbec. Chybí zásadní zápletka i děj, co nutí číst dál. Poselství knihy i myšlenky o plíživém zlu jsou hezké, ale od Ng bych čekala víc akce.
Žil jednou jeden chlapec, který si říkal Ptáček ....
A žila jednou jedna maminka básnířka, která své dítě milovala ....
Zní to jako z pohádky, ale i zde byl zlý drak, který mamince nedovolil vychovávat své dítě ....
Toto je smutná kniha, protože je reálná .... problém minorit je celosvětový ....
Autorka píše opravdově a objektivně ..... a pohádkou o Chlapci, který kreslil kočky ukazuje svému dítěti cestu, jak bojovat proti xenofobii a z ní vyplývajícímu zlu ....
Knihu doporučím .
KNIHA: Naše ztracená srdce je počin hovořící o lidské nenávisti. Hlavní prim tu sice hraje protiasijská nálada, ale autorka se nebojí poukázat ani na rasismus bělochů vůči černochům nebo na zacházení s původními Američany. Tentokrát se autorka s Amerikou a její společností opravdu nepáře. Příběh je syrový a vyprávěn očima malého dítěte. O to víc vyniká intenzita pocitů a celá absurdita nenávisti jako takové. Je to příběh, který nebudete moci setřást. A na konci možná uroníte slzu. Samozřejmě autorčin styl psaní je specifický a pro někoho náročnější na čtení, ale je stejně tak poetický. Tohle se povedlo, ačkoli mě osobně by zajímalo, co se dělo po posledních stránkách...
"Jak tohle vysvětlit někomu, kdo nic z toho neviděl? Jak vysvětlit strach někomu, kdo se nikdy nebál?"
Jestli něco Celeste umí, tak vás vtáhnout do děje od první stránky a prožívat celý příběh společně s hlavními hrdiny. Stejně tak je mistrná vypravěčka a umí stavět svá díla s postupnou gradací, takže knihu nemůžete odložit s ruky.
Její nejnovější knížka je opět brilantní. Zároveň je ta brilantnost až děsivá. Věci popisované v příběhu se sice odehrávají v nespecifikované budoucnosti, ale většině čtenářů je jasné, že nejsou zas až tak nereálné, a že by se velice snadno mohli zvrhnout v realitu.
Spojené státy prošly nejhorší krizí za celou dobu jejich existence. Lidé přicházeli hromadně o bydlení, neměli přístup ani k základním potravinám a ve společnosti panovala hluboká beznaděj. Trvalo to několik let, než se situace začala zlepšovat. Spojené státy v té době hledali někoho, na koho by mohli hodit vinu. Tímto viníkem se stala Asie, především pak Čína. Proto vyšel v platnost PAKT, který tvrdě diskriminuje asijské obyvatelstvo a trestá sebemenší zájem o asijskou kulturu. V této době vyrůstá dvanáctiletý Ptáček, kterého před třemi lety opustila maminka. Ptáček zatím ještě nechápe, že se maminčina báseň "Naše ztracená srdce" stala hlavním symbolem odporu proti PAKTU a proto se musí skrývat.
Autorka ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost, pokud by měli neomezenou moc populistické, silně nacionální politické strany, které podporují nenávist vůči menšinám. Hlavní způsobem, jakým si vynucují poslušnost je hrozba odebrání dětí. To se týká i malého Ptáčka, jehož maminka je Američanka čínského původu. Aurorka tímto způsobem zpracovává především téma rasismu a segregace v současném světě. Neméně důležitá je také osobní rovina příběhu Ptáčka a jeho rodičů. Jejím prostřednictvím zpracovává téma rodičovství a ukazuje dilema mezi silnou láskou k dítěti a nutností boje za spravedlnost.
Knížka sice zpracovává témata, která jsou aktuální především v USA. Většina z nich je ale přenositelná i na Českou republiku. I u nás je mnoho osob, kterých se kniha bohužel velice týká.
Styl Celeste NG vyniká především v tom, s jakou hloubkou a autenticitou vystihuje psychologii a emoce postav. Často to dělá pouze nepřímo, mezi řádky a skvěle si dopomáhá popisy okolní scény, kterými pocity postav moc hezky dokresluje a také prahlubuje celkovou atmosféru. Autorčin styl je opět nádherný a je ideální kombinací čtivosti a komplexnosti. Knížka je také velice dojemná a v mnoha pasážích dokáže opravdu zasáhnout.
Celeste Ng napsala opět výbornou knížku, která je skvělá jak po stylistické stránce, tak i po tématické. Její předchozí knihy byly o fous lepší, ale i tak jde o skvělou četbu, kterou rozhodně doporučuji.
Hodnocení 4/5
Kniha odehrávající se v blízké budoucnosti v Americe mě okamžitě vtáhla. Příběh Ptáčka, jeho otce a americké společnosti v době PAKTu byl vykreslen velmi intenzivně. Celeste Ng umí výborně zachytit emoce a drobné detaily, které mají velký dopad. Ale v druhé půlce se příběh začal tak trochu táhnout a konec mi přišel takový nedotažený.
Celá kniha mně dost připomínala Orwellův román 1984. Jak málo stačí k tomu, ovládnout lidi.
Společensko-politická dystopie není zrovna čtení na prosluněnou neděli, chtěla jsem knihu odložit, ale nakonec mi to nedalo.
Měla bych nějaké ty výhrady k leckterým nedořešeným detailům, bez kterých se úplně nelze pohnout dál, ale budiž.
A i když to není kniha, ke které bych se chtěla kdy vracet, měla něco do sebe.
Jistou znepokojivost. Nemám na mysli tu primární, o kterou jde, ta mi přijde poněkud vybájená a účelová, spíš vtáhnutí do děje; to se autorce povedlo.
Naše ztracená srdce byly jednou z mých nejočekávanějších knih roku. Celeste Ng patří mezi mé top autorky, jejíž knihy vycházejí v nakladatelství Odeon (Vše, co jsme si nikdy neřekli a Ohníčky všude kolem - oba romány jsou vynikající) a na její novinku jsem čekali mnoho let. Proto jsem se pustila hned do čtení.
Hned na úvod je třeba jít do čtení s jednou věcí - tohle je něco úplně jiného, než na co jsme u autorky zvyklí. Jedná se totiž o román až dystopický, který se odehrává v nedaleké budoucnosti v Americe, kde jsou zavedeny zákony na ochranu amerických hodnot, které diskriminují Američany asijského původu. Mezi ně patří i matka hlavního hrdiny románu, která rodinu opustila a my do konce knihy netušíme proč...
Naše ztracená srdce jsou za mě výborně napsaným románem, který je nejen o hodnotě člověka a o chování společnosti, která je v ohrožení a cítí se zranitelná, ale taky o mateřství, rodině, přátelích a odpuštění.
Když jsem knihu začínala číst, byla jsem v rozpacích, nebyla jsem si jistá, jak se ke knize postavit, ale čím delší odstup od dočtení mám, tím víc ve mně příběh rezonuje. Pokud máte chuť si přečíst náročnější, ale skvělý román, který mrazivě reálný, pak doporučuji všema deseti.
Ano,tato kniha je poněkud jiná, než jsme u spisovatelky zvyklí. I když každá se týká nějaké formy diskriminace asijských Američanů.Odebírání dětí je bohužel nástroj politické kontroly a terorismu nejen v USA ,ale i jinde. Vždyť i u nás s tím máme zkušenosti. Velmi doporučuji.
Úplně jiná kniha od Celeste Ng než jsem byla zvyklá, ale i tento obsah měl velkou sílu. Pomalu plynoucí bolestný příběh jedné rodiny Američanů asijského původu.
Tento dystopický titul je jiný než předešlé dvě u nás vydané autorčiny knihy. Ale opět perfektně promyšlený děj a vykreslená psychologie jednotlivých postav. Asi nejvíc mě mrazí, jak moc je to podobné věcem známých i z naší historie.
Bezmoc, přizpůsobivost, přežívání. Strach a nenávist jsou silné zbraně, které umí samy sebe nabíjet. Takto rozdané byly karty už mockrát, ale její STYL mě okouzluje. Je křehký a míří přesně do středu; v tom je jakási nepolapitelná dravost.
"V matčině mysli se usadil příběh a on ho nedokáže přepsat."
"Já myslím, že každý dokáže někomu ublížit, pokud k tomu má opravdu dobrý důvod."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
Chtělo by se mi věřit, že žijeme v lepším světě, kde knihy nemají k realitě blíž než mají žurnalisté.
Odvěký strach z druhých a neznámých, závist, není tohle už popisováno v hrách řecko-římských? I takový Shakespeare by mohl vyprávět. Ba lidé neodmyslitelně nepoučitelní tvorové, imrvére vrhají se v ústrety krvelačné zkáze. Bojím se zla skrytého v našich srdcích, které udeří dnes/zítra. Nenávist plodí nenávist. Opravdu po tolika staletích válek věřime, že válka a nenávist k jinému vyplodí mír?
Kolik ptáčků tohle bude muset zažít, abychom řekli hromadně dost?!!!