Naše ztracená srdce
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517516/bmid_nase-ztracena-srdce-YPh-517516.jpeg
4
180
180
Třetí román americké spisovatelky s hongkongskými kořeny se odehrává v současných Spojených státech po ničivé ekonomické krizi. Během ní postupně zavládly protičínské nálady, které vedly až k zavedení zákonů na ochranu amerických hodnot. Na jejich základě jsou Američané čínského, ale i jiného asijského původu pod ostrým dozorem úřadů i veřejnosti. Pronásledováni, trestáni i likvidováni jsou ale všichni, kdo proti diskriminačním zákonům jakkoli vystupují. Jedním z opatření proti těmto lidem je odebírání dětí. Celeste Ng se inspirovala mnoha skutečnými událostmi a historickými osobnostmi. Diskriminační zákony a protiasijské nálady v USA existovaly nejen za druhé světové války, ale také během nedávné covidové pandemie. V kontextu současného světového dění je román až mrazivě aktuální.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Odeon
Originální název:
Our Missing Hearts, 2022
více info...
Přidat komentář
Ke čtení knihy jsem se dostala náhodou, kvůli knižní výzvě. Autorku neznám, ale věřila jsem edici Odeon. A nezklama jsem se.
Nejdříve jsem omylem myslela, že jde o reálné události současných US a dost mě to nenechalo klidnou, ale zároveň mě to tak úplně nepřekvapilo. Kniha mi hned od začátku připomněla Příběh služebnice a eseje V. Havla (které jsem mimochodem četla předtím a autorka je zmiňuje v doslovu).
Příběh je to těžký a smutný. Líbí se mi vyprávění z pohledu dítěte, které dává příběhu větší ryzost a nastavuje větší zrcadlo nelogického, neempatického jednání.
Kniha se četla těžce, člověk furt doufal v dobrý konec. Ale ono to není tak jednoduché...
Určitě si od autorky přečtu i další knihy.
Jak kniha dokáže zmást... kde je pravda a kde se nachází hranice "únosné" "normálnosti"? Existuje ještě vůbec taková hranice? Nebo se stala neviditelnou a překračujeme ji dennodenně? Anebo jsme ji už dávno opustili a ocitáme se kdesi mimo pravidla, jež jsme si stanovili? Abych parafrázovala slavný citát: Quo vadis, nejen americký člověče... xenofobní předsudky prosím odlož zde na památku minulého století. Miluj bližního svého, no, nebo ho alespoň přestaň nenávidět kvůli iracionálním domněnkám. Kéž tato kniha zůstane pouhým vykřičníkem nad křehkostí liberální demokracie i nad tím, jak mlčící přihlížející většina strkačů hlav do písku dotvoří nesvobodný režim kořeněný všudypřítomným strachem. Ano, i nám se něco podobného může stát znovu (a "lépe").
Knihy Celeste Ng není vůbec snadné číst. Jsou o emocích, pocitech, které si nosíme hluboko ve svých nitrech.
Naše ztracená srdce byla moje třetí kniha od této autorky, zatím jsem zvládla přečíst všechny. Do této knihy bylo asi nejobtížnější se začíst, nešlo to tak hladce, jako u těch předchozích. Autorka nás zavedla do situace, která může velmi snadno nastat v každém společenském zřízení - po letech krize a chaosu přichází vysvobození - jakýsi PAKT, který kousek po kousku bere lidem možnost se svobodně rozhodnout a svobocně žít... Je to tak prosté, v zájmu zachování klidu a dostatku. Třicet pět let po nastolení demokratického režimu v naší zemi si stále musíme uvědomovat, jak jednoduché je o demokracii přežít. Musíme bojovat a chránit ji... protože pak se mohou odehrávat takové příběhy, jako je tento - příběh "ptáčka" a jeho maminky básnířky Margaret Miu. Každý totalitní režim první po čem sáhne, je vzdělanost. Protože vzdělaní lidé jsou pro diktátory nebezpeční. Mizí knihy, někteří autoři, některá témata. Opravdu z této knihy až "mrazí".
Nedočteno
Téma moc dobré, ale způsob zpracování bez přímých řečí a se spoustou kurzivy mi vůbec nesedl. Dvě předchozí knihy od autorky byly skvělé, tuto jsem dala do strany 90. Pak už jsem ji bohužel odložila, jednou jsem se pokusila pokračovat, ale prostě ne. Bylo to trápení a moc mě to mrzí, protože autorku jsem měla jako oblíbenou a obě předchozí knihy se mi skutečně líbily.
Nejradši bych těch hvězd dala deset. Celeste Ng opravdu umí psát. V tomhle románu naprosto přesvědčivě popisuje svět, ve kterém, troufám si tvrdit, nikdo nechce žít. (Snažím se vyhnout spoilerům). Ptáček jako symbol optimismu mi během čtení přirostl k srdci a myslím, že stejně jako v případě "Vše, co jsme si nikdy neřekli" bude i tahle kniha ve mně dlouho rezonovat.
Pro mne neobyčejně drásavá a silná kniha. Nejen odebírání dětí a jeho zvrácené důvody, ale i snadnost (a "logika"), s jakou se rodí a je aplikován PAKT, to vše je popsáno uvěřitelně a děsivě realisticky. K tomu postavy, jimž lze rozumět, ať už jde o sveřepého Ptáčka, milujícího Ethana, Margaret Miu, co se často nechává unést, Domi či Sadie - a obzvláště vazba mezi nimi, jež se objevuje, když to čtenář nejméně čeká... A to hlavní - zpráva o síle příběhů a o moci bezmocných... A mimochodem, moc mě bavil knihovnický komplot.
Kdo rozhoduje o tom, co je pro národ/zemi/společnost nejlepší, pokud jde o vzdělání, o zákaz knih, o bezpečnost obyvatelstva. A kdo je ochotný se ptát?
Příběh kombinuje smutek s nadějí a autorčina poetická popisnost se mi líbí. A vypadá to, že mám čím dál víc ráda i dystopie, pravděpodobně proto, že přinášejí otázky ohledně lidské morálky a podněcují myšlení a diskusi o hodnotách prioritách v našich životech. I když mě předešlé dva romány od Ng oslovily ještě víc, i tento příběh má ode mě plný počet. Je tu moc pěkně popsaný vztah matky a dítěte a těžké volby, před které můžeme být postavení. A taky, že individuální protest má smysl a naopak je nesmysl zavírat oči, když se nás zrovna nějaký problém netýká.
Přečteno za dva dny, nemohla jsem jinak než každou chvilku číst.
odebírání dětí se dělo i u nás. krom toho se také děla „nenásilná“ sterilizace „nevhodných“ matek. měli jsme našlápnuto do stejného průšvihu.
i když jsme v jiné době a jiné situaci, zase začíná být cítit dav. a zase se dají najít „machři“ co to s ním svedou. buď nikdy neslyšeli, nebo si myslí, že se jich to netýká - kdo s čím zachází, s tím také schází.
knížky Ng jsou jiné, i u téhle mám pocit, že je nedokončená. a je dobře, že to autorka nechává na čtenářích. ti co hledají vědí, že je potřeba dívat se a vidět. i za roh. i když to tam nevypadá zrovna lákavě.
Ano, žijeme v době, kdy "papírové knihy jsou zastaralé už ve chvíli, kdy se tisknou." (str. 35) Ano, žijeme v křehké době, kdy nám hrozí nejrůznější typy totalit. I proto se zřejmě s dystopiemi doslova roztrhl pytel. Tahle od NG je jedinečná tím, jak nám život v ní připadá téměř takový, jaký žijeme. "Jen" to odebírání dětí ji odlišuje. Ng zkoumá hranice, za nimiž se člověk přestává poddávat, kdy se ozve. Kdy si uvědomí, že je třeba něco učinit, aby "svět dával smysl" (str. 280). Je třeba se vzepřít: "Možná, pomyslela si, že pták, který drží hlavu vzhůru, někdy vzlétne. Někdy možná vyčnívající hřebík prorazí nohu, která na něj dupne." (str. 220)
Je to zajímavé čtení, jen od Ng, jejímiž předchozími romány jsem byl nadšen, bych přece jen čekal více.
Pro mne opět úžasně zpracovaná kniha, tentokrát mnohem silnější téma, téma totality nebo alespoň její hrozby bylo a je bohužel stále aktuální. Na rozdíl od huhuhu si nemyslím, že důvody vedoucí k zavedení PAKTu byly nereálné. Příčinou zavedení jakéhokoliv totalitního systému je především touha po moci a snaha ovládnout ostatní, někdy je postupováno pomalými a postupně přitvrzujícími kroky - cenzura, omezování svobody slova, povolování jenom toho "správného" názoru aj. (tady asi nemusíme pro příklady chodit moc daleko), jindy zase stačí národ nějakou dobu náležitě děsit, a ten už se rád, alespoň z velké části, ve jménu pořádku a bezpečnosti podřídí. I ty zavřené oči, dívání se jinam a udávání souseda sousedem je stejné jako u nás za II. světové války. O to víc mne ta kniha zasáhla, protože není bohužel jenom o obyvatelích "země zaslíbené".
Dlouho jsem se do knihy nemohla začíst a málem jsem ji odložila, ale nakonec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nicméně se mi zdá, že ačkoliv praktiky totalitní moci byly vykresleny přesvědčivě, vysvětlení důvodů, které vedly k převratu a zavedení PAKTu mi přišlo nedostatečné a málo uvěřitelné. Proto mi asi celý příběh dlouho nesedl, i když jinak byl napsán perfektně.
Dojemný příběh, výborně napsaný, ale hodně smutný. Autorka má velmi čtivý a poetický styl, takže i drsné pasáže jsou stravitelné. Téma diskriminačních zákonů a proti asijských nálad je stále aktuální, takže i v dnešní době stojí tato kniha za přečtení i k zamyšlení. Mě osobně se téma dětí, které jsou násilně odebrány rodičům, velmi dotklo, a tak doufám, že se tato fikce, alespoň v naší společnosti, nenaplní.
Příběh Ptáčka a jeho mámy se nečetl snadno, po literární stránce výborné (jako vždy u této autorky), ovšem téma je to nelehké, žádná oddychovka toto rozhodně není. Úplně mě mrazilo při vykreslení atmosféry a života za vlády PAKTu - znepřátelená společnost (vždy je potřeba najít viníka), rasismus, manipulace lidmi, cenzura a především zneužití moci tím nejohavnějším způsobem - prostřednictvím dětí (naší největší láskou a proto nejsilnějším nástrojem pro vyvolání strachu a nucené poslušnosti), brrrr. Doufejme, že toto nebyla předzvěst naší budoucnosti. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.
Nová kniha Celeste Ng mi dala zabrat. Četla jsem ji dlouho a podobně jako komentáři Radimka mi první půlka připadala zdlouhavá a trochu nudná, teprve poté jsem se začetla a dočetla jsem ji bez problémů. Nebylo to lehké čtení (ani být nemělo, soudím já), a to rozhodně ne jen proto, že šlo o neradostnou dystopii. V jednom okamžiku dochází hlavní postava k prozření: to, co se děje nám, Asiatům, se dělo v dějinách země zvané nyní USA už vícekrát – jak původním obyvatelům severoamerického kontinentu, tak černochům přivezeným na otrockou práci. Pokud mlčíme tehdy, děje-li se příkoří jiným, a utěšujeme se myšlenkou, že všechno je v pořádku, protože my – já a moje rodina - jsme v pořádku, programově nevyčníváme, pak se nemůžeme divit, když jednoho dne dopadne ruka osudu i na nás.
„Odebírání dětí má dlouhou historii, pod různými záminkami, ale ze stejných důvodů. Nejvzácnější rukojmí, obušek nad hlavami rodičů. Slovo kotva nemá opak, ten však existuje a je to právě tohle: snaha vykořenit nějakou jinakost, něco nenáviděného a obávaného.“
Zvláštní kniha. Nečetla se snadno a musím přiznat, že jsem s ní tak trochu bojovala. Dystopické téma mi totiž není blízké, a proto mi příběh nějak nechtěl sednout. O co tam ale půjde? Malého chlapce Noaha, který se však ve skutečnosti jmenuje jinak - a sice Ptáček, v poměrně raném věku opustí matka. Zda to bylo dobrovolné nebo spíš ne, je čtenáři docela rychle jasné. Chlapec tedy vyrůstá jen s otcem a vůbec celá ta (americká) společnost je hodně podivná. Například zde dochází k záhadným smrtelným nehodám lidí čínského původu, které nikdo nemá zájem vyšetřit. Po určité době se Ptáček rozhodne najít svoji matku, což se mu opravdu podaří. Ale to ještě ani zdaleka není konec tohoto smutného příběhu, ve kterém život lidí ovládá jakýsi PAKT, zdroj velkého a nebezpečného zla...
Na závěr ovšem musím ocenit autorčino spisovatelské umění, kniha je navzdory nelehkému tématu výborně napsaná a čtenáře stále nutí číst dál a dál. Jednu hvězdičku ovšem strhnout musím, protože jsem nebyla tak nadšená, jak jsem původně doufala a očekávala.
Chvílemi jsem se v knize cítila ztracená. Když odhlédnu od příběhu, tak mě hodně mátla přímá řeč bez uvozovek. Příběh byl zajímavý a aktuální, v podstatě si ho můžeme vztáhnout na hodně situací, které se různě ve světě dějí. Ale pro mě se tam střídaly pasáže, které byly zajímavé a napínavé s těmi, které mě ale vůbec nebavily. Chvílemi jsem měla až na krajíčku a chvílemi jsem ani nevěděla, co čtu.
Zajímavý dystopický román mé oblíbené autorky, u kterého lehce znejistíte, zda se spíše nejedná o znepokojivou blízkou realitu, ta hranice je více jak křehká a to zejména v dnešní turbulentní době. Celeste Ng otevírá otázky rasismu, diskriminace menšin, ale i otázky rodičovství a mateřství. A dělá to tak, jak jsme od ní zvyklí, autenticky, opravdově a hlavně sugestivně. Žene své hrdiny do mezních situací, neodpouští laxnost či zbabělost. Se zlem je třeba bojovat, vzepřít se mu, vždy to stojí za to, i když cena je vysoká. Tou cenou jsou totiž naše ztracená srdce. I o tomto je tento smutný příběh, který se nečte úplně lehce, je trochu jiný, možná složitější, než autorčiny předchozí knihy, ale mě určitě nezklamal. Hodnotím maximálně.
Celeste Ng skratka pisat vie. Na rozdiel od predchadzajucich dvoch romanov k tejto novele sa uz asi nevratim, ale stala za precitanie - ten styl pisania je za mna vyborny.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
Psaný text bez uvozovek u přímé řeči je pro mne vždy těžší na čtení a v tomto případě to bohužel nebylo jinak. Přestože první polovinu knihy vypráví dvanáctiletý Ptáček, neměla jsem pocit, že bych četla dětskou knihu, naopak. Porozumění PAKTU a protičínských nálad mi bylo hodně vzdálené a nedokázala jsem se do knihy správně ponořit.
Naštestí nebyla kniha zaměřena primárně na politickou stránku věci, ale hlavním tématem je hledání ztracené matky a s tím spojené hledání vlastní odvahy a pravdy.