Faja
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342817/bmid_faja-mmt-342817.jpeg
5
3492
3492
Naslouchač série
< 2. díl >
Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo. Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět. Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná? Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.... celý text
Přidat komentář
Obě knihy jsem dostal darem. A teď už chápu, že mi to přítelkyně udělala naschvál. To je něco tak příšerně napsanýho, až jsem zvracel. Bez emocí, bez napětí, bez akce a bez humoru.....převážně knihy, které se mi nelíbí, dávám do knihobudky, ale tohle si tam netroufnu dát. Jako přivodit někomu dalšímu zvracení? Ne, to ne. Tohle půjde rovnou do popelnice a s radostí.
To bylo úžasné dobrodružství plné zvratů a odhalených tajemství. Těším se na poslední díl a jak to vše dopadne.
(SPOILER)
Co jsem byla ochotná v Naslouchači odpustit, ve Fajovi pokračuje, tentokrát proto o hvězdičku méně, ale pojďme se na to podívat podrobněji.
Nepamatovala jsem si mnoho detailů z prvního dílu, takže chvílemi jsem musela z paměti lovit události, které byly předzvěstí děje druhého dílu. Nejdřív bych zmínila prolog, jehož naprostou nadbytečnost nedokážu pochopit ani teď. Představte si, že chcete čtenáře zaháknout už od začátku. Sice s nadšením přečetli první díl a nemohou se dočkat druhého, ale to je vedlejší. Přidáte prolog, který se zdánlivě snaží nastínit hlavní otázky celé knihy. A pak skočíte pár týdnů (či jak dlouhou dobu) zpátky dozadu, abyste pak naprosto stejnou část příběhu zopakovali o chvíli později. A přitom by pomalejší rozjezd nikomu nevadil. Ale dobrá, popojedem.
Dostáváme se k první důležité události, která by měla mít šokující přesah do otázek lidskosti, nicméně působí natolik nepatřičně, že jsem ani sama nechápala, proč se děje co se děje. Zajímavé, že nejvyšší zástupci se nikdy dříve nesešli, ale sotva přijede do města podřadný druh, který je vlastně vůbec nezajímá, všichni jsou na nohou. Podivné nicneříkající proslovy mi připomněly moji snahu napsat něco podobného - a vyznělo to stejně špatně, protože když nemáte atmosféru, sebelepší volba slov bude k ničemu.
Ale dál. Ilan je stále stejně otravný spratek, který se po vzoru těch nejrozlítanějších teenagerů nedokáže rozhodnout, jestli kapitána a pětadvacítku milovat nebo nenávidět. Stále jí všichni všechno polopaticky vysvětlují a chodídích encyklopedií oproti minulému dílu snad přibylo. Její vyvolenost se stupňuje a je jasné, že Ilan je jediná, kdo dokáže tohle a tamto, ale žádnou chybu nikdy neudělá - a když náhodou ano, všechno zase dobře dopadne. Nějak se nemůžu přenést přes to, že nám tu zatím nikdo důležitý neumřel. Možná jsme jen ve druhém díle série, ale nezvedlo by to přece jen očekávání a strach o jednotlivé postavy, kdyby se ukázalo, že pětadvacítka není nepřemožitelná? Kdyby se alespoň někomu z nich zlomil meč, nebo přišli o končetinu (která jim očividně může v Olymposu vlastně zpátky dorůst, takže no biggie). Kdyby se Ilan něco stalo, kdyby ji něco donutilo víc vážit svoje rozhodnutí, protože mohou mít důsledky... Ne, takhle kniha bohužel na důsledky nehraje ani v nejmenším.
Štve mě číst takovou knihu, kde vidíte nekonečný potenciál, příběhový i worldbuildingový, který je neustále pošlapáván téměř začátečnickými chybami. Zmiňme snad i plynoucí jednoduchou práci s jazykem (který je nejspíše i důvodem, proč je série zatím tak oblíbená). Potenciál obrovský, ale nese s sebou také celkem monstrózní strach z mé strany - že budou pokračovat momenty deus ex machina, že postavy budou stále jen karikaturami, že činy nebudou mít svoje následky, že Ilan i pětadvacítka jsou nepřemožitelní...
Ono se to četlo skvěle, to ne že ne. Ale jakmile nad tím začnete přemýšlet, na povrch vyplývají detaily, které mohly (a měly) být vyřešeny jinak. Možná by to chtělo víc betačtenářů a jiného editora.
Poslední nedostatek knihy, který bych zmínila, je špatná práce se zvraty a odhalováním. Nemyslím si, že bych měla problém chápat souvislosti a přijde mi, že často v knihách narazím na detaily, které odhaduji, nebo mě alespoň překvapí. Tady všechna odhalení byla jaksi mdlá. Buď zcela nepřekvapující (ačkoli autorka se nám snaží vnutit, že jsou šokující) nebo nepochopitelná. Celá ta situace s "Jeho jméno vládne" mi nedává smysl doteď. Možná ani neměla, jenže já to nepoznám - a subjektivně si myslím, že to není chyba moje, ale autorky.
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál. Jestli si to "sedne" a zapadne dohromady, nebo to skončí jako vteřinovým lepidlem poslepovaný paskvil. Doufám, že výsledek bude blíže tomu prvnímu.
I když kniha není určena primárně pro moji věkovou skupinu, tak já tyto knihy miluji ! Rychle přečteno, napínavé. Už se těším na další díl !
(SPOILER)
Četla jsem bez dechu, opět. Knihu jsem musela několikrát odložit, jelikož jsem to stupňované napětí vydýchávala, ale nikdy jsem to nezvládla na víc než půl hodiny. Je to fakt dobré čtivo.
Ilan se sžívá s Pětadvacítkou. Jde to až překvapivě dobře. Je dítě, takže trochu mazlíček a možná i svědomí, ale pořád je to uvěřitelný vývoj. Zažili spolu hrozné věci a společné zážitky stmelují.
Jen jsem hodně zvědavá na další vývoj vztahu Ilan a kapitána. V tom, jak reagují na tajemství druhých, jsou si možná podobní. I když by mne nepřekvapilo, kdyby kapitán už dávno věděl. Člověk jako on nemůže být hloupý.
Záhady sklenařského světa začínají nabírat na obrátkách tak, že se z nich až točí hlava. Po prvním díle si čtenář ještě mohl myslet, že za ztracené znalosti mohou pouze lidé z nížin. Jenže za něco mohou sami sklenaři! Byly věci, kterých se báli...
Některé skutečnosti se spojily, v něčem hrdinové stále tápou. Každopádně to ještě bude stát za to. Už abych měla přečtený třetí díl.
(SPOILER)
Mně tato série baví !!! navzdory všem výhradám, zmiňovaným v komentech předemnou (ano, oříškové oči kapitána :D :D), mně baví. Pravda, četla jsem s delším odstupem od prvního dílu, tak jsem se ze začátku ztrácela v pojmech..Ilan se pohybuje s 25kou na obou stranách skáry. Poznává počátky sklenařského otroctví, dostává se blíže k tajemství sklenitu a opět až příliš blízko k nastereám. Být mi náct, budu nekriticky nadšená. Překousnu ty oči, vysvětlovací systém otázka - odpověď. Nebudu se pozastavovat nad změnou vztahu otrok - majitel. 25ka má Ilan jako domácího mazlíčka, kterého všichni ochraňují, zbožňují...Prostě to, co bylo vyčteno čtenáři předemnou, opravdu platí.
Nelze nevidět insipraci jinými autory - třeba básnička o pěti fajích silně připoměla Tolkienovskou "jeden prsten vládne všem...", ale ve finále to vůbec nevadí , minimálně mně. Faja mě navnadila k dalšímu čtení, takže asi začnu stříhat metr k Nasterei. Jsem opravdu zvědavá, kterým směrem autorka děj povede. A jak se nakonec vyvine vztah Ilan a Joela ;) (větřím, větřím kulišárnu...)
I druhý díl mě do dystopického světa příjemně vtáhl. Autorka ve své propracovanosti tohoto smyšleného světa nijak nepolevila, naopak možná mohla ubrat trochu technikálií - když jsem během jediné kapitoly už poněkolikáté listoval do slovníčku, abych si aspoň trochu uměl představit, co přesně sklenáři zrovna dělají nebo o čem mluví, ubralo to ději na svižnosti a lehkosti a přidalo to na těžkopádnosti. Jinak k záhadám z prvního dílu se přidávaly další a další, takže jsem zvědavý, jak se to ve finále všechno proplete a vysvětlí.
Tahle série je prostě skvělá! Pětadvacítka je k sežrání a hrozně moc mě baví to, jak je hlavní hrdinka Ilan zvídavá. Petra Stehlíková má nádherný styl psaní a já se ho nemohu nabažit. Těším se na 3. díl série a jsem zvědavá jak bude série pokračovat.
Před netrpělivě očekávanou Nastereou jsem opět zhltla již potřetí Naslouchače a podruhé Faju, a zase opět nevím který díl je lepší. Každý má něco do sebe, oba jsou skvělé a už se strašně moc těším na třetí díl i když se trošku obávám jestli je možné i do třetice dosáhnout tak vysoké kvality.
(SPOILER)
Když se mi v nějakém knižním světě líbí, ráda v něm setrvávám co nejdéle, takže hned jak jsem dočetla Naslouchače, vrhla jsem se na Faju. Protože jsem četla e-knihu a slovníček pojmů zůstal na konci nepovšimnut, některé z termínů jsem vždy dovozovala z kontextu. Po přečtení jsem nějak zapomněla, co je to "faja", a nevím proč jsem z ženského rodu slova usuzovala na nějakou bytost ženského pohlaví. Ehm, moje chyba :-). O to víc se mi líbilo vysvětlení a pochopení věty na obálce, i když bych spíše měla psát Věty, protože kolem ní se točila velká část děje.
Jistě, mohla bych na knize najít kupu nešvarů, nedomyšleností či klišé. Ať to jsou drobnosti (jako že na Olymposu je zmíněn Poseidon a Mars, i když správně by měl být spíše Ares (a nebo Neptun)), či pro mne jistě nepochopitelné momenty děje (např. jen putování hrdinů, kdy si jedou do Nížin odpočinou, po vyhlášení poplachu se vrací zpět, pak najedou zase putují mezi města a když dojdou na konec, nevrací se do Nížin, ale do jednoho z měst kvůli oslavám, nebo že když další členové 25 včetně kapitána utrží dost vážná zranění, namísto transportu do Nížin se kurýrují v Duvalském pohoří). Nehodlám vůbec tvrdit, že jde o mimořádný počin v české fantasy, protože jsem četla lepší fantasy i sci-fi, a jsem si jistá i tím, že máme mnoho kvalitních českých autorů, včetně autorů fantastiky. Ale protože mě na příběhu Ilan cosi nedefinovatelného zaujalo a chytilo, budu mlčet a jen si užívat příběh, který je pro mne nový a v mnohém neotřelý.
Tentokrát se děj odehrává zčásti v Nížinách, zčásti (té větší) opět v Duvalském pohoří (díky za to!) Olympos mi připomněl Kapitol z Hunger Games, v němž vše řídí CML, chyběl mi hlubší popis zákonitostí, vztahů mezi mocnými, vše mi přišlo jen v náznaku a jen v takové míře, kterou Ilan potřebovala. Přišlo mi nevyužité (ale třeba ještě bude, o tom mne už PS přesvědčila), že když hrdinka konečně zjistila heslo pro přístup k informacím o LaPodu, musela Olympos náhle opustit, aniž by zjistila víc. A stejně tak mi přišlo trochu nevěrohodné lavírování ve vztahu vůči Kapitánovi, i když je jasné, že je to - navzdory všemu - klaďas ;-). Některé momenty mi lehce připomněly sérii Divergence, ale upřímně, Naslouchač mě zaujal mnohem víc.
Do Duvalského pohoří jsem se těšila víc než do Nížin, ty mne moc nezaujaly, přišly mi sterilní a nepřátelské. Jsem ráda za poznání dalších míst, za rozluštění některých záhad z prvního dílu (třeba "tolkienovská" Devítka), i když samozřejmě přišly záhady další. (Co se stalo s paní D., kdo je potomek, má nějakou spojitost s tím chlapcem, co už uměl ovládal duvaly? Kdo píše nápis krví s midichloriany?) A stále chybí milostná linka! O osobě kapitána nevím, co si myslet... Na to, kolik toho prožil a kolik musel získat životních zkušeností, bych čekala větší nadhled a pokoru v životních i jiných otázkách, ale chápu, že nějaké napětí tu být musí. (Trochu mimo mi přišlo, že jako zraněný přijal výzvu k boji.) To je stejné, jako když někteří čtenáři prvního dílu kritizovali vnitřní vývoj Ilan z porobeného otroka v "oprsklého fracka". Rozluštění Věty se mi líbilo moc, těšilo mne odkrývat s Ilan tajemství, na něž sklenaři zapomněli, i když na rozdíl od ní jsem byla vedle jak ta jedle. Samozřejmě mě podráždilo, že už byla jen krůček od vyzrazení svého tajemství, a ten konec... ten konec!! Doufám, že třetí díl opravdu vyjde na konci měsíce :-D.
Petra Stehlíková vytvořila neuvěřitelný svět. Nemůžu se dočkat třetího dílu ❤️
Fantasy tvori asi petinu mych prectenych knih, ale obvykle si vybiram ty, kde je dulezita romanticka linka, takze kdyz me uchvatilo neco, kde je hlavni hrdinka 13ti leta divka a o romanticke lince nemuze byt rec, i kdyz samozrejme doufam, ze v dalsich dilech se to zmeni :-D, tak je to vazne skvela serie. To, ze se jedna o ceskou autorku, ktera si pise knihy mezi praci a starosti o dite, zvysuje jeji hodnotu pro me jeste vice. Rikala jsem si, ze treti dil ma vyjit ke konci dubna, takze je cas zacit cist, abych plynule navazela. Oba dily jsem ale precetla dohromady za 3 dny :-D a ted budu netrpelive vyhlizet knihu treti. Prvni dil se mi libil o malinko vic. Nove vymysleny svet, cetlo se to samo. Bylo to napinave, promyslene a doporucuji
Stejně jako Naslouchač se kniha čte sama. Po delší době jsem se vrátila k žánru fantasy a nemohla jsem si vybrat lépe. Netrpělivě očekávám vydání následné knihy s názvem Nasterea. Z počátku jsem k ní měla trochu nedůvěru, ale po pár prvních stránkách jsem se už neodtrhla. Milovníkům napínavých fantasy rozhodně doporučuji.
Měla jsem dva důvody, proč jsem se do Naslouchače znovu pustila. 1. Protože jsem neměla co poslouchat při úklidu a za 2. Protože se chystá třetí díl a já se na něj hodlám vrhnout hned, jak vyjde.
I když není dvojka tak dobrá jako jednička, je rozdíl opravdu chlupový. Tajemství se nám zamotávají a množí a čtenář je chce rozlousknout, ale ještě si musí počkat.
Co k tomu říct jiného, než kde je další díl?
Prostě boží.
Bylo to víc akční něž jednička.
Víc zničující.
Nic konstruktivnějšího ze mě nestanete.
Jen co jsem dočetla Naslouchače jsem bažila jen po jednom a to bylo zjistit co se stane dál. Jak jsem očekávala druhý díl nezklamal a úžasně rozvijí první díl. Zas a znovu kniha plná napětí, očekávání a akce. I když nemám ráda otevřené konce, tak TENHLE KONEC ZBOŽŇUJI!!! Teď už si jen počkat, až vyjde poslední díl :D.
PS: Miluji ten slovníček na konci ♡
V roce 2020 jsem přečetl knihu NASLOUCHAČ a v tomto roce jsem pokračoval druhým dílem, který se jmenuje FAJA. Knihy patří do kategorie YoungAdult, žánr fantasy. Faja se mi líbila stejně jako Naslouchač. Ačkoliv fantasy čtu okrajově, příběh mne oslovil. Řekl bych, že je to originální námět a kniha je nepochybně srovnatelná se zahraničními knihami tohoto žánru. Závěr druhého dílu byl napínavý, takže časem se pustím do třetího dílu - NASTEREA.
V závěru knihy se nachází SLOVNÍČEK, což oceňuji.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Tajemství jsou tu proto, že jsou tajemná a nemají se vyzrazovat. Každé tajemství potřebuje ten správný čas k tomu, aby bylo odkryto. A některá tajemství nebudou odhalena nikdy.
Přátelství nevzniká přes noc. Jsou to léta společných zážitků, smíchu i slz, lží i pravd. Trvá dlouho, než si lidé mezi sebou přátelství vytvoří. Je ale důležité, aby chtěli. Přítel je člověk, který tě nikdy neodsoudí, pokud se budeš snažit své chyby napravit.
Lidé, kteří vědí málo, se snáze zastrašují, a tím lépe ovládají.
Sebehorší zločin přestává být zločinem, pokud k němu nalezneš správné vysvětlení a umíš ho ospravedlnit. Pokud přesvědčíš ostatní, že páchat zlo je v jejich zájmu. Všechno jsou to jenom slova. Dějiny jsou takových omluvitelných zvěrstev plné.
Knížku jsem přečetla za tři dny, nedokázala jsem se od ní odtrhnout, chtěla jsem vědět, co se stane s jednotlivými postavami a na řadě míst mě knížka překvapila. Rozhodně se těším na další díl.
Druhý díl nezklamal. Plno akce a napětí. Tak moc se mi příběh libil že jsem si obě knížky musela koupit i domů a s napětím čekám až vyjde třetí díl. Jak se totiž zdá na druhé straně tráva zelenější není, i když si myslíme jak krásné sady tam mužou být...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Ještě horší než jsem čekal. Nedočteno.