Faja
Petra Stehlíková
Naslouchač série
< 2. díl >
Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo. Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět. Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná? Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.... celý text
Přidat komentář
Po dlouhém čekání, vytoužená odměna.
Pokračování příběhu o mladičké Ilan je pro čtenáře jako pohlazení po duši. Ten, kdo se zamiloval do tohoto malého roztomilého děvčátka a do světa, ve kterém žije, a že jich je, dostane další nálož informací o tom, jak ten komplikovaný svět a lidé v něm opravdu fungují. Dozvíme se víc o historii rozpadlé Evropy. Zádumčivý a tajemný kapitán odkryje své karty. Atmosféra v napjatém společenském zřízení začne praskat. A Ilan? Ta se nemůže nabažit všech těch prožitků a světa, který ji toho tolik ukazuje. Pro mě je to citová záležitost a naprosté unešení krásou vyprávění.
Hrbolky na cestě však jsou. Druhá knížka naráží opět na zkratkovitost a zavedené šablony. Po úvodní třetině, kdy se Ilan potlouká po baště nepřítele, a její náklonost k 25 roste, dojde opět k pošramocení vztahů, které se prolíná téměř celým zbytkem knížky. A samozřejmě do značné míry za to může právě Ilanino mládí a zbrklost. Zároveň se prohlubuje přímo mystické předurčení Ilan k něčemu velkému. Všichni vědí, nebo alespoň cítí, že je jedinečná, a tak ji jdou na ruku. Návrat domů, boj s tajemným nepřítelem.
Přes to všechno je knížka pohlcující. Šablony a zkratky nejsou vysloveně špatné, protože řekněme si to narovinu, nejedná se o žádné filozofické, metafyzické dílo, ani o žádnou společenskou sondu, nebo skrytou kritiku obalenou do metafor. I když kdo hledá, ten najde, že? :) Jak to bývá s lokálními autory, jsou nám mentálně i společensky blíž a ten, kdo by nefandil Ilan a neprožíval naplno to obrovské dobrodružství, na které se vydal s ní, tak ať raději sáhne po jiné knížce. Pro nás ostatní zůstává jen malá dušička a prosební očička, ať si Péťa pohne a neprodlužuje tu agonii čekání. Pro mě je už teď nesnesitelná. :)
Závěrem hodnocení. Pět, nebo čtyři? Nebylo to snadné, nakonec u mě rozhodla jedna skutečnost. První díl byl emotivnější a u některých scén by se u mě krve nedořezal. Druhý rozmotával klubko a nezapomenutelných scén bylo míň, nebo nebyly tak intenzivní. Nějak tak vše do sebe hezky zapadalo.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2016 | Naslouchač |
2017 | Faja |
2021 | Nasterea |
2012 | Zrozena z popela |
2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Tak mám dočteno... :)
Musím říct, že první díl mě uchvátil. Doslova. Nemohla jsem se dočkat, až vyjde druhý díl. Takže, když jsem měla konečně možnost si jej přečíst, neváhala jsem ani vteřinu.
Začnu mírnou kritikou. Když jsem začala číst, přišlo mi, jako bych četla něco jiného. Proč? Popis života v nížinách mi přišel zvláštní. Chaotický a nepřirozený. Začátek je spíše taková sci-fi, musím říct, že se mi to nezamlouvalo. Způsob, jakým nám byl ten svět představován, nebyl uvěřitelný. Nesedí tomu sci-fi prvky, rozhodně tomuto příběhu víc sluší kabátek fantasy. A popravdě řečeno, myslím, že ani autorce dle mého nesedí líčení světa v budoucnosti. Na rozdíl od světa sklenářů, jsem jí ten v nížinách nevěřila. Olympus, Pařížská horečka, Evropská rada, Řečtí bohové... spousta kontrastů, které se k sobě nehodily. Jako by autorka nevěděla, co tam dát, tak spatlala vše, co jí přišlo pod ruku. Začátek se mi tedy moc nezamlouval, přišel mi násilně psaný. Pak se ale Ilan vrátila domů a konečně to byl starý dobrý Naslouchač. Myslím, že tenhle svět je autorce bližší a je to vidět. Tady už to zase bylo uvěřitelné a přirozené vyprávění, ačkoliv jsem některé stránky přeskakovala. Taky bych docela uvítala hlubší psychologii postav, abychom se o nich konečně něco pořádného dozvěděli. Čekala jsem to v tomto díle, že nám nějak autorka postavy víc přiblíží. Ale ani po druhém díle je neznám o nic víc, než po prvním. Chtělo by to jít trochu hlouběji. Postavy jsou sice sympatické, ale až na Ilan jsou prostě jen napsané.
Že se příběh stáčí do klišé, kdy se odhaluje, že je hlavní hrdinka výjimečná mi nevadí. Popravdě řečeno, celou dobu to k tomu směřovalo. Čtenář to tak nějak očekává. Když se příběh konečně přehoupl do světa sklenářů, zase to bylo fajn čtení, které mě bavilo. Ovšem, neubráním se porovnání s prvním dílem, jenž se mi zdál o poznaní lepší. Líbil se mi víc. Druhému dílu něco chybělo. Možná víc zvratů. Ono se toho moc nedělo a myslím, že by už mělo. Po prvním díle jsem se nemohla dočkat dalšího, po Fajovi... Taky se těším, ale už to nebude tak hrozné čekání. :)
První díl byl tak nějak víc emotivní, přirozenější, promyšlenější a tím pádem i mnohem uvěřitelnější. Přesto všechno se na třetí díl těším a určitě si ho přečtu. :)