Faja
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342817/bmid_faja-mmt-342817.jpeg
5
3484
3484
Naslouchač série
< 2. díl >
Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo. Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět. Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná? Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.... celý text
Přidat komentář
Parádní pokračování nádherně rozjetého příběhu Naslouchače. Přesně v tom duchu, v jakém bych si to, jako čtenář, přál.
Opět plné chytlavých rozhovorů Ilan s Kapitánem a jeho pomocníky. Ilan zde postupně rozkrývá historii tohoto post apokalyptického světa budoucnosti. Autorka má neuvěřitelnou představivost, protože nejenom, že vymyslela hodně zajímavý a funkční svět, ještě mu dodala i život jeho historií a opředenými legendami, které se na něj vážou.
Upřímně jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Kapitolu po kapitole jsem si sliboval, že už to je ta poslední, a stejně jsem pokračoval dál. Pravda, že je to už něco přes rok, co jsem četl první díl a tak chvíli trvalo, než jsem se do děje vpravil. Jakmile jsem se ale do něj dostal, musel jsem nad ním přemýšlet až do momentu, co jsem knihu za sebou finálně uzavřel.
Lepší náběh na třetí díl autorka snad nemohla vymyslet. :-)
Tak jsem Faju přečetla podruhé, než se pustím do Nasterey, proto jsem i hodnocení o něco odložila. Možná bych knize dala o půl hvězdičky méně než prvnímu dílu, ale pořád tam bylo dost napětí a zajímavých zápletek a bylo o čem přemýšlet. Takže hodnotím velmi kladně.
(SPOILER)
U Naslouchače mi přišel svět hezky vystavěný. Ale čím hlouběji se do něj ponořujete, tím větší se objevují trhliny. V prvním dílu je většina věcí obestřena tajemstvím (Otorten, nasterey), ale tady se objevují znovu a spolu s poznáním ztrácí zároveň i něco ze svého kouzla (i když zápletka sklenit za štítem + nasterey se mi líbila – přestože na ní hned v další kapitole všichni zapomněli).
To je to, co mě dráždilo asi nejvíc. Čekali byste, že když se skupina bojovníků pohybuje po pohoří desítky, stovky let a stále je naživu a očividně své protivníky vždy předčila, jsou její členové – inteligentní. Trošičku. Ale vlastně je to banda kulturistů, co jezdí Duvalským pohořím na turné za svými fanoušky a jejich poradce-managera jim dělá 13letá holka. (Proč jeli z Vortolu do Roghosu? Proč nic nedělali s hrozbou nasterejí? Atakdále atakdále).
Souhlasím s ostatními komentáři, nelogičnosti jsou rozsahu velkého i drobnosti (možnosti pohybového aparátu jsou v některých pasážích až zarážející a postavy vleže odskakují), ale popřít nemůžu, že autorka to má očividně promyšlené a – alespoň pro ni – musí všechno dávat smysl. Třeba jen nejsem tak chápavá jako Ilan a vše se ukáže v dalších dílech.
Ale ty metafory a používání „básnického“ jazyka (kdy trámy Ilan nadávají dřevěným jazykem) za každou cenu a pořád – mně se to k Ilan prostě nehodí a možná bych to všechno vnímala úplně jinak, jenom kdyby to nebylo v ich-formě (kdy má vypravěčka čas na popisování škádlivých ohníčků a na rozsáhlé přemýšlení v tlačenici a masakru).
Nemůžu popřít, že někdy jsem se spíš při čtení s kamarádkou bavila zvolenými výrazy, než by mě knížka vtáhla do děje. Ale zábava je to dobrá.
---
„Kapitán musel stát na hradbách a shánět se po mně. Přestože jsem byla jen sklenař, v téhle chvíli si na mě vzpomněl.“ AAARGH!
DOČTENO A OPĚT SUPER
Tak mám za sebou FAJU, druhý díl série Naslouchač.
Z prvního dílu jsem byl nadšený, ale u druhého mne většina varovala, že je slabší.
NENÍ TO PRAVDA, NENÍ SLABŠÍ.
Je jiný, ale pořád se drží svižné linie, podrobného popisu fantasy světa.
Autorka nám očima hlavní hrdinky zaujatě a hlavně zajímavě popisuje duševní boj pubertální holky se sebou samou. S nepřáteli, kteří jsou přátelé. Se světem, pro který je jen zbytný otrok. S dávnými tajemstvími...
Druhý díl velmi dobře rozvíjí linii vyprávění prvního dílu a stejně,, jak u Naslouchače s přibývajícími stránkami narůstá napětí a svižnost děje.
Za mne důstojné pokračování velmi zajímavé série.
Třetí knihu většina ztrhala, tak uvidíme...
Druhý díl trilogie o sklenařích, opět načtena nebeskou Jitkou Ježkovou, jejíž hlas mi zní jak zpěv tisíce reteí...
Svět i jeho historie se nám pomalu odkrývá, ale jak tomu tak nezřídka bývá, ne vše je tak jednoznačné. Každá odpověď tak vyvolá další otázky.
Nevím co vyzdvihnout dále... je to sice napínavé, ale jak psal Terva, některé pasáže jsou na facku...
Oproti prvnímu dílu trochu slabší, ale porad dost dobré. A konec lákající k dalsimu dilu.
Čtivá oddychovka jako první díl. Vždycky se těším na večer, až děti usnou a hurá na to :-)
Jsou tam nějaké nelogičnosti a charaktery postav jsou občas těžko uvěřitelné, ale je to zábava. Trojku si určitě nenechám ujít.
Jitka Ježková Ilan sluší, nebo Ilan sluší Jitce Ježkové, nevím. V každém případě skvělý příběh, skvělé a neotřelé nápady povýšené skvělým přednesem zmíněné herečky dělá z této série skvělý zážitek. Jedním slovem strhující. Tím, že jsem poslouchala hned po sobě, smazává se mi hranice mezi Naslouchačem a Fajou, jen si uvědomuji posun hlavní hrdinky. Nadále se bimcá mezi náklonností a nenávistí k lidem z Nížin, hlavně pokud jde o Pětadvacítku. Je to hustě komplikovaný a přitom jasný příběh, chvílemi pro mně přímo uhrančivý. Ale... přiznání: Ilan mně opravdově vytáčí! Na to jak byla vychována, jak se musela neustále bát, je poměrně sebestředná, bez zábran jde jen za svým. Aby zjistila to, co CHCE zjistit, udělá cokoliv a neohlíží se na nikoho. To mně na ní trochu mrzí, ale může to být i tím, že je to vlastně puberťačka... Přesto, nebo proto mně knihy o Naslouchačce neskutečně baví.
Přiznám se, že jsem fanoušek spíš klasické fantasy a tahle kniha je spíš z ranku sci-fi/dystopie, ale musím říct, že mě druhý díl naslouchače nakonec chytnul. Přes pomalejší začátek děj zhruba od poloviny knížky nabral spád, autorka má podle všeho zápletku dobře vymyšlenou a sama jsem zvědavá, co na nás chystá ve třetím díle. Jen mě stále trochu mate množství cizích, vymyšlených, slov. Na konci knihy je sice slovníček, ale nejsou tam už zase výrazy z prvního dílu, to bych viděla jako malé mínus.
Druhý díl série nezklamal. Zase mě pohltil a já se opět ponořila do nového světa plného tajemství a fantastických bytostí. Splynula jsem s hlavní postavou a její žízni po odhalování záhad. Nic není černobílé, ani tady není všechno vždy tak, jak vypadá...Těším se na Nastereu!
No jo, tak jsem zhltla teeňáckou fantasy během jedný noci. A nestydím se!
Mé změklé srdce zaplesalo nad vznikající důvěrou mezi Ilan i kápem, až zapomnělo na nějaký nedokonalůstky, které světu Stehlíkové vytýkají čtenáři dole.
Bojovníci se liší max barvou vlasů, Ilan je až trochu moc všechno ... Souhlasím, souhlasím. Pokud tu hledáte prozření, budete zklamaní. Ale jestli si chcete užít trochu typické teeňácké fantasy, směle do čtení.
Joel & his mobilní školní družina crew jsou zpět! A opět plánují výlet za pamětihodnostmi Olympu a krásami Uralu.
Musim říct, že první Naslouchač nějakym způsobem ještě držel pohromadě. Sice to bylo silou vůle, ale budiž. Faja chyby Naslouchače nejen přebírá, ale to již tak široký portfólium ještě rozšiřuje.
Opět se setkáme s drzym frackem Ilan, která už takhle byla zralá na to vyhrnout jí mantii a dát jí páskem přes holou zadek. Joel, jako správnej otrokář, si od ní nechá většinu času kálet na hlavu, protože Ilan ve Fajovi je voprsklá, jak stepní orangutan.
Tim se dostávám k vývoji postav. On tu prostě neni, což je obrovská škoda vzhledem k tomu, že máme k dispozici 25 nabouchaných tělocvikářů. Bohužel se kromě Joela a Vargase, chovají všichni prakticky totožně. Asi nejzajímavější je pozorovat, jak se vyvine Ilanina obdoba stockholmskýho syndromu.
Co se dialogů týče, tak to je jako číst středoškolskou práci. Většina z nich je prostá a působí šroubovanym dojmem, kdy místy mi bylo trapně i za pani Stehlíkovou.
Výčet nelogičností, do kterých se autorka zamotává je taky dlouhej, jak účet z Kauflandu. Ony jsou prakticky v každý knize, o tom žádná. Ale tady prostě oči krvácí.
Namátkou třeba fungování světa Naslouchače. Představte si, že máte zničenou planetu a jediný, co drží ten zbytek přežívající civilizace od totálního vyhlazení je banda otroků bez naděje na zlepšení. Asi bych uvažoval o hromadný sebevraždě.
Vzhledem k vyspělý technice nížin neni možný, aby Ilan schovávala svoje pohlaví dýl než pár hodin. Jak to asi dělá čtrnáctiletá holka, když má krámy? Jak chodí na hajzlik na cestách? Jak se myje? Vždyť v takovym prostředí musej všichni smrdět, jak cela v ruskym kriminále. Proč ve světě, kterej bojuje přežití, platí občané daně za stromy? Můžu takhle pokračovat ještě mnohem dýl.
První polovina knihy byla navíc nudná a na čtvrt roku jsem ji musel odložit a rozhodoval jsem se, jestli se k ní vůbec vrátim. Ale já knihy dočítám... Jediná věc, která to částečně omlouvá je, že tehdy ještě neměl Naslouchač zařazení do knih pro děti, jestli si dobře vzpomínám. Teď už alespoň vim, na koho autorka cílí.
Druhá polovina už byla o něco lepší a dala se celkem dobře číst. Malé bezvýznamné + je za masakr v Omstaklandu. Ta část byla napsána opravdu dobře. Za to by se nemusela stydět i leckterá dospělejší fantasy.
Bohužel je fakt utrpení číst knihu a vidět ten neskutečně promarněnej potenciál.
Za mě toto NE!
Druhý díl jsem dočetla nedávna hned potom co jsem dočetla první díl. Druhý mě zaujal ještě víc než druhý a konečně vyšel třetí díl Nasterea. Co nejdříve se do něj pustím.
Druhý díl je akčnější a už se začínají odkrývat určitá tajemství a upevňovat vztah Ilan s Pětadvacítkou.
Ta nádherná jízda započatá Naslouchačem pokračuje dál. Opět se dozvíme další díly skládanky, jiné si Ilan najde sam/a. A zjišťuje, že přítelem může být i někdo, kdo vypadá jako největší škůdce. Nic není černobílé. Ani Nasterey, jak už naznačil první díl. Tady se ukáží jako velmi chytré, ale také velmi kruté.
Ano, je to pro náctileté, takže Ilan se nic krutého neděje přes míru, ale setkání s hotuly už šlo skoro na hranu, kdy se zdálo, že nemusí být jen dobře a že pětadvacítka není neporazitelná. A konec už předchází poslednímu dílu. Tak pár dní či týdnů a už se těším.
I po dalším díle mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě příběh jako celek baví, hlavně to, jak se kapitán a vlastně celá pětadvacítka co chvíli ukazují v jiném světle, jak se vynořují různé střípky z minulosti. Taky je fajn celá ta atmosféra zmaru (z pohledu sklenařů) i to, že ani po druhém díle vlastně člověk neví, co jsou nasterey a spol. zač a co vlastně doopravdy chtějí. Ale pořád tam je na mě moc takového hluchého prostoru, kdy se Ilan pořád jen na něco ptá, hlavně v první polovině knihy. Pak to postupně bylo zajímavější i napínavý. Ale ta Ilan, ta mě drásá. Ty nekonečný dotazy jsou úmorný. Ano, chápu, je to prostředek, jak čtenáře seznámit s okolnostmi příběhu a historií Duvalského pohoří prostřednictvím hlavní postavy, jejímž důležitým rysem je zvídavost, ale začíná to být už únavný. Taky mi trochu nehraje (podobně jako se objevuje v komentářích níže), že třináctiletý holce jako jedný vždycky hned dochází to, co nikoho okolo ani nenapadne. A proč si už proboha nesundá ten voal?
Druhý díl mě bavil o něco víc než první, hlavně druhá polovina, kdy už se něco dělo. Sklenitový svět je zajímavě postavený a určitě se do něj rád vrátím i potřetí. Doufám, že se nejen odhalí další tajemství, ale taky se toho konečně stane víc po akční stránce.
Čas plyne, ale děj stojí. Ač je svět sklenářů zajímavý, přestávám mít motivaci proč číst dál - žádná z postav si mě nezískala a jejich osud, stejně jako další vymyšlené legendy, mě nechávají chladnou. Pětadvacítka by byla zajímavá, kdyby se nechovala zcela náhodně - přijdou mi trochu jako zbloudilí rytíři s alzheimerem. A Illan je zkrátka příliš zázračné dítě - umí všechno, od svých pěti let nedělá nic jiného než že řeší neřešitelné. Navíc mě irituje její chování i naprosto zbytečné skrývání - ano důvod zněl logicky, ale autorce prostě tu diktaturu nížin nevěřím a příjde mi to jako zbytečný motiv.
Celý děj dvou knih bych dokázala popsat pár větami: Ilan, dívka převlečená za chlapce, se stane vyhlášeným brusičem pětadvacítky, což jsou drsní otrokáři, kteří se o ní starají jak o vlastní. Za to tyto chrabré válečníky hrdinka neustále zachraňuje. Mimochodem jsou ji vyjevena dávná tajemství, ale mnohé zústává zatajeno, komunikuje však s tajemnými stvořeními, které na ně pravidelně útočí, tak věřím, že se od nich časem něco dozví.
A mě je vlastně jedno, co to bude.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Namlsaná z prvního dílu, slupla jsem tu knihu jako malinu. Rozjezd zase pozvolný, tentokrát jsme se museli seznámit s nížinami, ale pak to opět byla jízda. Atmosféra je vylíčena tak dokonale, že jsem se na Otortenu a v dole opravdu bála, holt nejsem žádný hrdina, já bych tam zemřela strachy i s kapitánem po boku. Trochu mi vadila Ilanina mladická ublíženost, která okamžitě odsuzovala, aniž by pátrala po důvodech, čím déle trvala, tím pro mě byla otravnější. A některé pasáže mohly být o chlup méně popisné a přemýšlivé. Ale jinak perfektní čtení a hurá na třetí díl.