Naslouchač
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295931/bmid_naslouchac-jMS-295931.jpg
5
4605
4605
Naslouchač série
1. díl >
Velká válka rozdělila svět na dvě části, z nichž jedna je obyvatelná a druhá zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dokážou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Energetické pole štítu odsuzuje sklenaře k životu ve středověkých podmínkách, lidé z nížin je zotročili a těžba sklenitu jim způsobuje nemoci a znetvoření. Třináctiletá Ilan se jako jedna z mála narodila bez deformací a navíc se vzácným darem — dokáže naslouchat sklenitu. Aby ji neodvedli od rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v masce a hábitu, které musejí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky svému daru by snad mohla mít o něco lepší život, protože se může vyučit sklenařským brusičem. Jenže její schopnosti jsou už teď tak výjimečné, že si ji vybere kapitán pětadvacítky, družiny, která chrání sklenařská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem. Ilan ví, že musí své tajemství před pětadvaceti bojovníky za každou cenu uchránit. Jsou to přece nepřátelé a život sklenaře pro ně nic neznamená. Nebo se mýlí? ----- Svět otrokářů a otroků, svět bohatých a chudých, svět věčně mladých a těch, kteří denně umírají v nelidských podmínkách. Kdo je však na kom závislý? Když jsem byla malá, matka mi za temných večerů často vyprávěla o tom, kým jsme kdysi bývali. Ležela jsem na slamněném lůžku, držela si její ruku přitisknutou na tváři a hltala každé její slovo. Bylo nám zakázáno číst a psát, a tak se historie našeho lidu přenášela ústně z rodičů na děti. Vzpomínky pro nás byly velice důležité. Museli jsme si zapamatovat, že to, co jsme teď, je jen důsledek lidské chamtivosti.... celý text
Přidat komentář
Na jednu stranu mě to jako odpočinková četba relativně bavilo. Na druhou stranu má ta kniha celou řadu vad.
1) Ta slova, která tomu mnozí další zde vytýkají. Jistě. Je v pořádku, když si autor vymyslí jazyk nebo když použije nějaký jiný cizí jazyk, ale musí to být funkční. Tady si autorka mohla drtivou většinu názvů v rumunštině (či spíš v ,,rumunštině") odpustit. Není důvod, proč strážní věž nezvat strážní věží (m. ajúta). Není důvod, proč nepřítele nazvat cizím slovem, když i v češtině je pro něj řada výrazů, třeba i ten ,,obávaný" (a ne zrovna temut). Není důvod, proč Ural nenazývat dál Uralem, i když je přestavěný... Působí to zcela nahodile, jako by si autorka řekla: Hm, tak třeba každou pětistou věc tam nazvu názvem v jiném jazyce.
2) Dál je to chování postav. Otrokyně, která se chová ke svým pánům nepochopitelně hnusně, páni, kteří se ke své otrokyni chovají nepochopitelně dobře.
3) Potom to je to míchání skutečných uralských záhad do tohohle světa. Hora smrti tam prostě vůbec nezapadá a působí jako pěst na oko. Je to asi tak v souladu, jako by v Texaském masakru motorovou pilou jedna postava uprchla na jednorožci.
4) To mi asi vadí nejvíc: Sklenit. Umí úplně všechno, má jakékoliv vlastnosti, které příběh zrovna potřebuje. Připomíná mi to druhy kryptonitu ze Supermana, z nichž každý dělá něco úplně jiného. Je to zoufale nenápadité.
------
Přes to všechno to čtení nebylo žádné utrpení, jen takové klasické zklamání z české literatury a její pachuti.
A... proč to tady, doprčic, má 92 %?! Fest přehnané hodnocení...
Začátek je dost otrávný. Jsou tam jen nový a nový divný slova, které stejně při dalším návalu slov zapomenete, a tak to pokračuje asi prvních 100 stran. Další věc která mě irituje je že v knize je napsáno že Ilan je třináct ale řekla bych že se choval na maximálně šest let. Potom se zjistí že je strašně nadaná a kapitán pětadvacítky si ji chce najmout aby brousila sklenit. Za celou knížku jsem to nepochopila protože snad ani jednou ten sklenit doopravdy nebrousila
Autorka pořád dokola píše jaký chudák Ilan je, a jak to mají sklenaři těžký, je to napsaný snad na každý druhý straně.
Ale abych to jenom nekritizovala tady pár plusů:
1)Potom co jsem byla asi v polovině knihy se to rozjelo, a bylo tam i pár nečekaných zvratů.
2) určitě jsem fanoušek nastereí!
3) Ilan ki byla sympatická a dokázala jsem s ní soucítit
Vřele doporučuju, i když začátek není jednoduchý!
O knize jsem se dozvěděla náhodou, zaslechla jsem rozhovor čtenářů v autobusu a zaujala mě zmínka o "sklenařích". Hodnocení zde na Databázi bylo výborné, tak jsem šla bez rozmyslu do toho. Ouha, překvapení - kategorie YA. Už několik desetiletí do této kategorie nezapadám a fantasy knihy mě taky celkem míjely. Můj přísný názor proto prosím berte s ohledem na výše uvedené.
Klady: celkový konstrukt se mi zdá zajímavý: sklenaři vs lidé z nížin, post apo téma taky zaujalo. Zamořená část světa, oddělená od "zdravé" části ochrannou stěnou, zvláštní nerost sklenit, taky OK. Zakomponování záhady Djatlovovy výpravy, rovněž zajímavé a pro mě nečekané. Různé energie, tajemné bytosti nasterey, proč ne. Jenže...
Zápory: Celkové zpracování mě nějak zklamalo, jako by dobré nápady nebyly využity na 100 % po stránce literární i co se zápletky a rozuzlení týče. Jazyk je jednoduchý, ničím zajímavý. Postavy celkem ploché. Chování hrdinů se mi zdálo často nějaké nelogické, divné. Rozuzlení nepřijde, kniha má jak jsem zjistila další 2 pokračování (Faja, Nasterea) a asi ani to není konečný počet série. Není to taková pecka, abych trávila čas čtením dalších dílů s nejasnou vyhlídkou na zodpovězení mnoha otázek, takže končím. Autorka vymyslela spoustu nových výrazů, ale některé se mi zdají zbytečné (proč mít nové slovo třeba pro tetu?).
Shrnutí: Knížka mi přijde jako čtení pro dívky, čiší z ní cosi jako romantické stýkání a potýkání puberťačky se skupinou silných a pohledných starých-mladých hrdinů v čele s kapitánem s oříškovýma očima; oříškové oči jsou snad leitmotivem této knížky. Netroufám si odhadnout, jak bych ji ve věku -náct hodnotila. Ale pro starší a pokročilé, o mužích nemluvě, tato kniha podle mě nebude to pravé oříškové. Škoda pro mě, čekala jsem víc.
Hlodá ve mně škaredá myšlenka: dát toto téma nějakému šikovnému spisovateli, ať to celé zpracuje znovu a lépe pro dospělé čtenáře, vystaví znovu zápletku, odebere poznámky o silných pažích a oříškových očích, doladí technickou stránku věci, doplní konečné rozuzlení a závěr, a bude to dobrý.
(SPOILER)
AUDIOKNIHA
Čte Jitka Ježková
"Ona slyší reteu..."
Upřímně nevím jak knihu hodnotit. Na jednu stranu se Naslouchač poslouchal velmi dobře (hlavně díky podání paní Ježkové), líbil se mi jazyk i vytvořený svět. Je originální, zajímavý. Sklenaři se mi zamlouvali, stejně tak jejich sluch a spojení se sklenitem.
Začátek byl skvělý, ale bohužel nadšení nevydrželo dlouho.
Jsem těžce zklamaná. Podle hodnocení a vychvalování jsem očekávala kvalitní českou fantasy, která mě vezme na parádní dobrodružství. Něco nového, co vyniká, navíc od české autorky! Ale ne. Bohužel. Jedná se o klasickou YA se spoustou cliché, které se opakuje snad v každé YA knize.
Do poloviny jsem si připadala, že sedím na nějaké přednášce a musím si dělat poznámky z výkladu historie, zeměpisu a sociologie. Párkrát se mi při tom podařilo málem usnout a já netrpělivě čekala, kdy se konečně začne něco dít.
S čím jsem měla největší problém, bylo chování postav. Bože, ty byly tak plochý! Všichni se chovali a mluvili stejně, nikdo neměl vlastní osobnost. Muži, kteří jsou podle popisu zvyklí na špínu a krvavé boje připomínali citlivé slečinky. Kolikrát jsem jejich hysterické chování nechápala, připadalo mi nelogické až směšné vzhledem k situaci. Něco takového bych očekávala od dětí a ne dospělích, zkušených bojovníků. Proč? Aby to bylo víc YA? Je poznat, že je psala žena. A kapitán s oříškovýma očima byl také k smíchu. Jemu bych nesvěřila k velení ani kočku.
Stejně tak jsem koulela očima nad celou záležitostí s Evaldem... Chcete mi tvrdit, že všichni byli tak slepí? Tak naivní? To jim nepřišlo divné, že sklenař, který měl Ilan vyučovat, svoji práci vůbec nedělá? Zřejmě ne.
Těch nelogičností tam bylo tolik, až je to k nevíře. Stejně tak množství tajemství kolem Ilan mě iritovalo.
Samotná Ilan se jednou chovala jako dítě, vzápětí zase byla jediná, kdo měl alespoň špetku zdravého rozumu. I když mě její věcné otázky iritovaly, přesto byly vzhledem k věku pochopitelné. Samozřejmě nesmí chybět ani klasická počáteční nenávist a trýznění hlavní "správňácké" hrdinky, aby mohlo přejít k politování a pochopení. Opět... klasický prvek YA.
Teď něco k ději... On tam nějaký byl? Po předlouhých popisech a vysvětlování, které trvalo polovinu knihy, se najednou Ilan chystá s Pětadvacítkou na cestu... Kam? Nemám ponětí. Nevěděla jsem ani, co tam vlastně budou dělat. V celém tom kolu informací jsem to okamžitě zapomněla. Stejně tak jsem si kromě kapitána, Vargase a Evalda nezapamatovala žádnou další vedlejší postavu, natož její jméno.
Velké plus je za Ďatlovovu výpravu. V horách se KONEČNĚ začalo něco dít. Dále mě zaujalo zjevení nasterei. Až na to, že napětí, které bylo vytvořeno, díky dalším popisům a vysvětlením, naprosto vyprchalo.
Jedná se o nenáročnou YA pro ženy. Ale kvalitní? To těžko. Většina uživatelů tady zřejmě nikdy pořádnou fantasy nečetla. Tohle je hodně slabý odvar.
Do druhého dílu se pouštím ze zvědavosti. Konec byl zajímavý.
PS: Už jsem alergická na zvolání "Ilane!" a větu "Jsem jen obyčejný sklenař."
PPS: Věděli jste, že kapitán má oříškové oči?
PPS2: Vsadím se, že se v dalším díle dozvíme, že je hrdinka ještě speciálnější než jsme si dosud mysleli.
Prvních pár desítek stran poněkud obtížných (v úvodu do svého světa autorka potřebovala vysvětlit, co je co, jak to funguje a proč je to takové; otázka je, jestli by to nešlo "schovat" do děje, aby začátek nebyl tolik zatížených), ale pak už začíná působit kouzlo: hrdinka, se kterou prožíváš radosti i strasti, napětí, skoro cítíš sklenit v dlaních - jdu si půjčit druhý díl! :)
Tak to byla bomba! Večer dočteno a do rána jsem bloumala Duvalským pohořím. Fakt je to česká fantasy? Ilan je sympatický spratek a její neustálá kanonáda otázek díky kterým se o jeho (jejím) světě dozvídáme podrobnosti, mě baví. A možné vysvětlení zániku Ďatlovovy výpravy je třešničkou na dortu, tedy příběhu. Tak šup pro další díl.
Nechala jsem se unést hodnocením a knihu si přečetla taky. Respektive, ani jsem ji bohužel nedočetla celou. Hrozně mě totiž nudila. Ze začátku jsem si říkala, že je ten úvod do všeho asi nutný, aby se člověk neztrácel. Ale ne, klidně by se to bez toho obešlo. Děj se táhl, neustále se něco vysvětlovalo a Ilan byla prostě jen neznalé dítě, které se pořád na něco ptalo jako...no jako hloupé dítě. Možná kdyby byla hlavní postava starší, bylo by to zajímavější, ale takhle byla dětinsky otravná. Ty neustále popisky a vysvětlivky byly podle mě dost na úkor děje. Autorka si vymyslela sice spoustu hezkých názvů a kasty, ale nepřišlo mi to jako něco extra propracovaného. Víceméně jsem většinu času čekala, až se něco konečně stane. Kolem strany 200 jsem to prostě vzdala.
(SPOILER)
Jsem typ člověka, který snesl jediné dvě fantasy v životě. A to Harry Potter a Zaklínač. Takže když jsem se dostala k Naslouchači a musela se prodírat džunglí cizích slov v prvních kapitolách, málem jsem to vzdala. Ještě, že se tak nestalo. Svět, který jsem objevila mě vtáhl do sebe a kupodivu mě bavil.
Nemůžu se ale zbavit zvláštního dojmu z čtení pasáží kapitán vs. Ilan. Vkrádá se mi tam stále jakýsi erotický podtón a nemůžu se ho zbavit!
Z hlediska hodnocení, je to pro mě hodně rozporuplná knížka. Nejde tam o Bůh ví jak propracovanej svět, nebo snad o vymyšlení něčeho, v rámci literatury, převratnýho. Autorka vymyslela pár alternativních názvů pro šutr, hidžáb a věž (psáno v nadsázce), čímž celá invence končí. Nicméně koncept nížiny vs svět sklenařů není zas tak špatný a určitě má potenciál. Za nejpovedenější osobně považuju to držení hlavní hrdinky mimo jakýkoli civilizovaný svět, aby se pak mohla divit i něčemu takovýmu jako je vidlička, a my s ní. Tohle hezky pomáhá sympatizovat s postavou a určitě to je plusem knihy. Postava je napsaná tak, aby ji měl každý rád a nebyla konfliktní - zvídavý a odolný outsider odsouzený ke smrti a životu v bahně, deroucí se na povrch socioekonomickýho žebříčku tamního světa. a má tajemství! Kdo by to nechtěl, co?
Prvních 60 stran ujde, pak ale začíná extrémně nudná nalejvárna o světě sklenařů, kde je čtenář vyučován souběžně s Ilan, a to mě nebaví. Je škoda, že autorka nepoužila stejnej koncept jako v závěru knihy, kdy se o sklenařskym životě a jejich pravidlech dozvídáme prostřednictvím různých událostí, do kterých se Ilan namočí. Nicméně, závěr by šel. Dá se sympatizovat, je to slušně otevřený, může se stát cokoliv. Asi tomu dám ještě šanci.
Tak strašně dlouho jsem se této sérii vyhýbala.. A nakonec jsem první díl přečetla za dva dny. Prostě nešlo odejít! Zajímavý svět, skvělé postavy!
Tohle bylo prostě dokonalé. Zbožňovala jsem Ilan a taky kapitána a Vargase! Bylo to napínavé a celý svět byl skvěle promyšlený za mě určiťě 5*
Kniha mě po náročnějším začátku kde je vysvětlen svět, ve kterém se příběh odehrává, nakonec velmi zaujala a vážně přemýšlím, že budu ve čtení série pokračovat.
Prvních cca 60 stran knihy je věnováno popisu světa. Autorka sice vše do detailu promyslela, ale já jsem to prostě nezvládla. Moje fantasie je asi malá nebo za to možná může má nedostatečná pozornost. Prostě a jednoduše začátek byl pro ně velmi těžký a dost jsem se bála, že tato kniha bude dalším splněným úkolem do čtenářského klubu.
Naštěstí na straně 105 jsem již byla absolutně pohlcena příběhem a dobrodružstvím, které se v knize odehrávalo. Kromě vysvětlení světa bylo hodně prostoru věnováno také jednotlivým postavám a k téměř celé dobrodružné výpravě jsem si udělala velmi přátelský vztah. Celé čtení mi navíc zpřijemňoval velmi čtivý text. Bojovala jsem sice s cizími názvy, které autorka vymyslela, ale i tak jsem se v hlavní dějové lince chytala a opravdu mě bavila.
Kniha je doplněna slovníčkem a můžete si cizí názvy kdykoliv oživit. Já jsme ale nebyla schopná si je zapamatovat.
Nemám slov.
Možná jediné co bych vytkla je, že o třináctileté holce mluví jak o "dítěti". Řekla bych, že ve třinácti letech si nikdo o sobě nemyslí, že je "dítě". (Ale nu co. Třeba to bude tou sklenařskou zaostalostí života.)
Jinak jsem si knížku moc oblíbila. Rozhodně ji doporučuji všem! ;D
Takhle originální nápad jsem dlouho neviděl. A nejen nápad byl skvělý, ale dokonce i jeho zpracování. Jediné, co mě trochu zklamalo je, že série ještě není dopsaná, ale rád si na zbylé dva díly počkám, protože tahle série stojí za to.
Veliká paráda! Po dlouhé době kniha, která mi opravdu nedala spát. Z per českých autorů vychází spousta kvalitních knih, o tom není pochyb, ale Stehlíková se skutečně vyšvihla na úplně jiný level a mohla by se v ringu poprat i s řadou opěvovaných zahraničních autorů a vyjít z toho vítězně. Naslouchač má všechno, co by měla mít každá kniha – skvěle promyšlený příběh, silné hlavní i vedlejší hrdiny, dynamiku a neskutečnou originalitu. Bude vás to tak celé stoprocentně bavit, ačkoli já se občas musela zastavit a knihu zavřít. Ne proto, že by bylo něco špatně s knihou jako takovou, jednoduše proto, že příběh má takové grády a bez rukaviček hovoří o tématech, která nám jednoduše nejsou příjemná. Takže sem tam jsem rozdýchávala, ale nemohla jsem přestat číst na dlouho.
Smekám klobouk a všem novým čtenářům přeju příjemnou cestu!
Málokterá knížka na mě udělá takový dojem, jako Naslouchač.
Originální, propracované fantasy, se sympatickými postavami.
Ilan jsem si oblíbila a od začátku jí fandila. I pětadvacítka si mě omotala kolem prstu.
Celý příběh obklopuje tajemno, které dráždí a umocňuje zvědavost.
Nenašla jsem tu jediný zádrhel, jedinou nesrovnalost. prostě skvělé !
Těším na další díl.
Wau, wau, wau! Naprosto geniálně postavený a vymyšlený svět. Skvěle propracované, čtivé, zároveň místy děsivé a kruté. U poslední věty mi jen proběhlo hlavou "a to je jako všechno?". Konec ukončený a zároveň otevřený pro další díly a pokračování. Už se těším na Faju! :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie magie otroctví česká fantasy pro dospívající mládež (young adult) fantasy Djatlovova expedice temné vzpomínkyAutorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Nejsem častý čtenář fantasy, a tak nemůžu moc srovnávat v rámci žánru.
Oceňuji základní sociální a geografické rozdělení světa po válce, prvek sklenitu a lutominu, okolo kterých se celý tento svět točí, byť ani jedno není zcela originální.
Co mi ale na této pohádce dost vadilo, bylo (kromě jednoduchého jazyka) dost těžko uvěřitelné, nekonzistentní a nelogické chování postav. A možná ještě víc mě otravovaly dlouhé, opakující se zbytečné popisy a úvahy hlavní hrdinky. Navíc se toho zas tak moc nedělo.
Takže další díly číst už nebudu.