Nasterea
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410344/bmid_nasterea-8G0-410344.jpg
4
2065
2065
Naslouchač série
< 3. díl >
Druhý návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo… Omstakland byl napaden. Člověk, kterému Ilan zachránila život, rozpoutal peklo. Ilan se na poslední chvíli podařilo rozluštit dávnou větu i její smysl. Objevila cestu. A také místo, které hledaly celé generace. Místo, kde není život, ale jen jedovatá šedá mračna — průchod na druhou stranu retey. Je to ale také místo, kde žijí nasterey, největší hrozba v Duvalském pohoří. Jenomže kým tito obávaní tvorové doopravdy jsou? Proč začali častěji a tvrději útočit? A co se skutečně nachází na druhé straně? V Ilanině světě neexistuje nikdo, kdo by na tyto otázky dokázal odpovědět. Ti, kteří kdysi něco věděli, jsou už dávno mrtví. A ti, kdo se na druhou stranu vydali, se nikdy nevrátili. Ilan ví, že jí nikdo nepomůže. Ocitla se sama a bez ochrany bojovníků. Je sice sklenař, kterým nasterey neubližují… bude to však stačit k přežití?... celý text
Přidat komentář
Audiokniha
Třetí díl se mi taky četl dobře, ale oproti prvním dvěma mi přišel slabší. Možná to je tím, že v těch starých se člověk seznamoval s těmi novými světy, se sklenaři, záhadami kolem sklenitu, apod. V tom třetím díle už jsem si všímala dalších věcí, třeba mi dost lezlo na nervy autorčino opakování některých slovních spojení. Výraz "u prasečí řitě" byl možná vtipný poprvé, možná i podesáté, ale po stopadesáté?! Ale to ulpívání autorky na určitých výrazech by se dalo snést, ale zároveň mi připadalo, že ten příběh nějak neplynul, že se zadrhával na nesmyslech, neustálém vysvětlování věci, které už byly x-krát objasněny. Konec se mi nelíbil, nepotřebuji happy end, ale aspoň vysvětlení, co se vlastně dal s tím světem stane.
Tak teď to vypadá, že jsem byla s knihou velmi nespokojená. Ale ne, přesto, co jsem napsala, se mi příběh líbil. Dobře se to poslouchalo, bylo to napínavé. Mně se tam moc líbí ty pocitové věci, jako naslouchání sklenitu, vnitřní komunikace s Nasterey, tlukot brány dle srdce, intuitivní chování postav, apod.
(SPOILER)
!
SPOILER
!
Píšem v smútku...kniha dobrá a super ale ... autorka ma pre nejakú dobu emočne zdevastovala .... To čo sa Erna týka....to bolo vážne kruté pani autorka ...toto sa nerobí >.>
(SPOILER)
Série Naslouchač je jistě výjimečná. Cením si ji za nápad, myšlenku. Zejména co se týká sklenitu, broušení, brusičů a jejich světa. Propojení sklenitu s brusiči. Využití sklenitu. Jiné věci v díle jsou mi totiž povědomé: ghetta, zotročení národa, tvor Nasterea vzniklý z jedovatých mraků způsobených člověkem nebo Mesiášská úloha hlavního hrdiny.
Co se mi u žádné jiné knihy nestalo. Velmi trpí stále opakujícími se výrazy. Ti kdo četli, jistě vědí.
"Oříškové oči"
"Retea zpívala svou píseň"
"Jakoby - Jakobych"
"Do prasečí řitě"
"Nejobávanější muž Duvalského pohoří"
"Jsem jen obyčejný sklenař"
Je myslím také škoda , že si místy autorka jakoby :) plní romantické představy, když se rozplývá nad pětadvacítkou a hlavně kapitánem. Pokud to tak autorka zamýšlela, pak v pohodě. Jinak ,ale .. no.. když např. Tolkien popisuje postavy svého světa, taky se zmíní o jejich fyzické kráse a to i pokud jde o mužské představitele. Stehlíková to dělá způsobem , že by mohla být série řazená mezi fantasy/romantické. I tak poslouchám již po druhé jako audioknihu ! Ten svět je natolik dobrý ,že se do něj rád vracím. Přál bych tomu více. Kdyby byla série napsána znovu a vyhnula se výše zmíněným neduhům (,ale také jiným, které zmínili jiní, nebyl bych při hodnocení rozpolcen jako Ilan.
Pribeh moc pekny a hezky vypointovany. Svet a potencial naprosto genialni.... Ale proc je proboha kazdy odstavec aspon 3x vyvatovany fnukanim o tom jaky jsou sklenari chudaci, jak maji tezky zivot a jak jsou k nim lide z nizin kruti a nespravedlivy. Jako chapu to ze to tak je a ze autorka na to klade velky duraz. ale stacilo to tak jak to bylo popsano v prvni kapitole prni knihy.... dal uz to je jen vkladani vymlacenych otrub a plev do celkem zajimaveho pribehu v uzasnem svete.
(SPOILER)
HEJ POKUD JSTE TO JEŠTĚ NEČETLI TAK TOHLE FAK NEČTĚTE POKAZÍ VÁM TO ZÁŽITEK Z CELÉ KNIHY !!!!!!!!!!!!
Proč musel umřít zrovna Erno PROČ!!!!
(Stehlíková tímhle jste mi vážně zlomila srdce) :-(((((((((((
A ještě umře kvůli takové kryse jako je Odon (hej toho sem měla celkem ráda jo dokud nezradí Ilan) ale pak ještě musí zabít Erna !? Jakože jestly je takový blb a místo kolene se trefí do krku tak to mohl rovnou trefit Kozlowskou nebo sebe blbec !!!!!!!!!!!
Hej Fak doufám že mu Raven rozpáře břicho !! :-)
Do knihy jsem se pouštěla potom co se do ní moje máma sestra a obě babičky absolutně zamilovaly a nemohli si ji vynachválit takže jsem čekala že to bude višší level a BYL!
Nechápu co máte proti tomu začátku se já za četla hned (a akorát my chyběla 25)
Ale 25 my vynahrazoval Armin toho mám docela dost ráda
No když se zase objevila 25 tak to bylo jen lepší a lepší (i když my bylo strašně líto že se z některých stala zvířata co tam pobíhají nahoře bez)
Potom co se tam objevila Kozlowská to bylo ale strašně smutné (jakoby já nesnáším Kozlowskou jak řekla boje babička: babizna jedná zabšklá )
Sečteno podtrženo
Zase super kniha ten konec ! No halo já to asi do dalšího dílu nevydržím :-D
PS: Vargas Raven Erno a Eliasz jsou chabři :-)
13. AUDIOKNIHA
No co tohle bylo? Wow!
Tento díl bych řekla, že je oproti předchozím jiný. Temnější, naléhavější. Hned na začátku si mě autorka pojistila, že zůstanu až do konce, protože z prologu jsem měla husí kůži a strach, a byla jsem velmi zvědavá, co se stalo! Musela jsem to vědět! Už kvůli Ernovi! A jelikož poslouchám, tak pro mě pak první kapitoly nebyly tak zdlouhavé. Každopádně už tento začátek naznačoval, že tentokrát to bude jiné.
Za mě opět super to, že nám autorka připomněla, že se vlastně nacházíme v našem světě. Já vím, že to jsou známé tajemné události, o kterých se dá dozvědět z různých zdrojů, ale já si hned vzpomněla na Enigmu. O událostech z našeho světa, které autorka zmiňuje, jsem totiž četla právě v tomto časopise.
Líbí se mi, že se v tomto díle posouváme dál a i když přichází nové objevy a tajemství, dost se jich taky odkrývá a často jsem si říkala "wow".
Konec byl jedno velké tornádo a já vlastně nevím, zda se mi líbil nebo ne. Chápu, že tohle vše bylo pro děj potřeba, ale byl to pro mě opravdu veliký skok z té tajemné, ale docela nadějné, a někdy příjemné atmosféry knihy. Určitě si přečtu další díl, o tom žádná, tahle série je zatím jedna z nejlepších, co jsem četla, a rozhodně nejlepší série od českého autora, ale mám trochu strach, kam to vše povede a jak to celé skončí - nebo začne... Ale věřím autorce, že to zvládne a celou sérii dalšími díly nezkazí.
SPOILERY:
Oproti předchozím dílům jsem tu ale měla menší krizičku, to když se Ilan dostala zpátky k pětadvacítce. Tam se to pro mě trochu zaseklo a nechtělo se mi chvíli poslouchat dál. Pak jsem ale samozřejmě pokračovala, protože co ten Erno, a co Ilan udělala tak strašného? A taky protože se to zase dalo do pohybu a začalo to být opět zajímavé, až do konce.
První zmínky o tom, jak Ilan žárlí na zrzku, do které se kapitán zakoukal, jsem si všimla hned. Za mě je to známka toho, že Ilan nejenže dospívá, ale taky si kapitána velmi oblíbila, víc než si možná přiznává.
A ta scéna z wellness. U všech amarijských věží, tak ta byla skvělá. Usmívala jsem se u poslechu této scény od ucha k uchu a určitě patří mezi moje nejoblíbenější z téhle knihy. Další má oblíbená scéna je třeba ta, kde si malá nasterea dala jméno kvůli Ilan.
Když na scénu nastoupila Kozlowská, věděla jsem, že už se brzy dozvím, co se to v tom prologu stalo. Ta babizna je snad lepší sestra Dolores Umbridgeové z HP, ne? Vnímala jsem ji tak. I na konci. Jakmile Ilan osaměla s Ernem a zbytek pětadvacítky odjel z města, věděla jsem, že teď jde do tuhého a poslech knihy jsem nedokázala odložit.
Do poslední chvíle jsem ale nechtěla věřit, že by Erno umřel. Nevěřila jsem, že by to autorka dokázala, zabít ho. No překvapila mě. A ještě jakým stylem zemřel... Chápu, že pro děj to bylo dost důležité, ale i tak to pro mě byl největší šok z knihy. Po tom, co bylo odhaleno Ilanino pohlaví, se mi to všechno přestávalo líbit. Někdo tu zmínil, že Ilan se musela nějak dostat do nížin, aby získala (D?)duvaly, a jasně, souhlasím. Ale co se pak z Ilan stalo? Já doufám, že se to zlepší, když se z ní stane menší nakopávačka prasečích zadků, nemám absolutně problém, určitě na tohle většina z nás čeká, ale doufám, že pořád to bude ta skvělá Ilan, kterou mám dost ráda. Že se nezmění v nějakého mimozemšťana, nebo spíš ve tvora z mraků - hlavně spíš povahově... Takže za mě obří nálož šoků a opět všechny klobouky dolů autorce!
Dovolím si tohle hodnocení ukončit větou, kterou pronesla právě Kozlowská:
"Máme se příliš dobře na to, abychom přežili."
(SPOILER)
Překvapivě mě předchozí Faja uvedla do nejhoršího čtenářského bloku tohoto roku, protože jsem prostě nechtěla začít číst jiný (podřadný) příběh a Nasterea byla teprve objednaná. V té době jsem se aspoň sebepoškozovala čtením hodnocení s co nejvíce spoilery - a musím říct, že jsem kvůli tomu přistupovala k Nasteree s obavami.
Nepotvrdily se. Pořád je to skvělé čtení. Děj mi ubíhal krásně, a to i přes začátek v kleci. Jakmile se objevil Joachim (str. 43!), tak to začalo být zajímavé. Chuchvalec hádanek se také vlastně až tak moc nekonal: v Nasteree je toho naopak vysvětleno velice hodně. Co má za problém Kozlowská, je také přesně vyzrazeno, i když její původní motiv ještě neznáme. Před Fajou jsem neměla vůbec tušení, jak se z toho všeho chce autorka vymotat, a teď už vidím to pomyslné světlo na konci tunelu. A ano, bude u toho Ilan i 25, protože jen ti to mohou společně rozhřešit, což je úleva - Podfortová ani Armin se zatím moc poslouchat nedají a samostatně jsou oba naprosto na odstřel. Mimochodem, Armin bude mít taky už nějakou tu stovku let a tak si říkám, jestli mu celé generace roků prožité v nekončící pubertě trvale nepoškodily mozek. Momentálně na to vypadá.
Ilan dostala tenhle díl na frak, chudák malá. Tak už máme zjizvená záda, zničené odporně vypadající ruce bez nehtů a uražený zub. A možná je neplodná (aneb modrý jed asi nebude v tomhle ohledu zrovna blahodárný, dokud je v ní). No, to teda nevím, jestli ten její rozkvět nebude spíš spirituální - snad ne, ale pomalu by to chtělo nějakou lutominovou lázeň. Její proměna nám snad v dalším díle zaručí pár badass momentů, kdy konečně začne nakopávat zadky - bez modrého sklenitu a s emocionálním zmatkem v hlavě by jinak v 16 asi nezmohla nic. Také pravděpodobně potřebovala ty meče z Nížin, takže na to se závěr hodil ideálně, protože přeci jen nemá Toma Cruise, aby se jí spustil do LaPodu na laně a šlohnul modré duvaly z vitríny. Doufám, že se zbaví strachu a že začne trochu více používat chladný a nezávislý rozum. Ale také doufám, že jí to nesmazalo svědomí, protože bez něj bychom už jen četli příběh nějaké všemocné bezduché mlátičky a to by šlo fakt do kýble. Je to s Ilan paradox - potřebujeme ji silnou a nezlomnou, ale taky potřebujeme, aby byla stále schopná soucitu a lásky, jinak to prostě nebude dobré čtení.
No a 25. Ta mě náhodou bavila. Vargas, Erno, Raven, Eliasz měli skvělé scény. A Kapitán? Ten je měl také, i když byly krátké, ale o to hlubší (především ta u ohňostroje v noci, ale i ta v jeho pracovně, kdy se Ilan na něj jen dívá). Problém s ním byl především ke konci, kdy se choval jako psychicky labilní imbecil. To a Ilanin paradox jsou jediné mé obavy u dalšího dílu: z Ilan musí zbýt kus člověka a Kapitán nutně potřebuje otevřít oči a přestat se nechat manipulovat. Já jsem celkově dost alergická na uměle vykonstruované drama typu "všechny problémy jsou způsobené tím, že spolu postavy nekomunikují" a to se tady děje. Kapitán tu byl z části tak blbý, že ho nenapadlo ani manipulování dopisů ani mrtvol, a Ilan tak neschopná, že mlží nebo nedokončuje věty. To byl pravý důvod, proč jsem knihu ke konci nasupeně párkrát odložila a fakt se modlím, ať to v dalším dílu nezabere 300 stran než ten chlap zase začne uvažovat. Myslím, že právě tímhle u čtenářů dost klesl a potřeboval by mírnou rehabilitaci pověsti v dalším díle - přeci jen je společně s Ilan nejdůležitější postavou (hlavně pro ni). I když teda jak to autorka hodlá udělat, je pro mě po Nasteree záhadou největší...
(SPOILER)
Dlouho jsem si urovnávala myšlenky, jak okomentuji a pořád vlastně úplně nevím, jak to uchopit.
Správná slova se hledají podobně složitě jako nadšení, které jsem měla po přečtení prvního dílu a které přetrvalo i v tom druhém. Prožitek, na který jsem si zvykla u předchozích dílů, ten mi tady prostě nějak chyběl a zůstalo po tom prázdno. Říkala jsem si, jak jen vydržím do čtvrtého dílu, ale nakonec to nebude tak těžké.
Mnoha čtenářům se začátek táhl, já sama jsem to viděla jako příležitost k tomu najít nějaké odpovědi na otázky z předchozích dílů, ale nestalo se. A pokud jsme něco "odhalili", byla to kapka v moři. Chuchvalec hádanek na sebe nabral další.
Fajn, to bych nějak zvládla, co mě mrzelo víc, byla pětadvacítka. Na konci prvního dílu kapitán nabízí přátelství, to tušíme z celého dílu, že se asi stane, Ilan ho chce. V druhém díle je to nahoru dolů, protože ona na něco přišla a oblíbená skvadra má svá tajemství, trochu se to bije - ale pořád tak nějak přirozeně vzhledem k postavení jedné a druhé strany. Nastanou momenty, v nichž se samotné přátelství i projeví. Třetí díl? Očekávala jsem, že zde se prohloubí, upevní, projde zkouškou odhalení, ale v tomto ohledu se nestane téměř nic, nikam se to neposune a v závěru zas ona nabízí přátelství jemu, kolečko se točí furt dokola. Kapitán s ní v průběhu sotva promluví, ač v předchozích dílech si měli dost co říct. Bojovníci se chovají divně a ráda bych o něco uvěřitelnější vysvětlení, než že to v nich zkrátka bylo a jen to spalo, protože předstírat změnu x desítek let? Tak buď jsem se změnil, anebo ne, ale předstírat ji, aby si nikdo nevšiml, navíc v tak úzké skupině, která často tancuje na hranici života a smrti... no, nevím. To je pro mě uvěřitelnější varianta, že to opravdu způsobilo "něco vyššího", to, jak se Ilan dotkla brány - jenže o tom tam snad byla jedna věta a pak nic, ne?
A přesně takových problémů má kniha víc. Ze všech těch záhad, úkrytů, světů, ras a čísel má čtenář hlavu jako škopek. Už neví, co je důležité, protože se tak jeví pomalu každá záhadná básnička a nedokončená věta. Občas jsem si přišla opravdu pitomě, že v tom nic nevidím, pár teorií k něčemu mám, ale vzhledem k tomu, kolik tam toho je a jak moc se to pořád jen zamotává, člověk už vlastně neví nic. A nemůže se ani spolehnout, že postavy říkají pravdu a není náhodou vše jinak. Některé odstavce jsem četla i dvakrát, abych se dobrala k pochopení, abych ve slovech našla ten smysl, kde je nám něco sděleno (na co pak Ilan přijde), ale neviděla jsem nic.
Další palčivou otázku ve mně vyvolala postava Buniho - poprvé ho Ilan spatřila v dole, kam s kapitánem spadli. Jenže nemuseli spadnout, celá ta situace, pokud si dobře pamatuju - počasí, bláto - byla tak náhodná, že kdyby nezapršelo, nemusela ho nikdy potkat (nebo mi něco uniklo? Sledoval je už dřív? Zařídil, aby se tam prostě propadli?). A vzhledem k tomu, že se na konci dozvíme, jak je ohromně důležitý a Ilan ho vede do podzemí... tak je toto prostě fakt špatně.
Jeho postava mě vede k další, konečně poslední, události - Ernova smrt. Že se zabíjejí postavy, které jsou sympatické, to se dá přežít. Je to smutné, ale pro děj obvykle dobré, tady to asi bude mít nějaký větší význam (nápad s hořícími břízami ale moc chválím, to bylo takové poetické), ale dost mě překvapilo a naštvalo, že Ilan si sice párkrát zavzdychala, řvala na Kozlowskou, nenávistně smýšlela o bratrovi, avšak co třeba vlastní výčitky, sebetrýzeň? Aspoň na pár odstavců, sakra. Protože jestli jsem četla pozorně, sled událostí začal právě tím, že nedokázala chvíli sedět na prdeli. Situace nebyla tak příšerná - jo, Buni by přišel o ruku, to není nic záviděníhodného a nikomu to nepřeji, ale upřímně v kontextu světa, který je nám předložen, to ještě není taková katastrofa. Jak jsem pro její pubertu měla pochopení, tak v této chvíli mi přišla opravdu až příliš hysterická.
Další díly si přečtu, ač mi Ilan nebyla v tomto díle sympatická a její závěrečné pozvolné pozbývání emocí mě docela vyděsilo. Pořád tam však jsou postavy, jejichž osud mě zajímá a doufám, že v Urle se začnou tajemství odkrývat jak na běžícím páse, protože další zamotávání by tomu neprospělo.
Napodruhé se mi tento díl líbil asi o něco více. Pořád je to však nejslabší z celé série.
Stupňovanie. Všetko sa stupňuje. Stupňujú sa úteky a tresty hlavnej postavy. Pribúdajú otázky a aj nejaké odpovede. Hlavná motivácia prečo pokračovať v čítaní je zvedavosť a nič iné.
Ak v minulej knihe sa autorka opakovala, tak tu píše stále dookola to isté. Napriek tomu, že chápem tým pokusom o dramatickosť, tak mi to moc nesedelo.
Neviem, či budem pokračovať. Je to na hrane iritácie a záujmu. Možno si dám chvíľu pauzu a neskôr sa vrátim.
První díl nejlepší , druhy v pohodě , ale tento třetí je velmi komplikovaný a překombinovaný. Myslela jsem, ze budou 3 díly a má jich být pět . Tak se uvidí
Tak tenhle díl byl otravný, hrdinka byla otravná, příběh se neposunoval, epizody, jejichž pochopení přijde až v některém z dalších dílů, jsou nedotažené, stále dokola se opakují stejné věci, situace, dialogy, no prostě tenhle díl nebyl pro mě.
Prisámveru ... raz budem spisovateľ a naschvál budem písať trilogie s debilným koncom... keď vidím tak vysoké hodnotenie, tak na novú chladničku zarobím určite... a možno aj s mrazákom...
Tak teď vůbec nevím, kam jsem se to dočetla. První díl byl skvělý, druhý byl maličko slabší, ale pořád to byla paráda, ale trojka? Tady mi to nesedlo už samotného začátku. Ilan mi v předchozích dílech nevadila, ale tady mi byla protivná ihned. Navíc její neustálé opakování sprosté fráze bylo iritující. V přechozích dílech jsem tuhle větu nepostřehla a teď tu najednou byla snad na každé stránce. V některých událostech jsem se motala, ale neměla jsem ani chuť pasáže poslouchat znovu. Konec byl ulítlý. Takovéhle zklamání jsem tedy nečekala. Skoro ale doufám, že se objeví ještě pokračování, které třeba vylepší reputaci takhle špatně zakončené trilogii. Jediné, co na tomto dílu mohu pochválit je audio verze, kterou znovu hezky namluvila Jitka Ježková.
První dva díly byly naprosto epické, ve třetím už to skřípalo, postavy se nám tam motají, popravdě sem chvílema nevěděl, kdo je kdo ( na druhou stranu, trpaslíky z Hobita sem si taky nepamatoval) a tady jich je dokonce 25, český "Pán Prstenů" z toho asi pro mě nebude, ten konec nekonec byl vyloženě ujetý a jestli bude chtít autorka ještě někdy napsat další díl, bude muset protagonistce Ilan dát nějaký charakter, tady ta postava je jen tažená dějem a ještě k tomu s výbavou deus-ex-machina.
Bohužel zklamání. První díl se mi moc líbil, druhý díl byl slabší a třetí mi vyloženě nesedl. Hlavní hrdinka byla ještě protivnější než v předchozích dílech a dokola opakovala trapnou hlášku. Děj se rozrostl do přehnaných rozměrů. Autorka zřejmě cítila šanci a zbytečně tak tlačila na pilu. Někdy je méně více. Další díl číst nebudu.
Zvláštní díl, jakoby tam mělo být všechno a nebylo tam skoro nic, vyvstalo spoustu nových otázek a skoro žádné odpovedi.A navíc čekání na dokončení série. Knížka končí uprostřed děje, ani si nejsem jistá jestli bude příběh někdy dokončený, myslím že se do toho autorka už pomalu zamotava sama. Někdy jsem i měla pocit, že to snad musel napsat někdo jiný. Nápad je pořád super, ale příběh se začíná tak nějak rozplizavat.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
(SPOILER) I tento třetí díl série se mi líbil, ale stejně jako většina ostatních zde musím souhlasit s tím, že byl zatím nejslabší.
Kniha má pořád napětí a čte se dobře, ale oproti předchozím dílům, které byly perfektní, mi tady vadilo víc věcí.
Sklenařský svět je zajímavý, o tom žádná, ale všechna ta tajemství, která Ilan odhaluje, mi přijdou strašně zamotaná a ve všech těch číslech se pomalu ale jistě nadobro ztrácím.
Samotné odhalení identity Ilan bylo pro mě zklamáním. Chápu, že to pro děj bylo nutné, ale doufala jsem, že se nakonec odhalí dobrovolně. Celou dobu jsem čekala, jak na to zareaguje kapitán, ale takhle na to v podstatě nebyl prostor.
Strašně mi vadilo, že pětadvacítka dostala oproti minulým dílům mnohem méně prostoru. Doufala jsem, že zde bude více vykreslen vztah Ilan- kapitán, ale to se bohužel nestalo (krome toho, že Ilan žárlí). Ilan pořád někde běhá v podzemí, a kapitán v tomhle díle není sám sebou, neboť se mu hroutí zem pod nohami.
Postava, která mě fakt štvala a byla nesympatická, byl Armin, doufám (ale bojím se) že nebude mít moc prostoru a hlavně, že nebude mezi ním a Ilan romantická linka (protože jestli nebude s kapitánem, tak doufám, že s nikým).
No, jsem zvědavá na další díl, ale obávám se, že se nebude vyvíjet tak, jak bych si přála.