Naslouchal jsem tichu

20.03.2018

V této knize Henri Nouwen popisuje své prožívání sedmiměsíčního pobytu v trapistickém klášteře Gethsemani v Kentucky. Knihu bych rozdělil na dvě části. V první je autor nadšen z klášterního života, objevuje jeho vnitřní integritu, ve svém životě zajíždí na hlubinu a já tuto první část považuji za výtečnou. S druhou částí již mám trochu obtíž, již zde nacházíme mnoho témat, která až tak nesouvisejí s podstatou klášterního života a zde, jako by si již autor uvědomil, že takovýto život není pro něho a následně hledal úniková témata, aby nemusel zajíždět na mnohdy tíživé hlubiny. Jakoby autor rezignoval a již se více zabýval životem vně opatství. Tuto druhou část hodnotím jako zklamání, neboť po skvělém a úžasném začátku, člověk rozpoznává, že Henri Nouwen spatří zadní vrátka a k nim se začne upínat. Avšak i v této druhé části se dají nalézt mnohé impulzy k životu. Kniha je psána formou deníku, kdy téměř každý den nese své poselství. Kniha rozhodně stojí za pozornost.