Našťastie nemáme mlieko
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259787/bmid_nastastie-nemame-mlieko-259787.jpg
4
220
220
Viete, čo všetko sa môže prihodiť, keď vaša mamka odíde na služobnú cestu a v rukách to má otec? Nevšedný a úsmevný príbeh z pera obľúbeného spisovateľa Neila Gaimana. Malým hrdinom knižky mama pred odchodom zanechá naozaj dlhý zoznam povinností. Na ňom je aj poznámka, aby nezabudli kúpiť mlieko. A tak sa poň otec vyberie pred raňajkami, no trvá mu to až podozrivo dlho. No aj obyčajný nákup sa môže zmeniť na veľké dobrodružstvo, počas ktorého stretnete napríklad dinosaury, zelených mimozemšťanov, pirátov či iné podivuhodné bytosti.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Albatros (SK)Originální název:
Fortunately, the Milk, 2013
více info...
Přidat komentář
Fantazijní slátanina, kterou se snaží otec dětem vysvětlit, proč přišel pozdě z nákupu. Anotace syna (11 let) nalákala, těšil se na ztřeštěný humor podobný třeba jeho oblíbené sérii Ztřeštěný dům na stromě. Ach, jak jsme se zmýlili. Kniha nebyl vůbec humorná, nebyla zajímavá, nebyla ani čtivá. Syna jsem knihu v podstatě donutila dočíst jen kvůli čtenářskému deníku do školy, vůbec ho nebavila a přišla mu moc ujetá a hloupá. Jediné, co lze ocenit, jsou časté ilustrace. Ne, že by byly nějak úžasné, to ne, ale díky nim je tam jen málo textu, takže má dítě tuhle slátaninu celkem rychle přečtenou.
Správně praštěný úlet netradičním časoprostorovým plavidlem do říše bujných fantazií... Vcelku ideální knížka pro dítě před spaním - pokud ovšem netrpí nočními můrami z časoprostorových paradoxů... :) A skvělé ilustrace hovoří za vše...
Zajímavá knížka, pěkně se četla ( mimo pár názvů). A když už syn řekl, že nebyla špatná, tak to něco znamená . Jen z toho konce jsem trochu v rozpacích, a musím se rozhodnout, na kterou stranu se přiklonit.
Nemůžu se rozhodnout, jak knížku hodnotit. Svěží námět, přehršel bláznivých nápadů, ale přitom pěkně promyšlený časoprostorový propletenec, vtipné a poutavé zpracování (z hlediska jazyka i ilustrací), ale na druhé straně to chvilkami na mě bylo ujeté až moc a některé příhody (hlavně poníci) byly nadbytečné / ne moc zajímavé. I když vzhledem k pointě jejich zařazení chápu.
Synovi se ale tohle dobrodružství líbilo hodně, a to je koneckonců nejdůležitější.
Prohlížela jsem si hned první obrázek a tušila jsem, že ty detaily tam nejsou jen tak :) Dětská knížka, která vlastně ani nemusí být nutně dětská. Všechno na sebe navazuje, pohyby v čase i příšerky :) Moc hezké, roztomilé.. přečtu to své čtyřleté dcerce a uvidím, jestli se jí to bude líbit. Ale to je asi ještě možná brzo.
Taková trochu blbinka, ale obrázky povedené. Klukům se to líbilo a to je hlavní! :-)
Mně tahle kniha přišla jako neuvěřitelná blbost, ale dětem se líbila... a o to jde.. :-)
Gaiman je prostě Gaiman, když se rozdávala fantazie, tak podváděl a došel si nejméně desetkrát. Knížka je taková jednohubka (není problém jí přečíst za pár chvil), ale velmi chutná jednohubka, jejíž doprovodné (a senzační) ilustrace jsou stejně důležité jako psaný text. Být dítě, tenhle příběh si naprosto zamiluju, ale i jako dospělý jsem se pobavil naprosto dokonale. A dostal jsem chuť na čaj s mlíkem...
Parádní. Chtěl jsem vědět co chci dát přečíst sedmiletému chlapci a po pár stránkách, nebylo cesty zpět. Velice příjemná půlhodina! Jsem zvědavý, jaké budou ohlasy!
Dokonalá kniha s úžasnými ilustracemi. Jedna z "must-have" v papírové knihovně, zejména kvůli ilustracím. Je to rychlovka a jednohubka, ale jednohubka, ke které se budu vracet a kterou si zas a znovu vychutnám. Skvěle jsme se bavili jak se čtyřletým, tak desetiletým synem, mimo jiné i proto, že jakousi kouzelnou konvergencí i my máme strejdu Čudlíka a nové názvy věcí u nás vznikají na denním pořádku, i když ne tak kouzelné, jako leto-kulo-lido-noš a tvrdo-chlupo-mokro-bílo-křusy. :-)
Neil Gaiman je vypravěčů král a taky marnotratník. Ve své malé osobní poctě rozpustilému "prášilství" na pár stránkách z rukávu vysype nápady na několik románů. A ilustrace Chrise Ridella jsou kongeniální. Jednohubka, ale nádherná. Ideální na čtení dětem!
Jednoduše geniální. Neil Gaiman mistrně popisuje fantaskní situace, jež tatínek zažívá cestou z nákupu mléka pro své děti na snídani. Při poslechu knihy namluvené samotným autorem obzvláště vyniknou Gaimanovy vypravěčské schopnosti a obdivuhodně květnatá slovní zásoba.
Já jsem si to užívala, teď čekám, co na to řekne skoropubertální syn. Kdykoli jdu nyní pro mléko - máme automaty s mléčnou produkcí místního JZD - představuju si, co všechno bych mohla zažít, kdybych měla takovou fantazii jako N.G. . . .
P.S. Náhlá změna pravidel českého pravopisu se datuje vstupem upírů "na scénu"; soudím tedy, že to má být specificky upíří, a tedy negramotné vyjadřování. Bohužel, efekt nevyznívá tak, jak asi původně bylo v plánu, protože překladatel (korektor?) nebyl důsledný. Slova se záměnou i/y by měli používat pouze upíři, takže mimo přímou řeč upírů by měl být jejich zápis správný: mi/my, upýři/upíři, sendvyče/sendviče, čudlýk/čudlík. Jenže to neplatí vždy, takže je to matoucí.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Neil Gaiman píše sice dobře, ale zvláštně. Příběh, který se svou velikostí vejde do kabelky, je netradiční nejen podle obálky, ale samotného obsahu knihy.
Vypráví o malé rodině o čtyřech kusech, která na nějakou dobu přijde o ženskou ruku. Musí si poradit, myslí si mamka, která odjíždí na konferenci. Nejdříve vše zvládají na jedničku, ale pak u snídaně dojde mléko. Táta pro ně sice do krámu jde, ale vrátí se za strašně dlouhou dobu. Ta je v knížce zkrácená protože jinak by to byla dvousetstránková kniha.
Hlava rodiny přijde s neuvěřitelnou historku o boji s piráty, setkání s mimozemšťany a dalšími podivnými tvory. Pobyt v jiné dimenzi navzdory nástrahám přežil, vrátil se živý a zdravý. S mlékem v ruce, bez něj by se přece děti nenasnídaly. Ty ale začnou být podezřívavé..
Nechci kazit dojmy z knihy u ostatních čtenářů, ale tohle je přece důkaz, že lež prokouknou dnes už i malé děti. Mít však tento důvod v případě, že se opozdím, dospělí mě mají za blázna. Zde to až tak nevadilo, čtení je přece určeno malým čtenářům. Horší bylo, že ze sourozenců nikdo nevěděl, kdy se hlava rodiny vrátí, kde je a kdy ti dva půjdou po snídani do školy. Vzhledem k tomu, že nejen grafika udělala z příběhu své, originální hrátky se slovy, např. Tvrdo-chlupo-mokro-bílo-křus: vtipnou obdobu slova kokos, dávám plný počet.