Pět holek na krku po třiceti letech
Iva Hercíková
Po třiceti letech se znova setkává pětice kamarádek ze známého bestselleru Pět holek na krku. Svěřují se, co je v životě potkalo, snaží se odčinit staré i nové křivdy, navázat tam, kde kdysi skončily. Napínavý děj románu se odehrává v necelých 48 hodinách, ale zachycuje události uběhlých třiceti let.
Přidat komentář
Spíš než o příběh se jednalo o zamyšlení. Zezačátku jsem myslela, že to bude nuda a kecání, ale nakonec jsem se dočkala množství zajímavých myšlenek
Názorná ukázka, proč člověk nemá po určitém časovém období chodit na třídní srazy a scházet se s bývalými kamarádkami.
A taky názorná ukázka, že by člověk neměl chtít pokračování příběhu, který četl jako puberťák.
Setkání po letech je vždycky zajímavé. Dozvědět se, kam oblíbené hrdiny zavál životní vítr a co se s nimi stalo poté, co zazvonil zvonec a příběhu byl konec. Ivě Hercíkové se to podařilo velmi dobře. Třicet let je dost na to, aby byly životní osudy hlavních hrdinek dostatečně zajímavé, měly čas dozrát, proplést se, projít všemi možnými zákruty a přesto tu pořád ještě zbyla naděje na lepší zítřky. A jak už to tak bývá, když se sejde parta holek, dojde na staré křivdy, závisti, vzájemné porovnávání, rodiny a děti, vztahy, sex, milence, vrásky a přebytečná kila i zklamání a skryté touhy. Škoda, že pokračování po dalších 20 letech už autorka nenapíše.
Bylo to pro mě zajímavé nakouknout do dalších životů pěti kamarádek, které jsem jako literární hrdinky poznala a jejichž osudy jsem s nimi prožívala v době před 30 lety. A sama musím konstatovat, že Pět holek na krku jsem četla už opravdu velmi dávno. Některé mě překvapily příjemně, jiné mě zklamaly. Osud každou z nich zavál a nasměroval někam jinam. Jako byste četly o svých známých, které dobře znáte, vždyť už jste se s nimi seznámily před 30 lety. Zajímavý nápad vrátit se k literárním postavám po 30 letech.
Vždycky s očekáváním otevírám knihu, která je pokračováním příběhu postav z předchozích knih. A tady se mi to stalo po mnoha letech (nikoli ovšem 30) poté, kdy jsme četla Pět holek na krku. Příjemné a lehce překvapivé setkání.
První knížka od této autorky, je to taková rekapitulace možných malých vítězství a proher. Bylo to zajímavé, ale nevím, zda se pustím do další knížky...
Knihu jsem přečetla jedním dechem,protože pomalu vcházím do podobné životní etapy.Takže setkání kamarádek po 30letech mě s úsměvem pobavilo.Možná také proto,že jsem nečetla předešlých Pět holek na krku.Otvírání dávno uzamčených pocitů mládí nebývá vždy jednoduché.Měla jsem prostě pocit,že kniha je psaná s ženskou upřímností a vtipem.Vřele doporučuji ženám,které ji dokážou ocenit až s přibývajícím věkem.
Byla jsem zvědavá na pokračování mé oblíbené knížky. První díl se mi líbil, četla jsem ho několikrát..
Knížka mě sice nezklamala, ale ani nijak moc nezaujala a nepřekvapila.. Potěšila, ale nenadchla.. Přesto se dobře četla a těch úsměvných míst je v ní také spousta..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1993 | Pět holek na krku |
2004 | Tři v háji |
1998 | Hester aneb o čem ženy sní |
1980 | Nataša |
1978 | Andrsenka |
Nahlédla jsem do osudů pěti holek, které jsem potkala před hromadou let, kdy jsme všechny byly mladé a naivní. Dnes, obtěžkány tíhou let a mnohdy semlety osudem i sebou navzájem, bilancujeme, co ještě máme a co jsme ztratily. Bylo to zajímavé čtení.