Návrat Anakondy
Horacio Quiroga
Výbor z povídkové tvorby vychází ke stému výročí narození u nás dosud málo známého uruguayského básníka a spisovatele a zahrnuje autorova drobná mistrovská díla z let 1917–1935. Jde o příběhy situované většinou na pomezí argentinské pampy a pralesa.
Přidat komentář
Texty byly buďto o lidech, a v takových případech se jednalo spíše o jakési črty jednotlivých postav než o "skutečné" příběhy; anebo byla hlavními aktéry zvířata, a tehdy autor poněkud popustil uzdu své fantazie trošku více, ovšem na můj vkus z toho vždy vyšly jakési víceméně tristní morality.
Tuhle malou sbírku nám v literatuře doporučila profesorka se slovy: "To si přečtěte, to se vám bude líbit." A přestože povídky nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, Návrat Anakondy mě nakonec natolik zaujal, že jsem se rozhodla napsat na Horacia Quirogu diplomku. Takže pokud uvažujete nad přečtením, určitě si to přečtěte, bude se vám to líbit.
Nepříliš známý výbor vynikajících povídek, pohybujících se na hranici mezi magickým realismem, groteskou a hororem. Doporučuji.
Štítky knihy
výbor z díla uruguayská literatura Uruguay hispanoamerická literatura román pralesa fantastické povídky
Část díla
- Bambusový dům 1926
- Cedrová střecha 1926
- Juan Darién 1924
- Lesní med 1917
- Lovci klád 1917
Autorovy další knížky
1978 | Návrat Anakondy |
1960 | Pohádky z pralesa |
2009 | Cuentos de la selva / Pohádky z pralesa (dvojjazyčná kniha) |
2003 | Príbehy z pralesa |
Šmankote, co to jéééé? Já si říkal, že to bude návrat mega hada v kvalitě žraločího tornáda. Možná že je natočenej i nějakej blábol s tou anakondou. Když jsem to otevřel, bylo to našlapaný povídkama, z pro mě nejmíň oblíbenýho kontinentu. Když jsem četl něco z těch jihoamerickejch pamp a džunglí, tak mě to až na nějakou tu výjimku nebavilo.
Tady to nebavilo dvojnásob a ta anakonda byla až někde v půlce. Když jsem se tam doplácal, zklamání zažít já. Teda já pindám, to je hrozný. Měl jsem dojem, že tou anakondou se to proměnilo v jakousi knihu džunglí a vyprávění příběhů všemožnejch zvířátek. Z toho bych se umlátil šiškou vysočiny. Pro mě nekonečný, nezáživný, žádná prča. Naštěstí to před koncem přestalo a bylo tam i pár kousků, co se mi líbily. Aktérům těch kousků se to určitě líbilo míň. Je tam totiž popsaný, jaký srandy se tam dějou, když vylezeš z baráku a místo do parku, otevřeš branku a zajdeš do pralesa, nebo džungle. Tam snad to horší je, než v Austrálii. Zase melu, asi je to tím, že mi lehce vyskočila teplota. Jak je to možný? Nemocnej jsem byl přece asi před měsícem.
Můžeš se třeba sjet medem a pak se koukáš, jak z tebe mravenci dělaj vybělenou kostru a nemůžeš tomuhle filmu zabránit. Nebo se pohybovat po řece Paraná na lodičce? To bez újmy na svým zdraví dokáže asi jenom Cháronův bratranec, kterej má na starosti jižní Ameriku.
Možná bych to zkusil přečíst znova s jiným překladem. Moje hodnocení nestojí zatím ani za zlámanou grešli. Ale buď si seženu jinou verzi, nebo tomu za nějakej ten oběh planety kolem slunce dám ještě šanci, a třeba se mi to víc zalíbí. Už teď jsem na výsledek zvědavej. Sláva barevnejm brožurkám. Nikdy nevím, co v nich najdu.