Návrat do Tibetu
Heinrich Harrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32131/bmid_navrat-do-tibetu-aT5-32131.jpg
4
100
100
Rakušan H. Harrer, sportovec a cestovatel, se spolu s horolezcem Aufschnaiterem dostal do Tibetu za neobvyklých okolností – cestou z expedice na Nangá Parbat je v Indii zastihla druhá světová válka a oba byli internováni v britském táboře, odkud po dramatickém útěku došli zpola legálně, zpola nazapřenou až do Lhasy. Ani po nedobrovolném odchodu z Tibetu, r. 1951, se Harrer nepřestal o tuto zemi zajímat. Z původního obdivovatele se stal skutečný znalec tibetské problematiky z období posledního, čtrnáctého dalajlamy. V knize Návrat do Tibetu srovnává autor Tibet z prvního pobytu v letech 1944–51 s Tibetem současným, kam se vrátil v osmdesátých letech. Setkává se zde z mnoha starými přáteli, navštěvuje staré kulturní památky, ale nedává se oklamat líbivým turistickým nánosem některých z nich, protože si uvědomuje ztráty tradičního kulturního významu. Sleduje celou linii změn v této oblasti bohužel vesměs v neprospěch země. Přirozená autorita dalajlamy například je nenahraditelná, protože dalajlamové již od 15. stol. představovali v Tibetu vládce země místo dřívějších králů a nynější instituce pančhenlamů je spíše církevní záležitost. Nynější dalajlama emigroval v roce 1959 do Indie. Pančhenlama dosazený na jeho místo nikdy nezískal patřičnou autoritu. Ačkoli H. Harrer není přílišným optimistou stran politické budoucnosti Tibetu, pevně věří na přetrvání tibetské kultury. Svou knihu autor dokumentuje množstvím černobílých a barevných fotografických záběrů. Obsahuje též prohlášení Jeho svatosti dalajlamy k 31. výročí Tibetského národního povstání. 48 s. obr. příl. : il. (některé barev.)... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1991 , PanoramaOriginální název:
Wiedersehen mit Tibet, 1988
více info...
Přidat komentář
Pokračování knihy Sedm let v Tibetu. Bohužel méně záživné a výrazně smutnější, protože jde spíše o jakési postřehy a dojmy z návštěvy Tibetu po mnoha letech, již pod čínskou nadvládou. Ta se bohužel na Tibetu a jeho kultuře nehezky podepsala, byť se Harrer opět snaží být objektivní a hledat i to pozitivní. Určitě doporučuji přečíst jako doplněk k Sedmi letům v Tibetu.
Je mi smutno při čtení této knihy, někdy až k pláči. Násilné převzetí země a prosazení nešetrných reforem (hlavně v náboženství, které bylo dříve alfou a omegou) mají za následek rozpad tradičního života. Jsem zajedno s autorem, že reforma měla přijít zevnitř a ne z venku. Mnoho věcí se změnilo asi k lepšímu, ale kde zůstaly tradiční hodnoty a spokojenost původního obyvatelstva? Z jejich příběhů se dovídáme jen o utrpení, prožité hrůze a někde i kolaboraci. Zavání to genocidou.
Pěkná kniha, která hezky navazuje na Sedm let v Tibetu. Ale vzhledem k okolnostem je spíše takovou sentimentální vzpomínkou na časy dávno minulé. Jsem však ráda, že jsem si ji přečetla a dozvěděla jsem se více o osudu Tibetu pod čínskou nadvládou.
Po dočtení této úžasné, hluboké knihy cítím smutek a zoufalství. Je hrozné, čeho všeho jsou lidé schopni, aby získali území, která jim nepatří... Je tedy moc dobře, že tato kniha vznikla jako volné pokračování knihy “Sedm let v Tibetu”. Je třeba znát i smutnou historii světa.
Nesmírně zajímavé, jakkoli neutěšené čtení. Kdysi dávno jsem četla Sedm let v Tibetu. Pokračování vzpomínek rakouského horolezce Heinricha Harrera z návratu do Lhasy po 30 letech je z úplně jiného soudku. Místo tibetské kultury, barevných šátků, tradičních tibetských obleků, modlitebních bubínků, mírumilovných tibetských tváří a nádherných buddhistických chrámů nachází Harrer zuboženou, Číňany podrobenou a zdecimovanou zemi se smutnými, bezbarvými Tibeťany obývajícími onu slavnou střechu světa. Nejde přitom o lacinou propagandu a kritiku zlých okupantů. Harrer se dívá na Tibet pokud možno nezkreslenou optikou a posuzuje plusy i minusy současného života a tehdejšího feudálního systému v zemi ovládané lámy pod vedením 14. dalajlámy, dodnes žijícího v indickém exilu, Tändzina Gjamccha.
Indie má můj nezměrný respekt a úctu, že se dokázala postavit nevybíravým čínským hrozbám a nátlakům a umožnila ve své zemi v Dharamshale život několika tisícům Tibeťanům, vč. jejich vůdce. Víme jak čínská vláda vyvádí, když Dalajláma kamkoli vycestuje, a jak vyhrožuje vládám, které to dopustí, neřkuli když jej přijmou. Znám to ze svého současného bydliště, které je zemí tibetských lámů, kteří místní mnichy vychovali a buddhismus zde nabral podobu lamaismu. A přece sem má Dalajláma dveře zavřené ze strachu místní vlády z obchodních postihů ze strany Číny, na které já ekonomicky závislá. Právě Tibeťané by nikdy proti nikomu nezvedli ani ruku, natož zbraň. Jejich víra jim to zapovídá. A Čína s nimi zachází jak s nejhoršími zločinci. Vedle neúnosného ponížení je to pochopitelně bití a mučení. Je to smutné a na konci tunelu jen tma...
Harrer se stal skutečným znalcem Tibetu, jeho lidí, kultury a jazyka. Je potěšení číst tak fundovaný výklad. Mimochodem mě taky upozornil na podvodný autobiografický příběh tzv. Lobsanga Rampy (doktora!) pochybné kvality pod názvem Třetí oko. Pochopitelně jej mám v knihovně i já už asi 25 let. Pravda, od té doby jsem jej sice nečetla, ale kde by mě napadlo, že autorem je britský nevzdělanec a vykuk, který vykradl jiné buddhistické texty a nabídl ve své době lidem hladovějícím po duchovní potravě přesně to, zač byli ochotni platit...
Literárně bohužel ještě o chlup méně záživné než Sedm let v Tibetu, samotná koncepce knihy (neustálé přeskakování v místě i čase) také není z nejšťastnějších. Pokud však hledáte zprávu o zločinech, které v Tibetu Číňané napáchali, Návrat do Tibetu je správnou volbou.
Četla jsem Sedm let v Tibetu, chtěla jsem si přečíst i zážitky v Tibetu po letech. Ale bylo to smutné čtení, zvláště řádění bandy čtyř a velká kulturní revoluce, vymývání mozků...Dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale taková obrovská změna, to musel být šok. I tak se mi kniha líbila, přiblížila nám Středoevropanům další krásný, i když smutný kout světa, tak odlišný od všeho, co známe.
Drsný pohľad do života v Tibete, kultúry zničenej komunistickým totalitným režimom Číny.
Po přečtení první knihy o Tibetu jsem byl okouzlen, příběh jsi mne získal. Začal jsem tedy číst "pokračování" - Návrat do Tibetu. Bohužel mě to tak deptalo, že jsem musel po třiceti stránkách knihu odložit. Škoda. Kniha bude jistě supr, ale pro slabší povahy (vřele) doporučuji jen Sedm let v Tibetu.
Zajímavé postřehy a srovnání života v Tibetu před čínskou okupací a po třiceti devastujících letech, v době mírného uvolnění od Evropana, který v Tibetu jako jeden z mála prožil delší období a navíc se stal osobním přítelem Dalajlamy.
Volné pokračování knihy "Sedm let v Tibetu". Tato knížka je útlejší, ale je také smutnější, autor - který toto vše zažil, zde popisuje rozčarování při návratu do Tibetu, změna nastala k horšímu po všech stránkách a autor si všímá i menších detailů, mnohem méně květin, nebarevné oblečení. Pravdivá a smutná kniha.
souhlasím s názorem lenky70, jen přidám za sebe, že národní hrdost není jen hulákání u televize, když náhodou Češi vyhrají nějaký fotbal či hokej, ale - a tady cituji z knihy - "kultura je mocenským nástrojem míru, síla Tibetu vychází z morálky a náboženství. Dnes, kdy se peníze staly mírou všech věcí, by nám prospěl návrat k etickému humanismu". Nevěřím, že se to může podařit.
Opravdu hodně smutná kniha, hodně smutné čtení.
Kniha začíná připomenutím událostí ze "Sedmi let v Tibetu". Následuje autorův návrat do Tibetu a srovnání toho co bylo dřív a co je pod čínskou nadvládou. Autor se samozřejmě nevyvaruje silné kritice komunistického režimu. Příběh je zakončen autorovým přáním návratu starých časů. Tento svazek má cenu spíše jako rozsáhlý epilog té první, sama o sobě za mnoho nestojí. Většina kouzla původního příběhu se vytratila společně se starými časy.
Přečetla jsem tento 2.díl,/1.díl se jmenuje 7 let v Tibetu/ jedním dechem.Kniha se mi líbila o hodně víc než film.Je fakt,že je to smutnější čtení,ale stejně neskonale obdivuji nezlomnou hrdost tibetského národa.Žijí oproti nám v nesrovnatelně tvrdých podmínkách,ještě tvrdší podmínky jim nastavila čínská okupace,ale oni to dál nevzdávají!Možná bychom si z jejich hrdosti měli vzít alespoň příklad.....
Heinrich Harrer strávil sedm let v Tibetu, o čemž napsal velmi dobrou knihu. V roce 1982 se do Tibetu vrátil jako turista a v této knize popisuje velké změny, které nastaly po okupaci Tibetu Čínou. Jsou to změny k horšímu, jak si všichni dokážeme představit. Zejména za kulturní revoluce došlo k nějhorším zvěrstvům jak vůči Tibeťanům, tak vůči kulturnímu dědictví země. Lidé byli vězněni, mučení, podrobováni vymívání mozku, popravováni. Kláštery byly bořeny. Řádění rudých gard pod vedení tzv. bandy čtyř nemělo v dějinách země obdoby. Čtení je to tedy neveselé, ale tibetský lid se nevzdává a stále si uchovává svoji kulturní a náboženskou integritu. Součástí knihy je i prohlášení dalajlamy z roku 1999, které učinil při příležitosti 40. výročí povstání Tibeťanů proti čínským okupantům. Když čtete ta moudrá slova, tak prostě nechápete tu šílenou zabedněnost čínského nejvyššího vedení. Dalajláma neusiluje o samostatnost Tibetu, ale o autonomii v rámci Číny, navrhuje dialog, žádá "jen" svobodu pro tibetský lid a možnost bez omezování žít podle tisíciletých kulturních a náboženských tradic. Tibeťané nejsou lid, který by ohrožoval Čínu jako takovou. Neustále je jim ze strany Tibeťanů nabízeno mírové soužití, protože Tibeťané jsou už ze své podstaty mírumilovný národ, ale bohužel jsou ti magoři v politbyru pořád hluší.
Štítky knihy
totalitní stát Tibet horolezectví totalitní režimy zločiny komunismu dalajláma tajná policie podle skutečných událostí čínská kulturní revoluce (1966–1976)
Autorovy další knížky
| 1998 |  Sedm let v Tibetu |
| 2002 | Bílý pavouk |
| 1991 |  Návrat do Tibetu |
| 1967 | Přicházím z doby kamenné |
| 1973 | U jezera blaženosti |
Hůř čitelné než Sedm let v Tibetu a přeskakování před a nyní mě vůbec nebavilo.