Návrat krále

21.07.2016 5 z 5

Nejemotivnější část trilogie. Nikdo nevyjde bez škrábance na těle i na duši. Nikdo už není schopný žít tak jako dřív, zejména Frodo, který si sáhl na dno svých sil a dokonce i vlastního selhání. Největší hrdina v tomto příběhu je Sam, nenápadný nebojovný Sam, kterého drží nad vodou hlavně věrnost a tak trochu víra v lepší budoucnost. A vlastně na konci, kdy už sám věděl, že se nevrátí, stejně šel dál. Nádherný příběh, velký smutek nad ztrátou nevinnosti, iluzí a ranami, které nejsou vidět. A neuvěřitelná, pro nás moderní zhejčkané lidi nepochopitelná odvaha zemřít pro věc, která je možná ztracená, ale která se jeví jako správná - bojovat za svou zemi, za své rodiny, je ta nejnormálnější věc na světě.
Výborně natočená byla i filmová adaptace, Jackson si své Oskary zasloužil víc než oprávněněn a s ním celý jeho štáb a všichni ti lidičkové, kteří dělali neuvěřitelné věci a vydrželi někdy dost vyčerpávající natáčení. I ve filmu bylo několik emočně vypjatých scén, kdy nezůstalo oko suché a to už nejsem dávno typ, který se jen tak nad něčím dojme. Sáhli si na dno, dá se říct, všichni co tam byli, Frodem počínaje, Samem konče. I Eowyn, i Boromir (v prvním díle), i Arwen, u které mě těší, že jí ve filmu dali daleko víc prostoru než v knize.

04.05.2016 5 z 5

Arya26

Návrat krále - co jen k tomu dodat. Tato kniha byla úžasný závěrem celého prstenvé trilogie a každý si v ní najde své. V tomto díle mě více oslovila linie Aragorn a spol, než vyprávění o zničení prstenů. Osobně si myslím, že Frodo je hrozných ufňukánek. Chápu jak to pro něj muselo být těžké, ale mohl se zkusit rvát jako Sam. Sam je hrozně věrný a nemyslí vůbec na sebe, VŠE se točí okolo Frodo. Radši mám Smíška a Pipina. Konec byl celkem šťastný , to že Frodo nezůstal v Stř. se dalo předpokládat, protože ho prsten poznamenal. Kniha se mi líbila a byla ještě lepší než ostatní. Nebavil měl ale dodatek, který byl místy až moc zdlouhavý a podrobný .

29.03.2016 4 z 5

tatjana1737

V rámci série se mi nejvíce líbily Dvě věže, Návratu krále tedy ve srovnání s nimi jednu hvězdičku ubírám, i díky té části knihy, která zfilmovaná nebyla (nechci spoilerovat) a se kterou se nějak nemůžu srovnat. Sice vše nakonec dobře dopadne, ale mám ráda návraty do toho, z čeho člověk vyšel, je to takové nějaké víc optimistické, když hrdina, jenž zažil mnoho běd, ví, že doma je vše v pořádku (teď už ale spoileruji).

Z celé knihy se mi nejhůře četly dodatky, které jsou sice zajímavé, ale zejména u těch lingvistických se mi v hlavě objevila taková ta opice s činely, jako mívá Homer Simpson, a vůbec jsem nechápala, na co to koukám - písmena mi absolutně nedávala smysl :-). Oceňuji však informace o dalších osudech členů Společenstva (poté, co jsem poznala svého muže, mi přijde osud, který si zvolila Arwen obzvláště krutý a stejně jako ona chápu Númenorejce a jejich touhu po překonání Sudby lidí), rodokmeny a též časovou linii celého příběhu, která mi pomohla některé věci doladit a lépe pochopit (bez její znalosti však příběh neutrpí).

Když jsem knížku četla poprvé, nějak jsem se více soustředila na dějovou linii Pána Aragorna, na hrdinství jízdmarky a na elfy. Prostě takové to zářné hrdinství, které imponuje, ušlechtilé postavy, kterými čtenář touží být. Je zajímavé uvědomit si, jak se náhled čtenáře na příběh mění, když má za sebou nějak zkušenost a váží si klidných večerů v kruhu rodiny. Proto na mne tentokrát nejvíce zapůsobila dobrodružství hobitů, jejich moudrost, která nevyplývá ze vznešeného původu či staletí odžitých ve Středozemi, ale z kořenů obyčejného života, kdy je člověk rád, že se má dobře, má co jíst a může si lebedit v teple své nory. A že když tohle nemá k dispozici, musí vinou neovlivnitelných okolností strádat a trpět, dokáže za to své bojovat s vervou větší než lecjaký veliký bojovník.

"(...) A pak si dáme na chvíli klid. To víš, my Bralové a Brandorádi nevydržíme žít dlouho ve výšinách."
"To ne," řekl Smíšek. "Já ne. Aspoň zatím ne. Ale aspoň je, Pipine, vidíme a vážíme si jich. Asi je nejlepší mít nejdřív rád to, k čemu se hodíš: musíš někde začít a mít nějaké kořeny a v Kraji je hluboká půda. Ale jsou i hlubší a vyšší věci, a kdyby jich nebylo, žádný kmotr by nemohl ošetřovat zahrádku v tom, čemu říká klid a mír, ať už o nich ví nebo neví. Jsem rád, že o nich vím aspoň trochu. (...)"

Při druhém čtení tak skládám hold Samvědu Křepelkovi (který na mne ve filmu působil "little bit gay" :-)), kterého sice Kmotr neustále tepal a častoval ho různými rčeními o jeho chytrosti, ale který se nakonec ukázal rozumnější než jiní:
"V té hodině zkoušky mu nejvíce pomohla obstát láska k pánovi, ale hluboko v něm také žil dosud nepřemožený zdravý hobití rozum: v nitru srdce věděl, že není dost velký, aby nesl takové břímě, i kdyby všechny ty vidiny nebyly pouhý zrádný klam. Jedna maličká zahrádka pro svobodného zahradníka byla vším, co potřeboval a co mu příslušelo, ne zahrada rozrostlá v říši; měl používat vlastní ruce, ne rozkazovat rukám jiných."

2006	Společenstvo Prstenu
1991	Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
2007	Návrat krále
2006	Dvě věže
2007	Húrinovy děti

J. R. R. Tolkien

Pán prstenů série

Literatura světová Romány Fantasy

The Return of the King, 1955

Komentáře 423

Recenze 2

Hvězdičky 7485

Tempo & emoce

Štítky knihy

Autorovy další knížky