Návrat z žitného pole
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39486/navrat-z-zitneho-pole-39486.jpg
3
17
17
Jan Bárta je student filozofie. Prožil citové zklamání, které mu způsobilo velký otřes a celkovou krizi. Pochybuje o smyslu života, o svých schopnostech, možnostech uplatnění, realizaci svých tužeb a plánů. V tomto kritickém depresívním stavu ho zastihuje Únor 1948, nepřipraveného, plného skepse a nevíry, jak v budoucnost vlastní, tak své země. Jediným východiskem se mu zdá útěk za hranice spolu s přítelem Mirkem, který mu vsugeruje, že jen na Západě budou mít možnost se plně realizovat. Jede domů, do rodné vsi, aby se rozloučil s rodiči a bratrem... (z obálky knihy). ... celý text
Přidat komentář
Měl jsem z toho trochu obavu, protože tahle kniha bývá označovaná za dobově poplatnou, ale spíš než zklamání to ve mně vzbudilo soucit s autorem. Hlavní hrdina po únoru 1948 zvažuje, zda stejně jako kamarád neprchnout do zahraničí. Do poloviny knihy od něj dostávají komunisti slušně naloženo, pak se protagonista zúčastní jedné schůze, která nedopadne tak hrozně, jak čekal, a potom komunisti opět dostávají co proto a ke konci se notně stupňuje tíseň a znepokojení. "Znám někoho, kdo to vidí velmi, velmi černě." Máme tu i koně Fukse, na kterýho chystají postroj. Bylo to příšerně dojemný, chudák Fuks odsud prostě nemohl pláchnout, protože to tu miloval a měl strach, že by v emigraci strašně trpěl. Určitě to jeho není vrcholný dílo, ale byly tam velmi silný momenty.
Připadá mi, že toto dílo vzniklo jako autorova úlitba za vydání Myší Natálie Mooshabrové, které mu v roce 1970 prošlo. Ale jeho vypravěčské schopnosti to rozhodně nesnižuje.
Mají pravdu učebnice literatury, když tvrdí, že to je velký sešup a dílo dobově poplatné. Formálně je to sice pořád Fuks, ale obsahově je to bída. Lze doporučit jen tomu, kdo chce mít Fukse komplet přečteného. 50%
I tato kniha jako mnohé jiné od L. Fukse má hudební rytmus vyprávění.
Příběh o studentech filozofie kolem únoru 1948, kdy jeden z nich je rozhodnut emigrovat, druhý váhá, až se nakonec rozhodne zde zůstat.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Celou dobu jsem čekal, kdy se tam někdo vrátí z žitnýho pole a nastartuje tam něco jako velkej třesk. Třesklo mi v hlavě akorát.
Docela se divím, že ten študák, kterej si říká, že v Ženevě je krom jezera i Švýcarsko, což je mnohem víc adidas, než ČSSR + CCCP, tam hází na misky vah tyhle flákoty. Přijede si domů na zapadákov a kouká co se na vsi děje. Co se děje se sedlákama a živnostníčkama v městečku. Většinou jsem měl dojem, že se tam stranu a vládu a celý převzetí moci kydá špína. Že dělaj sviňárny lidem, že jo? Sedláci jsou největší makáči i bez družstva a plněj na stopadesát procent, takže pak budou mít hovno a půl. Divím se, že to prošlo takhle napsat. Nebo to byl jenom můj dojem? Vůbec bych se nedivil, kdybych si to vyložil obráceně. Musel bych se odebrat do nálevny u Dobšů, abych si udělal vlastní obrázek. Bojím se ale, že by tam na mě zaútočila cisterna s režnou a po probuzení někde ve stohu bych se za povzbuzující hudby z ampliónu, stal družstevníkem jako víno. Mohl bych pak akorát nadávat na režnou a doufat, že mi u Dobšů brzo kleknou jatýrka.
Bože, kam to ta moje hlava zase odbočila? Takže je to asi tak, že zdejší styl vyprávění mi připomíná vyprávění vévodkyně a kuchařky od tohoto autora, a podobně se mi i líbí. Já mám radši, když je to plný podivnejch lidí s podivnejma jménama, podivnýho stylu vyprávění a podivnejch konců. I když tady je ten konec taky ujetej. Stačí si pokecat s jednou brigádnicí a bum prásk a co se najednou stane? Minimálně to, že se někdo vrátí z žitnýho pole.