Návrat ztraceného syna
Henri J. M. Nouwen
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415934/bmid_navrat-ztraceneho-syna-vl1-415934.jpg
5
17
17
Roku 1983 Nouwen poprvé zahlédl reprodukci slavného Rembrandtova obrazu, na němž otec objímá marnotratného syna. Výjev ho naprosto uchvátil… Záhy se mu naskytla příležitost odjet do Petrohradu a strávit pár dní v tichu před originálem. Jednotlivé postavy na obraze k němu promlouvaly tak mocně, že o nich musel rozjímat po mnoho dalších let. Postupně se našel v obou synech, přičemž ale zjistil, že „ztracenější“ je ten starší, ačkoli se nikdy nevzdálil z otcova domu. A nakonec největší výzvou bylo pro autora povolání stát se milosrdným otcem, který už neřeší sebe, ale má otevřené srdce i náruč pro všechny „ztracené“. Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové, která knihu doporučuje jako výbornou pomůcku pro duchovní obnovy a exercicie.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2019 , PaulínkyOriginální název:
The Return of the Prodigal Son, 1992
více info...
Přidat komentář
Do některých knih musí člověk prostě dorůst a tato kniha je toho krásným příkladem. Nečetla jsem ji poprvé, ale nepamatuji si, že by ve mě zanechala jakýkoliv dojem. Až přišel čas, kdy se mi obraz marnotratného syna velmi silně otevřel před očima a to byl přesně okamžik, kdy jsem sáhla po knize podruhé. A tentokrát už to mělo i patřičný efekt.
Jak autor dobře pojmenovává, většinou máme tendence soustředit se na syna, který se vrací domů, a s ním se ztotožňovat. Autor ovšem unikátně zaměřuje pozornost i na staršího bratra a na otce, až nakonec s překvapením zjišťujeme, že každá jedna z těch postav je pro nás život důležitá, ať už v rovině identifikace, anebo v rovině toho, kam máme ve svém životě dorůst.
Kniha se čte skvěle, je plná krásných myšlenek, nezbývá opět nic jiného, než doporučit všem, kteří hledají cestu domů, všem, kteří jsou doma, ale nejsou spokojení, a i všem, kteří cítí povolaní stát se "otcem."
A aspoň pár myšlenek, které si odnáším:
"Život v radikální důvěře otevře cestu Bohu, aby uskutečnil mou nejhlubší touhu."
"Ježíš nežádá, abychom zůstali dětmi, ale abychom se jimi stali. Stát se dítětem znamená směřovat život k druhé nevinnosti, nikoliv k nevinnosti novorozeněte, ale k nevinnosti, které lze dosáhnout vědomou volbou."
"Opouštím domov pokaždé, když ztratím víru v hlas, který mě nazývá milovaných synem, a jdu za hlasy, které mi nabízejí rozličné cesty, jak získat lásku, po které tak toužím."
"Je to hlas, který mohou slyšet jen tí, kteří dovolí, aby se jich dotkl. Ucítit dotek žehnajících rukou Božích a slyšet hlas, který mě nazývá milovaným synem, je jedno a totéž."
Nádej a úľava. Dva kľúčové pocity, ktoré sa mi spájajú s týmto dielom.
Úvahy o dvoch márnotratných synoch a jednom márnotratnom otcovi prešpikované najvnútornejšími pocitmi autora (skrátka cítiť, že do textu vložil dušu), ktoré často boli aj moje (a trúfam si tipnúť, že by sa pod nich podpísal temer každý). Dielo, ktoré mi hojilo staré rany a ukázalo novú perspektívu. Dielo, ktoré je nadčasové a aktuálne zároveň. Dielo, ktoré je radosť čítať a odporúčať.
Myslím, že každý sa tu nájde; je to kniha o nás a pre nás.
Nouwen má mimořádný dar nacházet slova pro vnitřní hnutí lidského srdce. Čtete Návrat ztraceného syna a tolikrát si řeknete: přesně, přesně, přesně. Nouwen píše s obrovskou pokorou, něhou, křehkostí, houževnatostí a láskou. Mluví přímo ke čtenáři, jako by seděl ve vašem obýváku a přesně věděl. Píše často o sobě a svých bojích a tím čtenáře nezahanbuje výčtem chyb, kterých se čtenář nejspíš dopouští taky. Spíše ho laskavým a lidsky zralým způsobem zve na společnou cestu pokory a touhy po Božím doteku.
Hluboký vhled do nitra Henriho Nauwena. Vrcholná kapitola "Stát se otcem" je opravdu silná.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Návrat ztraceného syna |
| 2008 | Zraněný ranhojič |
| 1994 | Naslouchal jsem tichu |
| 1997 | Náš největší dar |
| 1994 | Život milovaných dětí |
Skoro neuvěřitelné, kolik moudrosti se dá získat vytrvalým pozorováním jednoho obrazu a vytvalým čtením jednoho podobenství...