Navrátilka
Donatella di Pietrantonio
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467555/bmid_ta-co-sa-vracia-Nck-467555.png
4
262
262
„L’Arminuta“ je termín v abruzzeském dialektu volně přeložitelný jako „vrátilka“ neboli „ta, jež se vrátila“. Krátký román pojednává o třináctileté holčičce, která je neočekávaně navrácena do své původní chudé rodiny jako poštovní balík bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění. Poznává nové rodiče, sestru a bratry, bojuje o své místo v cizí rodině a sžívá se s odlišnou sociální realitou chudého a zaostalého venkova v Abruzzu v sedmdesátých letech minulého století. Donatella Di Pietrantonio je brilantní vypravěčka. Osud dívky líčí bez patosu, neútočí na čtenářovy city, nic nepřikrašluje ani nezjemňuje. Je nezaujatou pozorovatelkou, která si ale všímá sebemenších detailů, společně s její hrdinkou cítíme pachy, chutě, hmatové vjemy, tíži nevysloveného. Příběh o opuštění a návratu se čte jedním dechem, autorka bravurně pracuje s vytříbeností a esenciálností jazyka, píše s citem a poeticky, byť zpracovává drsný příběh a dotýká se choulostivých a bolestných témat. Vytržení z dosavadního života, potřeba a nutnost nalézt nové hodnoty může postihnout každého a v tom tkví univerzalita tohoto jímavého románu. Po fenoménu Eleny Ferrante se tak k českým čtenářům dostává tato „literární jednohubka“, která k nim bude promlouvat se stejnou naléhavostí a narativní silou.... celý text
Přidat komentář
Kniha má velmi efektivně zvolenou obálku - stejně jako je opravdu intenzivní pohled očí dívky na titulce, je velmi intenzivní i vyprávění Navrátilky. Autorka se opravdu brilantně pustila do práce s dětskou a dívčí povahou, vykreslila zcela reálnou rodinu, která se tak moc podobá i těm rodinám, s nimiž jsem se dosud setkávala jako sociální pracovnice.
Celkově mě příběh velmi oslovil, a i když se odehrával na jihu, slunce té Navrátilce zase tak moc nepřálo. Dostávala rány ze všech stran a ti, kdo je zasazovali, ještě měli pocit, že to snad dělají pro její dobro. Úplně jsem cítila, jak se ta křehká dívčí duše bortí pod tíhou všech těch událostí, toho, jak s ní bylo stále vláčeno ze strany na stranu jako s nějakou věcí... Ale aspoň že měla tu Adrianu!
Některé knihy jsou ukecané, tato je velmi úsporná a právě tím zřejmě člověka tak hluboce zasáhne.
KNIHA KLENOT, hýčkala jsem si ji do posledního písmenka . . . něčím připomněla Mary z Barvy mléka. Často jsem se dívala dívence z obálky do očí. Opravdu jsou z knihy cítit chuťe, vůně i bolest střepů z Adrianina kolene. Byla tam Itálie, jak ji tuším z toulání mimo hlavní turistické trasy.
Román v jehož pozadí je lidská arogance, neúcta k člověku a dnes často skloňované právo na dítě. Zároveň "dobro dítěte", které jak Arminuta dosvědčuje v každé kapitole, nespočívá v hmotě ani ve finančním zabezpečení, které nebývá úměrné lidskosti a vcítění do dětské duše.
Drsný příběh, který je napsán jako světlo a pohlazení právě kvůli povaze a nezdolnosti Navrátilky, výstižně ilustrované hloubkou pohledu z obálky. Od první chvíle dívenka hledá sebemenší jemné náznaky vstřícnosti, laskavosti a přízně, skrz které si nachází své místo nejen v srdci své sestry, ale dokáže proměňovat své okolí a každého, kdo jí to dovolí . . . . . .
A to i přesto, že příběhem často prosvítá velmi obnažené utrpení. Zvlášť když přijde konečně rozhovor s "matkou" který trhá ❤️. Zaplať Bůh za malou Adrianu. . . . .
Styl autorky je fascinující a myšlenka hledání nových či ryzích hodnot velmi osvěžující. Jemně a bez moralizování vede čtenáře k přemýšlení o hloubce, smyslu i pravdivosti člověka ve vztazích.
Přátelé, takových zmrhaných hřiven, to mohl být thriller! Stačilo jenom přitlačit na pilu (incest, a tak). No, nestalo se, pámbuzaplať...
Jsem vděčná za výrazovou křehkost a cudnost. Jsem vděčná, že v dnešní době umí ještě někdo TAKHLE psát. V doslovu stojí, že všechny pocity ze stránek, přes veškerou neuvěřitelnou uměřenost, přímo prýští. Ten proud vás sebere s sebou, od začátku až do konce. A nezaměňujte si výraz cudná za nudná. Jakkoliv je v Navrátilce jinak všechno, nudit se bude málokdo.
Krátká kniha, ale velice silná. Trpěla jsem společně s hlavní hrdinkou, kterou vytrhli z jejího přirozeného prostředí a mrskli ji jinam. Navíc v tak hrozně moc citlivém věku. Celý příběh mě provázela úzkost z toho, jak té holce muselo být. Vždyť já se v podobném věku děsila i jen stěhování do jiné čtvrti. Pocit nechtěnosti, vykořenění, odmrštění. V pubertě člověku už tak připadá, že mu nikdo nerozumí, jak mohlo být jí, sžívat se s pocitem, že o ni vlastně nikdo nestojí. Mám dojem, že citová chudoba pro ni byla mnohem horší než ta materiální. Pro mě hodně silná knížka, která se mě dotkla až v hloubi duše. Snad budu od autorky moci číst i něco dalšího.
Je velká škoda, že se nám dostává do rukou až třetí kniha autorky. Mám totiž dojem, že na této knize je možná maličko znát nakolik autorka dokáže, či nedokáže být ve svých knihách inovativní. Zcela evidentní je jakási přesnost a metodičnost, která možná souvisí s tím že autorka je povoláním lékařka, ovšem ona forma ubírala knize jistou perspektivu a uvěřitelnost prostředí, Itálie v tom poněkud zaniká. Místy. A to je škoda, ale je to jen tím že to patrně nedovolil rozsah. Pohled na věc se mi zdá trochu černobílý ačkoliv na pozadí je to podané dobře. Určitě by mě zajímaly předešlé knihy.
Kniha jistě stojí za přečtení a pozornost, ale na plný počet to za mě není. Ale nakolik jsem ovlivněna tím že vím že to je autorčina třetí kniha, nevím. Něco ve mě věří že její prvotina bude lepší a opravdu nevím proč. Takže jakkoliv to zní bláznivě, jsou to poctivé 4*.
Úžasná kniha! Hlavne štýl autorky je vynikajúci. Kniha sa veľmi dobre číta, všetko smutné a ťažké je vyjadrené veľmi priamo. Kniha vás vtiahne akoby ste boli súčasťou deja. Určite doporučujem prečítať.
V anotaci knihy se píše, že se jedná o jeden z nejkrásnějších italských románů a mně nezbývá nic jiného něž souhlasit. Ještě teď se zmítám ve změti pocitů, které ve mě tato kniha vyvolává. Samotná četba mě zavála do Pagnolovi venkovské krajiny, tam kde zjistíte Jak voní tymián a zároveň drsná povaha rodičů vzpomínku na Madonu z hor od Elise Valmorbida. Asi jsem našla svou knižní lásku. Doporučuji!
Obálka knihy skvelo vyjadruje celý príbeh.
Násťročné dievča je vytrhnuté zo svojho prirodzeného prostredia plného blahobytu a lásky. Musí sa presťahovať do chudoby k svojej skutočnej rodine, v ktorej od prvého dňa pociťuje že tam nie je vítaná.
Smutná kniha plná kontrastov, kde sa mladé dievča stráca vo svojich pocitoch. Je jej odopieraná pravda o tom prečo sa jej to stalo a tak si nájde vlastné vysvetlenie. Keď sa však dozvie pravdu, je zhrozená, avšak potom jej všetko začne dávať zmysel.
Smutný příběh, výborně napsaný, zůstává ve mně stejný pocit jako po přečtení knížky Birk, ačkoliv ty příběhy jsou odlišné.
Tahle knížka mě naprosto nadchla. Skvělé napsáno, pěkně bez okolků. Skvělý příběh o dívce, která neví kam vlastně patří.
Smutné vyprávění - tohle by se dětem nemělo stát ...
"Dnes skutečně netuším, jaké místo je matka.
Jediná matka, kterou jsem nikdy neztratila, je matka mých strachů."
Třináctiletá dívka je bez vysvětlení vrácena do své původní rodiny, na abruzzský venkov - do zcela odlišných životních podmínek.
Je nejistá ve svých vztazích - má dvě matky - a vlastně nemá žádnou...
Její city vyrovnává její sestra Adriane - jedna z jistot nového života ...
I pro mne píše autorka čitelněji než E. Ferrante, doporučím.
Krásná. Otáčela jsem stránky této nenápadné knihy a sledovala příběh dívenky, která je bez nejasného vysvětlení vrácena zpět ke své biologické rodině. Rodině, žijící v sociálně-kulturní úrovni velmi odlišné, než na kterou byla zvyklá. Zoufale touží pochopit svůj osud „Navrátilky“, hledá sama sebe … Přestože se s ní život úplně nemazlí, dostává i to nejkrásnější - ničím nepodmíněnou lásku i přátelství její úžasné sestry Adriane.
Nádherná, velmi čtivá kniha. Krásný vztah sester, který však nebyl vůbec jednoduchý. Také jsem netušila, v jaké chudobě museli lidé žít ve střední Itálii v 70. letech minulého století. Doporučuji!
O uroven lepsi nez tolik propagovana Elena Ferrante, pribeh ma hloubku a radu temat k zamysleni.
Dost neuveritelny pribeh, vubec jsem netusila, ze v Italii byla takova bida. Moc smutne vypraveni o divce, ktera vlastne nikam nepatri.
Surová, autentická výpoveď v príbehu dievčaťa, ktoré opustili dve matky. Nachádzanie samej seba cez zmätenie vlastnými pocitmi. Dva rôzne svety, každý tak odlišný od toho druhého. Prispôsobovanie sa a tichá snaha o zachovanie vlastnej identity. Priveľmi otvorený záver. Príbuzní a priatelia z oboch svetov, tragédie aj drobné radosti v roku plnom neistoty a hľadania sa.
krásná knížka. Děj popisuje se syrovostí tak, že máte pocit, jakoby jste byli součástí příběhu.
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura rodina Itálie návraty domů
"Časem jsem přišla o tuhle zmatenou představu normálnosti a dnes skutečně netuším, jaké místo je matka. Chybí mi, jako může chybět zdraví, útočiště, jistota. Je to trvalé prázdno, které znám, ale nedokážu ho překonat. Když nahlédnu dovnitř, točí se mi hlava. Je to zpustlá krajina, která v noci brání ve spánku a v tom málu, co ponechá, vyvolává zlé sny. Jediná matka, kterou jsem nikdy neztratila, je matka mých strachů."