Návštěva z pravěku
Petr Ginz
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158615/bmid_navsteva-z-praveku-6558d9b10b8fe.png
5
16
16
Verneovka, tak, jak by ji napsal sám Jules Verne, od jeho nadšeného čtenáře Petra Ginze. Nadaného chlapce, který zahynul v koncentračním táboře v Terezíně, a jehož obrázek "Měsíční krajina" putoval s raketoplánem Columbia do vesmíru. Zajímavý rukopis - inspirovaný Petrovým nejoblíbenějším spisovatelem Julesem Vernem - vypráví dobrodružný napínavý příběh a oplývá nejen fantazií, ale také velkou vírou v dobro. Inženýr Gérard Guiness se synem Petrem jsou záměrně vysláni do míst, kde řádí podivná tajemná obluda Ka-du, která likviduje lidi. Netvor se zmocní i inženýra a Petr prožije velké dobrodružství, aby zjistil, oč jde. I vydařené ilustrace jsou dílem autora textu. Autorem předmluvy je Arnošt Goldflam.... celý text
Přidat komentář
Autor vytvořil v docela mladém věku hodně napínavý příběh s překvapivým koncem. Inspiroval se hlavně knihami Julia Verna. Své dílo si taky sám ilustroval. Už ve třinácti letech projevil značné spisovatelské i malířské nadání.
Velmi zajímavá kniha. Musím nad ni pořád přemýšlet. Petr Ginz když ji psal, bylo mu teprve 13let. Nedokážu si představit, že by dnešní 13letí chlapci něco takového napsali. Předpověděl si v ní svůj nešťastný osud? Psal opravdu o době , ve které žil? Nebo je to jen veliká shoda náhod? Nad tou knihou se vznáší spousty otazníků, bohužel Petr nám už nemůže odpovědět.
Jsem moc ráda, že knihu mám doma.
Knížku jsem objevil díky Terezínskému ghettu Veroniky Válkové (https://www.databazeknih.cz/knihy/kouzelny-atlas-putovani-casem-terezinske-ghetto-tajemny-vlak-do-neznama-166956). V závěru Bára, vypravěčka příběhu, čte knížku Petra Ginze.
Nedovedu si představit, že by Bára přečetla knížku během hodiny. Ale byla ovlivněná fiktivním setkáním s Petrem Ginzem, takže proto asi četla rychleji než já.
Je skutečně unikátní, že se dochoval rukopis příběhu, v němž Petr Ginz napodobuje styl J. Verna.
Dá se pochopit, že autor, který vyrůstal v rodině esperantisty, upozorní na tento umělý jazyk, ale je neskutečné, jak třináctiletý chlapec dokázal alegoricky vystihnout podstatu fašismu...
"Ti, kteří jen neustále myslí na to, jak zbohatnout, a myslí, že nejlépe toho dosáhnou, když budou mocní a budou vládnout nad jinými a žádná krutost jim v dosažení toho nezabrání, to jsou ti zlí. Aby ospravedlnili své konání, vymýšlejí různé teorie o vyšších rasách, které mají právo donutit ty nižší, aby jim sloužily jako koně a psi a jiná domácí zvířata. Tito zlí lidé nejsou nikdy šťastní, protože nejsou nikdy nasyceni, chtějí stále víc a víc a nakonec se jim vše rozpadne." (s. 99)
"(Guvernér Winje):´Moje kniha, které jsem dal titul Můj cíl, vyjde zanedlouho
v Belgii. Vysvětluji v ní, že Pánbůh stvořil vyšší rasu lidí, hlavně těch, kteří mají světlé vlasy a modré oči, a nižší rasy lidí, kteří mají jinou barvu pleti, tmavší anebo úplně tmavou pleť a tmavé oči a vlasy. Ti budou podřadní a jsou stvořeni k tomu, aby sloužili bělochům a byli jejich otroky. Když už nemohou sloužit, je zapotřebí je zničit. Na jejich likvidování máme už své prostředky.´"
Komplexnost knižnímu vydání dodává předmluva Arnošta Goldflama, doslov Chavy Pressburger, sestry Petra Ginze, a jedinečné kresby.
Příběh o Ka-duovi Petr promyslel dokonale. Překvapivý závěr.
..............................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize
Tahle kniha je jednou z nejobtížnějších k nějakému komentáři, protože vždy bude hodnocení ovlivněno tragickým osudem autora. Na jednu stranu očividně ještě dětský přístup k námětu, na druhou zdařilé napodobení jazyka a stylu Julese Vernea, které je obdivuhodné u třináctiletého autora. Kdyby měl možnost v dospělosti rukopis upravit, nejspíš by mnohé přepracoval a rozvinul, možná napsal úplně jinak, ale i tak jsem vděčný za možnost přečíst si něco tak zajímavého.
Tahle kniha není úplně obyčejná kniha. Už jenom pro to, kým byl její autor. Napsal ji 13ti letý chlapec (možná i mladší) a když ve věku 16ti let zemřel v Osvětimi, byl to pouze jeden z jeho pěti napsaných románů, který se dochoval celý. Petr Ginz byl nadaný hoch - zajímal se o přírodní vědy, literaturu, jazyky a mnoho dalších věcí. Návštěva z pravěku v sobě nese stopy poněkud dětského psaní a je výrazně ovlivněna stylem Julese Verna. Dnešní čtenáři by jistě uvítali moderní jazyk, protože ten původní je poněkud zastaralý a hůře se čte. Nevadí. Kniha určitě stojí za přečtení - když už ne celá, tak jen ta předmluva a doslov stojí za to. Chystám se na knihu Princ se žlutou hvězdou, která je celá věnovaná autorovi, a také na Deník mého bratra, který vyšel s komentáři Petrovy stále žijící sestry.
Deníkové záznamy třináctiletého chlapce jako připomínka událostí holocaustu. Kresby, poznámky a příběhy ve stylu Julese Verna, které je však nutné číst mezi řádky. Silné ve své jednoduchosti a dojemné nevinnosti.