Nazí a mrtví
Norman Mailer
Význačný americký spisovatel, příslušník válečné generace, podává v románu na základě osobních prožitků strhující obraz války v Tichomoří. Líčí invasi amerických jednotek na ostrovy Anopopei a boj o jeho vyčištění od Japonců, hlavně se však zaměřuje na charakterizaci amerických vojáků a velitelů, zachycení jejich životních osudů, pohnutek a názorů. Román tak uvádí čtenáře do samého středu amerického života s jeho sociálními rozpory, honbou za úspěchem a mravní bídou. Sugestivně je vylíčen i americký vojenský systém, založený na brutálně vymáhané poslušnosti podřízených, a demoralizující účinky válčení.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Levné knihyOriginální název:
The Naked and the Dead, 1948
více info...
Přidat komentář
Odpad..
Přemíra násilí, chlastu a nenávisti.
Zřejmá nenávist vůči ženám a odlišným lidem z jiných kultur..
Poplatné své době a protiválečné atmosféře. Odporuje morálním zásadám armády USA a zkušenostem spisovatele...
U nás poprvé vychází v roce 1957!
Jak zní asi originální text spisovatele a jak věrný je překlad syna Alfonse Muchy?
Jeden z prvních překladů po propuštění od černých baronů a podepsání spolupráce s STB..
Rozečtené a nedočtené!
Dočtu dříve, než jí pošlu do veřejné knihovničky?
Audiokniha. Skvělě načetl Ivan Trojan. Kniha zaujala nejen děním na frontové linii, jak se dá prodírání pralesem a brodění bažinami nazvat frontovou linií, ale i myšlenkami na domov, rodinu, ženy a děti které zůstali doma tisíce kilometrů daleko. Na válečný román velmi emotivní čtení.
Nazí a mrtví je dobrý druhoválečný romám, ve kterém provázíme asi tucet amerických vojákú při bojích o ostrov Anopopei. Musím se přiznat, že román na mě zapúsobil tak reálným dojmem, že jsem strávil nemalou dobu prohledáváním pacifiku a zjišťováním, kde ostrov Anopopei leží. Mohl bych vám to říct, ale přece vám nebudu kazit radost z hledání. Je to jedna z knih, kterou bych si po dočtení snad chtěl přečíst i znova, protože ze začátku a vlastně docela dlouho jsem tápal v postavách, jejichž charakter se odkrývá jednotlivě a postupně nejvíc v kapitolách nazvaných "stroj času", ve kterých vždy odhalíte jednoho člena čety, proberete jeho minulost, charakter a ta helma pod sebe dostane nějaký obličej. Nutno podotknout, že s touto partou lidí by se normální člověk kamarádil snad jen z donucení, ale oni jsou na tom vzájemně vlastně dost podobně.
Romány Most přes řeku Kwai, Král Krysa nebo Hlava 22 mám raději, na můj vkus je zde příliš mnoho vzájemně zaměnitelných (a nepříliš zajímavých) postav, ale na druhé straně je z románu cítit, že ho napsal přímý účastník bojů v Pacifiku. Nyní budu číst Oheň na Měsíci o letu Apolla 11, kde Norman Mailer naopak určitě nebyl. Uvidíme.
po přečtení se to ve mě pere. Standardně jsem cílovou skupinou válečných románů, ale tady jsem se prala o každou stránku a četlo se mi přetěžce. Hlavní myšlenka určitě od roku 1948 nezestárla, ale spíše způsob psaní. Paradoxně více než příběhy jednotlivých vojáků zaujme samotná psychologie postav. Z knihy dýchne ponurost, syrovost, bezmoc a beznaděj.
Kvalitní protiválečná kniha, ve které je ukázána absurdita války a psycha vojáků. Ale někde mi to drhne, neláká mě to číst dál. Pořád přemýšlím, jestli číst nebo odložit. Nakonec po přečtení podrobné recenze jsem dočetla a nelituju, výborný příběh. Ale dlouho jsem se tak neprala s knížkou
Čteno opakovaně po x letech a opět nezklamalo. Drsné syrové válečné drama odhalující běžné lidské charaktery vojáků, člověk je dojatý, kolik mladých lidských životů je promarněho ve válkách
Přijde mi skoro neuvěřitelné, že Mailer napsal tento roman v roce 1948 v pětadvaceti letech. Psychologie postav, vystavění a hloubka děje, přesah díla do různých aspektů lidského života je naprosto fenomenální. Navíc v dnešní době je roman až bolestivě aktuální. Ukazuje nesmyslnost války a zároveň její přitažlivost pro některé psychopaty.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Když v hlavě přehrabuji svou čtenářskou historii, asi se kromě Čtyři z tanku a pes jedná o jediný válečný román, se kterým jsem měl tu čest. Největší problém je, že se u Normanova románu Nazí a mrtví ani tak nejedná o román válečný jako spíše psychologický. Předložena je vám skupina asi deseti amerických pěšáků, u kterých sledujete pocity, tužby, myšlenky a motivace, po vylodění na pacifickém ostrově Anopopei během bojů druhé světové války, kde je čeká boj proti japonským obráncům.
Akčních nebo alespoň bojových scén je poskrovnu. Více se dozvíte o kopání děr, spaní v dírách, spaní v dírách v horku, spaní v dírách v dešti, spaní na zemi bez děr v horku, spaní na zemi bez děr v dešti, zároveň se zdokonalíte ve válečné logistice, plánování ofenzivy a šovinismu. Ve všem z výše popsaného je autor mistrem. Jeho vykreslení protivné džungle, nepřátelského počasí a nudné šedi na frontě bylo až dechberoucí. Jenže tohle nechcete číst šest set stran...
V otravném prostředí Anopopei se navíc potácí asi deset postav různých šarží a různého původu. Většina chlapů jsou rasisté, antisemité, šovinisté, protiirského smýšlení, jednoduše řečeno každý z posádky má pořád s někým a s něčím problém. Mailer dokázal (i díky narativním obloukům do minulosti postav) vykreslit každou z nich do nejmenšího detailu, bohužel mi všichni byli nebetyčně protivní. I proto, když někteří konečně umírali, mi to bylo zcela jedno; vinu má i autorovo odemočnění, kdy všechno popisuje jako recept na knedlíky.
Autor je sice dobrý spisovatel a umí pracovat jak s postavami, tak s prostředím, ale příběhově mě kniha nechala úplně chladným. V kombinaci s pro mě nepochopitelnými vsuvkami dramatické formy se pro mě jedná o první a zároveň poslední Mailerovo dílo. Mohou si s Kerouacem podat ruku a vyplakat se jeden druhému na rameni.
No, asi jsem čekal víc tý války. Těch vyloženě ostrých věcí tam bylo jen pár, bojových akcí pomálu, hodně popisován civilní život a minulost jednotlivých vojáků, jejich problémy, ambice. Člověk se až divil, kam někteří byli schopni zajít, jen aby dostáli své pověsti a jak to odnášeli lidé kolem. Za mě osobně moc působivé popisy přírody a prostředí, které si civilista neznalý problému neumí úplně představit.
Monumentální, úžasný román. Popisuje válku zblízka, jako příšerný mezní zážitek. Autor je literární mistr, když vykresluje krásu přírody nebo utrpení vojáků, čtenář cítí smrad, mokro i bolest na vlastní kůži. Dokáže vylíčit lidské pocity při vyčerpání, atmosféru a mezilidské vztahy mezi vojáky, kteří nejsou jen panáčci v nějaké hře. Jsou to muži se svými dosavadními životy, různého původu a náboženství. Širokým záběrem, komplexností a zobrazením války v její nespravedlivosti a nesmyslnosti, je to nadčasové dílo.
Citát:
“Jo. Vést válku, aby se něco spravilo, je zrovna tak, jako si jít do bordelu léčit tripla.”
Klobouk dolů před autorem, u nás nepříliš čtený autor a za mě je to obrovská chyba. Kniha je skvěle strukturovaná, moc se mi líbili vložky o životě v civilu jednotlivých aktérů. Nápad na vhled do života celého útvaru napříč šaržemi je vynikající. Kniha naprosto předčila má očekávání, není to jen kniha o válce, ale psychologický román, který musí každého připoutat. Kniha pojednává o válečných strategiích, pracovní morálce, mezilidských vztazích i vnitřních monolozích jednotlivců.
Místo spánku trávíš čas vyleháváním ve studené louži a souvisle ti prší na hlavu. Manželka ve Státech tě nejspíš podvádí, nemáš pořádný jídlo, je ti zima, nudíš se nebo naopak zmíráš únavou. Při noční hlídce jen koukáš do džungle, ze které kdykoliv může přiletět kulka, ale čím déle tu sedíš, tím víc máš pocit, že přiletět nemůže. Z daleka doléhají do tvých uší zvuky války a snad jsi na začátku invaze viděl i nějaké Japonce, ale teď už v ně moc nevěříš. Stejně jako nevěříš manželce, když ti píše, že na tebe oddaně čeká. Jenže všechny tyhle věci jdou stranou ve chvíli, kdy se právě z té džungle ozvou hlasy, střelba a brzy poté vidíš fanaticky křičící postavy, které běží tvým směrem. Podvádějící manželka už není problém, promoklá uniforma a noc bez spánku jakbysmet. Problém je ten Japonec, co ti chce ustřelit tvou nevěřící palici.
Dost možná nejzásadnější válečný román americké literatury. Norman Mailer se nám ve své knize rozhodl ukázat, že válka je peklo. Peklo, které člověk rozpoutal na Zemi. Jenže krom toho viditelného pekla si leckdo ukrývá soukromé peklo uvnitř své hlavy. A pak se ty dvě pekla protnou. Ocitneme se v Tichomoří v průběhu americké vojenské operace snažící se obsadit fiktivní ostrov Anopopei. Američtí vojáci v něm však více válčí sami se sebou a mezi sebou než proti nepříteli. Sledujeme průzkumný oddíl, ale víc než pobřeží tichomořského ostrova zkoumáme nitro jednotlivých vojáků.
Samotné akce a válečná vřava jsou pouhým doplňkem příběhu. Pro autora je mnohem důležitější psychologie postav. Pocity vojáka, když zabíjí nebo sám čelí smrti, jsou v knize zásadnější než samotný čin. Není to snadné čtení, ale je to lepší, než to prožívat doopravdy.
Trochu som mala obavy, že ako vojnové to bude, ale som milo prekvapená. Aj keď dej je počas vojny, nezachádza sa tu tak do bojov, skôr sledujeme väčší počet osôb po tej psychologickej stránke. Akí boli možno v detstve, mimo vojny a ako zmýšľajú počas vojny.
Mne osobne sa kniha veľmi páčila.
Očekával jsem válečný román a dostal jsem podrobnou psychologickou sondu kompletní čety vojáků. Jejich životopis, motivace, slabiny, zážitky z dětství... Což nebylo to, co bych si přál, takže mírné zklamání. I když chápu, že zrovna tohle může pro někoho znamenat přidanou hodnotu.
Vyčerpávající, frustrující, ale silné čtení. Absurdita války vystižená bez jakéhokoliv náznaku humoru. Vojáci vytržení ze svých předešlých životů, figurky v obří a nesmyslné šachové partii vyšších mocí. Lidská oběť nečemu většímu, co ale nemá pro jednotlivce reálný význam. Smrt vždy přijde z nenadání a bez varování, a o to silnější má na čtenáře dopad. Působivý román, zejména díky své délce ale náročný a jen těžko uspokojivý. Na to, že Mailer válku zažil na vlastní kůži, udržuje si až překvapivý odstup a nadhled, málokdy vyvolá hlubší emoce.
Námět příběhu byl zajímavý, ale jeho podání bylo zbytečně roztahané a neuspořádané. Nebyl problém se do knihy začíst, ale vydržet u ní. Škoda.
Co si matně vzpomínám, nijak mne ta "naturalistická" próza nenadchla. Podobný druh literatury mi přijde laciný, takový kýč pro intelektuály.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) prvotina zfilmováno ostrovy americká literatura válka v Tichomoří americká armádaAutorovy další knížky
1986 | Nazí a mrtví |
1992 | Katova píseň |
1990 | Americký sen |
2005 | Duch děvky I. |
2010 | Duch děvky |
Hodně sugestivní a vlastně nepříjemná kniha, která se pokouší válku ukazovat bez příkras, se vší tou hrůzou a děsem. Dílem toho dosahuje propracovanými a nejednoznačnými charaktery, kdy má každý své silné, ale hlavně slabé stránky. Někdo je násilník, někdo alkoholik, lhář či rasista. Jedno ale mají společné, mají strach, zápasí jak s Japonci, tak s vlastními démony a s nejistotami. Nejpůsobivější ale je to, čím vším nechá autor své postavy projít. Jakými hrůzami, nástrahami a utrpením. To je mnohdy až extrém. Výborná protiválečná kniha.