Nebe a dudy
Roman Hašek (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537116/bmid_nebe-a-dudy-662a292a7706f.png
3
5
5
V poslední autorově sbírce opatřené podtitulem Rozmarné verše, která zároveň uzavírá jeho poměrně krátkou životní kapitolu, básník zdařile obměňuje některé baladické či pohádkové motivy a parodicky, lehkým a vtipným tónem se vyjadřuje k intimnímu či milostnému vztahu.
Přidat komentář
Úsměvné verše pro lepší náladu.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Po prázdninách
Zas tedy v Praze! Z vagací
se všecko houfem navrací.
Dny krátí se. Je září.
Studenti chodí ulicí:
prostřední, malí, velicí,
a tloustnou antikváři.
Je konec letní pohádce —
na stolku psaní z redakce:
„Ten rukopis! Čas kvapí!“ —
Však těžko něco počíti,
když do humoru není ti,
duch v zpomínky se tratí.
A člověk smutně vzdychne si
po malém hnízdě za lesy,
kam pošta jen se plazí,
kde oddechl si na chvíli
a v klidu krátké idyly
zapomněl pražských sazí.
Tam chodíval jsi na ryby
— ach, kdyby chtěly, braly by! —
a v prudkém slunce žáru
jsi celé půldne proseděl —
a k večeři zas s prázdnou šel,
poštípán od komárů.
Též na houby jsi chodil rád
za ranní rosy kolikrát,
leč marně boty smáčel:
ač prohledal jsi celý les,
přec nikdy nic jsi nenalez
a bez hub domů kráčel.
A všecko tě tam bavilo,
ač pivo k pití nebylo
a oběd slušný zřídka:
ty však na krásek vesnických
vzpomínáš rozpustilý smích
a na jich pevná lýtka.
Ten blahý pocit, kdykoli
zřels vesničany na poli
pracovat v potu tváře —
a tys moh sedět ve stínu
a obdivovat krajinu,
již zlatí slunka záře!
Leč úsměvy tvé pohasly,
když napil jsi se podmáslí
neprozíravě kdesi — — —
Ne, končím raděj! — Z okna ven
se dívám: Prší celý den…
— Ach, venkove! Ach, lesy!
Autorovy další knížky
| 1908 |  Historie Modrého velblouda |
| 2024 |  Nebe a dudy |
| 1911 | Svatební píseň |
| 1902 | Umírající království |
Milé, vtipné a někdy roztomile nadržené verše.
V tom mimovolně tajím dech:
pode mnou v lehoučké jole
v rozmilých svůdných kostýmech
dvě rusalky vypluly dole!
Dívenky sličné jako květ —
ty tváře, ta ňadra, ty vlasy!
Kolem mne bylo plno hned
ctitelů antické krásy.
A pak ten úbor plovací,
vyhlídka věru řídká!
Kmet jeden se ke mně obrací
s povzdechem: „Ach, to jsou lýtka!“
Vzdýchali mládenci opodál
i starci v jednom dechu — —
Palackého most mi připadal
jak v Benátkách známý „most vzdechů“.