Nebe je všude
Jandy Nelson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239745/bmid_nebe-je-vsude-De0-239745.jpg
4
434
434
Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije spokojeně ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě plném smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje – poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska. Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý ji do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě? Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že téma nebo žánr této knihy není nic co bych vyhledávala. Nebyl to pro mě tak dojemný příběh (a tím rozhodně nemyslím to co se stalo hlavní hrdince a co s tím spojené prožívala, prostě mě to nechytlo), ale nakonec to beru jako fajn oddechové čtení.
(SPOILER)
K tomuto se musím vyjádřit a to bohužel negativně. Dám ti slunce je moje nejoblíbenější kniha za rok 2019 a doporučuji ji kudy chodím. Ale toto... Toto mě silně zabolelo u srdíčka.
Měla jsem hodně vysoká očekávání, co si budem, ale nečekala jsem, že to bude vyloženě takový průšvih. Jak říká slečna pode mnou, dost tomu uškodil ten milostný trojúhelník, který mě vytáčel na maximum. Plus to Lenniino dosti ignorantské chování vůči své rodině tomu dodávalo korunu. A tím se Lennie stala nejotravnější hlavní hrdinkou, o které jsem kdy četla.
Vůči Dám ti slunce obrovské zklamání.
(SPOILER)
K téhle knize mám takový love-hate relationship. Na jednu stranu jsem z mnoha věcí v ní fakt nadšená, na druhou stranu jsem jí mnohdy měla chuť hodit do kouta a nikdy ji nedočíst.
Zážitek mi především kazil ten šílený milostný trojúhelník a chování hlavní postavy Lennie. Ta se totiž chovala neskutečně sobecky a svým několikaměsíčním truchlením po smrti své sestry Bailey totálně zanedbávala až ignorovala ostatní členy rodiny i nejlepší kamarádku. Aniž by si uvědomila, že její babička a strýc taky Bailey ztratili, taky truchlili, taky se jim po ní stýskalo.
Čímž pomalu přicházím k milostnému trojúhelníku. A tak se z knihy o ztrátě blízké osoby takřka stává romance. Týpek 1 jménem Joe je hudebně velmi nadaný, do školy nedávno přistoupil a do Lennie se velmi rychle zamiluje. Možná až moc rychle. Jí se taky líbí, ale je tu Týpek č. 2 jménem Toby. Toby chodil s její (nyní již) mrtvou sestrou a jako jediný ji samozřejmě dokáže pochopit. Protože strýc a babička asi vůbec neexistují. No a proto si s ním začne. Líbaj se, pak se něco stane s Joem, Lennie je do Joea děsně zamilovaná a nechápe, jak se jí mohl líbit Toby. No ale pak je zase v Tobyho přítomnosti a opět ji k němu něco hrozně přitahuje.
Jako jasně: Toby ztratil přítelkyni, Lennie sestru. Klidně si můžete povídat, skamrádit se a navzájem se chápat, ale tohle? Toby i Lennie si uvědomovali, že je to trochu divný a k Bailey celkem neuctivý, ale stejně v tom pokračovali. Přičemž jediný, co je spojovalo, byla její smrt.
Takhle to nějakou dobu jde dál, než je jednoho dne Joe nachytá, z čehož je logicky zraněný a na Lennie se nemůže ani podívat, jednak protože v tý době spolu už v podstatě chodili, jednak protože se mu už podobná věc stala a Lennie o tom věděla. Jo, Lennie to podělala. To si sice uvědomí, ale když se to pak snaží vyřešit, podělá to ještě víc.
Fakt mi někdy nedocházelo, co se týhle holce honí hlavou. Ale to všechno je samozřejmě omluveno jejím truchlením, který ale trvá už přes dva měsíce.
Na druhou stranu jsem v životě zatím nikoho neztratila, takže můžu jen těžko soudit. Každá ztráta je jedinečná a reakce Lennie by se tím určitě zčásti omluvit daly, ale potom už se prostě jen chovala jako kráva a její chování už bylo za hranou.
Na konci se ale všechno vyřeší a je to tak, jak to mělo být už předtím (Lennie si to vyjasní se členy rodiny a kamarádkou Sarah a skončí s tím správným klukem), takže s koncem jsem byla spokojená.
Ale abych na to pořád jen nenadávala, dost věcí se mi fakt líbilo. Například ta překrásná grafika, básničky u některých kapitol, zapojení hudby do děje (Lennie hraje na klarinet) nebo nádherný styl psaní, stejný jako v Dám ti slunce.
S Dám ti slunce ale tuhle knihu nemůžu vůbec srovnávat, nesahá jí ani po kotníky. Přesto v sobě má své kouzlo, které pro mě bylo přebito fakt hroznou hlavní hrdinkou a celým love trianglem.
Nebe je všude je bezpochyby krásnou knihou. Ať už se jedná o lyrický jazyk, popisy, docela velký prostor zasvěcen hudbě, pěkné citáty, poselství nebo bezvadnou grafiku. Negativní věci ovšem dost převažují nad těmi pozitivními aspekty, proto jen 2,5*/5*.
No moc mě to tedy neoslovilo. Ze začátku jsem se dlouho nemohla zorientovat v ději. Hlavní postava mi nebyla moc sympatická. Určitě nezlehčuji, čím vším si musela projít, ale ne, tohle není můj šálek čaje.
Knížku bych rozdělila na třetiny. Prvních sto stran bylo fakt divných, byla jsem zmatená, říkala si jen wtf, vůbec jsem nechápala co se děje ani nevěděla kdo je kdo. Druhá třetina byla fajn, dalo se to číst, hlavní hrdinka se sice chovala trochu hloupě a úplně ne na svůj věk, ale dalo se to číst. A poslední třetina byla překvapivě fakt super a nechápu co v té knížce dělá, protože vůbec nesedí ke zbytku té knížky. V poslední třetině mi to přišlo reálné a fakt se mi to líbilo, bohužel to nezachránilo zbytek knížky. Také jsem moc nepochopila smysl různých popsaných útržků, často jsem měla problém je vůbec přečíst. I přes to, že jsem od knížky nic nečekala, jsem z ní po dočtení zmatená a rozpačitá.
Po knize jsem sáhla jen kvůli autorce, od které jsem četla její druhou knihu, Dám ti slunce, kterou nepokrytě zbožňuji. Miluju autorčin pohled na svět, její vyjadřování, postavení k smrti, rodinným vztahům a barvám.
Nebe je kniha spíše pro mladší čtenáře, ale to na její kvalitě nic nemění. Postava Lennon je moc dobře vykreslená, stejně s ostatními. Její zmatek cítíte na patře, stejně jako zoufalství.
Jandy Nelson umí psát, to bezesporu. Navíc dokáže do svých knih kombinovat těžší témata a věnovat se jim tak, že jde pořád o "fajn oddechové čtení", které ale pořád má i trošku hloubku.
To ale bylo v případě Nebe je všude silně přehlušeno zkraty hlavní hrdinky (resp. jejího chování, které už po nějaké době čtenáře nutily protáčet oči), nedotažeností některých vedlejších postav (ehm, třeba zrovna jistý přespříliš dokonalý chlapec) a nereálností prostředí (na mě trochu moc kouzelných kytek a bláznivých příbuzných). Zatímco Dám ti Slunce byl YA příběh nutící k zamyšlení obsahující špetku romantiky, mám pocit, že tady šlo (bohužel) především o romantiku a to ještě lehce podivnou (bez toho milostného trojúhelníku by bylo na světě lépe). 2 - 2,5*
dam ti slunce je mozna moje nejoblibenejsi kniha vubec. nebe je vsude bylo jedno velke zklamani. je to, jako by ty knihy psaly dve rozdilne osoby.
tato kniha byla nezajimava, hlavni hrdinka me stvala svymi fakt debilnimi ciny.
mrzi me to, dam ti slunce bylo vazne skvely.
Knížka se mi líbila. Děj sice dost předvídatelný a bez větších převratů ale i tak jsem ráda že jsem ji přečetla. Od autorky to byla moje první knížka ale ještě si nějakou přečtu protože její styl se mi líbil. Jediné co mi vadilo bylo, že jsem některé vzkazy na začátku kapitol ani nemohla přečíst, sice chápu záměr ale kdyby to bylo napsané nějak líp tak bych to uvítala.
OBSAHUJE SPOILERY : Celá ta linka s Tobym mi přišla trochu přes čáru i když vím jaký byl záměr a Joe na druhou stranu byl až moc dokonalý žádná špatná vlastnost což působilo dost nereálně. Jinak Len a její rodina byly opravdu zvláštní až šílení že jsem se tomu občas až smála.
Celkem 4/5*
Od autorky jsem četl I'll give you the sun, což pro mě byl důvod, proč jsem zkusil i The sky is everywhere.
Příběh nebyl příliš dechberoucí, Lennie spíše neoslovila, ale co bych chtěl pochválit byly postavy Gram a strýčka Biga. Zároveň bych ocenil zasazení do příjemného prostředí, které skvělo lesy a tajnými zátokami řeky.
Vyzdvihnul bych ještě propojení s poezií, která příjemně dotváří atmosféru truchlící Lennie.
Dějovou linku s Matkou bych možná i zredukoval.
Konečný verdikt: Příjemné počtení, pěkné provedení, ale existují i lepší.
Na knize se mi hodně líbil vypravěčský styl, pěkně se mi to četlo; a i když v ději nebylo nic, co by mě mohlo nějak překvapit, stejně mě to ve výsledku dojalo.
Na styl psaní jsem si musela zvykat dlouho. Všudypřítomné chyby v textu mi dost vadily. A kdybych měla hodnotit po první zmatené polovině knihy, byly by to stěží tři hvězdičky. Ale druhá půlka kniha byla o hodně lepší, takže ve finále hodnotím poměrně dobře. Myslím, že texty a básně hlavní hrdinky by v knize ani být nemusely, často jsou vložené dost nešťastně uprostřed kapitol a pak jsou také dost nečitelné, ve čtečce to obojí je dost na obtíž.
Je to pro mě super kniha. Četla jsem ji už dvakrát a toužím po tom přečíst si ji potřetí!
Nic moc, podivná až bláznivá hlavní hrdinka a zápletka s mrtvou sestrou a milostným trojúhelníkem je prostě už ohraná.
Jendy Nelson píše kouzelně a zvláštně. Tenhle příběh dýchá magický realismus a na knize je to hodně poznat. Příběh nenabízí mnoho zajímavého, ale formu, jakou je podaný, vás dostane.
4,5/5* Kdybych vedle sebe položila Nebe je všude a Dám ti slunce, které jsem četla první, tak Nebe je všude má na sobě zlatý poprašek od Dám ti slunce, ze kterého světlo tryská. Kdybych to četla naopak, asi budu víc nadšená. Na druhou stranu je toto méně náročnější četba, nepohřbí vás tolik pod emocemi, moudrostí a myšlenkami. Musím i říct, že jde poznat autorčin styl, to rozhodně. Má to hloubku; hra s významy slov, fantazií a kreativitou se tu taktéž propisuje, ale není to tak trojrozměrné. Každopádně i tak je tam mnoho laskavých momentů, vtipných pasáží a nedělalo mi problém si některé postavy velice oblíbit – bábi, Sarah i samotnou Lennie a Joeho. U Tobyho jsem si pozitivní vztah nevytvořila, kdoví proč mi přišel až odpudivý. Ale i takový vztah ke knižní postavě je ve výsledku pozitivní. A co musím dodat, zamilovala jsem se do dynamiky rodiny Lennie. Ta nejvíc připomíná atmosféru Dám ti slunce. Musím i pochválit doprovodné fotografie s básničkami, které, jak jsem tušila od začátku, nejsou v příběhu jen tak. Vše v něm má zkrátka svůj význam, jak je pro autorku typické. Jediné, co bych ještě vytkla, je horší čitelnost písma u básniček. Dávám 4,5* a rozhodně doporučuji přečíst, ideálně v pořadí prvně Nebe, potom Dám ti Slunce :)