Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537553/bmid_nebe-nad-jemenem-6632463369fc0.jpg
4
424
424
Český chirurg uprostřed největší humanitární katastrofy na světě. Odjet jako chirurg na misi s Lékaři bez hranic neznamená jen vracet vyhřezlá střeva zpátky do břicha. I přes každodenní hřmění střelby, všudypřítomnou hrozbu cholery, operace těžce postřelených dětí a nedostatek spánku se Tomáš Šebek na své jemenské misi snaží pozorovat běžný život, který se skrývá pod tímto válečným závojem. Jak se žije muslimským lékařkám? Jaké lidské příběhy se ukrývají za tvářemi pacientů a co o nás prozrazují naše jména? Vedle odpovědí na tyto otázky je tato audiokniha také zamyšlením nad posláním lékaře, nad odlišností kultur a nad tím, co všechny bez rozdílu, pacienty i lékaře, spojuje. Osobnímu svědectví neschází v mistrném podání Lukáše Hlavici ani pro autora tolik typický humor a nadsázka .... celý text
Literatura česká Cestopisy a místopisy Zdravotnictví
Vydáno:
2020
,
Tympanum
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
Výborné. Čtivé. Lidské. Bez hranic. "Ohňostroj" je frajer. Lékaři bez hranic jsou frajeři.
O knize „Nebe nad Jemenem“ jsem se dozvěděla v rozhovoru s Tomášem Šebkem na Českém rozhlase. Zpočátku mě překvapil jeho osobitý styl psaní, později se ale člověk začte a dojde tak k zajímavým lékařským i životním zkušenostem. Autor má skvělý smysl pro humor! Odvrácenou stránkou je bohužel horší uspořádání fotografií.
K reportážím Tomáše Šebka jsem se odhodlávala už notnou dobu, nakonec se mi do rukou dostala v knihovně. Vyprávění je velmi osobité, srozumitelné a v průběhu knihy jsem alespoň já měla pocit, že se Tomáš stává mým přítelem, který mi vypráví své zážitky. Čtení bylo zajímavé, vytkla bych snad jen poněkud zmatené značení obrázků.
Nebe nad Jemenem je pro mě jednou z těch knih, u kterých si říkáte, že si ji musíte přečíst, ale nikdy se k tomu nedostanete. Samozřejmě pokud se Vám čirou náhodou nehodí do knižní výzvy.
V první řadě bych chtěla uvést, že zřejmě nejsem cílovou skupinou, a to z jednoho prostého důvodu: dělá se mi špatně. Z krve. I z měření pulzu. Ze všeho.
Bohužel si tak neužiji ani pro někoho zajímavé popisy lékařských zákroků ani fotky ze sálů, nebo různých zranění. Špatně se mi dělá i u fotek usmívajících se zabandážovaných dětí. Prostě to nedávám.
Pan Šebek pro mě může být zajímavá osobnost, můžu ho obdivovat jako člověka, může mi být sympatický. Leč ani jeho styl psaní, ani jeho literární počiny nejsou pro mě. Bohužel.
Moc dobrá kniha. Chvilku mi sice trvalo zvyknout si na autorův styl, ale pak mne zcela pohltil. Tomáš Šebek si na nic nehraje, píše, co cítí a vidí. Je opravdu dobrý, umí své zážitky předat.
Zpočátku jsem si nebyla jistá, líbí/nelíbí, dočtu/nedočtu..nakonec jsem si ale na Tomášův styl zvykla, do knihy se začetla a oceňuji přdevším to, že si na nic nehraje, píše to, co zažil, tak, jak to bylo, "na tvrdo" bez ubrousku před ústy :)
Kniha mě chytla hned od začátku. Velice přirozeně a otevřeně popisuje práci lékařů bez hranic v oblastech, kam se jen tak někdo nevydá. Taky ukazuje střípky života tamních obyvatel a díky fotkám je to celé hodně autentické. Knize (a určitě ani autorovi) nechybí humor, nadhled a navíc trocha filozofie. Tomáš Šebek má srdce na správném místě a energie na rozdávání.
Tomáše Šebka hrozně ráda sleduju na Facebooku. Líbí se mi jeho projekty, styl jeho projevu... jsem ráda, že v rámci výzvy jsem se dokopala k tomu, abych si konečně i začala číst jeho knihy. Pro někoho může být Tomášovo vyprávění zmatečné, pro mě je naopak tím zajímavější. Příběh fungování Lékařů bez hranic na misích je velmi inspirující a nikdy není dost knih, které nám připomínají, že je jedno, jestli je člověk bílý, černý nebo červený, Slovák nebo Ukrajinec.V první řadě je to člověk, se vším dobrým i špatným, co by to mohlo přinést a největší rozdíly si nosíme ve svých hlavách v podobě hromady zbytečných předsudků, které zbytečně komplikují pohled na svět.
PS: kvituji přidání nádherných fotek z mise, které příběhům přinesly další rozměr.
Upřímné, otevřené, autentické, syrové. Má to prostě všechno. Zasmějete se, naštvete se, pobrečíte si. Vyprávění, které má koule. A Tomáš Šebek je fakt borec a cením ho. Je to první knížka, kterou čtu. Určitě si musím přečíst ty ostatní předtím. Dostala mě. Doporučuji. Člověka nutí uvažovat, přehodnocovat, respektovat.
Další úžasný zážitek, Tomáš svými knihami zprostředkovává svůj pobyt na misi tak osobitou a neotřelou formou, že máte vždycky ten pocit, jako byste tam byli s ním. Stylisticky uhlazenější a ještě lépe se čte než africká zima a fotky jsou víc k textu. Hodně mě baví, jak vysvětluje práci Lékařů bez hranic a jeho typický sebeironický humor. Dobrých 5 hvězdiček! (Listopad 1104)
Chaotický styl vyprávění, nezačetla jsem se. Mnohem více doporučuji Tichý dech od Jana Trachty - také lékaře bez hranic
Moje první a určitě ne poslední kniha od Tomáše Šebka. Psaná stylem co na srdci to na papíře. Upřímný, naturalistický popis válkou postiženého Jemenu a vhled do práce chirurga, před kterou jednoduše smekám.
Další čtivá kniha z pera Tomáše Šebka, plná hezkých fotografií. Mám jeho knihy ráda, vždycky donutí člověka se zamyslet, že i když nadáváme na cokoliv v našich životech, stále můžeme být rádi, že žijeme právě tam, kde žijeme a je nám vlastně dobře :-)
Obsahově opět velice silná kniha, zejména pasáže s nemocnými dětmi mě také silně zasáhly. Válka do moderního světa nepatří, buďme rádi, že žijeme, kde žijeme, i když to asi nikde není ideální.
Moje první kniha od T.Šebka z jeho dosavadní tvorby. Přečetla jsem se zájmem, ale když srovnám s knihou J.Trachty , která je také o práci Lékařů bez hranic, tak Tichý dech se mi líbil víc.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2024 |  Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
Nepochybně čtivě a neobvykle otevřeně napsaná kniha. Přemýšlel jsem, co nového nad rámec toho co lze najít na internetu, v rozhlase, v televizi.... o působení Lékařů bez hranic se z ní lze dozvědět. Že je působení této organizace potřebné víme, víme i o zemích a místech konfliktů kde působí. Nepochybujeme o odvaze všech kteří se misí účastní, občas je i nechápeme. Tato kniha však neříká téměř nic nového, možná nám přibližuje drobné etnické momenty, drobné zákulisní informace z mise, osobní pocity lékaře. Je dobře že vyšla, přečetl jsem ji možná díky ní budu mise Lékařů vnímat jinak. Nicméně výše ji hodnotit nedokáži, svojí literární hodnotou i hodnotou dokumentární a výpovědní nebyla pro mne nijak nadprůměrná. To však moji úctu k lékařům v misích nijak nesnižuje.