Nebe nad Perninkem

20.10.2023

Kniha předkládá tři dějové linie. Popisuje minulost ze života Kamily, další linie líčí Petrův né příliš spořádaný způsob života a ta součastná vypráví o jejich společném směřování. Dokážu se přenést a částečně uvěřit radikální změně v chování hlavní osoby doktora Petra Holoubka. Dříve totální hajzlík, holkař a alkoholik, v součastné lince pokorný, férový a uvědomělý člověk. OK a tohle vše beru, protože autor napsal příběh velmi přirozeně, pro čtenáře pochopitelně a hlavně čtivě. I přes velké výtky některých recenzí, mě příběh oslovil a četl se velmi příjemně.

11.10.2023

Nebe nad Perninkem...
Od Štěpána Javůrka jsem četl před nedávnem Sudetský dům (první díl a vzápětí druhý)... Neodolal jsem a zakoupil jsem i další autorovy knihy...
V současné době jsem dočetl Nebe nad Perninkem... Jestliže byste chtěli, aby byl hlavní hrdina románu - student medicíny Petr Holoubek sympaťák, tak s otevřením knihy opatrně... ;-)
V průběhu čtení však k sobě snad cestu najdete... ;-) Boj člověka s alkoholem... Dokáže se Petr Holoubek postavit zpět na nohy, když dopadne na úplné dno?
Nevím, co bych mohl románu vytknout... Mně se kniha četla skvěle... Možná poslední čtyři stránky... Mně tam přišly tak nějak navíc... ;-)
Série Sudetský dům je u mě sice výše, ale té bych dal i víc hvězdiček... Takže Štěpán Javůrek to u mě má opět za pět... ;-)

08.10.2023

Jako odrodilec od Varů a vyrůstající dítě z Bochova mající kdysi kamarády v Sokolově, Chodově a Lokti cítil jsem se povinován přečíst a seznámit se s autorem. Trochu mi to připomínalo Hájíčka, který je autorem přes jižní Čechy taky píše o osudech lidí. A velmi jsem se zastavoval nad tím, zda je možné, aby lékař byl alkoholikem až do postu primáře. Nevím. Ve škole obvykle do třech měsíců se loučíme ve zkušební době.
Jinak to ale docela šlo.

23.09.2023

Po dlouhé době kniha od českého autora a vůbec nelituji. Opravdu pěkný román, od kterého jsem těžce odcházela. Doporučuji.

19.09.2023

Příběh je moc hezký, plynulý, knihu přečtete za odpoledne. Jsem ráda, že je zde zmínka i o mé rodné Ledči :-). Chtěla bych požádat autora, pokud tu někde je a toto si přečte, zda by se se mnou mohl spojit. Zajímalo by mě, zda vilka, ze které pocházela Nina, má reálný základ? Jedna taková příhodná se totiž pod hradem skutečně nachází:-)
Děkuji a těším se na další vaše knihy!

05.09.2023

Poklidný román ze života, příběh lékaře alkoholika a jeho hledání štěstí, kniha mi připomněla knihu Chirurg, ale tento příběh je mnohem lépe propracovaný, nejdřív se mi zdálo, že to bude moc červená knihovna, ale s alkoholikem to je boj. Líbili se mi neustálé střety Petra a Mirka, střídání časových linek bylo zajímavé a nerušivé, jediné, co se mi zdálo divné, bylo prozření alkoholika vlastní vůlí. Bez odvykacího zařízení? Bez dohledu? To bylo až příliš nereálné.

02.09.2023

(SPOILER) Pobavilo mě dost výstižné hodnoceni od Gugu:
"Taková pohádka pro dospělé, jak životní ztroskotanec ke štěstí přišel a klid a rovnováhu nalezl."
Navážu:
"Ale i tu nejjasnější oblohu někdy překryje mrak. I naši 2 hrdinové byli postupně, nezávisle na sobě, postaveni před nepříjemný úkol, nebo chceme-li výzvu... Jako první se s pomyslným drakem musela utkat ona..." :DD
Jsem z knihy na rozpacích. Na jednu stranu byla čtivá, příběh z obyčejného života tak hezky klidně a mírně plynul...
Jenže až moc mírně. Bylo to na hraně s nudou. Proměně postav z nuly na sto (z notorika a hajzla princem na bílém koni + z ku*vičky světící) jsem nevěřila.
Příběh nešel do hloubky, jen klouzal po povrchu a celou dobu byl defakto o tom samém - chlast, hádky, divoký sex, práce, průser, snaha začít znovu - a zase znovu od začátku. Pak ale najedou nehoda a hle obrat o 396 stupňů a z Petra je světec.
Najednou to jde. A najednou jde všechno, nová práce, nová láska, nový dům, noví přátelé, dítě a žádná chuť na chlast a už jen samá klišé a zamilované výkřiky do tmy... Pěkná pohádka.
Autor udělal z knihy, podle mého názoru neúmyslně, červenou knihovnu. U té taky víte, že skutečný život prostě takhle nefunguje, ale čas od času si ji pro odreagování docela rádi přečtěte...

28.08.2023

Čtivý příběh ze života.. Petr musel mít hodně silnou vůli..

27.08.2023

Na knihu jsem se těšila, protože je z lékařského prostředí a tyto příběhy mám ráda. A navíc je od mého oblíbeného autora.
Je v ní snad všechno, co jsem čekala - od dob studií po lékařskou praxi. Životní pel mel, včetně toho, jak alkohol dokáže zničit život i pracovní kariéru. Je tu hodně dobré varování před alkoholismem, ale i naděje, že má každý v životě ještě další šanci.
Ten přeslazený konec mi přišel zbytečný, ale budiž, i to se může reálně stát.... :-)

spoiler....Příběh Petra a Mirka mi trochu připomínal příběh Karla Dvořáka a Jardy France ze seriálu Vyprávěj. Celý život se potkávají a pořád Jarda parazituje na Karlovi....

20.08.2023

Trochu rozpaky. Trochu dost. Nejsem příznivcem románů typu červené knihovny a toto to přesně bylo. Škoda.

15.08.2023

Knihu jsem si koupila proto, že jsem četla od autora Chaloupky a Sudetský dům a hodně se mě knihy líbily. Když jsem začala číst Nebe nad Perninkem, tak jsem ze začátku litovala, že jsem tuto knihu koupila, ale četla jsem dál a vydržela do konce. Přečetla jsem za dva a půl dne a nakonec se mi líbila. Osudy lidí z dnešní doby, jak může alkohol zničit člověka, pokud nemá vůli s tím přestat. Nebudu prozrazovat děj, ale kniha je čtivá a stojí za to si ji přečíst.

05.08.2023

Pokud nebudete čekat klasický popis Krušných hor, jak jste od spisovatele zvyklí a připravíte se na červenou knihovnu, bude se vám kniha líbit.

01.08.2023

Četla jsem pro čtenářskou výzvu. Po komentářích dole jsem nic nečekala, prostě oddychovka

06.07.2023

Jako oddechovka bez hlubšího přemýšlení je fajn! Dej je snadno předvídatelný, místy zbytečně rozvleklý... Člověk čekal nějaký zvrat, nějaké napětí, které se sice opatrně objevilo, ale pak zase hned zmizelo. :-/
Myslela jsem, že dám tři hvězdy, ale po větách typu: "Celá atmosféra byla tak dojemná! Oba měli co dělat, aby jim neukápla slza. Bylo v nich tolik emocí najednou!", jsem se rozhodla dát dvě. To byl na mě opravdu velký kýč...

06.07.2023

Během posledních dvou let jsem objevila mladé české autory. Dříve jsem se jim vyhýbala. Hlupačka!!!
Toto je druhá kniha od pana Javůrka, kterou jsem přečetla a opravdu se mi líbila. Upřímně nechápu ty odsuzující komentáře, protože každá kniha je napsaná pro určitou skupinu čtenářů. Já se řadím mezi příznivce tohoto autora. Ano, je to jiné než Sudetský dům. Také je to z jiné doby, pro nás bližší.
Celou dobu jsem si říkala, zda mám Petra nenávidět nebo milovat. Ale takovou proměnou, jakou prošel on, prošel určitě i někdo konkrétní. Takže nejprve záporak a potom klaďas.
Ano, já jsem spokojená a knihu směle doporučuji.
(5. 7. 23 - 15 225 - 42)

Tak špatnou knihu jsem dlouho nečetla, opravdu. Postavy povrchní, nesympatické, děj nudný, bídná stylistika. Nečekala jsem zázrak, ale tohle? Ta kniha je dobrá... akorát tak na zátop. Rozumíte, zmuchlat ji ráno do kamen, na to pak třísky, a pak teprve to větší dřevo...

30.06.2023

Ač nemám ráda knihy se špatným koncem tady bych byla radši kdyby špatný konec byl. Tímto by kniha byla aspoň o něco zajímavější. Chaloupky mě bavily více, ale i tak se k autorovi vrátím.

19.06.2023

(SPOILER) Už nevím, kde jsem na jméno Štěpána Javůrka narazila poprvé, ale nabyla jsem dojmu, že by se mohl řadit mezi autory jako jsou třeba Štifter, Hanišová nebo Lednická. Bohužel byl můj odhad špatný, výše uvedení spisovatelé jsou o několik tříd jinde.
Nebe nad Perninkem slibovalo příběh alkoholika, který se pokouší začít znova v zapadlé horské vísce. To znělo lákavě. Ale bylo to jako v tom memu "co si objednáte z Wishe a co vám skutečně přijde". Dostala jsem jazykově hodně prostý příběh s dialogy jako z Ordinace v růžové zahradě a velmi neuvěřitelnými a plochými postavami. Klišé střídají patetické výkřiky do tmy, věty jako z nejčervenější z červených knihoven. Čas her se blížil ke svému konci. Rozhodla se vsadit vše na jednu kartu. Vpíjeli se jeden do druhého. Užíval si život plnými doušky. Člověk nikdy neví, co přijde.
Chápu, že své publikum si tento žánr najde, ale já jsem dle anotace čekala jiný druh románu.
Vzhledem k tomu, že v podstatě hned na začátku se Petr s Kamilou osudově zamilují (ach!) a prožívají svou krušnohorskou pohádku máje, odpadne tím veškeré napětí, které by snad mohlo lákat k dalšímu čtení, protože už v podstatě víme, že to dobře dopadne. Petrovy alkoholové peripetie jsou proto nakonec docela nezáživné. Příběh obou postav je popsaný stylem: Pak se vyspal s tou, vypil tohle, pohádali se, udobřili se. Ona spala s tím, pak se vzpamatovala, s kamarádkami se tomu zasmály, jdeme dál. I to znásilnění tu jen tak prošumí. A boj se závislostí se zvládne na cca třech stranách. Včetně rapidní změny osobnosti, protože kdo jest v jádru dobrý, ten nechť najde život lepší.
WTF? ! A navíc. Strašně. Velká. N. U. D. A! Příliš mnoho slov!
Pořád jsem čekala na šokující zvrat, který by tu současnou dějovou linku někam posunul. Nějaké to drama. A ono nic. Fáze očekávání byla vystřídána fází zklamání. V půlce knihy jsem to chtěla vzdát, protože jsem nechápala, co tam ještě proboha chtějí řešit. Mimochodem, odpověď zní: ne, nic se nestane a je to pořád nuda až do konce, kde všichni žijí šťastně až do smrti. Kromě Niny. To je totiž svině, v jádru zlá. Tudíž na život lepší nemá nárok.
Silou vůle jsem to dočetla. A ačkoli mnozí psali, že toto není autorova nejlepší kniha, mám pocit, že další šanci už panu Javůrkovi nedám. Nevím s jakou dějovou bombou by musel přijít, aby mě přesvědčil. A obávám se, že s jeho stylem psaní nejsem jako čtenář kompatibilní.
Hvězda navíc za Krušné Hory.
Mimochodem, člověk se učí na státnice, ne na promoce. A tramín není červené víno.

03.06.2023

Příběh se četl dobře, ale některá scéna mi přišla až moc vyhrocená. Nicméně se mi kniha líbila, splnila jsem si další bod výzvy, nalákalo mě to na návštěvu Krušných hor a ujistila jsem se, že spisovatele Štěpána Javůrka mám v oblíbených oprávněně.