Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39238/nebe-nezna-vyvolenych-39238.jpg
4
2463
2463
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, avšak nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, je bez minulosti a budoucnosti, je to láska ve stylu carpe diem odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Naše vojskoOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
začátek knihy hodně špatnej, až jsem si myslel, že i autor jako Remarque si musí vybrat slabší den... ale vydržel jsem a nelituji, poslední třetina knihy mě dostala svými filosofickými úvahami. Takže jo - stojí to za to, ale chce to trpělivost...
Čo dodať. Tak ako všetky ostatné Remarqueove knihy ani táto nie je určená pre každého čitateľa, ale hlavne pre tých, ktorí v knihách hľadajú o čosi viac ako len príbeh...
Opravdu dlouho mi trvalo než mě kniha začala vtahovat do svého děje. Ale to čekání za to stálo, jelikož jde opravdu o krásný filozofický příběh, který Vám toho řekne tolik a hlavně to, že život je nejcennější věc na světě a pokud ten čas ještě máte, tak užívejte života každý den, protože nikdy nevíte, kdy si pro vás smrt přijde. Nebe nezná vyvolených.
Tahle kniha je v podstatě jako já. Poetická, melancholická, tak trochu romantická, ale skrze to všechno neúprosně prosakuje tvrdá realita života. A jediné co s tím můžete dělat je brát věci tak jak přicházejí a čekat na Smrt..
„Ty rozumíš mně a já tobě, a v tom je ta naše bída.“
Poctivě napsaná kniha, klasika ze staré školy. Většinou mě román napínal a překvapoval. Jsou v něm nádherné myšlenky a slovní obraty, jindy ve chvílích zmaru a melancholie četba občas nudila. Už jsem chtěl dát jen nadprůměr, když jsem ale knihu dočítal, bylo najednou zřejmé, že všechno spolu souvisí, všechno do sebe zapadá. Remarqueova kniha je mozaikou lidských osudů, která bolestně vyzní teprve doložením poslední části.
Škoda, že samotný názov prezrádza ako sa osudy hrdinov skončia....aj keď dvaja ľudia žijúci na hrane, aj keď každý iným spôsobom, nemohli skončiť inak.
Souhlasim s nekterymi zdejsimi komentari, ze je to cele takove ukecane, vecne filozofujici dialogy zacnou po case nudit a navic uz vzhledem k nazvu knihy se da tusit jak to cele dopadne...3,5*
K téhle knížce jsem se vrátila na stará kolena již několikrát. V době povinné četby jsem vše povinné nenáviděla... k některým knihám a autorům musí člověk prostě dorůst. Jsem ráda, že ji mám a že je stále se mnou.
Tolik jsem si přála, aby to dobře skončilo! Ale už vím, že to od tohoto spisovatele čekat nemůžu. Nádherné. Je tam spousta myšlenek, které stojí za zaznamenání. Třeba ta - ženy mohou opustit muže, ale nikdy ne své šaty.
"Člověk nedělá vždycky, co je správné, synu," řekl. "Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života. Chápeš?" To je přesně to, co se někdy udělat musí. Otočit kormidlem a nabrat úplně jiný směr, protože jinak se člověk stane cestujícm v jednosměrné čurgále, kde se špatně dýchá a dlouho umírá.
Skvěle napsané. I když jsem tak docela nevěřil náhlému zlomu v Clerfaytově chování ke konci knihy. Ale to je, možná, jen má chyba. A je zajímavé sledovat, jak jeden miluje, když druhý ne a naopak, a s láskou druhého mizí láska prvního.
Nádherné čtení. Lillianinu sumarizaci života: "je mi 24, poslední čtyři roky jsem v sanatoriu a před tím byla skoro šest let válka" jen tak nezapomenu.
Krásná četba, od začátku do konce. Posledních 100 stran jsem jen seděla a opravdu málo věcí mě dokázalo od knihy dostat. Konec jsem dočítala se slzami v očích a nemohla jsem uvěřit, co se stalo.
Knihu jsem četla několikrát a vždycky to byl silný zážitek. I když už konec znám. Na podobné téma jsem kdysi viděla film Griffin a Phoenixová (s Peterem Falkem v hlavní roli), ten ve mně vyvolal tytéž pocity. Lillianiny šaty, rozvěšené po místnosti, a poslední vzkaz Phoenixové pro Griffina, to lze jen velmi těžko zapomenout..
Kniha se mi líbila, ale musím říct, že na Remarqua jsem čekala tak nějak víc, děj se mi zdál jasně předvídatelný a do hlavních postav jsem také příliš nepronikla. Občas se v knize objeví zajímavé filozofické myšlenky, ty mě ale nakonec taky začaly spíše nudit častým opakováním a vracením se k přemítání o smrti. Ale nakonec se kniha četla dobře, jen mi nepřišla psaná autorovým klasickým stylem.
Krásně smutná kniha, mám jí přečtenou už asi po desaté a vždycky mě dostane a brečím u ní jako želva
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
...'u mě první přečtená kniha od Remarqua... 'čtení je krásné, 'barvité a přirozeně plynne... 'na začátku příběhu přijede navštívit automobilový závodník Clerfayt svého nemocného kolegu Hollmanna a seznámí se s mladou Lillian, která je též těžce nemocná... 'Lillian však nad svým údělem přemýšlí jinak než většina pacientů horského sanatoria... 'ráda by ve svém krátkém životě ještě viděla a zažila tu spoustu krásných věcí tam dole... 'cítí, 'že jí s Clerfaytem spojuje podobný osud, 'protože ona neví, 'dožije-li se příštího rána a on zase, 'přežije-li každý další zběsilý závod, 'na což ale zároveň Lillian pohlíží jako na nezodpovědný risk... 'rohodne se s ním odjet do Paříže a užít si za každou cenu zbytek svého času... 'poté Clerfayt na nějakou dobu odjede do Itálie a Lillian si užívá radosti za své peníze, 'se kterými dosud hospodařil strýc Gaston... 'po svém návratu se Clerfayt do Lillian bezmezně zamiluje... 'později se v Benátkách Lillian přitíží a opět stráví nějakou dobu na lůžku, 'než přijede za Clerfaytem do Francie... 'ten již plánuje jejich společnou budoucnost, 'ale Lillian cítí vše jinak a z důvodu blížící se smrti by ráda žila každý okamžik bezprostředně a naplno... 'jak jistě spousta čtenářů tuší, 'řízením osudu se děj knihy uzavírá a otevírá prostor k zamyšlení na životem a smrtí... 'pěkné dílo, 'doporučuji...'