Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39239/nebe-nezna-vyvolenych-39239.jpg
4
2463
2463
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, avšak nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, je bez minulosti a budoucnosti, je to láska ve stylu carpe diem odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Pre mňa to bol ďalší literárny skvost od Pána spisovateľa. Neviem si predstaviť, koľko hviezdičiek by bolo treba, aby som takéto dielo ohodnotila správne.
Kniha nepochybně kvalitní, ale přijde mi zdlouhavá. Myšlenky knihy se zbytečně opakují. Ze začátku mě to bavilo, ale nakonec jsem to dočetl s tím, že jsem se těšil, až začnu číst něco jiného.
Vždy, když mám komentovat jednu z knih Remarquea, nevím co napsat dřív. Toto dílo se oproti ostatním vyznačuje totální a neústupnou beznadějí. Lilien tančí na hranici mezi smířeností a vzdorem, odevzdáním a touhou změnit svůj úděl. Když si nakonec do srdce zcela a bez vyjímek pustí hroznou pravdu, dokáže žít ten krátký čas, jenž jí zbývá, naplno. Každá její emoce je tou nejintenzivnější, každý vjem zesílený, sebemenší pohyb, detail, maličkost jsou povýšeny na umělecký zážitek. Dívka vnímá lidské chování v zesíleném celku, marnost hromadění peněz, lásku. Kniha je víc než velmi hluboká, je zosobněním lidského snažení i liknavosti, chaosu v jednotlivci i v celku, průměrnosti, štěstí, vášní, zbabělosti, změny a nakonec stejně smrti. Z Brescie do Brescie.
Tohle Remarquovo dílo mě moc neoslovilo. On i Ona jsou nesympatičtí, nedokázala jsem se do nich pořádně vžít. Korunu tomu nasadilo, když Lilian odjede ze sanatoria, aby si užívala života, a pak akorát utrácí peníze za hromadu šatů - tohle je opravdu ta její představa carpe diem?
Nejvíce mě zaujala pasáž na str. 145 o (ne)smyslu hromadění peněz, budování moci a smrt jakoby neexistovala. Kdyby si každý uvědomil, bylo by na světě fajn.
Úžasný kousek... jedna z mých nejoblíbenějších... Na dobu, kdy vznikla, oplývá příjemnou nadčasovostí a otevřeností.
Kniha je závodem mezi životem a smrtí.
Moje nejoblíbenější kniha. Čtu rok co rok a vždycky se mě hodně dotkne a zároveň donutí se doopravdy zamyslet
Pamatuji si, že jsem tuhle knížku četla ještě na základní škole. Od té doby si říkám, že si jí přečtu ještě jednou. Bohužel jsem se k tomu ještě nedostala. Kniha se mi opravdu líbila. Doporučuji si ji přečíst :)
Stejně jako všechny ostatní knihy autora, četla jsem i tuto poprvé již v dětství a jedním dechem. Dodnes jí mám velice ráda a opakovaně se k ní v průběhu let vracím. Moc se mně líbila a myslím, že bude líbit pořád :-). Rozhodně doporučuji.
Pěkná knížka. Součást povinné četby, takže to bylo trochu z donuceni, ale nezklamalo mě to.
Skvělá knížka, která mě naučila, že v životě jde o maličkosti. Lilian měla podle mě skvělé přemýšlení. O životě, o lásce, o všem.
Nadčasové, působivé, emotivní, vybízející se zamyslet. Surový a neotřelý pohled na život a smrt. Kniha postupně graduje. Ze začátku jsem si myslela, že to budou 3, pak 4 hvězdy, ale po dočtení mi připadá i 5 málo.
Čtivý román o životě v blízkosti smrti - ve vzpomínkách za války, poté v nemoci či nebezpečí automobilových závodů. Ústí v marné poznání, že na život nemá člověk právo.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
I když se řídím pravidlem: ,,Nesuď knihu podle obalu" tady se mi do toho moc nechtělo, byl to můj výběr z povinné četby, ke které má snad každý člověk trochu vrozeného odporu. I když je možná milovník knih :D. Musím, ale říct, že mě kniha mile překvapila, děj nikde nevázl a uměl překvapit, takže za mě super :D Klasický i neklasický román. Rozhodně doporučuji!