Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39239/nebe-nezna-vyvolenych-39239.jpg
4
2463
2463
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, avšak nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, je bez minulosti a budoucnosti, je to láska ve stylu carpe diem odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Podle mě nejlepší kniha od Remarquea.
Švýcarské sanatorium jen kousek od nebe. Dvě rozdílné postavy, jejichž cesty se protnou. Doporučuji.
Příběh o životě, smrti a lásce. O dívce, která má chuť žít a užít si to, co jí z času zbývá. Klasika E.M.R., která mě vtáhla a nepustila.
Tato knížka nastartovala mojí celoživotní lásku k autorovi před neskutečně dlouhou dobou a díky audioknihám se ke všem dostávám znovu. Není to taková síla jako Západní fronta, Tři kamarádi, nebo Jiskra života, ale je to stále velmi silný příběh lásky, přátelství, života a smrti. Jako obvykle nechybí ohromné množství hlubokého citu a povrchnosti, množství originálních postav, myšlenek, ale i zvratů. Krásná knížka. Doporučuji.
Kniha mne pohltila hned od začátku, poutavý příběh plný velkých mouder o životě a smrti. Hlavní postavy se potkají ve Švýcarském sanatoriu, on je jen na návštěvě a ona jako pacientka. Kniha je plná kontrastů mezi život a smrtí, zdravým a nemocným. Ona žije pro dnešek a on pro budoucnost. A přestože hlavní linkou je jejich vztah, rozhodně se nejedná o love story.
Za mne je to kniha, kterou by si měl přečíst každý. Rozhodně se k ní vrátím a věřím, že v ni najdu další myšlenky, které mne zasáhnou a ovlivní.
Smutný príbeh, ale geniálne dielo. Remarque napísal novelu, ktorá je oslavou života, aj keď Lilien - hlavná hrdinka, má svoj život odmeraný, snaží sa ho prežiť, čo najlepšie. Dielo je plné veľkých myšlienok a skúseností. Ja považujem túto knihu za najlepšiu od E.M.R. , núti človeka zamyslieť sa nad krehkosťou bytia a toho čo je dôležité. Musím spomenúť krásny citát, je vystrihnutý z kontextu, ale výstižný :
"Nič nie je také celkom zlé a nič také celkom dobré, ako si myslíme: A nič nie je definitívne.". Veľký literárny zážitok čítať takúto knihu.
Knížka, kterou jsem četla podruhé a vždy krásná. Donutí člověka přemýšlet
Kniha o životě a smrti.
Je lepší zůstat v sanatoriu a pomalu čekat na smrt, nebo žít naplno, i když smrt může přijít již zítra.
Je lepší žít život naplno od jednoho závodu, kde na vás může číhat smrt, k druhému. Nebo prožít zbytek života s milovanou osobou poklidně, ale vlastně tak jako byste vůbec nežili.
Nikdo smrti neunikne, ani nemocný, ani zdravý, z čehož vyplývá paradoxní vyrovnání.
Přečeno jako audiokniha ve výborném podání Davida Novotného.
Doporučuji
Remarqua mám ráda, ale zjišťuji, že některá jeho díla mě prostě neberou. Tohle je jedno z nich. Pokoušela jsem se přečíst několikrát a vždycky jsem ho odložila. Teď o víkendu jsem se hecla a tedy přečetla. Ale jednou a dost. Nic moc mi to neříkalo a nudila jsem se. Hlavní postavy mi nebyly ani sympatické, ani blízké. Jejich debaty a pohnutky mi nešly do hlavy, snad jen ta Lillianina touha zažít "skutečný" život.
Remargue ...klasika, co vás pohltí. Není třeba žádného komentáře...neboť cituji z pera autora a víc k tomu netřeba dodávat ...
...dokud si člověk uvědomuje, že padá, není ještě nic ztraceno. Zdá se, že život miluje paradoxy . Když si myslíš, že jsi v bezpečí, jsi vždycky směšný a těsně před pádem...
Remarque! Kdysi dávno moje první setkání s ‚velkou‘ literaturou a hned obrovské nadšení! Následovalo období, v rámci kterého jsem přečetl jeho zásadní díla a pochopitelně došlo i na román Nebe nezná vyvolených. Teď po mnoha a mnoha letech jsem na tuto knihu, s dost příšernou obálkou, více méně náhodou, opět narazil a z nostalgie začal číst. Ale bohužel to nadšení se už jaksi neobjevilo.
Po několika desítkách stran jsem zjistil, že mi poněkud vadí spousta dialogů, které se v knize vedou. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že prakticky obyčejní lidé, mladá dívka, automobilový závodník spolu opakovaně vedou hluboké filozofické rozhovory zabývající se životem, láskou, smrtí.
Často to jsou hluboké, trefné myšlenky, citáty, které by se měly ‚vytesat‘, postřehy, které by zdobily dílo nejednoho intelektuála.Tak třeba:
Člověk prosí o trochu svobody stejně zoufale, jako škemrá opilec u odmítavého barmana o poslední skleničku.
V lásce není nikdo dospělý.
Vraťme se zpátky na zem a pevně na ni stůjme! Člověku se z ní tak snadno vzlétává, když je úplněk. A sny jsou beztížné.
Opakem lásky je smrt.
A pak se objevila ještě další výhrada. Postupně se mi více a více do mysli vkrádala myšlenka, že hlavní hrdince, ač to může znít cynicky, bylo ještě ‚přáno‘, mohla si dovolit luxus sanatoria ve Švýcarsku, byť celkem pochopitelně vnímaného jako vězení, mohla si dovolit luxus marnotratných nákupů, večeří, cestování, prožila lásku ...
Tedy něco, co bývá naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, odepřeno.
V rámci výzvy jsem se znovu vrhla do románu, který jsem poprvé četla asi před dvaceti lety. Už tehdy se mi dílo velmi líbilo, a ani po takové době mě nezklamalo. Silný příběh.
Krásný, křehký, smutný, nadčasový příběh, který vede k zamyšlení a poznání.
Vrátila jsem se k němu po letech v rámci čtenářské výzvy a utvrdila se v tom,
že tak budu muset učinit i s ostatními knihami autora.
Vím, že bůh je jenom jeden. Ale pan Remarque mu dost šlape na paty :)
Po knihe Traja kamaráti, ktorá ma uchvátila, som sa rozhodla siahnuť po ďalšom diele od Remarguea a... NEĽUTUJEM.
Opäť nádherný príbeh plný krásnych myšlienok, ktorý aj po šesťdesiatich rokoch od svojho vydania dokáže zaujať čitateľov, ktorí v čase jeho vydania ešte ani neboli na svete - mňa teda určite. A to by som si ešte pred nejakým časom povedala: Určite nebudem čítať takú starú vykopávku.
Teraz môžem s čistým svedomím povedať: Som rada, že som po nej siahla. Našla som totiž nádherný klenot. Odporúčam!
Román o lásce a smrti. Četla jsem za doby studií a teď jsem se v rámci čtenářské výzvy začetla znovu. Všechno už bylo řečeno. Knihy od Remarqua by neměly chybět v žádné knihovně.
Remarque je prostě Pan autor - tahle kniha je i po tolika letech neuvěřitelně čtivá a působivá. Po přečtení mám sto chutí vrhnout se na další autorova dílka....
Přečetla jsem skoro všechny knihy toho autora - vracím se k nim, tato je moje nejoblíbenější.
Remarqua jsem četla také v mládí. Teď jsem se k němu vrátila. Krásná klasika a jak Lilien rozumím.
Kniha je působivá, doslova chytá člověka za srdce a nutí ho přemýšlet o životě tak, jak si to nikdy nebyl schopen představit. Doporučuji k četbě, ale ne v době, kdy se zrovna necítíte dobře, nebo máte starosti zdravotního charakteru. Jinak hrdinku obdivuji v jejím konání, nákupu šatů a snahu si ještě užít života a nevěnovat se pouze negativním myšlenkám.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Co na to říct, Remarque nikdy nezklame.
Kniha sice není tak dlouhodobě napínavá jako například Tři kamarádi, ale pointa a závěrečné vyvrcholení je jedno z nejvíce mrazících, co je u Remarqua k dostání.
Kniha je krátká, v podstatě čtení na jeden večer, takže ani v těch pasážích absentujících napětí vás nestihne začít nudit a závěr je jedním slovem neskutečný.