Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39239/nebe-nezna-vyvolenych-39239.jpg
4
2463
2463
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, avšak nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, je bez minulosti a budoucnosti, je to láska ve stylu carpe diem odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od Remarqua. Dostalo se mi naprosto skvělého příběhu. Nemocná Lilian, která nechce promarnit ani jediný den a Clerfayt, který hazarduje se životem téměř každý den. Jejich láska je nečekaná. A přestože od počátku jsem věděla, jak to celé asi skončí, Remarque mě dokonale překvapil. Těším se na další jeho knihy.
Kniha skvělá. Všudepřítomná bezmoc, kterou se snaží přebít do posledního dechu. To je můj pocit z knihy... Doporučuji.
Cítila jsem z knihy jak Lilliana vnímala život ... Ale nějak mi nepřirostla k srdci.
I když se jedná o klasiku nemohla jsem se začíst a byla jsem zklamaná
Dojemný příběh o lásce, životě a smrti. "Návod", jak si užít poslední chvíle života a jak si poradit s vědomím, že nám zbývá posledních pár týdnů. Možná bychom se my, kdo jsme zdraví, měli zamyslet nad tím, jestli využíváme svůj život naplno....
Když s Clerfaytem a Lillian sedíte v pařížské kavárně, nebo posloucháte jejich dlouhé rozhovory na francouzské Riviéře, jste vlastně součástí jejich příběhu, který vám kniha rozevírá. Neskutečně sklíčený příběh o lásce, smrti a malých radostech, kterých je život plný, do vás vnikne a zaměstná celou vaši mysl rozjímáním o životě a smrti.
Na dobu, ktorej sa dej týka a v ktorej mali ľudia priority adekvátne prežitým hrôzam a dôsledkom, či nedostatkom, príbeh dobrý, taký Remarquovský. Autor mu dáva svojský, ťažko popísateľný podklad, príznačný pre jeho text, tak ako to vedel trebárs aj Hemingway. Hoci záver príbehu viete dopredu predpokladať, hltáte tie mušle a zalievate ich Dom Perignonom z roku 1929 a s touto príchuťou režete zákrutu na Champs Elysée, lebo práve o to ide, o práve prežívanú minútu života.
"Smrť je gigolom nás všetkých. Ibaže to väčšina z nás nevie. "
... už od začátku mě odrazovala svým názvem, ale jak se postupně příběh odvíjel, začala jsem měnit názor. Krásně napsané, o chuti žít, nepromarnit čas, který je nám vyměřený. Stála za to
Obsahuje spoilery:
Davam 4*, jelikoz mi konec prisel predvidatelny. V kratke dobe jsem precetla 4 knihy od EMR a zacinam byt pri cteni ponekud emocionalne otupela. Uz jsem smirena s tim, ze hlavni postava zemre.
Kniha je uzka, rychle prectena, pribeh se toci kolem uzivani zivota a jistoty smrti.
Pro mne poukazuje na to, ze zivot i smrt maji sva pravidla a i kdyz mame pocit, ze vime a jsme smireni, muze nas ledacos jeste krute prekvapit tam, kde bychom to zdanlive vubec necekali.
Tahle kniha pro mě byla testem, jestli jsem konečně dospěla do oblíbených autorů mé maminky - abych si ji mohla trochu lépe připomenout, hlouběji pochopit její touhy a myšlení. Výsledek experimentu je rozporuplný.
První šutr úrazu je, že "Nebe nezná vyvolených" staví do popředí vztah muže a ženy, což je pro mě obvykle důvod ke vzdychání... netrpělivému. Jsem hanebně neromantická osoba, příliš důkladné pitvání zjitřených citů zkrátka není nic pro mě: mít na výběr mezi sledováním telehovnely nebo pinožením se českých čutálistů za kulatým nesmyslem, vždycky se raději budu nudit u fotbalu.
Příběh automobilového závodníka a nevyléčitelně nemocné ženy je okořeněn smrtí, stále kroužící poblíž tohoto páru, snažícího se vychutnávat svou nejistou existenci plnými doušky. Připouštím, má představa užívání si až na dřeň neobnáší potřebu nakupovat textil a vysedávat po kavárnách, natož usilovat o bleskurychlé sešrotování v pojízdné plechovce.
Doufala jsem v poutavější děj, Clerfayt a Lillian vlastně jen cestují od hotelu k hotelu a mluví, případně přemýšlejí. Obešla bych se bez znalosti jejich garderóby a menu, všech těch značkových vín a mořských potvor (včetně spořádaného množství). Většina vystupujících postav se vyjadřuje po vzoru filozofů, šmrncnutých básníky nebo psychology. Normální rozhovory v podstatě chybí, téměř každá věta vybízí k zadumání. Neměla jsem problém zpracovat předkládané úvahy, životní moudra a pravdy, zvláště Lillian u mě našla porozumění. Akorát by to pro mou balvanovitou maličkost bylo stravitelnější ve formě kratší novely, takhle na můj (ne)vkus střední třetina románu sklouzla k nezáživnosti.
Kvůli mamince mírně přivřu oko a dám čtvrtou hvězdu, každopádně pan Remarque dostane další šanci chytit mě pevněji za srdce.
Většinou se snažím z knih vybrat pár dobrých citátů, abych ostatním přiblížil, co může v knize čekat. Tady bych musel opsat kompletní knihu. V každém odstavci je něco, co nutí člověka přečíst si ho znovu a trochu se zamyslet. Nad dějem, nad vlastním životem.
Po této stránce mi to trochu připomíná knihy Paula Coelha, ale Remarque mi přijde opravdovější, lidštější a více uvěřitelnější. Prostě výborná knížka na přemýšlení.
Tato kniha se mi líbila ještě mnohem více než kultovní Na západní frontě klid.
Knížka je naprosto fantastická. Po přečtení se vám změní pohled na svět. Každý kdo si jí přečte by si měl uvědomit, že nemá smysl ztrácet svůj drahocenný čas kvůli hloupostem(x hodin denně na mobilu, přetvařování kvůli lidem, které nemám ráda, trávení svého volného času na facebooku) Jak já říkám, člověk by se měl snažit žít tak, aby na smrtelné posteli nelitoval ani 10 minut ze svého života. Spousta hlášek bylo tak nádherných, že by se daly citovat.
Styl Remarquova psaní je tak jedinečný, čtivý a krásný, a tak jsem neodolala a k mnoha pasážím sem se vracela znovu. Dokáže naprosto věrohodně popsat atmosféru i postavy.
Občas šáhnu po nějaké povinné četbě ze svého dětství, kterou jsem tenkrát nečetl, protože byla povinná. No tentokrát jsem nevybral moc dobře. Příběh to byl zajímavý, ale na mě trochu moc ucouraný.
Príbeh o tom, čo urobíte, keď sa dozviete, že zomriete.
Obsahuje zaujímavé myšlienky a názory.
On v posledních chvílích prožíval okamžik nezkaleného štěstí; ona během pár měsíců okusila život tam dole se vším, co k němu patří aby se následně sama, dobrovolně, vrátila tam, odkud dříve tak zoufale toužila zmizet...oba dva měli svůj osud už od začátku zpečetěný a konec byl nevyhnutelný, ale nakonec provázen oním pocitem štěstí. Dá-li se vůbec kdy o někom říct, že byl šťastný.
Někdy okolo dvacítky první čtení, teď opakovačka jako audio v podání Igora Bareše. Pamatuju si zvláštní smutek, který je přítomný (aspoň co si pamatuju) ve všech autorových knihách. Moc hezký, vlastně úplně obyčejný příběh, ze kterého správná forma vyprávění dokáže stvořit něco nevšedního. Moc hezký návart.
nádherná kniha. Klasicky slza ukápne.. Určitě si ji chci jednou za pár let přečíst znovu :).
Vrátila jsem se ke knize prakticky po 30 letech. Můj pohled na život se určitě za tu dobu pozměnil, ale i tak se mi kniha stále moc líbí. Je plná filosofických otázek, rozhodnutí, které Vás nutí k zamyšlení, pohledů na život, které jsou pro nás nové. Při čtení mě napadaly paralely s životními událostmi, kterých jsem svědkem. Moc pěkná kniha.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Dojímavý příběh lásky z pera klasika světové literatury. Vzpomínám si, že když jsem před léty knihu četl, občas mi ukápla nějaká ta slza. Doporučuji!.