Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg
4
2471
2471
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, avšak nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, je bez minulosti a budoucnosti, je to láska ve stylu carpe diem odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha o lásce k životu a jeho smyslu. Četla jsem ji už několikrát a ráda se k ní stále vracím. Od Remarqua moje nejoblíbenější.
Velice poutavě napsáno přečetla jsem skoro jak se říká "jedním dechem" a velice ráda se k ní vracím. Můžu jen vřele doporučit
Velice křehký příběh, tak křehký že působí až zakletě, neztrácí však niť a přes stíny kterými probodává své hrdiny, pravdou i lží která se nevytratí. Remarque dokonale ukázal že jsou nepochopitelná a neuchopitelná území, pro ty kteří po nich nejdou.
Ach ta naivita a neukázněnost člověka,ta překotnost lidské duše, která jde vždy a všude nepokojná a nemůže dojít pokoje, protože pokoj, klid a mír to je...
Křehkost zaplněná kuráží.Smutnou, tvrdou, neklidnou a často bezvýchodnou
Když mě ty příběhy nedokonaných lásek tolik berou! A ty od Remarqua jsou zvlášť sladkobolavé, sentimentální, citlivé, tak nějak holčičí, přestože on je automobilový závodník.
Velmi smutná, bolavá a citlivá kniha. Moc se mi líbila , jsem ráda, že jsem jí přečetla, nicméně už jí číst nebudu. I když mi dala spoustu krásných životních pravd, tak mě také po celou dobu čtení "vysávala". Každopádně knihu doporučuji!
dojemná a citlivá knížka, chvílemi mě až vytáčela hlavní hrdinka svojí lhostejností a otupělostí, ale pak mi vždycky došlo - vždyť ví, že každý nastávající den může být jejím posledním.. Od autora Remarqua to sice není příběh přímo o válce, nicméně se také zaobírá smrtí a umíráním. Takže kniha určitě stojí za zamyšlení, posune čtenáře zase "o kus dál", ale teď šáhnu po nějaké oddychové knížce se šťastným koncem. a souhlasím s komentáři níže, o filozofickém "plkání", které mě chvílemi trochu nudilo.
Krásná kniha která chytne za srdce i přes smutný konec nebo právě proto.
Tato kniha se mi velice líbila,jedna z mála od tohoto autora,která nepojednává o válce,smutný příběh lásky a umíráni, napsane velice poutavě,kniha mně dojala.
Úchvatná kniha o životě, smrti, lidských snech, rozhodnutích, lásce a taky o tom, jak může osud kdykoli všechno úplně obrátit. Rozhodně je to jedna z knih, kterou by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst, a která po dočtení zanechá ve čtenáři hluboký dojem.
Krásný příběh, krásně napsaný :) filozofické útržky se mi líbily, dávají smysl a je fajn dívat se na věc z různých pohledů :)
Skvělý dojemný příběh, plný filozofických myšlenek na téma života a smrti. Opravdu mistrně vykrelené hlavní postavy a strhující děj, který vás prostě nepustí až do konce (byť jsem zrovna v těch filozofických pasážích přemýšlela že knihu odložím).
Remargue je můj oblíbený autor, takže knížka se mi líbila. Je trošku podobná příběhem Třem kamarádům. Knihy mají společný jmenovatel: automobil, láska a nemoc.
Jedna z mála Remarqueových knih, které se netýkají války. Ale téma je i tak dost trýznivé a působivé.
Začátek byl poutavý- knížka mě hned chytla. S čím jsem měla trochu problém, bylo filozofické plkání, které už po chvíli bylo otravné. Představa, že někdo komunikuje jen tímhle způsobem, je dost neuvěřitelná. Konec, jakkoli byl předvídatelný, to ale napravil- četla jsem ho jedním dechem.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Po přečtení "Na západní frontě klid" bylo pro mě toto dílo celkem zklamáním. Do hl. postav jsem se nedokázal vžít a celkově příběh mě nijak nezaujal.