Zelená ratolest

21.11.2024

Pokračování Nebeského stromu v druhém dílu nás dále provádí počátkem 12.století ve druhé generaci mladého Harryho Talvace, až ho přivede k nenáviděnému Ralfovi Isambardovi. Život je pestrý a nic není tak jasné, jak se na první pohled zdá.
Těším se na třetí díl.

10.03.2022

...tak to bych do Ralfa Isambarda nikdy neřekl ...

02.01.2020

S chutí jsem si přečetl pokračování Nebeského stromu. Život Harryho ve Wellsu předurčil jeho další život. Lord Ismbard, ačkoliv zpočátku vystupuje jako zloduch, se postupně přemění v člověka, který pochopil ryzost povahy Harryho otce a neodolal aby vyzkoušel charakter Harryho. Paradoxně Welšané namísto, aby zničili lorda z Parfois se vlastně vydají na jeho záchranu, díky které se vlastně lord Ismbard, Benedeta a Harryho otec setkají.

07.02.2018

Druhý díl posouvá děj o cca 15 později, kdy dospívá stejnojmenný syn Harryho Talvace. Jeho střet s Ralfem Isambardem je hlavní zápletkou celé knihy, která rozhodně nepostrádá nic ze skvělé atmosféry prvního dílu. Mladý Talvace je postupně vtahován do složité a zajímavé hry lorda z Parfois, jejíž výsledek bude překvapením pro všechny. Vše se zároveň odehrává na pozadí bojů Walesu proti Angličanům, kdy Welšané usilují o uhájení své svobody, takže tento neobyčejně lidský příběh má i svůj historický bonus. 80%
Mám dvoudílné vydání z roku 1984, kdy druhý díl představuje třetí část trilogie - Šarlatové zrnko.

29.11.2017

Zelená ratolest mi připadá o něco lepší než první kniha. Postavy už nejsou tak černobílé - žádný světec ani ďábel. Isambard mě vyloženě bavil a uvítala jsem, že tam téměř nevystupuje Benedetta. Na druhou stranu mi hlavní zápletka připadá dost natažená, jako by bylo cílem především nechat si dost materiálu na třetí díl. I když je děj jiný než v první knize, přesto mi připadá dost podobný. Jednotlivé dílčí zápletky jsou prostě hodně podobné, jen jinak poskládané. Takže tato kniha má ode mě ještě pět hvězd, protože se mi opravdu líbila, ale trochu se bojím, aby mě závěrečný díl tak trochu nenudil.

20.08.2017

Přečteno až na třetí pokus. Chvíli velmi napínavé, jindy jsem měla problém text překousat. Postavy Harryho a Isambarda byly fascinující...

27.05.2017

Oproti prvnímu dílu druhý a třetí díl oplývají nelineárnějším dějem s méně jednoznačnými charaktery postav. Také je zde méně autorčiny osoby samotné (Benedetta se objevuje jen okrajově a větší úlohu má až v závěrečném rozřešení na konci třetího dílu). S Harrym juniorem jsem měl takřka stejný problém jako s jeho otcem (což se ve třetím díle o něco zlepšilo), zato Isambard mi vyloženě přirostl k srdci :). Ale opravu, když nechám stranou jednoduchou narážku na konec prvního dílu, o lidech jako Isambard je zajímavé číst. Nejsou to klasičtí představitelé kladných charakterů, leč jsou to lidé, kteří mají vlastní žebříček hodnot a pravidel a podle nich žijí vlastně neobyčejně poctivě, byť někdy za cenu tvrdých opatření dopadajících však nikoli jen na ostatní, protože stejně tvrdí, ba tvrdší, jsou sami na sebe. Kvalitní historická četba u mne vždy získá pozornost.

10.10.2016

Tak teda... já byla víc unesená druhým dílem, i když u prvního mi teda tekly slzy proudem při četbě o osudu Harryho a Benedetty,ale prostě druhý díl mě nadchl podrobnějším popisem dění na velšském pomezí ve 13. století, přece jen tato historie mě fascinuje víc.. :) Chystám se na třetí-závěrečný díl-a jsem zvědavá na další osudy všech z předchozí knihy.. :)

13.07.2016

Méně introspektivní než první díl, snad proto také "zábavnější", v každém případě stejně vynikající. Gradace a finále, konec milovaných postav z prvního dílu, mezi něž nutně patří i nádherný kostel, jsou geniální.

16.01.2016

Dle mého názoru je to lepší než díl první. Má to po celou dobu děj, jen mi přijde že jízda z Walsu do Anglie byla záležitost dvou dnů. Jestli tam měli takové pěkné cesty? Harry je hrdina bez bázně a hany. Doporučuji všem co mají rádi nekoplikovaný příběh z historie.

06.01.2016

Na začátku jsem se lekla, že to bude katastrofa, Harry byl na přesdržku. Po Nebeském stromu velký skok. Ale pak jsem čím dál častěji zjišťovala, že se těším, až si zase sednu a uteču za tou čistou duší do středověku. Na hvězdičky hodnotím stejně, ale procentuálně dávám Zelené ratolesti (a v ní zahrnutému Šarlatovému zrnku, četla jsem vydání z r. 1984) o něco víc, než prvnímu dílu.

01.12.2015

Výborné pokračování Nebeského stromu. U hodně trilogií bývá tendence sestupná, ale to není případ Edith Pargeter a její tvorby.

01.05.2015

Ten Harry je ale horká hlava. Lepší by snad bylo hlídat pytel blech..

18.04.2015

Velký obdiv k paní Pargeter, jak skvěle vykreslila Harryho dospívání z chlapce v mladého muže, jeho nenávist a touhu po pomstě za otcovu smrt Isambardem, který si s ním hraje jak kočka s myší. Mladická nerozvážnost a ukvapené činy se postupem času mění na promyšlená, zodpovědná rozhodnutí, za kterými si Harry neochvějně stojí a je tak důstojným pokračovatelem svého zásadového otce.

06.03.2015

Nebeský strom to není, ale důstojné pokračování zcela určitě ano. Velmi hezky je tu vykreslen vztah mezi mladým Harrym a Isambardem, což bylo na celé knize to nejlepší.

18.02.2015

Druhý díl trilogie je stejně dobrý, ne-li lepší než první. Navíc se zde do osudů hlavních postav více promítají dějinné události a komplikované vztahy mezi Anglií a Walesem v první polovině 13. století. A tak to mladý Harry, rodem Angličan a vychováním Velšan, vůbec nemá jednoduché. Jeho vztah s Ralfem Isambardem osciluje mezi nepřátelstvím a respektem, a Harry postupně vyzrává v muže stejně čestného a zásadového, jako byl jeho otec.

19.11.2014

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Měla jsem ji půjčenou od kamaráda, ale po přečtení jsem si ji zkrátka musela koupit taky :-)

23.07.2014

Nádherná kniha, spolu s dalšími díly trilogie výborný historický opus, na člověka dýchne minulost se vším, co k životu v té době patřilo. Bravo.

09.02.2014

Obecně nenávidím romance. Obecně nenávidím milostné romány a hnusí se mi - protože jsou povětšinou ukecané a k tomu o ničem. Ale Zelená ratolest je tak strhující příběh vášně, citů a vážení jemných dekagramů osobních vin táhnoucích se klidně i napříč celým životem, že jen naprázdno polykám a čtu už poněkolikáté. Patrně jedna z oněch záležitostí, kdy autor/ka překonává hranice daného žánru se suverenitou jedoucího orient expresu.