Nebo na dosah
Jandy Nelson
Sedemnásťročná Lennie je klarinetistka (vcelku dobrá), prezývajú ju John Lennon (nenávidí to), je posadnutá Búrlivými výšinami (prečítala ich 23-krát) a nedávno jej zomrela staršia sestra Bailey. Mala by smútiť a vyrovnávať sa so sestrinou smrťou, ona sa však zamiluje až po uši. A rovno do dvoch chalanov naraz. Toby je skejter a sestrin exfrajer, ktorý ako jediný chápe jej žiaľ. Joe je nový chalan na škole, plný elánu, schopný vytiahnuť ju zo zabehnutých koľají a katapultovať do nebies. Aby toho nebolo málo, Lennie sa do života pletie rodina: päťkrát rozvedený strýko a babka, ktorá kreslí podivné zelené ženy a pestuje afrodiziakálne ruže.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
The Sky Is Everywhere, 2010
více info...
Přidat komentář
To bylo smutný a krásný, až mi srdce usedalo. Už nejsem věkově cílová skupina, ale knížka se mi vážně moc líbila. Bezva postavy (až na ten Velikánův knír teda...), dialogy, citlivě a podle mě hrozně uvěřitelně pojatý tak vážný a smutný téma... Četla bych dál a dál (jen bych si vždycky sem tam pobrečela). Jediný, co mě trochu mrzelo, bylo poměrně hodně překlepů a chyb typu špatného skloňování v překladu. To si knížka nezasloužila :-).
Tato kniha je první, kterou jsem od autorky četla. Strašně dlouho mě trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla. Příběh je pěkný až na to jak hlavní hrdinka pořád myslí na sebe jak ona se cítí neuvědomuje si že lidé z její blízkosti to také trápí. Ten její milostný příběh mě také moc neoslovil. Když knihu shrnu moc mě nenadchla čekala jsem trochu víc. Každý si na knihu udělá svůj vlastní názor, někomu se může líbit jiným zase ne.
Patří mezi moje nejoblíbenější knihy, ale musím říct, že Dám ti slunce mě oslovila mnohem víc.
Pokud by to byla první kniha, co bych od autorky četla, pravděpodobně bych byla nadšená i přes ten ohavný milostný trojúhelník. Takhle jsem si jen pořád říkala, že "Dám ti slunce" bylo lepší. Průběh byl vcelku jasný, musím říct, že mě nic nepřekvapilo, přesto to bylo úžasné, obzvlášť Joe :D .
Moc se mi líbila stylistika celé knihy, byla opravdu procítěná a některé pasáže byly prostě dokonalé. Super!
Nápad sice nebyl moc originální, ale zpracování bylo příkladné a ačkoli se mi básničky, které Lennie psala všude, kde mohla, četly někdy hodně těžko kvůli pravopisu, musím knihu hodnotit jedině kladně. Přece jenom ne každý máme čitelný rukopis. Je moc hezky doplněna úvahami a člověk se velice rychle vžije do její situace a soucítí s ní.
Kniha, která je nabitá emocemi, nevyřčeným tajemstvím a rozpačitým chováním hned od samého začátku.. tato kniha se musí dočíst, aby byla správně pochopena.. Líbilo se mi to...
Z knihy mám velmi smíšené pocity. Kniha mě zaujala svou obálkou.
Na jednu stranu jsem se ze začátku nemohla začíst a příběh je o tématu, kterým se zabývá řada knih, takže to ve výsledku není ani nějak originální. Ale autorka velmi pěkně píše a bylo to hezké a oddychové čtení.
Kniha mě ze začátku (tak 50 stran) nudila a nezaujala, ale řekla jsem si, že je škoda jí nedočíst a jsem ráda, jelikož mě kniha úplně vtáhla do děje. Soucítila jsem s Lennie a Joea jsem chápala... Kniha mě také zajuala z toho důvodu, že jsem také knihomolka a ,,hudebnice" to slovo nemám moc v lásce, ale budiž. Jsem vážně ráda, že jsem ji nezahodila a dočetla, protože je propracovaná a geniální.
Nejdřív mi dělalo problém se s knihou a s Len samotnou sžít, kvůli nemorálnímu chování co se týče Tobyho, ale později jsem všemu lépe porozuměla a už se nemohla o knihy odtrhnout. Všechny pocity jsou v knize skvěle rozebrány a vysvětleny. Stala se z toho opravdu pěkná knížka, kterou možná v budoucnu přečtu znovu.
Zpočátku rozpačité pocity vystřídalo nakonec pochopení a dojetí. Problém do příběhu se ponořit nakonec vystřídala potřeba knížku přečíst ještě před spaním, děj se co děj. Co na tom, že jsem do práce spala jen tři hodinky :-) Ano, knížka se mi nakonec přece jen líbila, ale nutno podotknout, že žádné velké překvapení se nekonalo - děj byl pro mě trošku předvídatelný, ale asi jsem zrovna vychytala tu správnou dobu na čtení - vůbec mi to nevadilo, naopak. Na konci jsem se usmívala možná stejně, jako když Lennie poprvé spatřila svého vášnivého kytaristu...
Působivý a neobvykle napsaný příběh o snaze vyrovnat se se ztrátou nejbližšího člověka. Snad každá postava byla více či méně excentrická, ale přesto působily uvěřitelně. Zaujal mě autorčin styl, její nečekané postřehy a neotřelá přirovnání. A některé z básniček, které Lennie trousila okolo sebe, mě zasáhly. Na to, že se tam toho (z hlediska akce) zase tolik neděje, mě tahle knížka až nečekaně upoutala.
Začátek knihy byl pěkná pitomost. Nechápala jsem pointu knihy, netušila jsem, proč ji autorka napsala - bez takové kniy by se svět obešel. Občas jsem se zasmála, ale to bylo všechno. Ale potom, co se dala dohromady s Joem to začínalo být zajímavé. Když jsem tuto knihu dočetla, měla jsem úsměv na tváři. Ani ne proto, že jí Joe odpustil (spíš jsem chtěla ať jí nedopustí, nebo ať je alespoň větší drama), ale z toho, že si člověk z této knihy něco odnese. Hodně jsem se nasmála, a myslím si, že si ty 4 hvězdičky zaslouží.
Teď jsem jí dočetla a jsem toho plná, takže to tady teď rychle vyplivnu :). Knihu jsem zhltala bohužel jen za jedno odpoledne. Suše samotný příběh mě příliš nezaujal: hlavní postavě zemřela sestra, její máma utekla, a samozřejmě: milostný trojúhelník. Ale i tyto ohrané scenérie dokázala JN dokonale propojit a udělat z nich tak nádherné dílo s nenahraditelnou osobitostí této autorky. Kniha mi po přečtení hodně dala a některé věci jsem si díky ní uvědomila, stejně jako u autorčiny další knihy I'll Give You the Sun (Dám ti Slunce).
SPOILER
Achjo. Najde se tu někdo kdo shipoval Lennie s Tobym? Jako Joeovi a Lennie jsem to přála.. Ale..
Já nevím, moc mě to nechytlo. Jediný, co se mi na tom všem líbilo, byly ty poschovávané básně, které napsala a které Joe objevil. :)
Tahle knížka byla krásná a divná zároveň. Vážně, takhle smíšené pocity ve mně ještě žádná kniha nevyvolala.
Lennie se chovala dost podivně, ale, když vezmeme v potaz situaci, asi to jinak nešlo. A jak sama zmínila: "Takhle normální lidi netruchlí.", což je fakt pravda a naprosto to celou knihu vystihuje.
Celou dobu jsem se ale tak nějak nedokázala začíst, nevím proč.
I tak to ale bylo zajímavé čtení.
Původně jsem chtěla dát hvězdy čtyři, ale nakonec jsem se rozhodla pro plný počet, protože mne to neuvěřitelným způsobem nadchlo.
Kniha Dám ti slunce od této autorky je asi lepší, ale i Nebe.. má své kouzlo. Dokonale popisuje pocity, jakými jsou ztráta, bolest, žal, samota, láska, deprese...
Její románky jsou lehké, nevinné, barevné a milé. Ideální pro letní čtenářskou pohodu. Narozdíl od Dám ti slunce je kniha méně filosofičtější, ale mne to zas až tak nevadilo.
Za ten ohňostroj emocí prostě dávám pět!!!