Nebo nepozná obľúbencov
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235686/bmid_nebo-nepozna-oblubencov-235686.JPG
4
2492
2492
V malém sanatoriu ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přitele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovo pozvání a hluchá k varování doktorů odjíždí s novým známým do Paříže. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, nemá minulost ani budoucnost, je odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Paradoxem, že umírá dříve hazardér se zdravím, než nemocná dáma, která pečovala o své zdraví po dlouhou dobu v sanatoriu. A takovým automobilovým závodníkům byl darován zázrak (cituji), jako jsou zdravé plíce a srdce, nepochopitelné chemické továrny jako játra a ledviny a bílá, měkká hmota v lebce, fantastičtější než všechny hvězdné systémy. ...
Lillian si života dole užila za krátkou dobu víc, než my za celý život, protože si uvědomovala, jak snadné je ztratit život. Strýček Gaston byl jasným varováním, jak daleko to až může zajít. Doporučuji ke čtení.
Kniha zachycuje nečekané okamžiky života, který je doprovázen smrtí na každém rohu. Člověk si prostě nemůže nic naplánovat a to ani smrt.
Úžasná skvělá kniha. Líbila se mi více než Tři kamarádi i když má stejné téma. Opravdu v jediné věci je spravedlnost: Nikdo neunikne, ani nemocný, ani zdravý, ani chudý, ani bohatý. Lidé šetří svůj majetek a utrácejí svůj život....kniha k zamyšlení.
Postrádá obvyklou sílu Remarquových knih, přesto ale výborné dílo. Snad jen konec trochu moc useknutý - možná účel. Proti zápletce žádné námitky.
Delší chvíli jsem se chystala tuto knihu přečíst. Konečně jsem se k ní dostala a bohužel mě moc nenadchla. Zatím nejslabší, co jsem četla od Remarque. Konec jsem tak trochu předpokládala.
Tak tato kniha mě celkem zklamala. Příběh nezajímavý a konec knihy mě naštval. Jedna z těch slabších knih od E.M.R.
Osud a život. Na to v jaké době se příběh nachází je překvapivě poutavý. Remarque mě nemůže nikdy zklamat :)
Toto dílo zachycuje období mezi válkami. Mladá dívka, která se léčí na tbc, odjíždí s mladým mužem ze sanatoria, protože tuší, že její dny na tomto světě jsou už sečteny. Chtěla by si své poslední dny užít. Její touha po životě je obrovská, ale smrtelná choroba dává o sobě vědět stále urputněji....Nádherná kniha o životě a smrti a obrovské touze žít, která s sebou nese poselství, abychom si svého života vážili a každý den si naplno užívali.
Ráda se k ní vracím a vždy mi tečou slzy jako hrachy jako bych to četla poprvé.
Nikdy nevíme kolik času máme a tak je nutné se zamyslet nad tím, aby ho člověk nestrávil cestou "z Brescie do Brescie"............Krásná a smutná kniha zároveň. Remarque mě opět nezklamal.
(2/17)
Kniha přečtena za 12 hodin, úchvatná, skvělá. Asi jediná kniha, kdy jsem po konci slzel, jakoby mi někdo vyrval kus mého já a odhodil ho. Tento pocit stále přetrvává.
Přečetla jsem ji za dva dny, asi i proto, že zbožňuji hory a Švýcarsko... a Itálii a auta :). V Paříži jsem nebyla. Líbí se mi spousta detailů, závěr jsem čekala opačně, takže se mi líbí, že mě to neutvrdilo v předvídatelnosti. Na jednu stranu by člověk řekl, jednoduchý příběh, ale já za tím vidím hodně a je to k zamyšlení... Je to spíš oslava života než popis umírajících a to je dobře.
Zvláštní kniha. Líbí se mi, i když je prakticky bez výrazného děje. Je v ní spousta zajímavých zkušeností. A konec mě opravdu naštval. Cítila jsem se podvedená, zrazená a jako bych přišla o někoho blízkého.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kdysi v mládí jsem knihu četla a teď, po letech se k ní vrátila. Pamatuji si, že při tehdejším čtení jsem občas uronila slzičku , no ale teď po letech, když jsem znovu otevřela stránky- to už byly potoky slz. Po přečtení jsme doma debatovali nad myšlenkou- žít krátce ale naplno, nebo jen tak přežívat a nemít ze života ten pocit, že i když to někdy setsakramentsky bolí, je krásné žít a ne jen nudně přežívat. Co bychom si vybrali? Kdo ví? Teď zastávám ten názor, rozhodně si života užít a ne znuděně přežívat, ale kdoví, co bych odpověděla, kdybych věděla, nakolik mi ta pomyslná svíčka dohořívá a měla si vybrat mezi pokračováním života a úplným koncem. Remarque dokáže tak nádherně popsat to, co je uvnitř člověka- ty naše myšlenkové pochody a pocity, že je z toho člověku až úzko a přitom tak strašně hezky, že nad tím zůstává rozum stát. Za mě teda určitě 5 ***** (kdyby šlo víc, sázela bych co to dá)