Neboj se vrátit domů
Aleš Palán , Marie Svatošová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444181/bmid_neboj-se-vratit-domu-nKy-444181.jpg
5
112
112
(2. doplněné vydání s fotografiemi Jindřicha Štreita) Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. „Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát?“ popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny“. Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. „Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát,“ říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. „Nicméně přeji všem pevné zdraví,“ dodává.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha o posledních chvílích života. Také o inspirativní a odvážné ženě, která umí naslouchat druhým, sobě i Bohu. Možná více řekne věřícím lidem, ale i pro nevěřící je velice dobré si uvědomit, že poslední dny člověka jsou velice důležité. Narovnání vztahů je možné u kohokoli a kdykoli. Držím palce nám všem, abychom byli připraveni.
Kniha mě hodně oslovila. Plný počet hvězdiček, které jsem v hodnocení udělila, je možná i odrazem toho, že jsem věřící a tak mi kapitoly, kdy se píše o víře a o vztahu paní doktorky k Bohu, měly co říct. Za mě velmi zajímavá kniha o tématu o kterém se moc nemluví.
Jde o zajímavou sondu do života a především duše silné ženy, také svým způsobem výpověď o síle víry v Boha. Paní doktorka osvětluje cestu k založení prvních hospiců, jejich smysl, ale obrací se i k otázkám života samého.
Pěkně plynoucí životní příběh naplněný jedním zásadním poselstvím. Bůh si paní Svatošovou připravil pro ne zrovna jednoduchou ale krásnou cestu. Děkujeme za české hospice.
Povedená kniha rozhovorů s neuvěřitelně moudrou a inspirativní ženou. Paní Svatošová je obrovská bojovnice a silná osobnost, ale zároveň velice pokorná žena. Její hlubokou víru by jí mohl nejeden křesťan závidět. Rozhovory se dotýkají mnoha témat a musím říct, že všechna stála za to. Velice mě zaujalo např. vyprávění o P. Kubíčkovi, moc jsem o něm dosud nevěděla.
Dovolím si osobní poznámku: Pí Svatošová si ve svém životě ráda všímá různých "náhod". Zdá se mi, že moje četba téhle knihy byla také takovou "náhodou". Začala jsem ji číst v době, kdy jsem absolutně netušila, že pro mě téma smrti (někoho blízkého) bude zanedlouho aktuální. Pozitivní přístup pí Svatošové k tomuto nelehkému tématu mi v náročné situaci hodně pomohl a je pro mě stále velkou oporou. Zřejmě to nebyla náhoda, že jsem se k téhle knize dostala zrovna v době, kdy jsem ji potřebovala.
Paní Svatošové si velmi vážím za její práci v hospicovém hnutí i za její nasazení. A pana Palána také obdivuji, ale tato kniha byla pro mě zklamáním. Bylo to jako evangelizační příručka. Ale i tak to bylo zajímavé.
To je normálně rozhovor s andělem! :) Paní to pořádně rozjíždí v pozemské i duchovní sféře a její život je pořádným svědectvím o živé víře. Souhlasím, že pro nevěřící čtenáře bude kniha možná složitější, je to hodně o duchovních věcech, až mě to trochu zaskočilo, nečekala jsem takovou smršť (v dobrém slova smyslu). Inspirující kniha, inspirující žena!
Úžasná kniha, četla jsem ji pomalu a po částech tak, abych mohla každou část v sobě zpracovat a zamyslet se nad ní. Témata jako eutanazie, pravda a lež, potřeby nemocných a umírajících a léčba jejich bolestí a také téma víry i smrti samotné patří k těm nejsilnějším a nejtěžším. Oceňuji upřímné odpovědi paní doktorky a velmi dobře zvolené otázky pana Palána.
Na knihu jsem se těšila, ale nějak jsem se s ní míjela. Paní doktorky Svatošové si moc vážím, pro to co dokázala v hospicové péči a pana Palána jako autora mám ráda, ale zde jsem byla trochu zklamaná. Zdá se mi, že otázky a odpovědi ohledně víry a Boha jsou zde tak nějak čtenářům vnucovány. Až za polovinou knihy jsem našla ten správný rozhovor, pro který jsem si knihu půjčila. Teprve tady je psáno o hospicích, eutanazii, lékařské etice, pravdě a lži.
Kniha rozhodně není špatná, spoustu čtenářů uspokojí a nadchne, já jsem asi čekala trochu něco jiného. Nerada knihy srovnávám mezi sebou, ale tady jsem se neubránila a pořád vzpomínala na Padá mí to z nebe od A. Pintířové.
Klobouk dolů před paní doktorkou Svatošovou, silná osobnost a velký obdiv před tím, co udělala pro lidi, kteří to nejvíc potřebují. Děkujeme.
Nádherná kniha, která dokáže změnit pohled na umírání a smrt. A také důkaz toho, že se tak dá dít důstojně.
Vážená a mnoha smrtelníky milovaná Marie Svatošová,
srdečně Vás tímto zdravím a byť se neznáme osobně, nezbývá mi než říci: "TATO KNIHA SE FAKT POVEDLA." Hodně jsem Váš životní příběh brala z osobního vztahu k většině zmiňovaných témat. Mám jednoznačně shodný vztah ke smrti, víře a zejména důležitosti a dopadu hospicového hnutí na duši společnosti. Kdybych po většinu svého života nebyla matkou na plný úvazek, ráda bych byla hospicovou sestrou. První kontakt s těmito oázami v českém zdravotnictví, jsem měla v hospici prachatickém. Dodnes s trochou lítosti vzpomínám, že jsem tam se svou tetou nestihla pobýt na pokoji. Byla věřící s "nevěřícím" synem a byla tam šťastná!! Budu k vám upřímná: v kapitolách, kde končíte studium a začínáte lékařskou praxi jsem přemýšlela, jak bych si s Vámi rozuměla lidsky, případně jako sestra s lékařkou. . . . . . V přístupu k víře taky neumím být tolik radikální, byť Vám některé postoje trochu závidím. Jinými slovy, asi bychom si měly u kávy, čaje nebo dobrého jídla dlouho o čem povídat, protože Vaše spolupráce s vůlí Stvořitele je z mého pohledu unikátní. Tak snad jednou na "Pravdě boží", jak se pěkně česky říká. Ale hospicovému hnutí moc přeji, aby ještě dlouho mohlo čerpat z Vašich zkušeností na pouti pozemské!!
Marie, velké díky za vše ❤️
P.S. Často jsem se nahlas smála humoru, který se stále, spolu s obrovskou nadějí, prolínal krásně lidským rozhovorem.
Tahle knížka člověka přiměje zamyslet se nad tím, jaký život žije, co je důležité a co ne. Paní Svatošová je bezesporu silná, ale zároveň laskavá, moudrá a pokorná žena.
Paní doktorku Svatošovou jsem znala spíš "z doslechu". Vím o hospicovém hnutí, které u nás založila a kterého si velmi vážím. Ráda jsem se v rozhovoru dozvěděla víc o něm i o jejím osobním životě. Rozhovor byl velice inspirativní. Dobře kladené otázky a její odpovědi pokorné, i s přiznáním vlastních chyb a pádů. Díky za ni, za její dílo i svědectví v této knize.
Skutečně dokáže "zapalovat" - jak dokládá např. i výborný rozhovor v DVTV, ke kterému ji po přečtení této knihy pozval pan Veselovský, byť se označuje za ateistu.
Mně osobně zasáhly např. její úvahy o lži, které mě vedly k zamyšlení.
Diky za přiblížení úžasné paní, kterou obdivuji léta a její víra je mi vždy povzbuzením v dnech, když mi není do jásání.
Paní doktorku Svatošovou jsem kdysi viděla v dobrém ránu a přímo z ní čišela radost ze života, pracovitost, obětavost , pokora . Kniha je psána formou rozhovoru, kde popisuje svou víru v Boha, bez které vše, co v životě vykonala, by nezvládla. Sama jsem přivítala, že v našem městě je Hospic zřízen, kdy jsem tam měla příbuznou. Ta ochota a vstřícnost personálu, jak k pacientovi, tak vůči příbuzným. Mohli jsme přijít v jakoukoliv hodinu, dokonce jsme tam mohli chodit s pejskem, o kterého teta před onemocněním pečovala. Opravdu jí nabídli i faráře jakékoliv víry. Už, když nastupovala, věděla, že tam se chodí zemřít, ale její poslední dny byly opravdu, tak jak se píše v této knize. Pozná to ten, kdo tam bohužel půjde za svým blízkým. Pak si uvědomí, jak je pro všechny toto zařízení důležité a podporovat jej. Následně onemocněl manžel a jelikož jsem mu chtěla splnit přání, zemřít doma, byla mi nabídnuta domácí péče "Stromu života" z Nového Jičína.
V obou případech "VELKÝ Dík" p. Svatošové za to, co dokázala a taky všem zaměstnancům v těchto zařízeních, kteří pomáháte lidem s pokorou a se smířením zemřít.
Každý z nás se narodí, aby zemřel. Je důležité a jen na nás, čím tu mezeru mezi životem a smrtí zaplníme.
Kniha se dobře četla, nicméně já jsem trochu zklamaná, protože na otázky, na které bych v souvislosti se smrtí a umíráním chtěla znát odpovědi, se autor rozhovoru nezeptal. Nevím jestli záměrně, nebo ho to nenapadlo, těžko soudit.
Příjemně vedený rozhovor, obdivuhodná žena, lidé kolem ní a zajímavé osudy. Je to kniha o smrti a umírání, o životě a hlavně a především o víře. Než jsem se do čtení pustila, obávala jsem se těžkého tématu, ale žádný smutek se nekonal. Kniha má v sobě neskutečné množství naděje a pozitivní síly.
Za me teda rozhodne ne. Na muj vkus bylo v cele knize tolik viry a nabozenstvi, ze to podle me prerusta az ve fanatismus. Tematum hospicu jsem se venovala opravdu dlouhou dobu, knizka me bohuzel velmi zklamala.