Neboj se vrátit domů přehled
Aleš Palán , Marie Svatošová
(2. doplněné vydání s fotografiemi Jindřicha Štreita) Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. „Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát?“ popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny“. Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. „Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát,“ říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. „Nicméně přeji všem pevné zdraví,“ dodává.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Neboj se vrátit domů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (46)
U této knihy se dá sledovat vícero rovin.
Po stránce literární jsem byla velice spokojena, a to jak se stylem vedení rozhovoru panem Palánem, tak i se svérázným vypravěčským stylem paní doktorky Svatošové. Čte se výborně, ať už člověk souhlasí, nebo má opačný názor. Dál by se dalo zamýšlet nad tématem hospicové péče a vůbec celého díla M.Svatošové. Pro mne je to jasná věc: naprosto výjimečné dílo vybíhající daleko za hranice něčeho hodnotitelného a měřitelného. Kolik stojí lidská důstojnost? Pomoc umírajícímu člověku? Nezištnost, zájem o člověka? Jsem velmi šťastná, že zásluh paní M.S. si všimla také Česká republika, Česká televize (pořad GEN) aj. Kniha ale není jen o tomto - je spíše biografií - a výborně napsanou! Co se týče náboženské otázky: sama jsem katolička, takže rozumím stylu myšlení a názorům paní doktorky, ale i přesto (anebo možná právě proto) jsem měla s jejími tezemi často velký vnitřní nesoulad a místy až jakýsi odpor, omlouvám se. Řekla bych, že paní doktorka Svatošová je maximálně autentická a jasně srozumitelná ve věcech svého křesťanského přesvědčení tím, co dělá (a stojí za ní obrovský kus práce), ale o něco méně už tím, jak o tom hovoří. Vzácný případ toho, když slova pokulhávají za činy. V drtivé většině je to u lidí totiž přesně naopak..lidé jen žvaní a "skutek utek". Tak toto se naštěstí paní doktorce Svatošové nestalo a já jsem jí za to velmi vděčná.
Knihu nakonec i přes všechny kotrmelce doporučuji.
[audiokniha.autorské čtení]
V rámci čtenářské výzvy, jsme se s Marií Svatošovou a Alešem Palánem po letech setkali znovu.
Tentokrát jsem si s oběma sedla do pomyslného pohodlného ušáku a naslouchala jakoby zblízka jejich přatelskému a zároveň přiměřeně zvídavému (ze strany Aleše) hovoru.
Při prvním čtení papírové knihy jsem docela dost souzněla s L.K. dole pode mnou. Navíc malinko zprostředkovaně Marii znám přes křestního kmotra starsího syna . . .
ANO. Přesně tak naživo ještě nedávno půdobila. Ale neviditelná realita jejího vztahu k Ukřižovanému je zcela jiná!
Stejně tak má pravdu i Izu nebo Dandulka. Marie mívala v osobním kontaktu chvíle, kdy působila umanutě a nesnesitelně.
Ovšem stejně tak za ní hovoří její celoživotní práce v duchu křesťanského: "Po ovoci je poznáte."
Nesuďme ji podle povrchních pocitů z její prezentace katolické praxe. Je to velice zavádějící.
P.S. Kapitoly o euthanasii jsou extra aktuální! Díky Marie.
6/6
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Neboj se vrátit domů v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 150x |
ve Čtenářské výzvě | 34x |
v Doporučených | 18x |
v Knihotéce | 55x |
v Chystám se číst | 99x |
v Chci si koupit | 25x |
Zdají se mi úsměvné komentáře, podle nichž je v knize příliš mnoho Boha, víry a náboženství. Jak by to mohlo být jinak, když je víra obrovskou součástí osobnosti paní Svatošové a středobodem jejího života? Těžko to vynechat, udělali byste z ní jiného člověka. Knihy rozhovorů obvykle jsou od toho, aby co nejpravdivěji představily danou osobnost, a to tahle splňuje. Pokud někomu nesedne osobnost paní Svatošové, je to věc druhá, může se to stát, ale není to chybou knihy.