Nečasové úvahy I

Nečasové úvahy I
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88981/necasove-uvahy-i-88981.jpg 4 10 10

Filozofie Friedricha Nietzscheho přitahuje stejně jako jeho život pozornost poměrně široké skupiny skupiny těch, kterým „klasicky“ znějící filozofie mnoho neříká – Nietzsche, buřič s kladivem, kterým hrozí Bohu, je oblíbeným filozofem těch, kteří teprve hledají své místo ve společnosti, básnický styl jeho prací z něj pak dělá zároveň působivého literáta. Nečasové úvahy, z nichž je nejproslulejší zejména ta druhá, nazvaná O užitečnosti a škodlivosti historie pro život, v níž se Friedrich Nietzsche obrací proti nemírnému šíření historických poznatků, šíření, které hrozí zahubit skutečný život, vznikají v ranném období Nietzschovy tvorby mezi lety 1976–76 jako základ, který pak Nietzsche postupně rozvine ve svůj filozofický systém. Úvahou třetí, Schopenhauer jako učitel a čtvrtou Richard Wagner v Bayreuthu pak Friedrich Nietzsche oslavuje své duchovní učitele, Schopenhauera a Wagnera, jako vychovatele k nové, zušlechtěné kultuře. Kniha je určena každému, kdo chce blíže poznat dílo Friedricha Nietzscheho. ... celý text

Literatura naučná Filozofie
Vydáno: , Mladá fronta , Vyšehrad
Originální název:

Unzeitgemässe betrachtungen, 1872


více info...

Přidat komentář

roman9739
10.02.2021

Opět jsem otevřel první svazek Nečasových úvah, a pěkně pomalu, kousek po kousku, den za dnem, na sebe nechal působit Friedrichovy dráždivé formulace.
Je krásné nikam nespěchat, knihu už jsem předtím přečetl, takže toto mlsání je lepší než návštěva vyhlášené cukrárny.

StihOMam
14.03.2017 2 z 5

Kniha je filosofickou úvahou rozdělenou na dvě hlavní části. David Strauss, vyznavač a spisovatel a O užitku a škodlivosti historie pro život.
Oněch 76 stránek první části se mi zdálo poměrně dlouhých, někdy téměř nekonečných, protože Nietzsche oponuje Straussovu dílu, které neznám. Mezi jinými zmiňuje Nietzsche také německou kulturu, která prý nemá pražádné kořeny. Nedostala příležitost pořádně se vyvinout. Jisté známky stoupající úrovně snad v autorově rodné zemi kdysi byly, ale lidé je pošlapali když nadobro přestali alespoň napodobovat kulturu zahraniční, například francouzskou. To je také důvodem, proč se Němci bojí konvence jako takové. Nemají ji v lásce, dalo by se říci, mají přímo strach ze slova konvence. Napodobovali totiž nedbale, nejednotně, libovolně, až se dopracovali k negativnímu výsledku.
Co dodat k druhé části? Opět přemílání, filosofování, zvažování, nedůvěra v historii i lidi, vývoj, postup.
Znovu číst nebudu. Už nikdy.