Nechci rajskou, chci lásku
Jana Bryndová
Příběhy mladé české autorky, plné svérázného humoru. Dana nemá štěstí na "vhodné" partnery - právě chodí s nespolehlivým a náladovým Jáchymem... Michal opustí svou rodinu a odjede k „egyptské princezně“… Karolínin přítel Tomáš jede navštívit svou bývalou milenku do Francie... Květa se navzdory velkému věkovému rozdílu kamarádí s Janou, jejich přátelství však podstoupí zkoušku v podobě pianisty Roba... Honza panuje všem hospodám v okolí a má problém navázat trvalejší vztah… Všichni hledají lásku a chtějí být milováni, zároveň se ale neustále potýkají se svou neschopností vztah realizovat. Proč hlavní roli hraje právě láska, vysvětluje sama autorka: „Přestože je to tak trochu obehrané téma, neznám okolo sebe nikoho, včetně mého psa, kdo by ji nepotřeboval." 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Tak mi tato kniha připomíná prvotiny, kdy se chce autorka vypovídat ze svých pocitů. Bohužel nic tak zvláštního necítí, žádná bombastická událost ani příběh se nekoná, jenom se kouří, popíjí a dohaduje s partnery a rodiči, v životě má bordel jako ve svém pokoji a humoru v tom všem pomálu. Jak sama píše „…v podstatě není čemu se smát.“ Třeba se jí někdy povede najít lepší téma, psací i šedé buňky mozkové na to jistě má.
Tak mně se to nějak nelíbilo, čekala jsem víc....tak nějak podivné dialogy mi nepřišly vůbec ze života, zvláštní a těžko uvěřitelné charaktery i vztahy, víc to asi pitvat nebudu.
O špatném vztahu, ve kterém hrdinka stejně zůstává, o šílené matce, příteli, kterého láká bývalá láska nebo manžílkovi, co hledá povyražení u milenky. Několik příběhů, kde hrdinka hledá lásku, tápe ve svých vztazích. Kniha je tenká, nečte se špatně, ale nepřináší nic nového. Vlastně ta rajská taky není k zahození... :-)
Nebylo to špatné, ale asi bych to nedoporučovala někomu, kdo je bez lásky a potřebuje trochu humoru nebo právě sáhnout po něčem, z čeho na něj zapůsobí pozitivní energie, aby se do nějakého toho vztahu vrhnul.
První příběh opravdu děsný - pozor může obsahovat spoiler. Dibabetik, který si třikrát za den píchá inzulín a věčně pod parou? No to jako vážně? To bych opravdu raději jedla třikrát týdně brokolici. A ten zbytek, to je jako kdybych četla příběhy na maminkovských servrech, jakože je čtu :), ale od knihy čekám trošku víc.
Tak hloupý název, že jsem po tom musela sáhnout:-D další autorka píšící o vztazích a lásce, pořád stejné..
Po přečtení první povídky jsem myslela, že knihu zahodím a nedočtu. Postavy mi byly tak nesympatické, že mi to kazilo motivaci přečíst zbytek povídek. Překonala jsem se a ještěže tak!
Následující příběhy stály opravdu za to. V každé povídce jde především o lásku, o postavy, které jsou citlivé, osamocené a toužící po troše lásky. Možná se i v některém příběhu shlédnete nebo vám připomenou někoho ze svých přátel...
Kniha na jeden večer, četlo se dobře. Příběhy o milostných vztazích, kdy všichni chtějí a hledají lásku.