Nečíst
Miroslav Krobot
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442094/bmid_necist-kI1-442094.jpg
4
106
106
Útržky, úvahy, nonsensy, povídky. Myslí charismatického režiséra a herce putují fascinující postavy i vzpomínky: Český dobrodruh Eskymo Welzl si podává dveře s Jackem Kerouacem, Rolling Stones s maminčiným životopisem. Divokou krásu Jeseníků střídají parky Olomouce či divadlo v Chebu. Osobitý styl jednoho z nejvýraznějších mužů českého divadla a filmu vám odemkne dveře do světa fantazie, v němž je radost se ztratit.... celý text
Přidat komentář
Hodně příjemná kniha povídek úvah vzpominek utrzku od divadelního režiséra herce nejen kultovniho dejvickeho divadla Miroslava Krobota. Nejvíc se mne líbili povídka Brian o kytaristivi Rolling Stounes Brian Jones a jeho fiktivních přátelích s medvídka Poe podle povídky vznikla i výborná hra dejvickeho divadla,. A povídka Titicaca taky fiktivní povídka o beatnicke legendě Jacku Keruacu. Rád se ke knize budu vracet.
Bavila jsem se - takže dobrý. Kdo trochu zná Krobotovu tvorbu, není stylem překvapen. Umocnila jsem si zážitek z knihy tím, že jsem ji dočítala v Olomouci, kde jsem (nejspíš díky Divadelní flóře) autora dvakrát potkala, a taky jsem mohla okusit atmosféru Ponorky, o které v knize padla zmínka. Každopádně doporučuji i bez návštěvy Olomouce.
Všehochuť. A proto vám přijde nějaká povídka famózní (moc se mi líbil Mariin životopis, tvořený názory všech a všeho - manžela, prvního auta, syna i žebříku) a u druhé si říkáte, co to sakra je (příběh o tom jak si Brian z Rolling Stones myslí že je Medvídek Pú - větší smysl vám to dá možná až potom, co zjistíte, že Brian Jones, zakládající šlen RS koupil dům autora Medvídka a jeho přáním bylo být pohřbený vedle Kryštůfka Robina). Ovšem pokud znáte tvorbu Dejvického divadla a nebo jste viděli seriál Zkáza Dejvického divadla, asi víte, co můžete čekat.
(SPOILER)
Je to jako když vaří Pejsek a Kočička. Trochu toho, trochu onoho, šup sem, šup tam.
Zároveň je to takové Kdo byl kdo? Hlavně Honzík Welzlůj + rodina + lidi v divadle. Taktéž se nám dostane několikero poučení.
V gulášku nesmí chybět ani sci-fi (ilustrace na straně 180). Když už jsem u ilustrace, tak ty do knihy vytvořila Julie Čermáková. Některé jsou docela fest lahodné k pokoukání (např. str. 48, 57 nebo 104).
Dozvíte se taky hromadu nových informací – kde možná sídlí Dejvické divadlo a o čem si sám pro sebe mluví dům, auto, hřib pravák nebo žebřík.
Samozřejmě nesmí chybět takzvaná revoluce a Václavové Havel a Klaus. Přeji dobrou chuť!
Taky by se to mohlo jmenovat Nedočíst! Prvních pár útvarů (protože co to je? Povídky? Úvahy? Fejetony? Vzpomínky? Všechno dohromady? ) docela bavilo. Zdály se mi originální, příjemně bláznivé a místy nonsensové. Ale s každým dalším útvarem mé nadšení opadalo, až spadlo na dvě hvězdy. Z paměti a z knihy pro mě vystupuje korespondence s Meryl Streep.
pan Krobot v knize Nečíst snoubil (nejen) divadelní zážitky s fantazií autorských příběhů (anebo přinejmenším vytvořil koktejl se skutečnými základy).
Za mě povětšinou moc pěkná cesta do hlubin dramatikovy a hercovy duše.
Welzl. Vzpomínky. Autobiografie. Vlastní tvorba. Obrazy mě bavily víc, než to psaní. Kdysi jsem Krobota viděl, ale byl jsem příliš opařenej, než abych za ním šel a zeptal se ho, jak jsem chtěl, jaký to bylo pracovat s Tarrem na Muži z Londýna. Byl úplně stejnej jako postavy, který hraje. Uzavřenej do sebe, ve své bublině, pokud nebylo potřeba, aby z ní vyšel. Mám ho celkově radši jako herce, ale jeho divadelní tvorbu neznám. Tuhle publikaci asi ocení víc a spíš blízcí spolupracovníci, známí a kolegové, než široká veřejnost. Alespoň já jsem si z knihy příliš neodnesl, ale neříkám, že je špatná. Jen šla poněkud mimo mě.
Budete herce Krobota vidět i slyšet.
Fantazijně velmi dobré a pestré.
Pohled do duše divadelníka.
Ilustrace skvělé i divné.
Osobité i osobní.
Neotřelé.
Laskavé.
Díky.
3/5
Mám pocit, že jen málokdo M.K. nezná a nemá o něm nějakou představu nebo obrázek. Pro mě je to plachý i drsný samorost, který sem tam s kamennou tváří pronáší odzbrojující lakonické komentáře. Nelze tedy začít číst zcela bez očekávání, které se mi ale v zásadě naplnilo. Je to vlastně takový almanach "sebraných spisů", které jsou velice pestré co do stylu i nápadu, ale myslím, že je spojuje jakási poťouchlá a osvěžující neserióznost, a zcela a pěkně zapadají do mozaiky ostatních talentů, nápadů, děl i dílek M.K.
Každá kapitola je úplně jiná, ale všechny mě nadchly. Buď mě pobavily nebo dojaly. Bylo skvělé číst tyhle kapitoly života Miroslava Krobota. A ilustrace to krásně doplnily.
Je to mix, vzpomínky zakomponované do vyprávění stejně jako fiktivní dopisy či čisté povídky. Něco zaujalo více, něco méně, změna žánru po všech těch detektivkách. Hodnotím na 3 a půl *. Bohužel desetibodová škála by byla lepší.
Herec ve snaze zaujmout přehrává a předvádí se. Chce být zábavný a čím víc se snaží, tím je to horší. Hercův projev bývá nekompromisní zprávou o jeho civilní osobnosti. Jen špičkoví herci dokážou i tuto zprávu zfalšovat.
Mám p. Krobota a jeho umění ráda, jeho kniha pro mě byla zajímavým pohledem dovnitř. Některé útvary jsem asi úplně nepobrala. Celkově se mi kniha líbila moc. Rozhodně ČÍST!
Příběhy, které se odlišují stylem i tématem, přesto je silně propojuje autorova zajímavá osobnost. Všehochuť myšlenek o životě a kultuře určitě padne do noty milovníkům divadla.
Přiznám se, že mi nesedly ilustrace, ale jinak příjemná zamyšlení v době, kdy se mi nedařilo ani nechtělo začíst do složitějšího dlouhého příběhu.
Krobota a celé prostředí Dejvického divadla miluju. Dvěma příběhy jsem se prokousávala hůř, zbytek knihy je úžasný pohled do duše umělce. Úplně pana Krobota vidím, jak předčítá třeba Dopisy s Meryl nebo Briana. Doporučuji jako oddychovku, je skvělé, že se jedná o nesouvisející příběhy.
Jen tak se čistě nazout do bot debutující múzy. Naslouchat pěně dní, pročísnout vlnu nálad, unášet se proudy bytí - nebytí.
Asi dvě mi nesedly - řečeno s panem Horníčkem - patrně na to nemám buňky - ale určitě číst. Úplně jsem Miroslava Krobota při čtení slyšela i viděla. ;-)
Několik textů s různou mírou fikčnosti, od rodinné historie a vlastních vzpomínek po smyšlenou povídku, psaných různou formou, které ale spojuje hravost a smysl pro absurdno, zkoumání situací z nečekaných úhlů pohledu (životopis maminky vyprávěný příbuznými, ale taky hřibem nebo žebříkem), poetika blízká v textu zmíněnému Ivanu Vyskočilovi. Není to nápodoba, spíš příbuznost vidění světa a smyslu pro humor. Formu spojuje využívání až filmového střihu, místy podporujícího komiku okamžiku (scénář vyjednávání Občanského fóra s představiteli vlády), místy umožňujícího změnu hlediska.
Krobot je příjemně ironický a sebeironický, přitom vážné chvíle a zajímavé lidi, které potkal nebo si vymyslel nebo si je přenesl z jejich reality do své (což je u spisovatele koneckonců skoro totéž) neshazuje, spíš jako by říkal „vidíte to, a v takových neuvěřitelných situacích se odehrávají ta nejdůležitější rozhodnutí“. Nebo možná ne nejdůležitější, ale pro jedince důležitá až dost. Jak to bývá, některé texty jsou lepší než jiné, ale hravost a potěšení z vyprávění přenášejí spolehlivě. Zvláště se dají doporučit těm, kdo si rozumí s absurdním divadlem.
Líbilo, moc!
Velmi osobní a osobité.
Hravé a přesto vážné.
Nic není takové, jak se zprvu zdálo.
" Hřib pravák
Mezi hřiby se setkáte se dvěma názorovými proudy. Jeden tvrdí, že houby mají shnít přirozenou cestou a zmizet v zemi, odkud vzešly. Ten druhý říká, že náš konec má být na pánvi, aby naše existence měla nějaký smysl a nebyla jen zahleděním do sebe samých. Patřím k druhému proudu...
Pokud jste měli to štěstí a stali se součástí tak skvělé smaženice, jakou dělala Marie, nepochopíte, jak někdo může preferovat konec v podobě uhnívání.
Dnes jakoby nikdo neměl čas se zastavit, poslouchat se a a najít čas na rozmluvu se sebou. Tedy se svým vnitřním partnerem, jak jistě víš z dialogického jednání. Skoro to vypadá, že lidi jsou dnes tak trochu znechucení sami sebou a nemají náladu se spolu bavit.
Poučení první: Spěchej pomalu!
Poučení druhé: Neboj se!
Poučení třetí: Nauč se být sám!
Poučení čtvrté: Nedělej ksichty!
Poučení páté: Někdy jsou poučky k ničemu! "
Nečíst
Milé. Od herce, režiséra, divadelníka. Nadaný člověk prostě.