Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka , Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296386/bmid_nedelnatko-aneb-s-cimrmanem-v-zadec-aMF-296386.jpg
5
195
195
Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou není jen pohledem do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky. Někdy je to docela horor, jindy velká legrace. Jako by mu nestačil smích, který s kolegy z Divadla Járy Cimrmana vyvolává u několika generací diváků. Jeho role hraběte von Zeppelin, princů Jasoně a Drsoně či praktikanta Hlaváčka, nemluvě o četných ženských postavách, jsou bez nadsázky kultovní. Miloň Čepelka (* 1936) přitom není jen hercem výrazných komických rolí. Je též spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana a zároveň vůbec jediným člověkem, jenž hrál se Svěrákem a Smoljakem i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman, který provozoval objevitel pojizerského génia Jiří Šebánek. Čepelka ovšem není jen tím, kdo rozdává smích, jeho záběr je mnohem širší. Je autorem několika sbírek povídek a románů s veskrze hororovou tematikou, a také několika epických básní o smrti. Uvádí dechovku a píše pro ni texty, zatímco v šedesátých letech psal texty pro hvězdy pop music, třeba pro Martu Kubišovou.... celý text
Přidat komentář
Nádherné čtení. Něco z tvorby pana Čepelky už jsem přečetla a jsem moc ráda, že jsem si mohla jeho prostřednictvím přečíst i o něm. Pestrobarevná osobnost. Rozhodně zkusím i audio, bonus v podobě jeho příjemného hlasu.
Autor je jeden z "nosných sloupů" Divadla Járy Cimrmana od jeho počátků. A to se ještě podílel i na rozhlasové Vinárně u pavouka. Protože je absolventem Vysoké škole pedagogické v Praze (1954-1958, obor český jazyk a literatura), říkám si jaká škoda, že jsem neměl možnost být jeho žákem (čeština mě bavila, ale učitel V.K. byl hrozný). Své životní poslání našel M.Č. ve výše citovaném divadle a jsou role, kde si určité postavy bez něj nedovedu představit. Začala to matka Žílová v Aktu, fenomenální zloduch a sexuální maniak Göcs, zvaný "Dešťovka", 2-role princů Jasoně a Drsoně v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém, inženýr Vaněk z firmy Kolben Daněk (nikdy nezapomenu na jím zpívanou árii "Zlaté české ručičky") ve hře Cimrman v říši hudby, a co Babička v Českém nebi ? Samozřejmě těch rolí je neúrekom, kde nás těšil, těší a doufám, že ještě moc dlouho těšit bude.
Je zde jedna zajímavá věc : Zdeněk Svěrák si obyčejně vybírá své kamarády do menších filmových rolí a TV inscenací. Povšiml jsem si, že pan Čepelka hrál malinkatou roli pouze ve dvou filmech "Jáchyme hoď ho do stroje" koho ? Vidíme jej na pár metrech filmu (na automobilových závodech, kde dominuje Petr Nárožný) . Hraje překladatele z japonského jazyka (a pak ještě v Nejisté sezóně - samozřejmě sebe).
Pan Čepelka přivedl do divadla k Cimrmanům i jednoho ze svých synů. Hraje střídavě s Vojtou Knotkem inspektora Hlaváčka.
A také jsem zjistil, že pan Miloň byl pokřtěn panem farářem latinsky jako Amadeus ! Opočenský pan děkan tvrdil při křtu v roce 1936, že jméno Miloň v kalendáři není. Ale tatínek trval na Miloňovi a v křestním listu je toto jméno zapsáno. A proč Amadeus ? Prý z latinského amo - miluji, pravil tvrdohlavý pan děkan . Ještě, že se tatínek nenechal "ukecat" a mimochodem i vnuk "Nedělňátka" je Miloň.
Kdyby žil Miloň Čepelka o sto padesát let dříve, mohl by být významnou osobou Opočna nebo možná i Nového Knína - učitelem, buditelem...Možná by v tom překonal i svého budoucího kolegu Svěráka. To by se mu možná i líbilo, protože v těch starých časech by se stěží mohl podílet na divadle Járy Cimrmana, to by tehdy určitě neprošlo a humor tohoto typu se mohl zrodit až ve dvacátém století, na základě trpkých zkušeností z totalit a válek. Tato knížka není nová - dostala jsem se k ní náhodou a moc mne potěšila. Nejsem tak velký znalec Cimrmanů, ale některé hry jsem viděla i naživo - Miloň Čepelka se mi vždy líbil. Pak jsem zjistila, jaký je výborný zpěvák včetně klasiky. Jaký je básník, trochu recesista, ale umí. Umí i řadu dalších věcí. A v knížce - rozhovoru s Alešem Palánem - se mi informace poskládaly do moc zajímavého celku a mám pocit, jako bych se s panem Čepelkou už někde setkala, třeba jsme mohli společně učit v tom mně dobře známém Novém Kníně! Na rozdíl od něj jsem naštěstí pro žáky nikdy učit nemusela, ač jsem získala aprobaci. Tehdy už ale umístěnky bohudík nebyly. Nebo jsme se někde tísnili ve starém baráku, každý se svou rodinou v miniaturním bytě, potkávali jsme se při nošení uhlí ze sklepa...On je skutečné nedělňátko, ale štěstí dokázal jít vstříc - kdyby to nebyl Jára Cimrman, jistě by se objevilo něco rovněž zajímavého, kde by pan Čepelka vynikl. Oceňuji na knížce práci publicisty Palána a uvítám, když mi někdo poradí, která z jeho četných knížek je tak dobrá jako Nedělňátko, aneb s Cimrmanem v zádech. Nechci si to půjčovat v knihovně jen namátkou.
Krásná kniha o krásném člověku.
Mám moc ráda DJC a pana Čepelku pro schopnost podat často i nepříjemné věci příjemným tónem. Moc se mi líbí jeho styl vyjadřování.
Milé a upřímné vyprávění mého oblíbeného herce z DJC. Miloň Čepelka je inteligentní, příjemný pán a taková byla i tato knížka, kde jsem se dozvěděla zase spoustu nových věcí nejen o mém oblíbeném divadle.
Vždycky je pro mě zajímavé zjistit, jak to bylo "za oponou", o to víc, jde-li o zákulisí divadla Járy Cimrmana. Pan Čepelka je navíc člověk s širokým záběrem a je zajímavé prostě jen zjistit, co ho baví a co nebaví a jaké byly jeho pohnutky, jak se dostal k divadlu ... Zkrátka zajímavý rozhovor se zajímavým člověkem.
A navnadilo mě to k přečtení knih přímo od M.Č., i když půjde o vážnější témata.
Pokud se budete rozmýšlet mezi papírovou a audio verzí, volila bych audio. Kromě toho, že mluví přímo oba autoři, oproti psané verzi si také tykají, což je mi pro celkovou atmosféru bližší. V knížce jsou na druhou stranu zase nějaké zajímavé fotografie z her aj., ale Čepelkův hlas u mě vede před obrazovým materiálem.
Knihu jsem přečetla za jednu (stylově) neděli :-) Měla jsem tu čest se s panem Čepelkou osobně setkat a chvíli si povídat, je to úžasný a sečtělý člověk. Myslím, že si ještě poslechnu toto vyprávění na CD. Dokázala bych ho poslouchat hodiny.
Byl jsem zvědav na knihu , sepsanou jako rozhovor, (četl jsem kvůli výzvě). Byl jsem velice překvapen jaký je pan Čepelka zajímaví člověk, ale jako Paní Žílová je nezapomenutelný :-D
Z recenze na iliteratuře (Jan Lukavec): "Rekapituluje v ní nejen vznik a vývoj divadla, díky kterému se asi nejvíce proslavil, ale i další činnosti, jimž se věnoval; dává nahlédnout do svého rodinného zázemí i do své soukromé metafyziky. Čepelka vystudoval Vysokou školu pedagogickou a pak tři roky učil na základní škole v Novém Kníně. V roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu, kam jej přivedl jeho přítel Jiří Šebánek (1930–2007). Oba pak byli zakládajícími členy Divadla Járy Cimrmana. Když se Šebánek „odtrhl“, byl Čepelka jediným člověkem, jenž hrál se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman. Čepelka obdivně mluví o Svěrákovi, o jeho vtipu, umění vyprávět, zato o Smoljakovi a jeho údajných rychlých názorových zvratech se vyjadřuje s velkou rezervou. S úctou vzpomíná i na svého přítele Šebánka, i když souhlasí s poněkud drsným Svěrákovým výrokem, že Šebánek prospěl divadlu JC dvakrát: „poprvé tím, že ho založil, a podruhé tím, že z něj odešel“. A osvětluje i spory, které mezi zakladateli panovaly. Například Šebánkovu nelibost nad filmem Jára Cimrman ležící, spící: podle něj měl být Cimrman člověk, o kterém se neví, jak vypadal, „a najednou dostane Svěrákův ksicht“, zlobil se prý. Čepelkův pohled jistě není nijak přelomový, zásadně objevný ani provokativní a čtenář v publikaci nemůže hledat prohlášení o tom, že cimrmanovci údajně přinášejí „veskrze tradiční a ustálenou podobu vnímání naší minulosti, jež sama volá po dekonstrukci“, jak před časem napsal jeden teoretik. Ovšem svým pohledem do zákulisí dokresluje a doplňuje již známé skutečnosti."
Vřele doporučuji k přečtení. Laskavá knížka o nenápadném, ale moudrém, ale i vtipném člověku,spoluzakladateli Divadla Járy Cimrmana, který má ale velice pestrý a bohatý osobní i tvůrčí život.
Krásná kniha o velice nenápadném člověku, kterého jsem doposud brala jen jako jednoho z členů DJC a nyní musím smeknout před tím, co všechno dokázal ... a že se čtenář může dozvědět opravdu mnoho nejen o jeho životě a díle, ale také o celé historii divadla a Járy Cimrmana ... Vřele doporučuji!!!
Rozhovor s panem Čepelkou se mi četl hezky, je pravda, že chvílemi líp, chvílemi hůř, ale celkově to bylo setkání příjemné a pohodové.
Dozvěděla jsem se mnoho zajímavého o panu Čepelkovi, jsem velká fanynka Járy Cimrmana, a tak si cením i zákulisních informací týkajících se vzniku i - ne vždycky hladkého - chodu divadla. Zdá se mi, že rozhovor bohužel není moc dobře veden. Škoda.
Úžasný, krásně otevřený rozhovor s mým oblíbeným Cimrmanologem a stálicí Divadla Járy Cimrmana, nejen o divadle, ale i literatuře a životě :-)
Trošku jsem se bál, že se budu u takhle dlouhého rozhovoru nudit, ale nestalo se. Pan Čepelka je chytrý a moudrý člověk a jeho zpověď upřímná, se všemi pochybnostmi a nejistotami (žádné populární "je to tak a tak a zatím si stojím"). A jako cimrmanolog jsem se dozvěděl plno dalších zajímavostí ze života divadla. Příjemně strávený čas.
Skvělé čtení, velmi jsem se pobavil a hlavně si odpočal. Díky pane Čepelko... ;o))
Štítky knihy
umění životopisy, biografie rozhovory divadlo české umění rozhlasové vysílání Divadlo Járy Cimrmana rozhlasové hry zážitky
Leonardo da Vinci a Jára da Cimrman byli osobnosti vskutku renesanční. A já bych si k nim troufla připojit ještě Miloně da Čepelku. V knize se nám představuje jako člověk, spisovatel, rozhlasák, herec, básník, skladatel textů dechové i populární hudby.... Jeho rozhovor s Alešem Pelánem je velmi osobní, citlivý , skromný a plný životního moudra. Miluji češtinu a mám ráda lidi, kteří si s ní umí hrát a čarovat. Doporučuji všem, kteří hledají nějaké to pohlazení duše.