Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka , Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296386/bmid_nedelnatko-aneb-s-cimrmanem-v-zadec-aMF-296386.jpg
5
195
195
Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou není jen pohledem do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky. Někdy je to docela horor, jindy velká legrace. Jako by mu nestačil smích, který s kolegy z Divadla Járy Cimrmana vyvolává u několika generací diváků. Jeho role hraběte von Zeppelin, princů Jasoně a Drsoně či praktikanta Hlaváčka, nemluvě o četných ženských postavách, jsou bez nadsázky kultovní. Miloň Čepelka (* 1936) přitom není jen hercem výrazných komických rolí. Je též spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana a zároveň vůbec jediným člověkem, jenž hrál se Svěrákem a Smoljakem i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman, který provozoval objevitel pojizerského génia Jiří Šebánek. Čepelka ovšem není jen tím, kdo rozdává smích, jeho záběr je mnohem širší. Je autorem několika sbírek povídek a románů s veskrze hororovou tematikou, a také několika epických básní o smrti. Uvádí dechovku a píše pro ni texty, zatímco v šedesátých letech psal texty pro hvězdy pop music, třeba pro Martu Kubišovou.... celý text
Přidat komentář
Rozhovor s p. Čepelkou je zajímavý z mnoha důvodů. Odhaluje život tohoto herce z Cimrmanova divadla od dětství po současnost a také jeho názory na to jak ten život běží. Myslím, že se máme nad čím zasmát, pozastavit i zamyslet. A to přece nad knihami chceme, ne?
Srdcovka. Tohle já můžu. Cimrmany miluju léta, pana Palána mám ráda, a tohle se povedlo.
A tentokrát je navíc přesná i anotace; rozhovor není JEN pohledem do zákulisí oblíbeného divadla, je pohledem "do zákulisí" Miloně Čepelky.
Někdy horor, někdy legrace, to ano, ale především bohatý a zdánlivě nekonečný vhled do aktivit, vzpomínek, úvah, samotné podstaty jednoho moc zajímavého muže.
Radost a obohacení.
Miloně mám rád. Kniha se nese v laskavém duchu. Jen mi připadlo, že se v ní pár věcí opakuje vícekrát.
Tuhle knihu jsem moc užil. Velmi příjemný rozhovor s velmi vzdělaným pánem a na druhé straně stolu s poučeným novinářem, který se umí správně zeptat. Dost informací o divadle bylo pro mě nových, leccos poučného i hodně inteligentního jsem s radostí absorboval. A také vysoce hodnotím páně Čepelkovu skromnost.
(Audiokniha)
Podnětný rozhovor plný moudrosti, vlídnosti, pokory a životního nadhledu.
Mám ráda Járu Cimrmana a část vyprávění je samozřejmě o něm a já si vše kolem tohoto našeho úžasného českého génia ;-) poslechla ráda. Ani jsem nevěděla, kdo všechno se na jeho "zrodu" podílel.
Obdivuji s jakou otevřeností a upřímností pan Čepelka o všem vypráví včetně svého soukromí, myšlenek a pocitů. Je to takové milé vyprávění člověka, který má co říct. Moc krásné, děkuji.
Knihy rozhovorů mne málokdy zaujmou, tentokrát jsem vsadila na zajímavé téma a ještě zajímavější protagonisty rozhovorů, ovšem přinesly jen málo pozoruhodného, bylo to jako okousávat okoralý krajíc.
Jak milé a vtipné, upřímné a inteligentní vyprávění.... Radost poslouchat. A to nejen kvůli češtině ;-)
Rozhovor dvou sympatických pánů nejen o Divadle Járy Cimrmana. Miloně Čepelku v knize poznáme nejen jako herce a cimrmanologa, ale též v roli básníka a spisovatele, učitele v Novém Kníně, autora písňových textů..., a především jako moudrého, vtipného a skromného člověka. A dojde i na jednu temnou stránku jeho osobnosti. :-)
"Mnohá změna, která vypadá, že směřuje k horšímu, se nakonec ukáže být užitečná. Nedostal bych se k divadlu, kdybych byl nevzdal původní plán se k divadlu dostat."
Tady se dobře sešli tazatel a tázaný. První se umí ptát a rozhovor směřovat, druhý má díky naplněnému životu o čem povídat, což činí mile, vtipně a upřímně.
Kniha - rozhovor Aleše Palána s mým oblíbeným členem DJC. Velmi zajimavý rozhovor nejen o divadle Járy Cimrmana, ale i o literatuře, hudbě a životě vůbec. Příjemné čtení...
Autobiografie mě zkrátka baví. Dozvíte se například, jaké byly začátky dnes slavného divadla Járy Cimrmana a to ústy jednoho z lidí, co byl tak říkajíc při tom. Náznaky osobnostních rysů cimrmanovského ansámblu, role Jiřího Šebánka, stejně jako temné stránky a zájmy vyprávějícího Miloně Čepelky. Paráda!
V dokumentu o Čepelkovi bylo řečeno u Cimrmanů: "Pozor, lidi chodí na Čepelku." A je to pravda! Čepelku nelze nemilovat a tohle bylo krásné počtení a vhled do jeho života a tvorby (neskutečně plodný autor, nečekala jsem to), ale taky do vzniku postavy Cimrmana a pak samotného divadla. Miloně žeru a zhltla jsem i tenhle knižní rozhovor. Ke knize se ráda určitě vrátím.
Povídání s Miloněm Čepelkou je zážitek. Milé, inteligentní, s jemným humorem, upřímné, vlastně občas až moc upřímné, obdivovala jsem, jak otevřeně pan Čepelka vypráví, o sobě, o svých skutečných či domnělých nedostatcích, o vztazích s lidmi okolo sebe, s rodinou. A hlavně hodně skromné vyprávění; o všem, co dokázal, ať už na poli práce v divadle, v rozhlase, skládání básní, prózy, p. Čepelka mluví, jako by to bylo vše jen tak mimochodem, jako by šlo jen o takové pokusy, kterými není radno se chlubit. Ale ono je! Tak široký zápřah má totiž dnes už málokdo. Všichni známe p. Čepelku jako výborného cimrmanologa a herce, ale on je i výborný básník, spisovatel, komentátor… Kdo například ví, že text ke známé písničce Marty Kubišové („Je půlnoc nádherná, spí i lucerna, tys mě opustil ospalou…“, pamatujete?) složil Miloň Čepelka? Takže i výborný písňový textař…
Doporučuju, navíc se přiznám, že pan Čepelka mi tak trochu, humorem, vzpomínkami na některá dějinná období a malinko i podobou, připomíná mého tatínka, s kterým už si dnes povídat nemůžu... A nejen proto pro mě krásné a občas i dojemné čtení.
"Mě si život opravdu asi spíš hýčkal, než trápil, a tak často přemýšlím, jestli jsem mu to dost vrátil. Bojím se, že ne. ... Můj táta to měl neustále horší a horší. Já lepší a lepší. Nevím, jak jsem k tomu přišel. A nerozumím, co to znamená. Jestli se za to ode mě něco čeká a jestli to čekání naplňuju."
Amen...
Od Miloně Čepelky jsem přečetl asi půlku jeho knih a moc mne baví. Je to i můj oblíbenej cimrmanolog. A tenhle rozhovor s ním je dokonalej.
Miloň je tu upřímnej, poctivej, zdravě pochybuje o sobě a svých činech a rozhodnutích. Skromně a s pokorou představuje svůj život a v mnoha ohledech si je mile nejistej.
Jak ale jde o jeho vášně, meziválečnou českou literaturu, dechovku a další, má krásně vyhraněnej názor na věc. Silnej. A i když někdy jakoby zastaralej, vůbec to nevadí.
A kromě toho upřímně a bez zábran a otevřeně vypráví o sobě, o spoustě věcí z pozadí divadla Járy Cimrmana a vypráví to svým dokonalým a květnatým a poctivým jazykem.
Tohle byla velká radost číst, obrovská inspirace a dovolím si tvrdit, že i souznění.
Jediná pidihnida byly občas se opakující odpovědi, které by se daly vyškrtat. Ale to je fakt minidrobnost.
Pokud Miloně Čepelku znáte jen v souvislosti s Divadlem Járy Cimrmana, zde máte možnost zjistit, že je též bývalým učitelem češtiny, rozhlasovým redaktorem, příležitostným konferenciérem, autorem poezie a prózy, textařem, milovníkem dechovky, života a hlavně českého jazyka. A že není (jen) takový taškář, jakým je na jevišti. Potkáte se tu s (možná až zbytečně) skromným člověkem, který jako by se omlouval za to, co se mu kdy (po)dařilo, člověkem s mnoha talenty (kromě všeho technického a rukodělného), člověkem, který rád mluví a je radost ho poslouchat (číst), protože jeho jazykové obraty jsou prostě krásné. Doporučuji.
---
„Sebedůvěra je těžká věc. Když není, je to špatně, a když je jí moc, bývá to ještě horší.“
---
„Mám doma dvě bedny se starými divadelními hrami (...). Hry úspěšné, provozované i profesionálními soubory, a dnes po nich pes neštěkne. Pár jsem jich zkusil přečíst a psovi se nedivím.“
---
„(...) prostě když už něco přepíšu z hlavy na papír, zdá se mi to hotové.“
---
„Já došel k závěru, že život je neustálé ztrácení iluzí a současné vytváření nových. Ono se bez iluzí žít nedá. Nejsem rád, když někdo nadává, že skutečnost není taková, jaká by měla být. Trvám na tom, že si to neměl představovat tak nezodpovědně pěkně. Býváme schopni se od reality odpoutat natolik, že když na ni pak narazíme, jsme zfrustrovaní. A to jen proto, že jsme měli iluze, které jsme mít neměli. Nebo ne tak velké.“
Nedělňátko mě utvrdilo v názoru, že Miloň Čepelka je prostě úžasný člověk. Inteligentní, vtipný, skromný a upřímný, no přesně takový, jaký se zdá být z jeho knížek, které jsem si už dávno zamiloval. Stejně jako ho poslouchat je radost ho číst, dozvídat se jeho slovy o něm, o jeho životě, jeho potěšeních, problémech i neřestech... A samozřejmě se také podívat do zákulisí Divadla Járy Cimrmana, které Čepelka tu a tam zbavuje té posvátné aury, na niž se běžně nesahá a jež se nekritizuje. Je to velmi osvěžující pohled plný upřímnosti, který si můj nejoblíbenější cimrmanolog řekl bych přímo užívá.
Po knize jsem sáhla asi hlavně proto, že se mi Miloň Čepelka zapsal do paměti svým laskavým vyprávěním o knihách na Country rádiu pod názvem Knižní hitparáda, znala jsem ho také jako veselého zábavného herce z divadla Járy Cimrmana a navíc rozhovor vedl Aleš Palán. K tomuto výčtu se během čtení přidaly další, o kterých jsem nevěděla - psal texty pro dechovky (u nás se dechovka několikahlasně zpívala z plna hrdla) , dětství prožil v Pohoří nedaleko Opočna (odstavec o oblíbenosti pana hraběte Colloredo-Mansfelda jsem si ofotila, Opočenský zámek, jeho historie, soudní spory o jeho navrácení sleduji), bylo moc zajímavé číst o vzniku a založení Divadla Járy Cimrmana, o Jiřím Šebánkovi a o Heleně Philippové, občas jsem si ještě nějaké informace dohledala. A co napsat na závěr? Kniha vyšla v roce 2016, máme konec roku 2024 a Divadlo Járy Cimrmana stále hraje s 88 letým Zdeňkem Svěrákem, 81 letým Petrem Bruknerem,... a hlavně s 88 letým Miloněm Čepelkou. "Život je nejlepší školou života"