Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka , Aleš Palán
Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou není jen pohledem do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky. Někdy je to docela horor, jindy velká legrace. Jako by mu nestačil smích, který s kolegy z Divadla Járy Cimrmana vyvolává u několika generací diváků. Jeho role hraběte von Zeppelin, princů Jasoně a Drsoně či praktikanta Hlaváčka, nemluvě o četných ženských postavách, jsou bez nadsázky kultovní. Miloň Čepelka (* 1936) přitom není jen hercem výrazných komických rolí. Je též spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana a zároveň vůbec jediným člověkem, jenž hrál se Svěrákem a Smoljakem i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman, který provozoval objevitel pojizerského génia Jiří Šebánek. Čepelka ovšem není jen tím, kdo rozdává smích, jeho záběr je mnohem širší. Je autorem několika sbírek povídek a románů s veskrze hororovou tematikou, a také několika epických básní o smrti. Uvádí dechovku a píše pro ni texty, zatímco v šedesátých letech psal texty pro hvězdy pop music, třeba pro Martu Kubišovou.... celý text
Přidat komentář
Velice se panu Čepelkovi omlouvám, ale kniha mě neskutečně nudila. Horko těžko jsem ji zvládla přečíst do půlky, často jsem u ní usínala. Nevím, čím to je, jestli mi nesedl Palánův způsob vedení rozhovoru nebo něco úplně jiného, každopádně mě to mrzí a pana Čepelku mám i přesto velmi ráda.
Pana Čepelku znám z Cimrmanů a z Country rádia, kde uvádí nové knihy. Také jsem tušila, že je pedagog a má cosi společného s češtinou. Jako člověka ho vnímám velmi pozitivně a tahle kniha mi můj předpoklad potvrdila. Ovšem trochu mě dostal tím, že jsem vlastně nevěděla, že také píše, a to docela dost. Takže mám co dohánět.
Pan Čepelka je vlastně stylový, taky takový skrytý nenápadný génius. S trochou nadsázky, ale myšleno vážně. Člověk si ho musí pro sebe trochu vyšťourat, ale jsem si jistá, že to pak stojí za to.
Oceňuji zde především jeho otevřenost. Ať mluví o rodině či divadle. Zaujal mě jeho vztah k tatínkovi, který ani ve svých 80 letech nemá vnitřně vyřešen. I jeho vztah ke smrti je mi blízký. Je ochoten ji vzít do hry, není pro něho tabu. K lidem kolem sebe se staví bezelstně a přímo, je si jistý sám sebou, nemá zapotřebí intrikovat, maximálně možná trochu poťouchle a trefně glosovat, nikdy však se zlým úmyslem ublížit. Užívala jsem si jeho osobité výrazy a hlášky, svědčící o mladistvém a nadmíru bystrém duchu, o vtipu nemluvě. Některé jeho projevy mohou působit až dětinsky naivně, on tím však pouze klame tělem. Je to typický moudrý stařec, který se na svět usmívá a kterého ten svět stále ještě baví a zajímá. Pan Čepelka je typ člověka, jakého bych si přála mít za kamaráda.
Právě jsem dočetla, knížka je přesně taková, jako pan Čepelka - vtipná, kultivovaná, zajímavá, přemýšlivá...
Knihu vřele doporučuji! Rozhodně za to stojí!!! Nejen pro příznivce Cimrmanů, ale i pro něho samého!
Recenze v záložkách :-).
Trošku jsem se bál, že se budu u takhle dlouhého rozhovoru nudit, ale nestalo se. Pan Čepelka je chytrý a moudrý člověk a jeho zpověď upřímná, se všemi pochybnostmi a nejistotami (žádné populární "je to tak a tak a zatím si stojím"). A jako cimrmanolog jsem se dozvěděl plno dalších zajímavostí ze života divadla. Příjemně strávený čas.