Nedokonaný
Tadeusz Miciński
Báseň v próze polského básníka, prozaika a dramatika, který bývá řazen mezi symbolisty a expresionisty, ale též předchůdce surrealismu. Patří k vrcholům polské literatury přelomu XIX. a XX. století.
Přidat komentář
05.06.2020
Se zatajeným dechem jsem sestupoval do snových světů Tadeusze Micińskeho. Mystik,básník-mág, hermetik, luciferián. Podivný zpěv zněl v černém hradu duše.
"Má křídla jsou jak sedm tisíc epoch od vzpoury andělů do chvíle, kdy na zemi vyhnul poslední mamut, a ještě delší..."
Krásné, tajemné, snové, plné protikladů.... těžce uchopitelné. O těch básních můžete přemýšlet, nebo se jen nechat vést do krajin pouští a podzemních řek. Nebudete litovat.
2
"Jednou – když stíny bašt byly černější než havraní křídla – ležel jsem v soumraku a nořil sítě svých šílených snů do tichých tůní nebes; pluje uprostřed věčnosti hvězd jsem zcela zapomněl, že vůbec existuje nějaká země, a zaslechl jsem teprve trubku ohlašující třetí výměnu stráží – a když jsem se probudil, zjistil jsem, že dvůr je prázdný a brána kasemat zavřená na závoru."
Tenhle básník rouhání a naprosto řezavé temnoty vás vtáhne do svého víru šílených hvězd a už Vás z něj nepustí. Opět se ukazuje, že Mladopolské literární hnutí je to, co jsem do literárního života potřeboval jako sůl. Za mě doposud nejlepší poezie, kterou jsem kdy četl. Mrzí mě, že máme překlad jen těchhle básní v próze a nikoliv dalších. Rozhodně doporučuji.