Nedorozumění
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398178/bmid_nedorozumeni-Xh1-398178.jpg
4
97
97
Tragický příběh muže a tří jemu blízkých žen odehrávající se v „podivném“ hostinci za nímž stojí absurdní nedorozumění. Návrat „ztraceného syna“ do vlasti, kterou opustil před mnoha lety, ke své matce a sestře, se dotýká věčných témat viny a trestu, osudu, schopnosti komunikace a revolty proti neutěšenému životu, lásky mezi lidmi a v neposlední řadě existence Boha. Camus příběh zasadil do „nevlídné krajiny“ Čech. Hra od držitele Nobelovy ceny za literaturu vychází v nové, u nás zatím nepublikované, verzi v překladu Ivana Zmatlíka jako 142. svazek edice D.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2018 , ArturOriginální název:
Le Malentendu, 1944
více info...
Přidat komentář
Toto drama jest vlastně popření známého rčení mluviti stříbro, mlčeti zlato. Jak by se děj dále odvíjel, kdyby Jan promluvil o tom, co co tíží? Jak pravila matka, srdce nezapomíná. Byť mnohdy je lepší neříkat nic, občas je nejlepší promluvit si.
Hodně drsný příběh. Někdy jsou situace, kdy mlčení spíš uškodí. I když v tomto případě stejně zvítězily Martiny frustrace a pocit práva na její straně.
M
Byl jsem natolik ponořen do dialogů postav, že jsem to měl přečteno na jedno posezení. Zejména u Marty jsem doslova kroutil hlavou, co jí to jen vycházelo z úst, měl jsem chuť v určitých pasážích do rozhovoru zasáhnout, ale nevěděl jak, prostě bezmoc a mrazení. Fanoušek divadelních her dvakrát nejsem, ale absurdní drama má svůj půvab, z pera Camuse obzvlášť.
Známe to všichni. Je nám nepříjemné, nemilé či žinantní říct něco, co bychom říct rozhodně měli. Když to neuděláme, je pak trest většinou velmi blízko. Tento komorní příběh je syrově strohý a krutý.
Zdá se, že nejbezpečnější pro přežití je být němý. Naopak, smrtelně nebezpečné může být cestování sportovním sedanem Facel Vega FV3B, viďte pane spisovateli...
Musím přiznat, že to je docela psychomazec.
Jedna z nejlepších divadelních her, které jsem kdy četla. Vyprávěcí styl je geniální, filozofické myšlenky jsou zakomponovány mistrovsky a nijak nenarušují děj. Doporučuji každému. Tohle opravdu stojí za to.
jako milovník camuse a někdo, kdo od října bude v budějovicích bydlet (právě ČB byly pro camuse inspirací pro prostředí díla), jsem neodolala a musela si tento titul přečíst. příběh je krátký, svojí tragičností až shakespearovský. myšlenku zaslepenosti vlastní sobeckostí a chamtivostí camus zpracoval tak, jak je mu typické - naprosto absurdně. co k tomu dodat, děj zajímavý, zpracování místy trochu táhlé, konec tragický a posledních pár stran šílených.
Krátký, drastický příběh o chamtivosti některých lidí, která je přivede až na pokraj naprosté netečnosti a o tom, jak se lidé, kteří se touto cestou vydají, před ničím nezastaví...
Co si budeme povídat. Námět dobrý. Zpracování už horší. Půlku díla byla silně nezáživná a ohledně poselství se člověk spokojí jen s anotací. Chápu myšlenku, ale s ní to u mě skončilo. A přitom to skvěle sedí do mých preferencí.
Minimalistické drama odvíjející se v duchu antické tragédie, fungující samo o sobě i symbolicky, s geniálně prostým příběhem (mimochodem inspirovaném skutečnou událostí v Československu, kde se také odehrává), jehož dílčí ponaučení mohu jen tlumočit: "Chce-li člověk být poznán, stačí, když řekne, kým doopravdy je. Když mlčí, nebo dokonce lže, umírá sám."
Absurdno.Smysl činů.Smysl jako vůbec.Cizinec.Neporozumění-nedorozumění.
Polozapomenutý neznámý.Nevzpomínaný nejbližšími.Nepochopení.
Ústřižek novin před popravou čtená v Cizinci.
Mlčení.Bezpáteřní sadista.On neodpovídá.
Autor v naší zemi.
Smrt východisko.
Občan Camus.
Albert Camus.
To je celé.
Úžasná divadelní hra, která člověka vtáhne do děje a nepustí. Dojde k velkému nedorozumění, které změní životy všem zúčastněným. Děj knihy, až na drobné maličkosti, se mi velice líbil.
Autor mohl být inspirován starou českou baladou, ztvárněnou například v animovaném filmu Jiřího Brdečky Jsouc na řece mlynář jeden z roku 1971.
Téma je zajímavé, jazyk krásný, ale na mě trochu moc patosu. Poslední dialog s Martou v naprostém odosobnění a bez jakýchkoliv pocitů je fascinující, zato poslední dvě věty mi přišly spíše směšné.
Nedorozumění je jedno z nejtemnějších a nejpesimističtějších děl Alberta Camuse o absurditě lidského údělu v němž není možný útěk jinam (Marta a matka, keré chtějí uniknout z Čech do země na jihu) ani návrat zpět (Jan, který se vrací do rodné země a rodného domu a všude se cítí jako cizinec) a selhává zde i láska. Hra je běžně řazena do tzv. cyklu absurdity vedle Cizince a Mýtu o Sisyfovi, ale výrazné téma vzpoury (u Camuse je zpravidla marná, vždy je však opěrným bodem smyslu) ji propojuje s Člověkem revoltujícím.
...a bůh neodpovídá.
Tohle není autor lehkého čtení...tady musíte hodně přemýšlet...
Kdysi jsem shlédla jeho Cizince - asi bych to měla zopakovat...
A motiv Nedorozumění mi připadá zajímavý - lidské neporozumění je vždy velmi smutné ...
No... Nápad je to zajímavý, ale z tragédie se pro mě stala komedie. Dílo mi přišlo dost úsměvné a určitě ne smutné. Kromě nápadu a hezkého jazyka použitého v monolozích není nic, co by se dalo pochválit.
Štítky knihy
francouzská literatura existencialismus rozhlasové zpracování
Zajímavá hra. Pro mě ale až přespříliš deklamační, z dialogů v písemné formě málo čiší emoce, málo myšlenek a pocitů zůstane nevyřčeno. Silná je hlavně idea v jádru knihy. To vydání se absurditě, které bez síly charakteru vede k zvířectví. Jenže na rozdíl od Mersaulta nepůsobí Marta jako úplná osobnost, spíš jenom jako náznak. Hra prostě trpí stejnými problémy jako vlastně všechna existencialistická dramata. Syrové emoce jsou obětovány myšlence, ale ta není tak hluboká a novátorská, aby to dokázala vynahradit. Závěr se mi líbil, byl úderný. Martin monolog a poté starý sluha jako lhostejný a hluchý Bůh a jeho "Ne!".