Nejasné hranice
Marie Domská
Dokážou dvě zcela odlišné civilizace žít v míru? V roce 2138 jsou lidé slabou, bezvýznamnou civilizací, slepě tápající na okraji šatchranské říše. Zničehonic se ale jejich nouzový signál ozve z míst, kde by rozhodně neměli být. Vesmírný voják Kchrat se navzdory rozkazu, že má lidskou loď i s posádkou zanechat svému osudu, vydá vrak prozkoumat. Na místě nalezne nejen znepokojivé stopy, které prozrazují, že lidé nemusí být tak nevinní, jak se tváří, ale i jednu přeživší. Řadová navigátorka Erin Marthenová se tak najednou ocitá vydaná napospas cizinci, který připomíná monstrum jako vystřižené z hororu. Aby však zabránila válce a jednou se dostala domů, musí se uprostřed cizí civilizace naučit chovat jako zodpovědná velvyslankyně. Ale jsou lidé vůbec schopni a ochotni komunikovat s mimozemskými děsivými netvory? Anebo má každá strana své hranice?... celý text
Přidat komentář
Sci-fi z pera české autorky, které by mohlo být něčím zajímavé a bavit? Tady je! Nemáte zač dámy a pánové.
Po dočtení téhle knihy jsem pochopila, proč se lidé v hodnocení příběhů tolikrát opakují. Slova jako paráda, jízda, chci víc, byla ta první, co mě napadla.
Ale popořadě. Nejasné hranice vypadají po přečtení prvních pár stránek jako komorní příběh. O Erin, která se vinnou nehody ocitla na území, kam žádný člověk předtím nevkročil. Málem zemře, jenže ji zachrání Kchrat. Takový samorost. Mimozemský samorost. Co má přes dva metry. A ocas. A místo mluvení jen chrčí.
Erin se mávnutí proutku ocitne uprostřed cizí kultury, o jejíž existenci lidé na zemi nemají tušení. A ne nejsou to miloučcí Asgardové, jaké známe z hvězdné brány. Tohle je rasa, která pro svou vlastní obranu šlechtí celou rasu vojáků – mezi které patří i Kchrat.
Komorní drama se rázem změní v příběh, kde se Erin snaží přežít, pochopit místo kde se ocitla, naučit se něco sama o a sobě, a hlavně přijít na to, jak Kchratovu a svoji rasu seznámit, tak, aby z toho nevypukla galaktická válka.
Kchrat (ne Krchat, hezky to ch poválejte na jazyku jako pravý Šatchran) je naprosto skvělá postava, hned od prvních stránek mi přirostl k srdci a kapitoly s ním mě bavily nejvíc. Je to taky pěkně tvrdohlavý mezek, ale přestože, jeho vzhled má k člověku daleko, svou povahou mi přišel ze všech jako člověk nejvíc.
Příběh má perfektně promyšlené světy, technologie a autorka je podává velmi srozumitelně a hlavně zábavně. Nemusíte se obávat stránek tupých popisů, abyste pochopili, jak je sakra možné hrát na schovávanou ve vesmíru!
Jinak tu máme balíček obvyklých podezřelých. Politické intriky, postavy, co kopou jen za sebe, přátele, co pro jiné udělají opravdu i pár nebezpečných blbostí, a hlavně brutálně rozpitvanou problematiku toho, jak jsme schopni přijmout něco jiného, neznámého, když kolikrát odmítáme přijmout sami sebe.
Nejasné hranice je závan čerstvého vzduchu na poli české sci-fi, který jsem naposledy cítila, když jsem četla Naslouchače.
Ale tohle je víc space a od prvních stránek pořádná akce.
Věřte mi, bude vás to bavit a vím, že se chystá celá série, co je naprostá pecka, protože tenhle epos si rozhodně zaslouží víc prostoru.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2023 |  Sivá krev |
| 2024 | Nejasné hranice |
| 2015 |  Návrat Terrexantence |
| 2024 | Skryté ultimátum |
Tak tohle byla hodně povedená space opera. V poslední době se mi moc nestává, že bych nějakou knihu přečetla na posezení, takže skutečnost, že Kchrat si mě získal natolik, že jsem román slupla jako malinu, mluví za vše.
Mám ráda, když příběhy nejsou vyprávěny lineárně a čtenář až postupně získává obraz skutečných událostí – líbí se mi, když musím držet pozornost a dávat si věci do souvislostí. V tomto ohledu jsem tedy byla nadmíru spokojená. Nejasné hranice jsou dobrodružné, dojemné, někdy přinutí k zamyšlení. Kchrat je sympaťák – i když teda potkat ve vesmíru bych ho asi nechtěla… :-D
Na začátku mi ale přišlo, že se konflikt, který pak má v příběhu důležitou roli, vyostřil až moc rychle, vlastně víceméně hned na prvních stránkách – tady bych klidně uvítala pár stránek navíc, kde by se budovalo podezření vůči jedné z postav, než tam proti ní padne dost zásadní obvinění.
Místy mě taky trochu rušila jazyková hyperkorektnost, ale nebylo to nic, co by mě vytrhávalo ze čtení nějak zásadním způsobem.
A pak se musím přiznat, že jak mi Kchrat byl sympatický, tak Erin mě docela brzo začala rozčilovat. Její chování bylo pochopitelné – na konci, když se složil celý obraz, jsem ho chápala ještě o dost víc… Přesto mi její lži a manipulace přišly nesympatické a nepříjemné (což byl ale možná záměr, koneckonců ne všechny postavy jsou psané s tím, aby je měl čtenář rád, nebo přinejmenším ne hned od začátku…).