Nejasné hranice
Marie Domská
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545526/bmid_nejasne-hranice.jpg
4
70
70
Dokážou dvě zcela odlišné civilizace žít v míru? V roce 2138 jsou lidé slabou, bezvýznamnou civilizací, slepě tápající na okraji šatchranské říše. Zničehonic se ale jejich nouzový signál ozve z míst, kde by rozhodně neměli být. Vesmírný voják Kchrat se navzdory rozkazu, že má lidskou loď i s posádkou zanechat svému osudu, vydá vrak prozkoumat. Na místě nalezne nejen znepokojivé stopy, které prozrazují, že lidé nemusí být tak nevinní, jak se tváří, ale i jednu přeživší. Řadová navigátorka Erin Marthenová se tak najednou ocitá vydaná napospas cizinci, který připomíná monstrum jako vystřižené z hororu. Aby však zabránila válce a jednou se dostala domů, musí se uprostřed cizí civilizace naučit chovat jako zodpovědná velvyslankyně. Ale jsou lidé vůbec schopni a ochotni komunikovat s mimozemskými děsivými netvory? Anebo má každá strana své hranice?... celý text
Přidat komentář
Pokud hledáte červenou knihovnu nebo telenovelu ve vesmíru, kde jsou veškeré postavy definovány svými vztahy, a to "sci-fi" je jen nedůležitou kulisou, tak se vám to může líbit. Nebo pokud máte kink na myšlenky sex s filmovým vetřelcem - každý první řádek jak o tom, jak je hnusnej, a každý druhý je o tom, jak je vlastně sexy (hmmm, ocas, chapadla... jako vážně?:-) ), takové 50 odstínů šedi ve vesmíru (na formát povídky možná ok, ale tenhle neustálý kafemlejnek je fakt otravný).
Pokud vás ale bude iritovat plochost a stupidita postav, které se i přes fakt, že jsou profesionály - piloty - kosmonauty, nedokážou věnovat racionálním úvaham a chování, a při PRVNIM KONTAKTU S MIMOZEMSKOU RASOU, řeší celou knihu co kdo komu udělal, řekl, neřekl..... sorry ale tohle je jen špatná telenovela, fakt mne překvapuje že to vůbec někdo vydal.
Označení SCI-FI si to zaslouží asi tak moc, jako 50 odstínů šedi je "dokument o pracovněprávních vztazích".
Pro Isis-Lidi jsou od věky věků stejní.I kdyby sem přiletěl nejmírumilovnější tvor z celého vesmíru a vypadal by jako Vetřelec,tak věřte,že by chudák nestihl ani zamávat z okénka své kosmické lodě.To si pište,že by se to řešilo.KaMcaS mě svým komentářem dokonce rozesmála.Tak jsem si rozklikl Vaše přečtené knihy a u obou víc jak polovinu bych nevytáhl ani z regálu.Já třeba komentáře ke knihám co nedočtu ani nepíši,většinou je odložím po 20ti-30ti stránkách.Nu což každého baví něco jiného a jiný styl psaní.Za mě -bomba,paráda.Více ke knize nemám co dodat.
Ze začátku to vypadalo velmi dobře, ale po chvíli se to celé tak nějak celé rozpadlo. Je to nudné, vše okecávané, dialogy nesedí a děj jsem také mocnepochopila. Knihu jsem bohužel přestala číst ve 2/3 a už jsem neměla motivaci pokračovat.
Kniha je vcelku čtivá, to je ale bohužel asi jediné, co na ní mohu pochválit. Postavy jsou otravné až hloupé a jejich reakce mě často doslova vytáčely. Důležité momenty v ději stojí na vodě a postrádají větší logiku. Např: největší obava je, že se lidé budou bát mimozemšťana hlavně kvůli tomu, že vypadá jako příšera z více než 100 let starého filmu. Wau. Tuším, že by se řešili dost jiné věci než to, jak zástupce jiné civilizace vypadá. Za mě tedy bohužel zklamání. Popravdě jsem překvapená, že v Hostu tato kniha vůbec vyšla.
Tahle vztahová spaceopera mě opravdu bavila. Bavilo mě objevovat vztah člověka s cizí bytostí. Bavilo mě objevovat jejich životy. Prostě mě to bavilo hned od první stránky. Už povídka z antologie Krev, monstra a cukroví mě bavila a kniha je toho pokračováním. Takže Marie Domská je pro mě příjemný objev v rybníku českých autorů.
Od autorky jsem dříve četl Sivou krev. Tedy popravdě nedočetl, protože se mi kniha vyloženě nelíbila. O to větší překvapení pro mě byli Nejasné hranice. Již povídka z této série ve sbírce povídek: Krev, monstra a cukroví mě dobře navnadila, ale bylo to ještě lepší, než jsem čekal. Jestli jsem si v úvodu říkal že moc nemusím, jsem hozený do světa bez úvodního vysvětlení a nějakých postav, tak jsem poměrně rychle změnil názor. Objevování střípků ze života Kchrata mě hodně bavilo, stejně jako postupné poznávání života a rozdílnosti Šachtranů. Postavy jsou dostatečně na jednu stranu dobře napsané, na druhou specifické že Vás baví objevovat jejich osudy. Kniha mě udržovala v napětí a nutila číst pořád a pořád dál bez slabých míst. A to až do závěru, kdy se moc těším na pokračování, které před pár dny vyšlo a mám ho teď vedle sebe. Nejasné hranice jsou pro mě největší pozitivní překvapení tohoto roku.
První sci-fi, které mě bavilo číst, protože to bylo o lidech, mimozemšťanech a vztazích.
Kchratovy příběhy jsem začínala povídkou a novelou v Mlokovi. Vypadalo to jako zdařilá fanfikce Aliena s úpravami, aby to fanfikce nebyla. Výslovnost jmen peklo. Novelu odstartovala ztracená propiska. I přesto vsechno jsem si chtěla udělat širší názor a přečetla si Nejasné hranice.
Začátek knihy byl skvělý. Chytlo mě to. Akce, přehledné konflikty a na konci se to někam posunulo.
Kdyby to mělo být jenom o Erin a Danielovi, tak by mě to jenom štvalo. S Erin jsem byla v pohodě. Prošla si peklem a snažila se jít za vyššími cíly. Sebevražedné myšlenky, odloučení od vlastní civilizace, posttrauma. To člověka rozebere na kaši. Za to Daniel... tomu kreténovi jsem měla chuť skočit mezi světla. Rozhodl se, že Erin je minimálně labilní a podle toho s ní jedná a tím k jejímu stavu přispívá. Úkolem psychologa je přece pomáhat, aby lidem bylo vnitřně lépe...
Kchrata jsem si oblíbila. Jediné, co mi to kazí, je příliš velká podobnost s Alienem co se týče vzhledu. Tady bych ocenila víc odlišností, ale to by zase některé příběhové prvky nefungovaly...
Těším se na pokračování. Na to, jak bude pokračovat sbližování lidí a šatchranů.
Za me bohuzel promarneny potencional. Kdyby to bylo jen o Kchratovi, tak super. Jenze Erin prebirala postupem casu vetsinu prostoru a vyplnila ho jen plytkym opakovanim sebelitostnych uvah. Nudna, otravna, na ranu. Takze pokud bylo zamerem napsat postavu, kterou budu nesnaset, tak se povedlo. Ale o takovych cist nechci. Body davam jen a jen za Kchrata, on byl jediny duvod proc jsem docetla.
Za mě super. Dobře se to četlo, děj rychle plynul a díky střídání minulosti a přítomnosti nebyla ani ta nudnější část příliš dlouhá. Doufám, že v dalším díle už se hlavní hrdinka dá trochu víc do pořádku a přestane tolik fňukat. To jediné mi tam trochu vadilo, ale u vícedílných sérií je fajn, když se charaktery postav vyvíjí. Snad to bude k lepšímu :)
Původní české sci-fi už od prvních recenzí, jsem věděla, že si jí chci přečíst.
Už dlouho jsem z knihy neměla tak rozporuplné pocity. (Pozor obsahuje možný spoiler.)
Jako na kolotoči. Skvělý začátek, pak nudné pokračování, skvělé kapitoly s hlavním hrdinou, které jsem hltala bez dechu a pak kapitoly s hlavní hrdinkou, kterou jsem po tom nekonečném fňukání měla chuť vysadit na nejbližším asteroidu.
Je to napsané čtivě, svět je rozmanitý a opravdu srozumitelný. Líbí se mi komplexnost a jistá krutost Šatchranské rasy. A kdyby tam byly kapitoly jenom s tímto, dávám plný počet bodů.
Bohužel Erin, je na mně tak afektovaná, nudná a zbytečně natahuje děj, že kdyby tam byla jen ona, dám hvězdičku jednu. Já chápu, že to neměla lehké, ale na to, že to měla být hlavní postava to prostě nedávala.
Další díl, si ještě přečtu, pokud tam bude méně Erin a víc Krchata, ráda tomu dám šanci. Jinak se obávám, že z mého hlediska, se jedná o promarněný potenciál. Kdy se krásná space opera proměnila v omílání problémů, jedné nestabilní navigátorky.
Uh, tak to byla opravdu promarněná příležitost. Začíná to nadějně, ale pak se to rozplizne v tuně nudy a zbytečných keců, v podstatě to nemá žádný děj ani pointu. Jestli to má nějak pokračovat, tak to si už s klidem nechám ujít.
Dávám pět hvězdiček. Výborný nápad, příběh hezky běží a univerzum vypadá promyšleně. Doufám, že v dalších dílech bude ukázáno víc. Space opera, jak má být. Jo, a má taky vtipné spoilery.
Dal bych i šest hvězdiček kdyby to šlo, ale asi třikrát jsem měl pocit, že účastníci konverzace na dvě až tři stránky propadli v IQ na 50 bodů. Tohle mě v plynulém čtení zaseklo natolik, že jsem se o stránku vracel, jestli mi něco neuniklo. Přesto velmi doporučuji.
Napad dobry, bavilo me to docela cist, az na pasaze s Erin, ta mi proste neskutecne lezla krkem tim fnukanim. Ja vim, ze autorka chtela asi popsat jak by se normalni clovek citil, ale ja v knihach hledam odpocinek a chci mit hlavni postavy rada, ne si prat, aby je vystridal nekdo jiny. Takze tady se moc tlacilo na pilu, pokud postava nefunguje dobre pro ctenare, kazi to pribeh.
Po přečtení mi nedá nezmínit skvěle zvolený, mnohoznačný název knihy, to se fakt povedlo. Slovíčko hranice ve smyslu územním převýší význam hranice tolerance a přijetí jiných inteligentních bytostí, hranice schopností a genetických úprav....
Byla to moje první knížka od autorky a snad se na mě nebude moc zlobit, když knihu označím spíše holčičím scífkem, a to nemyslím nijak ve zlém, prostě je to takové hodně povídací, úvahové. Při čtení a to nejen sci-fi jsem ochotná přimhouřit očko nad nelogičností, i nad technologickou nepřesností, ale postavy, těm odpustím máloco. Bohužel tady je největší slabinou celého příběhu hlavní hrdinka Erin s jistě zajímavou kariérou - navigátorka - ztroskotanec - zajatec/host - velvyslanec.... Erin je strašně nestabilní, ukňouraná, až hysterická. Pro mě je neuvěřitelné, že těch několik let u mimozemšťanů zvládla přežít...
Každopádně styl autorky se mi líbil a struktura knížky, kdy se postupně dozvídáme různé střípky díky flashbackům je moc fajn. I samotný námět je super, a přiměje vás mnohokrát k zamyšlení... pokračování si přečtu ráda...
Velmi zajimavy namet a zacatek se mi moc libil. Jenze pak se asi pulka knihy tahla na varene nudli, bavili me vlastne jen pasaze s Kchratem. Konec to trochu dohnal, ale vazne doufam, ze Erin bude v dalsim dile lepsi. Kdyby byla jen vedlejsi postava, tak by mi asi tak nevadila.
Hlavní hrdinka mi občas lezla na nervy svým fňukáním, ale Kchrat to zachránil. Kniha mohla být kratší, prospělo by jí to. Pokud to ovšem není kvůli dalšímu dílu. Nebylo to nic moc, ale bavila jsem se a určitě si přečtu další díl.
Dobrý nápad na slušnou českou sci-fi, ale je to krásný příklad toho, jak by asi skutečně dopadla diplomacie mezi dvěma civilizacemi, kdyby ji vedla žena. A to buď v menopauze nebo během svých dnů... Omlouvám se, ale musel jsem to tak napsat, jinak chování hrdinky nedokážu popsat.
Po slušném rozjezdu se příběh zvrhnul do věčné debaty o nesmrtelnosti brouka. Dokola omílání stejných myšlenek a úvah, stejné úzkosti a našlapování, doplněné slovíčkařením. To pro nás mužské jedince prostě není...
Úplně nechápu strašlivé obavy naší civilizace ze zjevu Kchrata, které jsou vlastně jednou z ústředních myšlenek této knihy. Byl by to zajímavý prvek na začátku příběhu, ale to, že se to vleče celou knihou a každý je vyděšený bez vyjímky, je až otravné... Copak čekáme cizí civilizace v podobě růžových jednorožců kadících duhu?
Vadilo mi, že jsem si nedokázal ze začátku Kchrata pořádně představit. Označení Dravec na začátku knihy bez vysvětlení a pořádného popisu Kchrata mi evokovalo Vetřelce, i dle ilustrace na obálce, i když dle překladu do angličtiny - musel to být globální film - bych spíše čekal Predátora, nad tím jsem dumal asi třetinu knihu a byl zmatený až do doby, než se objevilo vysvětlení v podobě fiktivního filmu.
I další prvky knihy trochu zaváněly vytěžením nápadů z jiných příběhu. Obzvláště simulace hry mezi Kchratem a Erin v podobě "Enderovy hry".
Celkově je kniha napsána slušně, ale vlastně se během takové porce stránek toho zas tak moc nestalo a příběh se neposunul o moc dál. Kdyby kniha měla větší spád, hodnocení by bylo úplně jiné. Takto dávám 3/6. Max...
Zaujal ma predovšetkým ten nápad spojiť rasy také odlišné, že jedna je v očiach tej druhej príšera. A neskôr ma dosť bavil svižný úvod. Trochu menej sa mi pozdávalo, keď tempo spomalilo, ale chápem, že pre budovanie sveta, postáv i všetkého ostatného to bolo potrebné. Hoci si myslím, že niektoré veci nemuseli byť až tak okato servírované na podnose.
Najvýraznejší nedostatok tejto knihy je hlavná hrdinka. Čím dlhšie som čítala, tým väčšmi mi liezla na nervy. Bohužiaľ ju ale nezrazil asteroid. Ach.
Kniha se mi velmi líbila, už když jsem ji směla betovat. Je velmi dobře napsaná a i přesto, že sci-fi není můj žánr, tak jsem se do příběhu zamilovala a rozhodně se těším na pokračování.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 2023 |  Sivá krev |
| 2024 | Nejasné hranice |
| 2015 |  Návrat Terrexantence |
| 2024 | Skryté ultimátum |
Na tuhle knihu jsem byl zvědavý, protože jsem četl ukázku v Pevnosti a líbila se mi. Jenže, jak to často bývá, ukázka byla to nejlepší z celé knihy. Román pojednává o prvním kontaktu lidstva s jinou inteligentní formou života, jejíž vojáci navíc vypadají jako Vetřelci (z důvodů autorských práv se zde o nich mluví jako o Dravcích). Po úvodní akční scéně se pak ale kniha stane sociálním dramatem podrobně řešící snahu navázat mezi těmito dvěma rasami spolupráci a nedůvěru lidstva vůči rase, která jako by vypadla z ilustrací Gigera. Akci tu tedy moc nečekejte.
Měl jsem potíže se spoustou nelogičností, které si autorka buď neuvědomila, nebo je neřešila z důvodu, že nechtěla neustále řešit problémy s komunikací příliš odlišných ras. Na jednu stranu se mimozemskou rasu snažila vykreslit exoticky, na druhou stranu se však tato rasa chovala až moc lidsky – měla divadla či kreditní karty, ale hlavně používala lidská přirovnání a nadávky. Bylo velmi rušivé a nepatřičné, když najednou emzácký Vetřelec použil nadávku „ty čuráku“. U akčního militari sci-fi bych nad něčím takovým dokázal více přivřít oči, ale u knihy, která hodně staví na diskuzi o odlišnostech dvou ras, to nejde.
Nelogické mi pak přišlo také jednání hlavní lidské postavy. Její podivné chování je sice později vysvětleno, ale její důvody bych očekával spíše od naivního teenagera nebo osoby s IQ pod 80, a ne od navigátorky vesmírné lodi. Původně dobrý nápad střetu dvou civilizací, tak pro mě skončil pod hromadou nelogičností, které jsem měl problém strávit.