Aokigahara - Les sebevrahů
Jeremy Bates
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341677/mid_les-sebevrahu-aokigahara-tcH-341677.png
4
388
388
Nejděsivější místa světa série
1. díl >
Strhující hororový román, ve kterém se jednoduchá exkurze do míst kde „údajně“ straší, promění v noční můru, když lidé začnou umírat nápadně nepřirozeným způsobem. I když se jedná o horor, je autorův přístup k příběhu velmi promyšlený, postupně vytváří napětí a zneklidňující prostředí. Nikdo si není jistý tím, zda neviditelný padouch je člověk, nebo zjevení, či zda jsou prostě oběťmi nešťastných okolností.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno:
2017
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Suicide Forest, 2014
více info...
Přidat komentář
Tohle nebyl vůbec špatný horor. Ponurý a rozsáhlý les opředený mýty, kam každý rok zavítá několik desítek lidí, aby zde ukončili svůj život a k tomu partička nadšených cestovatelů. Lesní dobrodružství se ale brzy mění v noční můru. Jak už to tak bývá, postavy kupí chybu za chybou, a najednou začnou postupně záhadně umírat a ti co zbyli, se musí co nejrychleji dostat pryč, aby si zachránili život...
Líbila se mi ta hutná, občas i opravdu strašidelná atmosféra a celkové budování příběhu. Co už se mi tolik nelíbilo, byly postavy samotné. Nikdo z nich mi nebyl sympatický, a jak už jsem psala výše, od začátku kupily jedno špatné rozhodnutí za druhým. S rozuzlením knihy jsem vcelku spokojená, dovedu si představit, že by to tak mohlo být, tedy až na ten závěrečný boj, to bylo trochu nereálné. Celkové hodnocení: 4,5/5.
Děsila mě tloušťka této knihy, ale ve finále jsem ji přečetla jedním dechem. Příběh byl hezky budovaný, napínavý a líbilo se mi realistické zakončení, které bylo ale hodně znepokojivé a děsivé.
Nemůžu říci , že by se mi tato kniha vyloženě líbila, ale zanechala ve mně silné dojmy, nezapomenu, o čem byla, proto čtyři hvězdy a možná kdyby to šlo, tak i čtyři půl :-)
Les sebevrahů, fenomén internetu poslední dekády. S tím, že se jedná o reálné místo, je to fenomén ještě větší. Jeremy Bates pošle hlavní hrdiny do nitra tohoto lesa, přičemž minimálně jednomu z nich v duchu přejete, aby se z něj už nevrátil. Knihu jsem přečetl za víkend, je neuvěřitelně čtivá a napínavá. Mám ale jednu výtku, a tou je konec. Osobně bych byl radši, kdybych zůstal v blahé nevědomosti, vysvětlení celého příběhu na mě dojem neudělalo.
Čtení jsem si užila, bylo to napínavé a byla jsem zvědavá, jak se autor popere s rozuzlením. Hlavní postavy byly mladší než já a tak řešily "ty svoje" problémy - to šlo trochu mimo mě. Ale na druhou stranu jejich pocity byly dobře popsané. Závěr knihy byl překvapením. Čekala jsem nádech nadpřirozena ...
Jedna z těch knih, co vás opravdu pohltí a zároveň jste rádi, že realita je jiná. Velmi čtivé. Málokdy se mi stává, že se u knihy bojím. Jen u této a u Osvícení :)
(SPOILER) Tohle mne opravdu bavilo, přímo vcuclo do děje. Před nedávnem jsem četla Kořist od Darcy Coates. Zdá se mi to podobné, ale v mnohém lepší, už jen tím, že Les sebevrahů skutečně existuje. Mám tyhle knihy o tápaní po lese ráda. Vlastně musím zmínit i Trhlinu od Kariky. Nečetla jsem před spaním, protože ta atmosféra byla děsivá, temná, mysteriózní a napjatá, že by se dala krájet. Ten začátek, kdy se postavy v knize rozhodnou a je to TO ROZHODNUTÍ, které vám může změnit život, je vždy TEN okamžik - buď, anebo. Trošku jsem očekávala, že je to parta vědců, kteří se rozhodli přijít na kloub tomu, proč zde chodí tolik lidí ukončit svůj život. Ale nakonec to nabralo jiné grády. Taky jsem si říkala, jestli za tím vším není někdo z party. Závěr někoho asi překvapí, někoho ne. Byl vcelku dost rychle ukončen - ale u této knihy nebo u těchto žánrů obecně to většinou končívá příjezdem policie nebo záchranou a pak už se nedozvíme, co bylo dál. Tady autor ještě trošku odkryl. Kniha nabídla i nějaké zamyšlení o životě.
Líbil se mi styl, jak byla knížka napsaná. Žádné přeskakování, vše z pohledu jedné osoby. Autor dokázal vyvolat napětí, jen ten konec byl takový zvláštní. Líbila se mi.
Kniha, která mě až tak moc neupoutala. Opravdu pomalý rozjezd, který by méně trpělivé čtenáře snad i dokázal odradit, ale je třeba vydržet, postupně se to rozjede, rozuzlení je poměrně nápadité a navíc i poměrně logické. Prostě slušný průměr, ale jednou stačilo.
Začátek příliš nezaujal. Potom to začalo být mnohem zajímavější. Přišla ta správná mrazivá atmosféra a napětí bylo opravdu hmatatelné.
K postavám jsem nedokázala pocítit žádné velké sympatie. Nikdo z nich mi příliš nesedl, což je trochu negativum.
Kniha se jinak celkově četla dobře a rychle, nenudila jsem se. Konec už byl na mě možná trochu příliš. V tomto případě bych, asi zcela výjimečně, vynechala epilog, protože ve výsledku by to asi bylo lepší bez něj.
Celkově mě ale kniha bavila.
Nejsem milovník hororů a toto byla snad 1. kniha patřící do tohoto žánru. Pokus a teď vím,že ani v budoucnu se nebudu bát nad knižním hororem. Kdyby to byl film,tak bych ho zařadila do nízkorozpočtového,kam zařadit knihu,nevím.
Je to prostě oddechovka.
Celkem podařená žánrovka, v níž se autorovi podařilo pěkně gradovat napětí. Atmosféra je v Lese sebevrahů totiž tím zdaleka nejlepším. Hlavní postavy jsou tupé, bez charisma, takže s nimi horko těžko čtenář tak nějak soucítí. Na druhou stranu, Bates se nebojí šlápnout na plyn a poměrně dlouho drží svůj příběh na pomezí uvěřitelnosti/duchovna. Za mě fajn jednohubka, ke které se sice nevrátím, ale nezapomenu na ni.
Tohle se četlo takřka samo. V místě, čase a prostoru dobře ukotvený příběh s dobrou péčí o postavy. Nic těžkého ale ani ne žádná zcela spotřební kusovka. Škoda té pointy a závěru, který se v mých očích stal poměrně velkým šrámem na jinak dobré knize. Vůbec to není špatně napsané, ani to nekončí hloupě, jen mi tenhle závěr prostě nesedl.
Mám docela v oblibě knihy nebo filmy, ve kterých se parta lidí snaží přežít v nějakém odlehlém prostředí, není tedy divu, že mě tenhle román vábil. Bohužel má jednu výraznou slabinu: bandu zhulených ko*otů a hysterických pipin s morbidními choutkami (jůůů, pojďme tam, třeba narazíme na mrtvolu!). Většinu stránek jsem obyvatele nechvalně proslulého lesa pobízela, aby už ty zpovykané turisty konečně vymordovali do posledního nanicovatého kreténa. Nedivte se mému despektu, coby mládě jsem strávila spoustu času v maskáčích, kanadách, s nožem u pasu a celtou + spacákem na zádech, tudíž pohrdavě ohrnuji čumák nad civilizovanými dementy, ztracenými v parčíku o rozloze 35 km². No vážně, třicet - pět - kilometrů - čtverečních, k tomu debilní chování zúčastněných, kteří se nepotkali se správnou trasou, s logikou, s normálními reakcemi ani se snesitelným chováním.
Zápletka je značně přitažená za vlasové folikuly a z japonských policajtů dělá ťulpasy, po vzoru hlavních postav neschopné najít vlastní zadnici, i kdyby k ní měli nakresleny turistické značky. Po obdobně laděném Nevillově "Rituálu" opět zklamání, Scott Smith a jeho "Ruiny" zůstávají neporaženy, s Karikovou "Trhlinou" v závěsu. 60%
Můj první opravdový horor, který jsem si přečetla i proto, že jsem místo sama v roce 2017 jako turistka navštívila. O to více na mě dýchala při čtení ponurá atmosféra tohoto místa.
Autor s každou další stránkou stupňuje napětí, a tak plně udržoval moji pozornost a zvědavost, jako to celé skončí.
Přečtěte si také, jak dopadne nápad několika přátel stanovat v "lese sebevrahů". Osobně bych se raději vydala na výstup hory Fuji, který byl původně v plánu.
Ač se mi konec úplně nelíbil, i tak to byl zajímavý čtenářský zážitek. A nenechte se odradit počtem stránek, čte se to opravdu samo.
Ze začátku příběh těžce o ničem, plný slintů mezi jednotlivými postavami. Děj se tedy vlekl jako natahovaná žvýkačka a o něčem začal být kolem strany 300. Kolem strany 400 už se začalo opravdu něco dít a přišel zřejmě hororový okamžik plný násilí. Naprostý konec mi ale přišel mimo a vložený vyloženě násilně.
Zpočátku, nuda, nuda, která se nedala ani přežít. Pak gradace až totální, závěr neuvěřitelně krvavý, celkově se to snad dalo přečíst a kdo má rád horrory ten si dobře počte, já to však nebyl. Těch pár dobrých scén, historek z minulosti a něco reálií Japonska bylo uhašeno nekonečnými sny a zběsilým koumáním o ničem. Tak to tedy ne, vážení přátelé.
Množství superlativ a generická obálka způsobily, že jsem knihu docela dlouho odkládal. Nakonec příjemně překvapila svižným tempem a čtivostí, sympatickým prostředím a zajímavě vykreslenými postavami. Musím říct, že několik záležitostí zde bylo vykresleno dostatečně nepříjemně, aby se u mě kniha zařadila k mírnému nadprůměru. Atmosféra příběhu je navíc místy až dusivě depresivní, kniha tedy funguje.
V tomto světle trochu zamrzí, že knize by prospělo zahuštění v podobě kratšího rozsahu. Vzpomínky a hloubání o životě a smrti se držely na můj vkus spíše „při povrchu“, takže i když se to dobře četlo, dějový význam příliš neměly. Taktéž mě trochu mátlo střídání poloh horroru, které v nejlepším pokaždé přeskočily jinam namísto rozvinutí předchozí myšlenky do skutečně nervydrásajících rozměrů (a ten potenciál tam byl!).
Pro milovníky lesního horroru a svižného, temnějšího čtiva rozhodně dobrá volba.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Les sebevrahů |
| 2020 | Hora mrtvých |
| 2017 | Paříž: Katakomby |
| 2023 | Ostrov panenek |
Tohle se úplně nepovedlo :/ . Hororem bych tuhle knihu úplně nenazývala.