Aokigahara - Les sebevrahů
Jeremy Bates
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341677/mid_les-sebevrahu-aokigahara-tcH-341677.png
4
388
388
Nejděsivější místa světa série
1. díl >
Strhující hororový román, ve kterém se jednoduchá exkurze do míst kde „údajně“ straší, promění v noční můru, když lidé začnou umírat nápadně nepřirozeným způsobem. I když se jedná o horor, je autorův přístup k příběhu velmi promyšlený, postupně vytváří napětí a zneklidňující prostředí. Nikdo si není jistý tím, zda neviditelný padouch je člověk, nebo zjevení, či zda jsou prostě oběťmi nešťastných okolností.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno:
2017
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Suicide Forest, 2014
více info...
Přidat komentář
Pěkná, čtivá kniha :)
Do děje sem se začetla a nemohla se odtrhnout..
Trochu mě zklamalo, ža za dějem nejsou "záhady lesa" ale "lidská ruka" ;) ale i tak to bylo nepředvídatelné a hezky napsané..
Každopádně knihu doporučuji!
Kniha je napsaná velmi čtivě, vůbec jsem ji nemohla odložit. První dvě třetiny knihy super, mrazilo mě v zádech, občas jsem se i bála. Atmosféra lesa, kam cca 100 lidí ročně přijde spáchat sebevraždu, byla skvělá. Ale jak se blížilo rozuzlení, strach i atmosféra opadala, jen jsem si říkala "jako že fakt? Cože?". Ale kniha určitě stojí za přečtení.
Ze začátku jsem váhala, zda knihu vůbec číst dál, postavy mi byly od začátku nesympatické a styl vyprávění mi taky úplně nesedl, ale dostala jsem knihu jako dárek, tak jsem se překonala. Ve finále jsem byla ráda, příběh dostal spád a strhl mě, takže jsem měla za dvě odpoledne přečteno, ale ten závěr příběhu v lese byl dost přitažený za vlasy. Epilog mi už taky moc nesedl.
Zahrnutí japonské kultury, jazyka, legend - super. Příběh byl strašidelný, napínavý, u některých popisů zranění se mi dělalo zle - ale jsem slabší povahy :)
Slušný průměr. Spíš, než horor nebo thriller mi to připadalo jako survival příběh. Přečteno na jeden zátah. Nicméně popis lesa byl super, postav málo, příběh celkem uvěřitelný. Doporučuji k přečtení, ale spíš si to někde pujčte, za tu cenu jsou lepší knihy.
Les sebevrahů je kniha, na kterou jsem se těšila od jejího vydání a po přečtení mám takové meh pocity trošku. Aokigahara je reálný les v Japonsku, který je obestřený tajemstvím a jakousi mystikou kolem sebevražd. Příběh zasazený do jeho útrob je sice brutálně čtivý a nutí Vás to číst neustále dál a dál, ale závěr knihy mě úplně nenadchl. Skupina, která se rozhodne jít do tohoto lesa na průzkum a překvapivě se jí začnou dít divné věci je námět, který tu byl už 100x. Rozuzlení je sice originální, ale na mě už trošku moc přitažené za vlasy, stejně jako problémy, které skupina řeší během pobytu v lese. Ve výsledku - není to špatné, ale rozhodně existují mnohem lepší survival knihy.
Aokigahara, aneb les sebevrahů je reálné místo v Japonsku, kam chodí lidé spáchat…co asi. A naše skupina hrdinu se rozhodně vydat se do tohoto lesa na výpravu, protože to bude přece strašná bžunda. No, tak úplně néé a hodně rychle se to zvrtne.
Knížka je strašná bichle, ale příběh překvapivě rychle plyne. Nemůžu ale napsat víc, abych nespoilerovala. S filmem s Margaery Tyrell to má ale společného tak maximálně místo.
Neurazí, nenadchne, průměr za 3 hvězdičky.
Kniha Les sebevrahů určitě stojí za přečtení. Kniha se čte jedním dechem, knihu nejde odložit. Hlavní hrdina často vzpomíná na minulost. Vzpomínání mi nijak nevadilo, bylo krátké a v poslední třetině se už vůbec nevyskytuje. Pozvolný začátek knihy přechází v něco skutečně děsivého. Velice se mi líbil styl vyprávění, vykreslení charakterů, atmosféry. Prostředí umí autor popsat tak, jako by jste s hlavními hrdiny v lese byly s nimi. Na knize mě baví, že alespoň místo nebo místní pověry se zakládají na skutečných událostech. Konec knihy se mi zdál trochu přestřelený a bylo tam pár nelogických věcí. Rozhodně si přečtu i další knihu.
Kniha mě nejprve zaujala názvem a anotací. Když jsem začala číst bylo to maličko ubíjející a začátek se poněkud táhnul. Ale pak začala nabírat spád a nakonec se z toho vyklubal skvělý příběh. S velmi zajímavým tématem a zápletkou. Jen přežít začátek.
(SPOILER) Kniha má zajímavou zápletku, nepředvídatelný konec, ale... Ze začátku se děj poměrně táhnul, hlavní hrdina knihy mi byl nesympatický a všechno vidíme pouze jeho očima. Také mi přišlo dost podivné, že ve chvíli, kdy jde postavám o život, mají čas řešit svoje vztahové problémy. I přes to všechno jsem knihu dočetla a zpětně musím říct, žeto byla poměrně dobrá kniha.
První polovina knihy byla super, ale konec mě trochu zklamal. Rozhodně jsem čekala, že autor konec víc promyslí a bude to pecka, ale prostě jsem z něj byla zklamaná a jen kroutila hlavou. Rozhodně přečtení nelituji, jen jsem očekávala trochu víc.
Pokud dáváte přednost hororům, ve kterých vás autor neurčitě napíná a jen naznačuje, kdy vy sami si máte domyslet či představit, co se to vlastně děje, tato kniha bude pro vás ta pravá. První polovina byla skvělá: tajemná mrazivá atmosféra vámi prostupovala stejně jako hlavním hrdinou, báli jste se neznámého a představovali si všemožné hrůzy, které se v lese dějí. Když však děj mířil ke svému konci a zápletka se vám odkrývala v celé její "kráse", napětí i strach opadl a přišlo na řadu kroucení hlavou. Konec byl přitažený za vlasy, nereálný a dostavilo se bohužel zklamání. Chystám se na Katakomby Paříž i Horu mrtvých a těším se, s čím nás autor překvapí.
Velmi slušný hororový příběh, pomalu se rozvíjející a s mystériem probublávajícím realitou; od abstraktního strachu po konkrétní nebezpečí; Aokigahara jako ztělesnění všech děsivostí, které (ne)víme o Japonsku. "Potkal jsi mrtvolu?"
Jakkoli jsem plná dojmů z čerstvého dočtení, nějak nemám slov. Už nějakou dobu se zajímám o japonskou kulturu a mytologii, přišlo mi logické si něco o tom známém Lese smrti přečíst. Myslím, že nejděsivější mi přišla představa, že je to příliš reálné, na to, aby to byla fikce. Nemyslím, že to je podle skutečnosti, spíš pravděpodobné... Ta pravděpodobnost je nejhrozivější. Rozhodně vím, kam se nehodlám podívat... Ne, že by mě lákalo navštívit místo, kam lidé chodí umřít. Asi nejsem dostatečně morbidní. V Japonsku je spousta míst, kam bych se chtěla podívat, tohle prostě vynechám.
V knize jsou dobře popsané vztahy, pocity, příběh ukazuje, čeho je schopen člověk, když je dotlačen přes svou určitou hranici... I jak může jedna bolestná věc jako opuštění dítěte, způsobit o léta později takové tragédie. Teď si myslíme: je to na druhém konci světa, jak by se nás to mohlo dotknout? A jak mohl starý japonský zvyk ubasute, který se praktikoval tak dávno, nakonec ovlivnit životy několika mladých lidí z různých částí světa?
Takovéhle příběhy jsou možná napsané proto, aby vyděsily... A možná i proto, aby jsme si uvědomili, že všechno je propojené, jakkoli se to zdá absurdní.
Jsem ráda, že to nebyl filmový příběh....chybělo mi tam víc detailů, o tom lese o tom co se tam děje a dělo, je to skutečné misto a má svoji historii. Četla se ale dobře a kdo se rád bojí, tak doporučuji.
(SPOILER) První dvě třetiny knížky mě absolutně vtáhly. V duchu jsem si gratulovala, že jsem se nenechala odradit velmi slabým prologem, který mě nijak k dalšímu čtení nenavnadil, spíš znechutil a chvíli jsem i zaváhala, zda dávat knížce vůbec šance. Příběh se však poté začal nečekaně dobře rozvíjet. Sakra dobře. Přesně tento typ knížek miluju. Olalá, já snad narazila na další Ruiny! Skvost v mé soukromé top desítce! Ani kapka krve a přitom běhá mráz po zádech. Skupinka mladých v lese. Parta, která nudou neví, co by, a touží po dobrodružství. Události, jež se jim začínají postupně vymykat z rukou. Odmítala jsem jít spát, napětím jsem ani nedýchala. Mistrně vykreslené prostředí, uvěřitelná psychologie postav, vtipné rozhovory, tajemná zápletka. Sem tam to drhlo. POZOR SPOILER: Proč je opět nutné rozpitvávat osobní traumata hlavní postavy s detailním popisem umírání bratra? Příběh sám o sobě byl tak úžasný, že nebylo třeba žádných kostlivců z minulosti, aby se čtenář bál! Proč je najednou nutné narazit ve tmě na oběšence a věnovat stránku z knížky vyšroubovanému náhledu na to, jaký byl jeho vzhled, když pár řádků předtím čtenáře spolehlivě vyděsil obyčejný nález křížů z větví houpajících se na stromech, ačkoli bylo bezvětří? Jakoby se při Záhadě Blair Witch, při scéně, kdy sedí havní hrdinka ve stanu a na celtě se zvenku obtiskávají dětské ruce rozhrnul vchod a tam stál chlápek s motorovou pilou. Jako, dobrý, asi mám mít strach, ale ty dětské ruce na plachtě, ty mě, upřímně, vyděsily víc...Knížka byla přitom podobně strašidelných skvostů plná: opuštěná bota bez tkaniček pohozená u cesty...různobarevné pásky natažené mezi stromy...chybějící kilometr provazu tam, kde ještě včera byl...Pak nečekaná zdravotní komplikace jednoho z party, zranění dalšího...To všechno mě bavilo. Já bych byla dokonce nadšená z rozuzlení, že se po všech slehla zem, příběh by končil jen policejním zápisem, je na čtenáři, jak si to celé vysvětlí. Ovšem, zápletka pana Batese mě hluboce zklamala. Ne naštvala, a fakt hodně! Díváte se na zmiňovanou Záhadu Blair Witch, pozorujete scenérii nevinně naskládaných kamenů na sebe a střih, Masakr motorovou pilou. Kameny lítají, krev stříká, mozek letí, nestvůry přicházejí...WTF? Proč? PROČ? Z pěti hvězd spadlo moje hodnocená strmně do škatule "odpad". Ty dvě hvězdy dávám z milosti, za dojmy z prvních dvou třetin knížky.
Naozaj neviem, ako hodnotiť... Musím uznať, že sa kniha čítala veľmi dobre-núti to človeka čítať ďalej a ďalej... Prvá polovica bola super, ale druhá už nie... Rozuzlenie mi pripadalo až moc cez čiaru...
Bohužel jsem nejprve četl Katakomby a až potom Les. Katakomby mě zaujaly více, ale pořád je to velice dobrá kniha, Bates umí navodit tu správnou atmosféru. Konec jsem už tak nějak tušil - a uhodl.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Les sebevrahů |
| 2020 | Hora mrtvých |
| 2017 | Paříž: Katakomby |
| 2023 | Ostrov panenek |
Neskutečně čtivá kniha, nedokázala jsem se odtrhnout. :) Konec byl sice dost překombinovaný, jak už je u tohoto autora zvykem, některé věci byly těžko uvěřitelné, ale mně to ani nevadilo. Ani minutu jsem se nenudila, bylo to napínavé od začátku do konce. Potřebovala jsem se v karanténě nějak zabavit a to mi bylo splněno na jedničku. Jo, líbilo se mi to.