Nejkrásnější bývá šílená
Jaroslav Seifert
Výbor z veršů, jejichž společným tématem, jak v doslovu doznává pořadatel a básníkův obdivovatel, je básníkovo bytostné, rodové znamení - láska, láska snivá, láska tesklivá, láska naděje, láska za hrob, láska bez břehů. Verše jsou ze sbírek Samá láska, Svatební cesta, Poštovní holub, Jablko s klína, Ruce Venušiny, Zpíváno do rotačky, Jaro, sbohem, Koncert na ostrově, Šel malíř chudě do světa, Halleyova kometa, Odlévání zvonů. Výbor uspořádal a doslov Slovo nazbyt napsal Karel Šiktanc.... celý text
Přidat komentář
Jako uvedení do četby Seiferta mi to posloužilo dobře, ale nevím, jestli v těchto vodách budu lovit i dál - Seifert sice píše lehce a svěže "jako by se nechumelilo", ale občas i poněkud monotónně (stále se opakující motiv dívčích ňader mě po čase irotoval, třebaže se ve sborníku o lásce u tohoto autora dal očekávat). Umí vystihnout něžnost, bolest, intenzitu i pomíjivost toho nejkrásnějšího lidského citu, bezesporu. Nejedna žena by si přála být básníkovou múzou (autor z tohto sborníku vychází jako pěkný ptáček, jen co je pravda!). Nicméně je potřeba se na čtení naladit - a v tom je někdy problém, opravdu budou verše znít jinak člověku zaplavenému hormony a jinak člověku osamělému a toužebně hledajícímu. P.S. Stejně mám z celé sbírky nejradši asi ty 2 básně, které zhudebnili Hm...
Seifertovo mistrovství v jeho plném rozsahu. Básně o lásce, o touze po ženách, opěvující jejich krásu, ale i tajemství, smutné básně, které mám nejraději. Je jich tu tolik, že vyzdvihnout některé by se rovnalo hříchu.
Obdivuji lehkost, s jakou píše Jaroslav Seifert. Jemnocit v tématech lásky mu byl dán zřejmě od Pána Boha, zda-li to mohu takto přirovnat. Obdivuji jeho hravost, s jakou popisuje dívky a ženy, drží míru touhy na prahu slušnosti, ale zároveň balancuje nad její propastí...
Několik básní je bezpochyby geniálních. Seifert je klenotem české poezie...
A navíc... V těchto dnech plných deště a vláhy se jeho verše vnímají o to silněji. Kapky na oknech symbolizují lásku víc, než sluncem zalitý svět...
Básně do kterých musím ještě asi dozrát. Jde vidět, že lidé byli v té době úplně někde jinde.
Upřímně jsem čekala víc, soudě hlavně podle komentářů zde. Čekala jsem hlavně jiný výběr básní, přijde mi, že většina jeho básnických "pokladů" tu není uvedena.
Mnozí se mnou nebudou souhlasit, uděluji však této sbírce 3/5 - tedy 2 body dolů právě kvůli tomu výběru.
,,Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že Přijde zklamání -,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená."
...jojo, zlatý šílený gymplácký roky:)
Nevím, zda je to způsobeno tím, že jsem zamilovaná až po uši, ale tato kniha je prostě úžasná. Tak krásně popsaná láska... Úplně se mi v některých okamžicích tajil dech, klobouk dolů před Panem básníkem...
Zvládám číst, i když zrovna nejsem zamilovaná (reakce na Lady_Ef níže). "Snad je možno i bez lásky žít; však umírat bez ní, to je zoufalství."
Lásko,
kterou vdechujem a jíme,
zklamání,
o kterém všichni sníme,
lásko,
která potkáváš nás všady,
nic
a všechno dohromady.
úžasná sbírka básní, nejkrásnější je první a druhá část. Do teď si pamatuji báseň Píseň. Seifertova poezie měla vždycky hloubku, myšlenku a dokázala čtenáře zaujmout, vyvolat v něm spoustu pocitů. Každý by měl alespoň zkusit dát tomuto velikánovi šanci. 95%
Seifertovi básně vás dokáži rozněžnit, rozesmutnit, ale i potěšit na duši. Mám ráda jeho pohled na lásku a způsob, jakým jej ve své poezii dokáže vyjádřit.
Doporučuji číst, když jste zamilovaní, jinak je "přeslazená" a nezvládnete víc než pět stran. Pro mě to nejlepší ze Seifertovi tvorby, protože tak jak on dokáže vylíčit lásku.. to nikde jinde nenajdete :)
Naivnost je smutná..když končí..když člověk začíná vidět nezkreslenou realitu a uvědomí si všechno,co si myslel a naráz zjišťuje,že všechno je trochu jinak..je to sice krásné,ale jen do chvíle,než to skončí a oči se zase otvírají realitě..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1971 | Maminka |
1999 | Všecky krásy světa |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Užívala jsem si krásu a lehkost s jakou Jaroslav Seifert oslavoval krásy života, smutné i veselé každodenní okamžiky, pocity a hlavě ženskou nádheru a lásku.