Nejkrásnější ženská ve městě
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11240/bmid_nejkrasnejsi-zenska-ve-meste-QhV-11240.jpg
4
342
342
Sbírka třiceti povídek z dob, kdy byl Charles Bukowski dle vlastních slov „nezaměstnatelný“ a „živil se páskami do psacích strojů“. Pár si jich však naštěstí odtrhl od úst, aby nasázel na papír příběhy o vášni a pochybných ženštinách, pití a kocovinách a jiných krásách a ohavnostech života. Pod vlivem hladu se jeho tvorba stává čím dál morbidnější a fantastičtější, v deliriu Bukowski rozvíjí dokonce žánr erotického sci-fi a nebrání se ani zobrazení tabuizovaných forem sexu, neboť poezii podle něj lze najít skutečně všude. Kniha u nás vychází poprvé a mnohé jistě potěší, že jde o autorovo bezkonkurenčně nejchlípnější dílo.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
The Most Beautiful Woman In Town, 1983
více info...
Přidat komentář
Četl jsem českou verzi, ARGO 2007, publikace č. 1002., překlady Hýsek, Knápková, Marková, Svoboda. Lidé na okraji společnosti, to je pro Bukowského pevná parketa, někdy z jejich příběhů mrazí, v každém případě je to brutálně upřímné prvotřídní počtení se zcela padnoucími životními postřehy. Jak ale autor zabrousí do sci-fi či politiky, tak už to není ono, z maxima proto jednu hvězdu ubírám.
Na tuhle zajímavou knížečku jsem narazil před lety. Bukowski byl pro mě velkou neznámou a neznal jsem tehdy ani beatníky. Po přečtení jsem si Bukůw syrový a upřímný styl psaní zamiloval. Dokonce jsem se vrhnul i ony slavné beatníky (ty mě ale spíš nudili).
Teď po letech jsem si dal NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENSKOU VE MĚSTĚ znovu (vždyť kdo by dokázal odmítnout), a překvapivě zjišťuji, že moje nadšení není takové jako tehdy. Buď zestárla ona, nebo já, říkal jsem si. A nebo se možná pomalu poddávám tomu šedivému životu, na který Buk tak nadával. Nevím. Každopádně jsem byl nucen ubrat jednu hvězdičku. Jeho styl vyprávění je pro mne stále fenomenální. Bez vykecávání, rovnou k jádru k věci. Je to i vtipné i geniálně absurdní. Nejlepší povídky jsou za mě: NITROŽDÍMAČKA; PATNÁCT CENTIMETRŮ, ŠUKACÍ MAŠINA; VŠICHNI SLAVNÍ LITERÁTI, KID STARDUST; DVANÁCT LÍTAJÍCÍCH OPIC, CO NEUMĚJ POŘÁDNĚ SOULOŽIT...
Ale i ostatní jsou vlastně z hlediska stylu a atmosféry na hodně vysoké úrovni. Některý jsou dost šílený a je tu i pár, dost zvrácených.
Vlastně můj jediný problém je, že mi prostě některý nepřišly tak senzační jako tehdy.
Každopádně i tak je pro mě Bukowski PAN spisovatel. A jeho jméno je pro mě synonymem vytrvalého dříče, který prostě nemohl nic jiného než psát.
První kniha co jsem od Buka četl v 16 letech. Povídky jako Bílej plnovous, nebo Vražda Ramóna Vaquéze jsou totálně crazy, až se z nich červenáte na prdeli.
Prostě Bukowski, tentokráte v krátkých povídkách a o to vtipnější (ano, sem tam se i jeden zastydí, čemu se to vlastně směje... no, trošku, trošku se zastydí :-). Jediná menší výtka směřuje na nakladatelství Argo (které mám jinak moc rád, spolu s Pasekou vydávají v současnosti dost možná nejhezčí knížky, minimálně vizuálně), jehož překlad mi přišel, ve srovnání s tím od Pragmy, která Bukowskiho vydávala dřív, jaksi... bez koulí. Ale to je jen můj osobní postřeh.
Bukowski v mém případě podruhé. První kniha vcelku nadšení, tak jsem napínavě čekal, co přijde nyní. A adekvátní emoce bylo zklamání. Po euforii první knihy se nyní pohybuji na tom, že Bukowski neustále omývá dokola kouření penisů a šukání, což by mi vlastně tolik nevadilo, ale když je to popadesáté dokola bez příběhu, pointy nebo alespoň i humoru tak je to bída. Zde je nějakých pět povídek dobrých na zbytek špatných, což je asi 90 %. To je vcelku dost. Bál jsem se, že kniha skončí v mé knihovně. Peněženka zůstane ušetřena.
Hanku, Hanku...
Bukowskeho mám rád a mám načítanú väčšinu jeho diel vydaných v češtine, ale... Kvalita poviedok dosť kolísala. Niektoré boli fajn, iné udreli na tú správnu strunu, iné boli geniálne absurdné. Na niektoré však bola škoda papiera - donekonečna opisované chlastačky, šukačky, divné vzťahy s divnými ženami, dostihy a fetiš na nohy. Deň zo života ochlastu z okraja spoločnosti hrdého na to, čím je.
Kým pred rokmi som hltal jednu Bukovu knihu za druhou, postupom času sa mi jeho štýl prejedol (jeden čas dokonca znechutil), až som si musel dať pauzu a vrátiť sa k jeho tvorbe po pár mesiacoch. Jasné, Buk sa s tým proste nesere a opisuje život taký, ako ho vidí - plný hnusu, špiny, mizerných vzťahov a ešte mizernejších zamestnaní. Jeho štýl mám rád práve pre jeho surovosť. Ak to ale človek číta stále dookola a ešte bez pointy, stráca to na sile.
Knihu som dostal ako darček od partnerky, vedela, že Bukove veci čítam. Až neskôr sme obaja zistili, že údajne ide o jeho najúchylnejšiu knihu.
Tuhle knihu jsem četla proto, že můj bývalý Bukowského vychvaloval, ale přišlo mi to jako typická kniha pro chlapy, kde se řeší stále dokola jen sex a chlast. Navíc je psaná formou krátkých povídek, což mě nikdy nebavilo, miluju příběhy, které mají kolem 400 stran a víc od doby, kdy jsem začala číst Stephena Kinga, dočetla jsem ji, ale dost jsem se s ní trápila. Rozhodně nechci Bukowského znevažovat, má určitě svůj obrovský okruh fanoušků a třeba je v knize nějaký děj, který já jsem nenašla nebo nepochopila, ale já jsem mu na chuť nepřišla a druhou šanci u mě už nejspíš nedostane.
Některé povídky jsou úžasně absurdní, rázné, syrové i úchylné. Některé jsou jenom bezbarvým výplachem. Jindy jenom kecá o dostizích a říká svý přihlouplý holce, ať si stáhne sukni. Ačkoliv zrovna Bukowski si mohl dovolit psát o dostizích, to je pravda. Nemám to Bukimu za zlý. Stejně psal hlavně pro sebe a já jeho styl žeru.
Tak já nevim...mam to tak napůl. Některý povídky se mi líbily, jiný ne nebo jsem je nepochopil, u některejch jsem se dost nasmál a jiný na mě byly moc silný kafe.Takže 3*.
Bohužel mě tato kniha dost zklamala, hlavně nevyrovnaností kvality. Některé povídky byly naprosto úžasné, ale jiné se tak vymykaly normálu a měřítkám snesitelnosti, že mi z nich bylo až zle.
Kniha na mě udělala dost rozporuplný dojem. Bukowského svérázný syrový styl by mi vůbec nevadil, naopak, byl by velice atraktivní ... nebýt té vulgarity až za hranici dobrého vkusu. To už je na mě moc ... Přesto jsem knihu dočetla a ocenila její originalitu.
Některé povídky velice zábavné, pár které nestály za přečtení. Naštěstí ty lepší převažovaly.
Občas je dost těžké odhadnout tu pomyslnou hranici "normálna"...
Ale jako čtenáře mě to fascinuje velmi. Přímé, trefné, pocitově nahoru dolů...
A to je prostě Bukowski. On se s tím vůbec nepáře.
Ženský, sex, alkohol, práce je sprostý slovo, čím zvrácenější, tím lepší ..... no a Charles si pro tohle vše šel víckrát a uměl si to užít...
Povídka "Nejkrásnější ženská ve městě" mne asi oslovila nejvíce.
Jsem ráda za knihy, u kterých se musí také přemýšlet. Častěji si vybírám ty, které jsou jednodušší a pohodlnější. Nebylo to čtení, které by mě připoutalo, ale jsem ráda, že jsem po této knize sáhla. Bukowski je výborný spisovatel, jen mi moc nesedí vulgární styl literatury. Rozhodně to není kniha na ranní jízdu autobusem do práce. Člověk tam (po hodině) zvládl dojet úplně bez nálady a s hlavou plnou myšlenek.
Super povídková knížka. Nejvíce mě chytila za srdce povídka Nitroždímačka, která krásně a krutě poukazuje na lidské hodnoty, které si společenským systémem necháme brát a přetvářet k jejímu obrazu. Spousta oveček, které si ani neuvědomují, že jsou ovečky. Některým stačí ani ne jedna otočka a jiní se svých hodnot nechtějí za žádnou cenu vzát, ale nakonec se tomu neubrání. Trefné jako vždy, i když trochu moc pesimistické. Ze všech povídkových knížek, které jsem zatím přečetla je tato povídka stále top.
No co k tomu napsat. Nějak knižní obsah nebyl můj šálek kávy.
Ale co naplat. Dostal jsem knížku od přátel k přečtení.
Bukowski musel být blázen. Zasmála jsem se to ano, čte se taktéž dobře, doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Do čtení jsem se nutila, ale přes veškerou snahu jsem to někde v půlce vzdala. Nejsem povídkový typ. A ukázalo se, že z Bukowského jsem prostě vyrostla. Tak dlouho ta knížka čekala v knihovně, než se k ní dostanu, až jsem se mezitím posunula někam úplně jinam.